Úvahy starého Felixe
| Autor: | Aramir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Měl jsem sen. Hobití sen. V tom snu jsem seděl v pohodlném, houpacím křesílku před mojí útulnou norou, pokuřoval skvělý hobití tabák a přes dýmové obláčky pozoroval svoji ženu, která zrovna pojídala velikánský ostružinový koláč. Vál svěží jarní vánek a ve vzduchu visela vůně květin, mísící se s pikantní vůní oběda.
Ano vůně oběda, právě ta mě vytrhla z mého snu. Vlastně to žádný sen nebyl. Uvědomil jsem si, že tohle je opravdové slunné poledne, jenž se mi zprvu nezdálo skutečné. Proč? Asi proto, že to je první den, co netrávím na blátivých cestách, jenž vedly mé kroky od jednoho dobrodružství k druhému. První den v suchu a pohodlí. První den s plným žaludkem a v náruči mé ženy. A já přemýšlím, zda mi přece jen nebylo lépe při dobrodružných toulkách, kdy často jediným jídlem byly malé snídaně, skromné obědy a ještě skromnější večeře. Ano byly i takovéto chvíle, kdy jsem se musel obejít bez druhé snídaně, svačiny, druhého oběda a dokonce i druhou večeři jsem musel oželet. Často mě probouzely zvuky nenasyceného žaludku, ve kterém kručelo tak hlasitě, že by přehlušil i leckterý hobití pěvecký sbor. A když už byl projednou žaludek zticha, provázely můj spánek noční můry, ve kterých mě pronásledovala buď smečka ohnivých draků nebo hladoví jednoocí obři.
Dokážete si představit hobita, který nemůže jíst, spát, či jen si tak hovět v pohodlném křesílku? Jistě byste řekli, že takový hobit neexistuje. I já bych to ještě před několika lety tvrdil. Kdežto dnes jsem toho živým důkazem. Ano jsem stále živ a zdráv. Pravda, trošku mě zlobí revma a loupe mi v kostech, ale v porovnání s představou, že jsem už kolikrát mohl být roztrhán smečkou vlků, umučen k smrti skřetími lidojedy, nebo jsem mohl skončit jako socha v baziliškově kamenné zahradě, je tato skutečnost pouhou maličkostí. Přemýšlím, čemu vděčím za svůj život. Může za to moje předvídavost, pověstný hobití důvtip či mrštnost? Asi od každého kousek. Nebo je to vůle bohů? Ale já v žádné přece nevěřím. I kdyby existoval nějaký hobití bůh, rozhodně by se zřekl černé ovce jako jsem já, která nedodržuje zásady jeho víry a dává přednost nebezpečí a dobrodružství před pohodlím a jistotou. Vždyť se stačí jen podívat na tváře mých sousedů. Jak pohrdavě se na mě dívají, jako bych byl nějakým cizákem, jako bych neměl stejně chlupaté nohy jako oni, jako bych snad nebyl ani hobitem… Nemůžu přece za to, že mám jiné touhy a vášně než všichni ostatní. Nebo snad proto nejsem hobitem? Možná že ne. Možná se jen moje duše octla ve špatném těle.
Ale dost už těchhle nesmyslů! Já jsem přece hobit a ne ledajaký. Pravda jsem odlišný a jiný než všichni ostatní a tím se stávám také výjimečným a jedinečným. A jen takoví jedinci mají možnost měnit a přetvářet svět. Tedy podle knihy jednoho elfího mudrce. Ten ve svém díle „Hrdinové věků“ popisuje životy mnoha hrdinů, králů, vojevůdců, kněžích, filozofů všech ras a vyznání. Každý z nich byl jedinečný a něčím velký. Mnoho z těchto osobností nebylo pochopeno, stejně jako nejsem pochopen já. Kdoví třeba se jednou v této knize také vyskytnu jako jediný hobití dobrodruh, jenž procestoval snad všechny kouty světa a všude tam kam zavítal roznášel radost, smích a rozséval dobro. Budu tam popsán jako hobit, kterého si lidé vážili a ctili, kterého měli rádi a na kterého vzpomínali jenom v dobrém. Budu popsán jako hobit, jenž se nedokázal stejným způsobem zapsat do paměti ostatních hobitů, nedokázal v nich probudit smysl pro dobrodružství, nepřemohl jejich předsudky a nedokázal zlomit jejich zatvrzelost.
Myslím, že každý hobit by si měl vyzkoušet trošku toho dobrodružství, napětí, vzrušení. Pak by jistě každý z nich lépe chápal svět kolem sebe. Stejně jako ho teď chápu já.
Na cestách se mě mnozí lidé ptali: „Proč jsou pulčíci tak zbabělí?“ A já vždy odpověděl: „Hobití národ není zbabělý, je jen příliš opatrný.“ Většina hobitů označení „pulčík“ nesnáší a já osobně ho také nemám rád. Lidé si totiž neustále musejí dokazovat, že mají nad ostatními rasami navrch a označovat někoho jako „půlčlověka“ jim dodává pocit nadřazenosti. Jako bychom se jim nemohli rovnat a ve všem jim sahali pouze po pás. Je to to samé jako bychom my lidem říkali třeba „půlkroll“ nebo „čtvrtobr“.
Hold každý národ má své specifické vlastnosti. Znal jsem dobře jednoho trpaslíka. Hrotek se jmenoval, provázej ho síla jeho předků na cestě poslední. Nespočetněkrát mi zachránil život, však svůj zachránit nedokázal. Zato zemřel hrdinně jak si vždy přál. Věřil v čest a odvahu. Měl jsem možnost navštívit kmeny horských krollů. V co věří oni? V přežití. Rozmlouval jsem s mnoha elfími mudrci a usoudil jsem, že věří v nesmrtelnost. Ale v co věří hobiti? Je množné, aby věřili v něco tak nevznešeného jako je plný žaludek?
Budu muset podniknout ještě jedno dobrodružství. Poslední cestu. Musím najít černé ovce každého národa jako jsem já a připomenu jim, že na světě nejsou sami. Najdu zbabělého trpaslíka a vysvětlím mu, že zemřít zbytečnou smrtí ve jménu svých předků, aby neutrpěla jeho čest, není vždy tím nejlepším řešením. Najdu skřetího jedince, jenž se zřekl zabíjení a utvrdím ho v tom, že kouzlo života je ctnostnější než smrt.
Ano budu se muset opět vydat na cestu. Moje žena to jistě pochopí…
Starý hobit odložil knihu, na jejíchž stránkách právě usychal čerstvě nanesený inkoust. Roztřesenou rukou úhledně porovnal psací pero a kalamář na dubovém stolku. Za pomoci vyřezávané hole vstal s malým zaskřípěním ze židle a sfoukl dohořívající svíci. Potmě došel do vedlejšího pokoje s velikou postelí. Beze slov políbil spící ženu a pak se tiše vzdálil. Z věšáku na chodbě sundal ošuntělý klobouk a narazil si jej pevně do čela. Přes ramena si přehodil cestovní plášť, popadl pečlivě sbalený ranec a se slzami v očích se vydal do deštivé noci...
Diskuze
Aramirovo vyjádření
Ke gramatice:
V tomhle se přiznávám- jsem lajdák a právem mě tu kamenujete. Samozřejmě bych se mohl vymluvit, že text je originálem psaným rukou hobita Felixe a i on přece nemusí ovládat pravopis na špičkové úrovni. Ale ne, já s tím počítal. Počítal jsem s tím, že mi bude od mnohých snižováno hodnocení a bude mi to vytýkáno. Přiznávám se, byl jsem líný a nechtěl jsem obtěžovat někoho jiného kontrolou mého článku. Všem, kterým naskakovala husí kůže při čtení mnou vytvořených gramatických chyb, se omlouvám. Jestli opravdu někoho ze čtení vytrhne chybějící čáka, tak to je mi líto. Mě tyhle „detaily“ vážně ze čtení nevytrhnou. Vyruší mě akorát hrubky bijící do očí, ale i ty přejdu a soustředím se dále na samotný obsah. A při druhém čtení si jich už nevšímám. Nevím kolik z vás (kromě redaktora) záměrně vyhledává pravopisné chyby v textu a podle toho pak dílo ocení, ale mě to přijde naprosto zbytečné a zatěžující.
K jednotlivým chybám: Slovíčkem „hold“ si nejsem jistý. Asi by mělo být T na konci. Hold s D na konci by bylo asi vhodnější ve větě: Vzdávám ti hold.
Slovo pulčík mělo být původně půlčík. Nejspíš došlo k automatické opravě ve wordu, ale jsem si téměř jist, že jsem původně psal půlčík. Samozřejmě mělo dojít k odhalení tohoto překlepu při kontrolním čtení, ale bohužel nestalo se tak. To však neznamená, že jsem si článek po sobě nepřečetl.
telchar: K tvým subjektivním chybám- myslím, že právě tyhle spojení vytvářejí osobitý styl. Jestli tě rušily, tak to je mi líto. Ale já bych je rozhodně neměnil.
Liraela: S těžkopádností přecházení témat s tebou souhlasím. Je to způsobeno tím, že jsem se k povídce vracel vícekrát a pokaždé jsem načal nové téma. A na provázanosti jsem měl zapracovat více, uznávám.
Samantha: K pravidlovosti- Ano tato povídka měla být pravidlová a já doufám, že je. Chtěl jsem trošku rozvést a přiblížit některé vlastnosti hobitů. Těch hobitů, které všichni známe- pravidlových, tolkienovských hobitů. Myslím, že zvlášť pro začínající hráče může být tento článek impulsem k zamyšlení nad touto rasou. A dalším důvodem pravidlovosti je použitelnost. Kdybych tady vylíčil hobity nepravidlové (třeba bez chlupatých noh), tak mi jistě dáte za pravdu, že by byli v mnoha vašich světech nepoužitelní. Prostě „typičtí“ hobiti osloví širší pole čtenářstva.
Takže není to tak, že bych nedokázal hodit pravidla za hlavu, jak ty říkáš…
Jinak souhlas se Shelagh a jejím vyjádření o typizaci.
K podobnosti s Tolkienem:
V prvé řadě musím říct, že jsem nečetl ani jeden díl Pána prstenů. Tudíž takovýto způsobem jsem být ovlivněn nemohl. Viděl jsem pouze film. Tolkienem jsem ovlivněn nejspíš byl. Avšak nevědomě a zcela necíleně. A mrzí mě, že v tom mnozí spatřujete takovou podobnost. Vždyť přece v mém díle se objevuje tolik myšlenek a témat, které dle mého v Tolkienovi nezazněly.
Mandora: Odmítám tvoje tvrzení, že se jedná o převyprávění Bilbových vzpomínek z Cesty tam a zase zpátky.
Holonus: Není to napsáno o stejném hobitovi o kterém psal Tolkien.
Tolik mé prozatímní vyjádření. A na závěr přidám ještě jednu omluvu- omlouvám se, že jsem se nevyjádřil již dříve, ale bohužel mi to okolnosti nedovolovaly.
+A-
Jak už tady několikrát padlo, vypadáto že je to opravdu nápsáno o stejném hobitovy o kterém psal Toliken, třeba už jenom to že psal knihu, nebo byl smutný z toho že ho baví cestovat a že miluje dobrodružství a ostatní ho nechápou,ale na druhou stranu to není slohově špatně napsaný a je to přece jenom v něčem originální a mě se o nakonec i docela líbilo.
PS: Ale těch gramatickejch chyb tam teda je.
Je to jednoznačná parafráze na Bilby Pytlíka z Pána prstenů. Dalo by se říci, že jsou to převyprávěny jeho vzpomínky a úvahy na Cestu tam a zase spátky ( i když není ani jednou zmíněn žádný zeměpisný údaj ani jméno žádná osoby, ani jeho ).
Autor nijak nerozdmýchává žádn nové převratné téma, pouze přiložil do ohně jménem "usedlí hobiti". Dílo se tak nedá úplně zkazit, ale také nepřináší nic nového.
Trochu k půlčíkovi: Nevím, proč by mělo hobitům vadit označení půlčík. Vždycky jsem si představovala hobity jako klidné usedlé lidičky, které nic tak banálního nemůže rozházet. Lidem spíše nežpůlkroll by říkali dvojhobit. Je to tvůj názor, já ti jej brát nebudu, ani jej nezapočítám do hodnocení.
Nápad je spíše podprůměrný, zpracování lehce nadprůměrné. Ke konečnému trojhvězdičkovému hodnocení, mě nakonec přesvědčilo použití ve hře jako poslední část deníku nějakého hobita. Držím palce při psaní další děl.
Původně jsem chtěl dát hvězd pět, protože ve mě převládla euforie z toho, že už tu opět někdo prezentuje dílo s reálným formátem a myšlenkou, když i nejlepší autoři zde na serveru mají sklony k jakémusi prozaickému oslavování abstraktních pojmů (viz všechny ty povídky o zradách z poslední doby).
První půlka deníku je opravdu vykradený Tolkien a jakési mylné povědomí z nepromakaného DrD o absolutnosti chování ras, ve druhé je ale pěkně zpracována myšlenka černých ovcí, kterou bysme si obzvlášť my dnes měli připomenout, možná i formou těchto Felixových posledních stránek. A to ne že by jejich sloh byl nereálný, což je druhá věc, co mě nadchla.
Opět si musím nafackovat za děsnou chybu, hlasovat by se opravdu mělo až po zralé úvaze o celém. Nebo je to možná dobře? Strašně rád bych Aramirovi dal těch pět, které opravím na čtyři, protože je lenoch a evidentně nevynaložil na opravu gramatiky ať vlastní rukou či cizí (a že jich je požehnaně), tolik, co vynalézt mohl. Otázka ovšem je, jestli by se do ČaE vůbec měly pouštět příspěvky s tolika chybami, obzvlášť, čítá-li seznam čekárny neustále víc jak deset položek. Měla by snad absence chyb podmínkou pro pět hvězd?
Na závěr malý vzkaz autorovi: Král se nemá strojit do hadrů, ale do hermelínu, protože i když je králem, v hadrech vypadá každý směšně. A tvé štěstí je, že máš krále, protože se shání mnohem hůře než hermelín.
Při čtení téhle povídky se mi v hlavě rojilo plno myšlenek. Původně jsem měl v plánu je všechny zmínit, ale rozhodl jsem se pro skromnější kritiku. Vyzdvihnu jen to nejdůležitější - maximální využitelnost ve hře. (Vím, že na tohle téma už tu diskuze byla, ale rád bych přidal svůj názor.) A bohužel i tady (když pominu formu) se vyskytne závažná chyba - vše je totálně odvozené od Tolkiena. Což by nevadilo, kdyby to z článku nebylo tolik zřejmé. Jenže já ho tady vidím, detailně mi při čtení probíhaly před očima jednotlivé scény z LOTRa. Při čtení té pasáže, kdy se na Felixe sousedi nevraživě dívali, jsem živě viděl toho hobita v zelené kostkované košili zametajícího před norou. V tomhle je IMHO kámen úrazu.
Takže využitelnost částečně odpadá a já (bohužel) jen těžko hledám další přednosti. Snad jen fakt, že je článek příjemným rozptýlením (zvlášť pro mě v tomhle období) a nejde mu odepřít spojitost s DrD. A verdikt? Někde kolem tří hvězdiček by se mé hodnocení pohybovalo stejně a gramatických chyb není tolik, abych srazil.
--Darn--
Samantha: Jestli to nevíš tak jsi to asi nečetla nebo tě to ani nezajímá.
Shelagh: nejsem si jist kdo to řekl, ale myslím, že to byl Alcator. Ty a Holger máte prostě jaksi pokřivený mozek. To neber jako urážku, ale jako poklonu a tichou závist.
Karel Doleček:Například já napíšu všechny čárky dobře. A to nejsem učitelka českého jazyka ani žádného jiného předmětu. Psaním či čtením a opravami se neživím, a přesto jsem schopna psát správně česky. Proč by to nemohl dokázat kdokoliv jiný?
Zdravím tě Felixi.
Hobiti jsou mi velmi sympatičtí svou pohodlnou náturou a sklonem k tomu zbytečbě se nepřetahovat a užívat si obyčejných radostí života. To však neznamená, že bych si tě nevážil, ba právě naopak. Tím, jak jsi vždy dokázal čelit všem nesnázím, jsi získal moji velkou úctu. Častokrát jsem si na tebe pak při svých cestách vzpoměl a říkával jsem si: "Jó, škoda že tady není Felix". Doufám, že i ty jsi si na mě občas vzpoměl, i když jsme se vlastně znali jen krátce. Přeji ti mnoho štěstí na tvé poslední výpravě.
Tvůj půlkrollí přítel hraničář Ralf
Karel Doleček: No tak, nechtěj mě rozesmát. Převracíš má slova. Chyby v interpunkci zdaleka nejsou jen chybějící čárky... spíš by mě zajímalo, co je na tomto dílku tak objevného, že si zaslouží přídomek špičkové?
Samantha: Kdo (kromě učitelů Českého jazyka) napíše všechny čárky dobře? A u normálních smrtelníku s musí s pár chybami počítat.
A pokud tě ruší chybějící čárky, neco nebude v pořádku.
Shelag: Myslím, že jsem četl dost dobrých děl (od Lischaie nebo Krtecka), abych je mohl porovnat a říám, že si to mých 5* zaslouží.