Dobodružství Felixe z Větrova
| Autor: | Aramir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
Byl jednou jeden hobit z Větrova,
Ten v dětství odešel z domova.
Na tváři jizvu měl ve tvaru X,
Říkali mu proto Felix.
Jednoho dne sebral svůj prak a meč
A všem ve Větrovu vzkázal-"budu Hrdina,heč"
Ostatní se mu vysmáli leč.
To ale netušili,že Felix opravdu hrdinou bude.
A jeho jméno bude známé všude.
O tom jak se hrdinou stal si povíme,
A o jeho dobrodružstvích se něco dovíme...
Jak Felix porazil obra a odmítl nevěstu:
Přišel Felix do království jednoho,
Kde starostí měli nemnoho.
Až na jednoho obra,
Co se zřekl dobra.
Ten obr strašlivě vypadal,
Nenašel se zatím nikdo,
kdo by se s ním do křížku dal.
Najednou kde se vzal tu se vzal.
Chrabrý Felix před ním stál.
Hobit totiž udatný byl
A měl jeden jediný cíl.
Skolit toho obra
A dostat tak od pana krále pořádné hobla.
Roztočil prak svůj,
A obrovi hlava praskla-no fuj.
Podlomila se mu kolena.
Felix řek:"chceš další-na!!!"
A pálil do obra kamení,
Dokud mu nedali znamení,
Že obr mrtev jest
A za své činy dostal již trest.
Pak přiběhl král a strašně mu děkoval
A řek mu že obra už málem litoval
Nabídl Felixovi za ženu dceru svou
Ale on na to že toulky ho zvou.
Ať mu radši dá hromadu jídla a vína lok,
Ať má zas veselejší krok.
A tak Felix odmítl nevěstu
A vydal se zase na cestu,
Na cestu plnou nebezpečí,
Že není hrdina mě nikdo nepřesvědčí!!
Diskuze
Dílko se mi líbí, má svěží nádech a jistou chůzi. Přesto na mně působí, trošku moc říkankově. Ale rozhodně je to pěkný výtvor. A pravda ten nadpis mohl být taky bez toho chybějicího písmenka :)
Je to pekná básnička. Když jsem to četl tak jsem se docela i zasmál. Jediná věc, která se mi nezamlouvá je jen ta jednoduchost rýmů, která přidává krásu na ději. Což již řek Holger hned na začátku. Takže čtyry.
Marisa
Zda patří jarmareční písně k lidové poezi by se dalo diskutovat. Řekněme, že patří k projevům lidové kultury, nemají ale onu poměrně úzkou škálu výrazových forem, kterou dispnuje lidová slovesnost. A proto také nemají tu spolehlivě vymezenou poetiku, s poměrně přesně definovanou tolerancí k případným porušením. Kramářská píseň naopak bývala dost kostrbatá, často přijímala drastické metafory a nebyla příliš citlivá na případné jazykové trapnosti. Bylo to zboží, které se muselo udělat rychle, mělo zaujmout na trhu a muselo být aktuální. Mord z vedlejší vsi a z minulého týdne, to je tahák, ale kdo by poslouchal o problémech nějakéch dávno mrtvejch lidí buhví odkud?
Zpěvy sladké Francie mají hodně nenaivní formu, a v češtině tuplem, díky skvělému překladateli. Takové naivní kolísáni bych hledala spíš ve veršovaných rytířských románech.
Hobití poezie o hobitovi pro hobity.Nic ví nic mín....
No, že bz mne to nějak odvařilo, rozesmálo, odvázalo, nebo alespoň nějaký pocit.
Holger: Já vím, také jsem to četl. Byl to z mé strany pokus o vtip.
Příjemné, pohodové, hobití...
Jako pozadí pro hraní příběhu perfektní.
Lischai - King to v díle odůvodnil tím, že to psaly děti.
Ad překlep:
Co víte, proč se Kingův Řbitov zviřátek jmenuje, jak se jmenuje.
"To jsem vážně napsal Pet Setamary? No nic, nechám to tak."
:-)
Apea: Ano, jarmareční písně, ovšem i ty patří k lidové slovesnosti. :))) Také bych to dovedla (stylem humoru) přirovnat k několika francouzským lidovým písním (např. Děvče s pomeranči, Mathurina, Zachráněná ovce, Anglická svatba, Kaliba... - sborník "Zpěvy sladké Francie" Hanuš Jelínek).