Články&Eseje

Nástupce Sarumana Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 14

     „Dědo, dědo“ „Copak je, děti?“ „Pověz nám pohádku na dobrou noc, nějakou strašidelnou!“ „No že jste to vy, tak vám povím jeden příběh. Pozorně poslouchejte.“
     „Kráčeli po poli dva trpaslíci, první s obouruční sekyrou a druhý s válečným kladivem. Povídali si o potížích se skřety v dolech a o těch trpasličích problémech, o kterých my lidé nemáme ani tušení: „Godlone, ty skřeti jsou jako myši, nevím, kde se jich tolik bere. O půlnoci tě vzbuděj, že máš rozebrat poličky na zpevnění brány. Jenže co jim na to můžeš říct? Poličku jsem rozebral včera!“ „Neměli bychom chodit blízko lesů, Duline, nebo by na nás zamířil svým lukem nějakej elf, kterej by se houpal jako netopýr na větvi, placku lembasu v hubě.“ Než to ale dořekl, přijela skupinka elfů na koních, jak jinak než s lukem v ruce a lembas v puse. Jeden elf vyjel z houfu a praví: „Hm, dva trpaslíci si vyšli na houby do lesíka, že nevidím košík!“ Trpaslíci sklidili výsměch ostatních a Dulin šeptá Godlonovi: „Vidíš? Přerostlý veverky přihopsaly.“ „Kdo je u tebe veverka!“rozkřikne se elf. „Ty, kdo jinej. Už si někdy viděl stokilovou veverku?!“ vyhrkne ze sebe Dulin a sklidí opět salvu smíchu.Takovýhle urážky tu padali do noci, až se něco mihne v lese a Elmar si toho všimne. „Lanmire, v lese se zase honěj ty divoši, měli bychom je pochytat, určitě nám zas ukradli zásoby.“ „Dobře“souhlasí Lanmir„ale tyhle dva svažte, pojedou s námi. A! Elmare, dneska je chytíme!“ Lanmir popohnal koně a se svými druhy vyjel honit divochy. Jeli dlouho a divoši byli rychlejší a rychlejší. „Noronim askhalo, noronim“pobízel Lanmir koně k rychlému běhu. „Vypadá jako skřet, ale nikdy jsem neviděl skřeta běhat po stromech a takhle rychle!“Dojeli až k několik metrů vysoké, z trní a kamenných kvádrů postavené zdi. Ještě než zeď spatřili, najeli na vyšlapanou cestu vedoucí k mohutné bráně. Divoch proběhl a brána se začala zavírat. Elfové projeli. Za bránou se jim naskytnul pohled na lesní město. Okrouhlé bytečky z dřevěných prken na divném druhu stromu, vypadal jako dub s větvemi až nad střechou obydlí, vysoký asi 30 až 50 sáhů. Provazové žebříky až na zem. Kolem cesty bylo spousta divochů. Vypadali jako skřeti s dlouhými černými vlasy, u čela kudrnatými, kůži měli jako my. Vypadali lehce jako elfové, ale přitom čile ustavičným lenošením, a oškliví jako skřeti. Byli velcí asi jako hobiti nebo skurut-hai, tak středně. Neustále pokřikovali cizí slova, nejspíš skřetího původu. Nenechali je odjet mimo cestu a za nimi se vytvořil průvod. Dojeli až ke kamennému paláci s lotosovým květem na vrcholu, dva sloupy vyčnívaly ven. Schody mezi těmito sloupy byly z mramoru a vedly k masivním železným dveřím.
     Dveře se otevřely a vystoupila z nich osoba zahalena do černého hábitu s vysokým kloboukem. Nebylo mu vidět do tváře, jako kdyby žádnou neměl. V neviditelné ruce třímala hůl. Špice hole byla jako otevírající se poupě lotosového květu. „Copak sem přivedlo šest elfů a dva trpaslíky svázané jako pytle brambor?“ řekla osoba. „Pronásledovali jsme ty divochy, protože nám vždycky kradou zásoby jídla a tyhle dva jsme lapili, když šli na houby.“ řekl Lanmir a všichni elfové se rozesmáli. Osoba něco zamumlala a divoši kolem se rozesmáli též. Najednou jeden divoch promluvil obecnou řečí: „A odkdy chodí trpaslíci na houby?“ Elmar pošeptal Lanmirovi: „Ono to mluví.“ Osoba pokynula rukou ať si sesednou a řekla: „Dovolte menší prohlídku.“ Divoši je svázali, obrali je o zbraně a postrčili dopředu. „Já jsem kouzelník Remonor, a ono to má dokonce i jméno!“ „Já jsem Gorddun“ řeklo „ono“. A podíval se na Elmara. „Jmenují se rogani a jsou to moji vlastní kříženci hobitů, elfů a skřetů. V podstatě dokonalá rasa, protože se množí stejně rychle jako skřeti a jsou lepší než Sarumanovi skurut-haiové.“ Dulin povzdechne. „Tak si můžeš, Godlone, připsat do deníčku: dneska mě zase vzbudili, prý že mam rozebrat kadiboudu, jelikož ji rogani budou potřebovat při oblehání. Mezi náma, Godlone, ji rogani chtěj, aby se neto strachy.“ „Ty sví vtípky si můžeš nechat.“ Odvětil Gorddun. Cesta vedla dolů, pod povrch země, kde se rozdvojila. „Pánové, jdeme tudy.“ Řekl Remonor. Šli úzkým tunelem, první čaroděj, za ním elfové s trpaslíky a poslední Gorddun. Bylo to tam jako ve skleníku. Najednou se cesta rozšířila. Po stranách byly z kamene vykutané postýlky a v nich v blánovitým obalu malí divoši. Cesta se nepatrně rozšiřovala a postele zvětšovaly objem, stejně jako bytosti v nich. Úplně na konci se zastavili, Remonor se otočil a povídá: „Mí drazí přátelé, nyní jsme prošli líhněmi a následující prohlídka nás zavede přes kovárnu, zbrojnici a akademii k popravnímu špalku, který mi přitáhli mí věrní. Zde skončí prohlídka spolu s vaším životem.“ Gorddun za nimi se zasmál a popostrčil je, aby šli dál. V úzké chodbě už byl slyšet řinkot kladiva o kovadlinu. „Jsem zvědavý, Godlone, jak uměj zacházet rogani s kladivem. Určitě ne líp než já.“řekl Dulin a Remonor na to odpověděl: „Tak to by sis mohl ukovat sekyru na popravní špalek.“ „To jo, ale Godlon mi musí pomoct.“
     Vešli do místnosti plné kovadlin, kladiv, zbraní, zbroje a nad všechny očekávání, lidí! Kovali překrásné zbraně a zbroj, byli zruční a obratní. Remonor nechal rozvázat Dulina a předal mu kladivo od jednoho mladíka. „Teď se můžeš předvést. Kvalitní kov, kladivo a kovadlinu máš, tak se pusť do práce.“ Strávili tam asi půl hodiny a mistr Dulin vykoval obouruční sekyru. Remonor si ji prohlížel. „Pěkná, asi tu už zůstaneš.“ „V týhle shnilý hrobce? Ani nápad!“ vyhrknul ze sebe Dulin, vyrval Remonorovi sekyru z ruky a zaútočil na něj. Remonor udělal krok dozadu a sekera mu prolítla břichem. Na zem spadl jenom ve dví rozpůlený plášť a hůl – hromádka popela. Godlon sebral kyj a majznul Gordduna. Dulin na to chvíli zíral jako tvrdý Y. Pak se probudil a začal se chlubit. „To vy byste to nedokázali. Ale stejně byl ten Remonor blázen, když mně nechal kovat samotného.“ „Radši nás rozvázej.“ řekl překvapený Lanmir.
     Vběhli do zbrojnice, do takové ohromné místnosti s poličkami na zbraně a ostatní. „Ty by se hodily domů, Duline.“ „Co to plácáš za nesmysli? Zbraní máme víc než dost!“ „Ty poličky, magore!“ Uprostřed byla desetičlenná skupina roganů v plné zbroji. Nejspíš nevěděli co se stalo, protože neútočili. „Rychle, váš pán vás potřebuje.“ Vykřikl Lanmir na rogany a rychle schoval krátký meč, co vzal z poličky. Kupodivu to zabralo a roganská hlídka se rozeběhla do kovárny. „Pospěšte!“ zavelel Lanmir a rozeběhl se dál. Ze zbrojnice vyústila ulička do gigantické místnosti. Na jedné půlce stála vyvýšená plošina, na které stál člověk křídou píšící na zeď podivné znaky. Předním seděly rogani na kládách a pozorně naslouchali. Na druhé půlce byli terče a slaměný panáci rozsekaný na cucky. U nich stáli rogani s meči a luky. Uprostřed byl ohromný květináč, v kterém byla zasazena kytka z jiného světa. Uprostřed měla divný výrůstek, asi květ, nebo plod, který vydával záři deseti luceren. Družina vyběhla ven.
     Jen co vyběhli ven, obklíčili je hroty oštěpů. Před nimi armáda roganů a popravčí špalek, na kterém stál Remonor v plášti šedivém. „Zdravím vás, přátelé, vítám vás na planině smrti.“ „Ale tvojí!“ rozzuřil se Dulin a rozběhnul se na Remonora se svojí novou sekerou v ruce. Rogani se Dulinový sekeře vyhýbali, protože ti, kteří uhnout nestačili, si už neuvědomí, že uhnout nestačili. Když doběhl k Remonorovi, všiml si, že jeho hůl už nemá špici jako poupě, ale jako krásný lotosový květ rozevřený do širého světa. To ho zaskočilo. Dulin se však vzpamatoval a Remonora rozpoltil ještě snadněji než předtím. Civěl na to ještě déle než předtím a už se nechlubil. Rogani schovali zbraně, uklonili se směrem na Dulina, a odešli do svých bytečků. Remonor skutečně nelhal o té planině smrti, když jste se koukli pořádně, všimli jste si udusané hlíny od bojů a kostry na půl v zemi. „Teď musíme k bráně, ale kudy?“ Nejdřív k tomu paláci.“ Ozval se po dlouhé době Elmar. Lanmir: „No ale kde je ten palác?“ Dulin: „Pojďte za mnou.“ Dulin opravdu palác našel, ale také našel něco jiného!
     „Rád vás zase vidím, přátelé“ řekl Remonor v květu na paláci. Godlona napadlo, že to nebude lotos, ale ta kytka v podzemí, jelikož tatáž plod měl Remonor na holi, akorát nesvítil. „Pojď dolů ty bílá obludo a bojuj jako chlap!“ „A chlap bojuje jak, takhle?“ a z ruky mu vylítla ohnivá koule, která Dulinovi ožehla vousy.Dulin se koukal na tu hrůzu, co mu způsobil čaroděj (trpaslíkům na vousech záleží) a rozzuřil se. Čaroděj už byl ale dole stál jako socha, pohled směřoval na Dulina a vyjadřoval: tak pojď ty srabe! Dulin se rozeběhnul na Remonora a máchnul sekerou. Než ale sekyrou zasáhl Remonora, stalo se několik věcí. Remonorovi se objevil meč v ruce a máchnutí hravě zadržel, jako by ten vzduch uvnitř tváře měl sílu. Potom se Remonor rozplynul a objevil se zase nahoře. „Víš, Duline, na posledním stupni kouzelníka neporazíš.“ Zase se rozplynul, tentokrát se objevil za Dulinovými zády a sekl mu mečem po zádech. Dulin zasténal, padl na kolena, potom se svalil úplně. Čaroděj se otočil na družinu, ale v tu ránu měl devět šípů v břiše – od roganů. Remonor se změnil prach. Když se Elmar zeptal roganů: „Proč?!“ Gorddun odpověděl: „Už nechceme být otroky, chceme tady žít samostatný život. Teď když je Remonor mrtev.“ „Ten se spíš propálil do pekla.“ „Duliné!!!“ vykřikl radostí Godlon. „Jak si to přežil?“ „Mithrilový doping, bratranče.“ KONEC“
     „Tak děti, už je moc hodin. Šupky hupky do pelechů, ať ráno brzy vstanete, protože: RANNÍ PTÁČE, DÁL DOSKÁČE.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Huuu, po třech letech sem si ji přečet a... hrůůůůza :D můžu být rád aspoň za tisknuto 158x : )


 Uživatel úrovně 0

Nevím, ale už jen ten název mě trochu pobouřil....povídka je nazajímavá a špatná. Z námětu "Nástupce Sarumana" se dalo vytřískat mnohem víc.


 Uživatel úrovně 0

Ehm...Co to má být za nesmysly?


 Uživatel úrovně 8

Zwejk: Když chce čaroděj válečnou rasu a ona se mu vzepře, protože nechce bojovat neni asi moc dobrý.


 Uživatel úrovně 0

na to ze to bola rozpravka, beriem, no ale chcela by smo vidiet tie deti co im to rozpraval.....


 Uživatel úrovně 0

Je to pěkná povídka, mě osobně se líbí ale zarazilo mě udělat křížence hobit ... hobit nemá vlasnosti skurut-hai byli podle mě výkonější


 Uživatel úrovně 1

No, řevnivost mezi elfy a trpaslíky se ti podle mě moc povedla. Styl psaní taky není úplně špatnej, ale spíše mi nesedí to, co jsi napsal o těch divochách. Dát dohromady tři rasy a od každé dát to dobré, to není správné řešení. Dávám dvě *.
S pozdravem zwejk


 Uživatel úrovně 5

Děda musel být dost opilý, když vyprávěl neco takového.

Dokonalá rasa z hobitů (pohodlní nenažranci), elfů (propadlé hrudníky) a skřetů (zbabělci), to mě dostalo do kolen.


 Uživatel úrovně 8

To all: Pomrvené bude opravené, těšte se, Nástupce Sarumana (2) coming soon


 Uživatel úrovně 0

Dear Hamster
První můj dojem byl dobrý, ale pouze první 999 dalších už bylo veskrze špatných. Neberu v úvahu že to je naprosto alogické a nereálné ale beru to tak že to byla pohádka. Nicméně upřímně řečeno kdyby jim dědeček vyprávěl takovouhle pohádku děti by ho nejspíše zbili. Postřehl jsem ,že se svůj výtvor snažíš zasadit do Středozemě tak tě chci upozornit na to že tam něco jako peklo není dále vidím že se moc díváš na filmy jelikož hláška ,,Noronim askhalo, noronim´´ je za prve špatně a za druhé tady nemá smysl...
Verdikt: ×××

Suma sumárum: 1*

+Elwin+