Články&Eseje

Město a jeho tvář Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 6

Jednou zkrátka nadejde chvíle, kdy je chuť, či rovnou potřeba, vystoupit z nekonečných kobek a spatřit zář i stíny měst. Samozřejmě se při popisu můžete omezit na náměstí, chudinskou čtvrť, hospodu a obchody, ale to není ono. Nechcete něco víc? Chtějte něco víc!

Město má svou tvář, nějak vypadá, nějak se vyvíjelo a vyvíjet bude. Město má svou duši, má obyvatele, své problémy a funkci. Ovšem zde budeme mluvit jen o tváři, ať vás neodradím obřím elaborátem, který nikdo nepřečte.

V této práci se dozvíte, jak z klasického fádního města zbudovat živoucí, imaginativní svět. Jak vdechnout městu život a hlavně – stvořit z něj jedno z nejatraktivnějších herních prostředí. Město by se nemělo přehlížet, je totiž centrem své oblasti. Té propůjčuje jedinečný charakter a navíc je i centrem politického, kulturního i obchodního dění, čímž opět působí na své okolí neopakovatelnými vlivy.

Architektura je tváří

První obraz, který ještě před vstupem do města uvidíte, jsou budovy, hradby, ulice – uvidíte architekturu. Architektura je hlavní složkou, která utváří tvář města, utváří jeho prostor a jakožto takový dovede říct na první pohled mnoho o obyvatelích města.

Vizualizace mají vždy nějakou vypovídající hodnotu, zde však nemám na mysli „jů, renesanční domky, jsme v Itálii“, myslím spíše na špinavost a čistotu, poničenost či zašlost a novost, umírněnost a zdobnost, bohatství a chudobu. Úvahy dobrodruhů, že domy jsou roubené a tedy hornosaské, jsou obrazem velmi pokročilého, uvědomělého a znalého cestovatele, či přímo historika umění. Ty ponechme raději stranou a řiďme se spíše podle modelů, které můžete vy sami využít ke stavbě svých měst bez jakéhokoliv vázání k naší historii.

Materiál a prostředí

Než se pustíte do vývoje samotného města, měli byste si uvědomit a představit prostředí města. Stavba vychází z toho, co je v okolí. Proto se sami sebe prvně zeptejte, jaký stavební materiál se v prostředí vyskytuje nejvíce, a naopak kterého je nedostatek. Nejdostupnější materiál bude levný, nedostupný drahý a drahý bude odznakem moci a prestiže. Města u lomu budou z kamene i s dlážděním, města se zřídly dehtu budou mít asfaltové silnice, města v lesích budou dřevěná...

Kromě vlastního materiálu se poohlédněte i po prostředí. Pokud je město na volné rozprostřené krajině, kde bude nejspíše větrno, příbytky budou stavěny tak, aby odolaly silnému větru. Pokud je město vystavěno na bažinách, sotva bude mít rozsáhlé podzemí, spíše bude postavené na kůlech.

Velmi zajímavě pak může zapůsobit otázka prostoru města – jestliže je město pevně ohraničené, například hradbami, bude uvnitř brzo nedostatek prostoru – další stavby se prodraží, stanou se předmětem sporů a intrik. Ale není to otázkou jen hradeb, může se jednat o posvátné prostory, řeky, srázy, pole.

Vývoj architektury

Při svém putování můžeme setkat se dvěma typy měst. Města právě založená a města původní, prastará.

Nově zakládaná města se často honosí nějakým účelem, kvůli kterému byla vystavěna – obrana, těžba, řemesla, obchod. To se odrazí na jeho obyvatelích, na architektuře, urbanismu i symbolice zdobení. Takto určená města budou mít mnoho speciálních budov, o tom níže. Každopádně si můžete hrát již nyní s myšlenkou nakládání s odkazem minulosti. Ptejte se svých obyvatel, jestli jsou si vědomi slavné historie (byla-li nějaká), jestli si na tom zakládají, jestli to pro ně něco znamená. Pokud ano, setkáte se s pomníky, sochami, obrazy...

Čerstvé město, kde je za hradbami stále dost prostoru, ulice jsou rovné a plánované, obyvatelé se zrovna moc dobře neznají. Ale i tak bude všude cítit donátorství zřizovatele (majitele?) města. Stavba města nemůže být nic levného, takže ten, kdo to platí, bude rozhodně chtít být oslavován. Spíše slovně, na sochy bude možná ještě brzo. Návštěvník se může setkat s rozestavěnými domy, radnicí zpola dokončenou a čekající na dostavbu z nových peněz.

Proti tomu staré, zajeté, dýchavičné město, které pamatuje klidně mnoho staletí, bude mít mnoho tváří. Nové čtvrtě stavěné místo starých zničených, bohaté sklepní prostory, stísněné domky a křivolaké uličky. Špína a únava čišící z každého zákoutí, kam slunce ani svítit nemusí.

Ať bude město nové, staré či jakékoliv, hrejte si s otázkou, kde se vzalo architektonické vyjádření města. Prozradí to hodně, zvláště pokud dobrodruzi pocházejí z nějakého jiného města. Když je postavíte do nových prostor, které nikdy neviděli, dáte jim možnost cítit se nepatřičně a ostražitě nebo jen udiveně a nadšeně. Architektonika města je živoucím odkazem minulosti i současnosti. To, kdo město stavěl, poví o situaci mnohé. Stavěli ho aktuální majitelé, nebo ho krví nakoupil někdo cizí, který sem nyní zanáší své manýry, které, jak jinak, reprezentuje architektura (ach ano, sochy také).

Architektura jako vyjádření

Člověk, zvláště v rámci společnost a posléze tedy i společnost samotná, se snaží prezentovat. A městská společnost se prezentuje hlavně pomocí architektury. Je důležité si tedy uvědomit, jaká je vaše společnost. Domy nejsou něčím, co vznikne během pár dní, ale spíše let. Proto zaznamenávejte spíše tendence, které ve společnosti přetrvávají dlouho a trvale, klidně i neměně. Můžete odrazit názory a tendence národů vůči sobě nebo jiným národům.

Společnost mírumilovná se bude snažit přenést krásy svého života i harmonie do architektury. Bude vzletná, otevřená a prostor v ní bude prostupný, nehrazený. Naopak kultury výbojné, agresivní a bojovné budou stavět prostory uzavřené, stísněnější, snadno bránitelné bez mnohých detailů ve výzdobě.

Společnost může být introvertní, kdy si své skvosty nechají pro sebe v atriích, v osobních domech a navenek se bude jednat o strohé budovy. Extrovertní společnost bude stavět domy bohaté výzdobou navenek, vzdušné parky, kolonády. Bude dávat všem nově příchozím do města znát své bohatství i umělecké cítění a zručnost. Toto může být ale i důkazem pokročilosti a vývoje společnosti (vztaženo na klasické civilizace), kdy barbarské a primitivní uspořádání nemá potřebu ani znalosti či schopnosti vyjádřit expresi pocitů a nálad architekturou.

Obraz o společnosti je důležitý hlavně v aktuálním bodě času. Právě teď může bujet ve společnosti nové nápady konstrukce, nové filosofické směry, ale také může padat a hroutit se před apokalyptickou vizí bláznů.

Architektura jako projev krásna a výsledek potřeb

Architektura, dle slov definice umění, je prostředek k vyjádření. Je ve vašem městě architektura také způsob, jak něco vyjádřit? Vy sami stavíte město v podobě architektů. Ovšem asi jen v místech okrasných, veřejných budov budete mít tu možnost něco prezentovat. Architektonickým jazykem, podle použité výzdoby a slohu například, se dá vyjádřit mnohé – příslušnost a poslušnost ke králi či bohu. V estetické otázce architektury nemůžete zapomenout ani na okolí a požadavky kultury, podnebí a sociální otázky. Přesněji v souvislosti na uvolněný „rukopis“ - zdali estetičnost budov něco svazuje, či nikoliv.

Co se funkčnosti týče, města vždy splňovala hlavně dvě úlohy – správní a obrannou. Architektonické ztvárnění podoby se tak podepíše i na hradbách a obranném systému. Zvláštním momentem a dokonalou kulisou se může stát střetávání domů a hradeb samotných. I do vnitřní zástavby může nakonec pronikat opevňovací prvky. Vždyť věže kostelů a radnic plnily role hlásek a bašt i ve středověku.

Pro přesnější rozvržení města je nutné si uvědomit, zdali město vznikalo s centrálním plánem, nebo alespoň s požadavkem na zastavování vnitřní plochy města (například „stavějte domy nalevo od náměstí, za nimi dvorky ponechte, napravo od náměstí chrám postavte a před náměstím radnici a rychtu zbudujte“). Pokud nikoliv, město bude chaotické, nebude mít jedno, ale spíš více náměstí, která budou lichoběžníková, okrouhlá, divoce ukousávána ještě divočeji rozestavěnými budovami, které nakonec tvoří skutečné bludiště. To nakonec vyjádří síť ulic. Ta má buďto nějaký řád, nebo je divoká a nepřehledná, vhodná tak pro nekalosti podsvětí.

Se sítí ulic se jednoznačně pojí i urbanismus. Pokud takové tendence ve městě existují, budou tu snahy mít jednoduché ulice, které povedou od brány rovnou a nejkratší cestou na tržiště, k chrámu nebo k radnici.

Ať je to ve vašem městě tak či onak, postupme dál. Představte si, že jste obranným stratégem města – je tedy pochopitelné, že důležité stavby (obilnice, zbrojnice, prachárna, radnice, chrám) budou na strategických místech, například na vyvýšenině. Pokud tomu tak není, mohou ve městě aktuálně probíhat snahy to změnit, zlepšit. Mějte živé město, bujné a měnící se.

Architektura etnická

Zajímavou otázku, kterou si můžete při tvorbě města také položit je etnicita. Společnost je tvořena z nějakého jádra, ke kterému jsou velmi často nabalovány jiné etnické skupiny. Jiná etnika spolu často přinášejí i jiné kulturní a sociální prostředí, což se v prvním pohledu projeví právě na architektuře. Příklad je pro nás jasný – Evropa a židé, kteří si drželi odlišné architektonické postupy, rozdílnost přístupu k architektuře v Itálii a Normandii 12. atoletí atd. A ještě více je tento kulturní rozdíl vidět v barokní době.

Pokud je v městě pouze jeden kulturní okruh, podepíše se to i na jeho vnímání cizinců, ke kterým bude velmi podezřívavý. Pokud ve městě bude víc pólů či snad dokonce protipólů, prospěje to otevřenějšímu vnímání. Stačí pak jen vyřešit, na jakém principu kultury vedle sebe žijí, jestli jsou tolerantní, ovlivňují se sami navzájem, nebo jestli spolu soupeří a jsou mezi sebou agresivní, kdy oni sami představují dobro.

Při sledování architektury města ještě připomeňme, že se nabízí otázka vnitřních čtvrtí, které jsou autentické, čtvrtí, kde se může vytvářet jistá mikroarchitektonika v návaznosti na kulturní a ekonomické postavení společnosti, například čtvrtě typu „Malé Číny“ v severoamerických městech.

Historie jako makeup tváře města

Říká se, že „obrazy minulosti žijí v přítomnosti a ovlivňují budoucnost.“ Navíc, minulost a povědomí o ní se utváří až po událostech minulých, tedy minulost, kterou město nyní žije a vzpomíná na ni, bude minulostí zkreslenou, či přímo vzdálenou a smyšlenou. Ale tak tomu je i nyní. Každopádně nezapomínejte, že minulost a spolu s ní i tradice bude vždy hýbat současností města. Právě ona minulost a její reflexe do současnosti a možné budoucnosti je snad tím nejlepším katalyzátorem pro aktuální dění a zápletky. A je jen otázkou, jestli onen katalyzátor byl vykonstruovaný, nebo skutečný. I v tom je kouzlo historie.

Stopy minulosti

Je jasné, že první, co musíte vyřešit, je otázka vzniku města. Legendy o vzniku měst na zelené louce jsou nejpohodlnější. Dokážete tím, že zakladatel byl nesmírně bohatý a měl úctyhodné zkušenosti a schopnosti s přesunem lidí i surovin. Ale existuje pramálo měst, které takto vznikly. A pokud ano, jednalo se jen o pár stovek lidí. Mnohem častější, a nejspíše i zábavnější, způsoby vzniku je povýšení usedlosti vesnického typu na město. Vy se tak aktuálně můžete ocitnout ve chvíli, kdy velká ves bojuje o statut města, například na úkor jiné obce.

Atmosféru samotnou neoživí nejvíce samotný způsob a akt vzniku města. Nýbrž legendy a pak svátky či slavnosti, které na základě toho vzniknou. Tvořte významné události, které se k tomu vázaly a které postupně přešly do lidové slovesnosti. Události tvoří dějiny, nikdo vám nejspíše neřekne přesný rok, ale řekne vám, co se stalo. A budou to bu´dto úžasné epické bitvy dobra a zla, pohroma jiného města nebo zásah bohů.

Lidé si budou pamatovat narození a pobývání či rovnou působnost veledůležitých a slavných osobností, budou si pamatovat přírodní pohromy, léta obléhání a dobývání. Hlavně z posledních událostí si budou pamatovat jména a činy hrdinů, pohádky pro děti, návody pro válečníky. Měšťané určitě ani nezapomenou na roli města ve svárech velkých mocností, tedy pokud nějakou roli mělo.

Je klidně možné, že nejvýznamnější příběhy budou mezníkem ve vývoji a životě města. Vypravěč tak může za příběh připojit formulaci „a pak už jsme se měli jen dobře“ nebo „potom to šlo od desíti k pěti.“ A znova, za takové povzdechy připojí další zajímavý příběh, nebo připojí rovnou aktuální stesky, třeba s apelem, ať to nově příchozí dobrodruh nebo úředník změní! A pokud se do aktuální chvíle nestalo nic špatného, co by pokoj ve městě výrazně ničilo, mohou se návštěvníci těšit na oslavy. S těmi budou spřaženy veselice, pitky, rekonstrukce slavných událostí, trhy či turnaje nebo divadla a koncerty, vysvěcení nového chrámu, otevření knihovny. Představivosti se meze nekladou, jen dodám, že charakter oslav by měl odpovídat charakteru společnosti a doby a situace.

Vskutku poutavé možnosti rozvíjení dobrozružství vám dá vznik města na ruinách pradávné civilizace. Takové znovuosídlení dá jistě vzniknout mnohým vzkazkám o temných a nebezpečných podzemích, strašidelných katakombách, černokněžnících tvořících mrtvolky... Zajímavým obratem může být i okamžik, kdy dobrodruzi přijdou na to, že město takto postaveno bylo. Příkladem nechť jsou města na indiánských pohřebištích, kde se samozřejmě odehrávají strašidelné až hororové scénáře. Stavitel současného města mohl chtít překrýt odkaz minulé civilizace, dnes nejspíše zapovězené – pak se mu to nemusí vůbec dařit, ať se snaží sebevíc. Zde mě napadá tolik příběhů hodných dobrodružství, až hamba a rozepisovat se o nich na mnohé eseje nebudu. Ale dařit se mu to i může a potom je sranda právě ve chvíli, kdy dobrodruzi počátek problémů a tajemna odhalí v původu základů města. Neopomíjejme ani archeologické tendence, kdy současníci kopají a bádají po záhadných artefaktech minulosti, jako třeba v Morrowindu.

Pokud nyní stavíte město na původní aglomeraci, zajímejte se o to, jestli z té původní něco zbylo. Charakterizujte to buďto odlišnou architekturou roztroušenou, která byla nejspíše zdobná a proto uchráněná, nebo architekturou staženou do jakéhosi gheta, kde se zachovala i původní skupina obyvatel. Sledujte jejich vztah k novým obyvatelům, sledujte příhody a příběhy i historii nového osídlení a jak k němu nahlížejí minulí i stávající obyvatelé. Pokud máte mezi hráči historika nebo sociologa, pošušňá si a vy mu můžete připravit až orgasmické potěšení ze hry. A pokud tuto zmínku chcete brát ad absurdum, zeptejte se sami sebe, jestli náhodou nebyly původní budovy rozebrány a použity jako stavební materiál nových budov. Takový hostinec kde straší – je jasné, že zdi pokoje kde straší nejvíce, byly postaveny z kamení starého chrámu zasvěceného bohu války a smrti.

Funkční architektura

Od dob, kdy lidé začali zakládat společenstva a sdružovat se ve městech, začalo se město stávat důležitějším a důležitějším. Vznikaly městské státy, obchodní gildy a hanzy etc. I u nás, ještě v době, kdy správa státu stála na soustavě hradů, měla města velkou roli, moc a funkci hlavně ekonomickou a nedlouho na to i vojenskou. A brzo začala toužit i po moci politické.

A právě pro tyto role je nutné mít určité typy budov. V pokročilejších dobách se i architektonické principy dělily podle přístupu k daným budovám. A už od pohledu mohl pozorovatel poznat, komu budova patří, respektive zdali se jednalo o vojenskou budovu. Jeden významný palác ve Vídni má první patro zdobené ostrou kamennou bosáží a rohy zdobené armováním a vstupní portál byl užší, než bylo obvyklé. A právě takový palác se stal předobrazem pro paláce generálů, kasárenské budovy a další podobné stavby. Nechci zde jmenovat všechny principy, toto byl jen příklad, tvořte si své vlastní – originální a neokoukané.

Administrační budovy

S rozvojem města se vždy začíná z jednoho bodu. Centrem města, jeho správní a organizační jednotkou je rychta či fojtovna. Tím rozumějte domek rychtáře či fojta, dnešního „starosty“. Pro menší města se může jednat o tri místnosti pod jednou střechou, osobní cimru radního, pak jakousi „zasedací místnost“ a sklad, pokladnici. Rychta se brzy rozroste na radnici, která potřebuje víc prostor, protože roli rychtáře zastupuje městská rada, která je tvořena více lidmi, a rada musí mít kde zasedat a vzniká městská hala atd. Tento model může být nahrazen ale i fórem.

Nesmíme opomenout paláce, soudy a věznice. Tyto tři patří již do velmi rozvinutých, velkých či jen významných měst, kde se zákonitě musíte setkat i s potřebou skladování. Nezapomeňte na sýpky, skladiště, zbrojnice, trhy. Skladiště přitom nemusejí být určená jen pro zásobování samotného města. Může se jednat i o skaldy obchodní, kde obchodníci složí své zboží, zatímco pobývají ve městě. Mají tak zaručené bezpečí pro zboží a město má zaručený další příjem.

Do této skupiny patří i vojenské budovy, kterými jsou v první řadě hradby, brány a mosty. Brány se přitom často považovaly za jakési posvátné místo, kde se pouhé podlezení vrat trestalo smrtí. K vojenským budovám patří dále hlásky, věže, kasárny. To vše může být samozřejmě sjednoceno v citadelu, pevnost či hrad.

Budovy řemesel, služeb a obchodu

Město je často charakterizováno a vymezováno právě díky řemeslu. Pro zajištění určité samostatnosti a konkurence schopnosti se hodí mít ve městě kovárnu, koželužnu, alchymistickou dílnu nebo určité manufaktury. Určitě ale pamatujte na nebezpečnost, zápach či špinavost takovýchto provozoven. Ponejvíce byla takováto řemesla vypovídána za hradby města do předměstí. Opakem byly pekárny, mlýny, řeznictví, masné krámy, pivovary či hospody.

Aby řemeslníci měli zajištěný přísun surovin a odběr produktů, je potřeba pamatovat na systém dopravy. Mola a shromaždiště karavan, obklopené skaldy, jsou tím správným místem, kde poptávat takové artikly.

Ve městě je možno nabízet a poptávat služby, které také potřebují své specifické budovy. Začněme poeticky bordelem, arénou, cirkusy a divadly. S jistou dávkou komerce pak může jít o ubytovny, hotely, stáje, vetešnictví, regulérní obchody a bazary či rovnou banky. Ale také lazarety a nemocnice, špitály, krematoria nebo lázně.

Budovy vyššího principu

Řeč je samozřejmě o chrámech, monumentech, ale také o parcích, zahradách, přírodních úkazech uprostřed města, jako například vodopád, zřídlo atd. Vyšší princip může být spatřován ale i „tam venku“, například v magii. Stavte tedy observatoře, knihovny a akademie. Poslední dvě jmenované samozřejmě nemusí mít jen magickou pdostatu! Může se jednat o „normální“ pojmy, ke kterým patří ještě skriptoria, školy a další.

Více tváří

Nebojte se funkce a poslání budv kombinovat. Radnice může být zvesela hospodou podobně jako ubytovnou. Zbrojnice může být prachárnou i kasárnou. Chrám může být observatoří, skriptoriem nebo i školou a akademií.

Nebojte se ani změn funkcí budov napříč staletími. Z parku se může stát hřbitov, velké fórum může být zastavěno domky, mola se mohou proměnit v domy na kůlech.

Závěrem

Doufám, že cíl díla, tedy vtisknout tváři skutečnou a živou tvář, byl splněn. Závěrem mi ještě dovolte pár poznámek k literatuře:

Jelikož imaginace je pro stolní RPG to nejdůležitější, začnu literaturou k obrazu a vizuálnosti:
KESNER, Ladislav: Vizuální teorie, současné anglo-americké myšlení o výtvarných dílech. Jinočany, 1997.

MENCLOVÁ, Dobroslava: České hrady. Praha 1972.
HOFFMANN, František: České město ve středověku. Praha 1992.
CHÂTELET, Albert a Bernard Philipp GROSLIER: Světové dějiny umění , malířství, sochařství, architektura, užité umění. Praha 2004.
BLAŽÍČEK, Oldřich J. a Jiří KROPÁČEK: Slovník pojmů z dějin umění, názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha 1991.
KROUPA, Jiří: Architektura. Brno 2003.
TAPIÉ, Victor-Lucien: Barok. Bratislava 1971.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Dobrý den,

dílo jako takové je příkladným návodem k tomu, abychom byli schopni vytvořit města krásná, s historií a velmi pěkným backgroundem neboli pozadím. Pro nováčky možná poměrně složité, protože ono vytvořit samotné město a být schopen jej podat hráčům tak, aby to jen nevyšumělo do prázdna leckdy není jednoduché a vyžaduje od PJ jisté zkušenosti a znalost. Nadruhou stranu i nováček PJ se může inspirovat a povznést tak své město o něco výše.

Sám v tom vidím návod spíše pro pokročilé, což ale samozřejmě nevadí. Je pravdou, že na takové věci, které návod popisuje zkrátka a dobře někdy zapomínáme a vznikne "klasické" město, které postrádá nějakou tu fantasii.

Návod se mi velice líbí a budu jej používat a také doporučím našemu PJ při tvoření města, kde návod bude sloužit jako pomocná ruka a dovede město povznést do výšin, kdy si hráči řeknou, že to má šťávu a není to prostě nuda. Osobně poslední dobou v dračím doupěti vyhledávám a upřednostňuji možnost si užít toho, co "nového" nám PJ postaví do cesty a tím nemám na mysli obra nebo draka, ale právě tohle, co nám poskytuje tohleto dílo. Rozvoj a nápady tam, kde obvykle nejsou tak časté, přitom se jedná o ideu zcela prostou.

Martel z Kantonu


 Uživatel úrovně 8

Dílo nám v podstatě říká zásadní věc: Dívejme se kolem sebe, poznávejme své okolí a objevujme jeho skrytou krásu. K něčemu takovému se připojuji i já.

Díla, která rozvíjí dovednosti tvorby světa, nebo zkrátka herního prostředí, se tu již v různých podobách vyskytují, ale není jich tolik, aby mezi nimi Město a jeho tvář nevyniklo, již jen výběrem tématu. Z těch předchozích zmíním jen několik dalších, na která vzpomenu.
• Z doby nejnovější například Ascellin Tygří pramen ve válečníkovi
• Corwinovo Zpestřování hry v Rozvoji
• Tuaxovy Nové rasy - A v Downloadech