Články&Eseje

Na půli cesty Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Ninský rybář

Stojíš chudinký rybáři v střepu mola
jako když nešťastnou plachtu
svinuješ k obědu.
Zapadá slunce za zraky králů...
Teď naposledy tluče Branimír
mečem do moře -
jako poslední generálská jízda.
A ty se točíš na člunu trčící
a v očích čísi rakije ukájí krev.
Naivko!
Už dávno nebrázdí moře piráti
koráby zatrpkly na dně -
stožár sotva obejme nového plavčíka -
jedna poloha alkoholu
jako když slyšíš šum tasených šavlí ---
a ty tiše přiťukneš dřevěnou nohou
a ty tiše stíráš obzor praporem s lebkou.


Teď to vidíš

Teď to vidíš - teď už ne ---
červené fleky - noci a oka lamp nad Úpou.
škrtíme v základech koryta řek -
čerti a trpaslíci na lukách
a pár veselých rakví s hřebíky, které
si můžeš zatlouct...

Teď to vidíš - teď už ne ---
strhané vazy velbloudů
pod košilemi mlh -
svlahnuté rty - oud po oudu
počítán -
plahočíš nocí kmen!
a roztrhaná zástěra - ret
teďs to viděl - a už ne ---


Váhavý obléhatel

S napůl staženým praporem poroučíš hrdinství!
vyrovnaná kopí kapou strachem -
záchvěvy pěny na prsou...
sáhodlouhé palimpsesty - vztek okleštěných dětí!
vrčíme skrčeni a napůl opouštíme črty měst...
Tak to všechno mohla být láska!
vlas zkapalní do srdce a rýhy od nehtů zarostou...
skvrny na tělě neskryje
skřivančí píseň...

S napůl staženým praporem chvíli útočíš
a chvíli prcháš...

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Zdravím!

Nejprve bych chtěl vzdát holt autorovi, i když trochu z jiného důvodu než Marokrates. Četl jsem už mnoho básní s tzv. "bezrozměrným veršem", ale tyto byly přece jen něčím jiné. Po prvním přečtení se mi zdály spojení v nich mírně kostrbaté, jako by se tam ani nechodily. Když jsem však řádky přelouskal znovu, začal na mě text působit silněji a plynuleji. Nakonec jsem se rozhodl jednotlivé básně zarecitovat nahlas a to vyznělo úplně nejlépe. Hledal jsem něco jiného a zdá se, že jsem to našel :-).

Na první dílko mám vcelku podobný názor jako Marokrates. Bylo mi sice jasné, že je z chorvatského prostředí (podle rakiji a moře - to už k Jadranu prostě patří) a cítil jsem z ní jakousi šeď dávných zašlých časů, ale až ve vysvětlivkách jsem našel Branimíra a ostatní souvislosti. Jinak ale velmi poutavě napsáno a co je hlavní, nutí k zamyšlení!

V pořadí druhá básnička se mi nejprve vůbec nelíbila. Připomínala mi změt nesourodých slov, ale po dlouhém zamyšlení a představování jsem úplně změnil názor. Jak jednoduché - jak dokonalé. Klobouk dolů. Stačí zavřít oči a....

Jako jediná mě oslovila už po prvním přečtení a i teď bych ji zhodnotil jako nejlepší. Mám rád básně s touto tématikou (tady spíše pozadím). Válka, láska a strach - tři emoce, které když se spojí dohromady a přidá se k nim notná dávka umu, vyvolávají báječné emoce. Řekl bych, že je v tom trochu sugestivity nebo tak něco. Každopádně, tento výtvor mě dostal podobně jako jedna báseň Viktora Huga (na jejíž název si teď asi nevzpomenu) a myslím, že to je opravdu velká poklona.

Na závěr bych chtěl poděkovat Darianovi, že si dal tu práci a napsal sem vysvětlivky, Elvisovi i čtenářům tím rozhodně pomohl.

A to by bylo asi vše, protože moje hodnocení jsem snad odůvodnil dostatečně.

S přáním všeho dobrého,
Tuor


 Uživatel úrovně 5

Ahoj, omlouvám se za otálení, avšak vyjádřím se k žánrovosti, doufám co nevidět, neboť nemám čas a chuť udělat si čas a najít chuť:)...


 Uživatel úrovně 0

To Xerzian Eithon:
Skus znuděným hlasem usilovat o nějakou dívku a asi se nesetkáš s úspěchem...skus vesele afektovaným hlasem vést řeč na něčím pohřbu a také se asi nedočkáš aplausu...


 Uživatel úrovně 0

Mohl bych napsat, pěkná báseň, ale, kdysy jsem se učil, že c básni jsou rými. Váhám, co to tedy je... Poezie?
Já jen, že když to čtu, představuji si, že to recituje nějaká afektovaná sklíčená žena, duchaplným hlasem - tak všechno vyhovuje...
Ale skuste to přečíst hlasem znuděným, otrhaným, ospalím - báseň strácí smysl. Bez toho se z ní stane jen snůška nesmyslných žvástů.
Nemám tušení, jestli jsem to správně vysvětlil, a jak by asi řekl Holden Cautfield, mě se to nijak zvlášť vysvětlovat nechce.
Pro pochopení si stejným druhem hlasu přečtěte tuto báseň a článek např. o úmrtí nejstarší blogerky. Uvidíte sami, co na vás udělá větší dojem...


 Uživatel úrovně 0

Velmi povedené prázdninové pohlednice, jen nevím jestli to patří na tyto stránky.
Dalších impotentních komentářů snad není třeba.


 Uživatel úrovně 0

Sepisovat a skládat a vymýšlet básně takového žánru je podle mě dost (a možná ještě víc) obtížné. Obdivuju lidi, kteří si dovedou pohrát s melodií slov a vykašlat se na rýmy, jako jsou v básničkách pro děti.

Ohledně první básně: Kdybych nevěděl (z úryvky pod textem), že text má pojednávat o historii, přítomnosti a budoucnosti Chorvatska, v básni bych se jistotjistě ztratil. Avšak teď musím uznat, že báseň je povedená a má svůj jistý vnitřní smysl, i když ho každý cítí jinak (což je u takových básní jedním z hlavních faktorů, proč se píší)

Ohledně druhé básně: Tady musím bohužel odporovat Darianovi, protože Úpu znám velice dobře a naprosto jasně vidím před očima Krkonoše a Úpu, jak poskakuje po kamenech v Krkonoších, což je mimo jiné region, kde o báje, mýty a pohádky není nouze (nevyjímaje ani samotného Krkonoše a jeho mluvící sojku).Dovedu si představit její proud a mrazivě studenou vodu,a nemůžu si pomoct, mi k tomu prosstě ta báseň perfektně sedne k mojí představě.

Ohledně třetí básně: Tak tady už trochu váhám, protože po přečtení té první, je tahle ve své podstatě "brutální".Boj, smrt, hrdinství, válka atd... Co se mi naopak na této básni líbí je to zklidnění na konci. Celá báseň jakoby rychle ubíhá a má rychlý spád a na konci se objeví nádherná skřivančí píseň, která nechá zapomenout celému předešlému strádání a uvede čtenáře do situace, kdy si uvědomí, že všechno vlastně nakonec pomine..

Celkově se mi autorova tvorba líbí, protože je to něco, na co já se ani neodvažuju sáhnout, natož abych něco takového jen zkusil vymyslet..Podle mě je tento příspěvek velice kvalitní.


 Uživatel úrovně 8

Rôznofarebná artistická pohľadnica z troch rôznych polôh básnika a sveta, a predsa tu vládne určitá jednota. Ide o akúsi neschopnosť, prípadne váhavosť uskutočniť veci do konca, úplne, spôsobenú nemohúcnosťou jednotlivých subjektov.

Prvá báseň sa spája s historickými reáliami Chorvátska, intuitívne naznačuje spojitosť so živelnými dejinami zadarského regiónu. Vytvorená paralela starnutia muža-dobrodruha (piráta) vytvára s naznačeným plynutím času pekný obraz. Je ale otvorený, v polovici svojej cesty: staré sa už skončilo, o novom sa dá už len apaticky snívať. Starý morský vlk skysol už len v liehu, blúzni a pirátska zástava zostala len handrou – napríklad na utieranie pultu v krčme.

Druhá báseň je už menej prepojená s konkrétnym svetom. Možno len mimovoľne táto na kontraste postavená variácia evokuje kraj okolo rieky Úpa, kde sa nachádza hneď niekoľko čarovných miest (medzi nimi napríklad Babičkino údolie a rôzne hrady). Lenže toto spojenie je viac–menej voľné, takéto asociácie môžu byť dosť dobre len jednou z možných interpretácii. Je to asi báseň o veciach, ktoré sa vynárajú, vnemoch, farebných podivuhodných obrázkoch, ktoré človek ani nemá šancu zachytiť. Chaotické vynáranie sa motívov a potom ich opätovné ponáranie sa do absolútna imaginácie pripomína hru Capni krtka. Jej cieľom je kladivkom biť po hlavách krtkov, ktorí sa náhodne vynárajú z dier na hracej ploche. I subjekt tejto básne takisto zastal na polceste – vo svojej sizyfovskej práci neustáva, i keď jej cieľ nie je istý, pevná pôda pod nohami nie je. Celkovo je, podľa mňa, táto báseň najproblematickejšia. Je pramálo konkrétna, a keďže neurčitosť hneď tak istá nebude, čitateľ sa môže stratiť v zhluku obrazov.

Tretia báseň veľmi silne evokuje testis - hlavne vo falických motívoch boja (s kopijami), sexuálnej náruživosti a zmocňovania sa. Aj tu je subjekt básne neistý, len napoly presvedčený o svojej sile. Pritom je však nerozhodný, tak ako jeho skutočnosť samotná. Nepodlieha všetko jeho sile a citu, realita nie je preduchovnená, skôr naopak – „škvrny (známka staroby alebo úpadku) sa na tele nezakryjú“. V trochu obscénnej terminológii: ide tu o ďalšiu polcestu - medzi potenciou a impotenciou.

V tejto triáde sa objavili pomerne podarené básne, všetky otvorené a prístupné interpretácii. Pohrávajú sa s motívmi z histórie, čírou obrazotvornosťou a jemnou vulgárnosťou. Sú netradičné, no aj dosť inšpiratívne. Neudeľujem plný počet kvôli nie celkom podarenej druhej básni a ešte stále zastretej žánrovosti. Aj tak ich však považujem za veľmi kvalitné.




Dovolil som si spracovať aj zopár vysvetliviek pojmov spomenutých v dielku.

NIN je mesto v Chorvátsku blízko Zadaru. Už počas rímskeho panovania bolo významným strediskom a jeho význam ešte vzrástol po nástupe kresťanstva. Je tu pomník Grgura Ninského, najvýznamnejšieho chorvátskeho biskupa, ktorý žil v dobe formovania štátu Chorvátov na prelome 9. a 10. storočia.

BRANIMÍR (chorvátska obdoba je Branimir) je mužské meno slovanského pôvodu, prekladajúce sa ako kompozitum slov „bráň svet“ alebo „bráň mier“. Hovorovou podobou je Branko.
Z historických osobností Chorvátska, ktoré nosili toto meno, je významný najmä knieža Branimír (vládol v rokoch 879 - 892), ktorý krajinu vymanil spod vplyvu Byzancie, zabezpečiac jej tak uznanie rímskym pápežom. Počas svojho panovania ale podporoval najmä domácu kultúru; aj liturgie v kostoloch boli latinsko-chorvátske. Chorvátsko počas jeho panovania zažívalo dobu rozkvetu.

PALIMPSEST je zložené slovo grécko-latinského pôvodu znamenajúce „znovu píšem“. Označoval sa tak spôsob, akým Gréci a Rimania šetrili s tabuľkami alebo zvitkami. To znamenalo, že sa text z už popísanej plochy čo najlepšie odstránil a tá sa následne znova použila na písanie.
Ďalej ešte toto slovo označuje metódu prístupu k textu: jeho nadväzovanie na iné texty a voľné narábanie s citáciami. Tento prístup možno pozorovať ešte aj dnes, a to v postmodernej literatúre.

(Informácie som čerpal zo zdrojov http://cs.wikipedia.org a http://en.wikipedia.org.)