Články&Eseje

Bhealltainnová noc Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 9


Bhealltainnová noc

V očích máš záři plamenů
a ústa tvá se usmívají.
Lepší být s tebou, než-li v ráji.

V nebi nám štěstí nabízí,
pohodu, klid, bratrskou lásku.
To vše já teď rád dávám v sázku!

K čemu mi ambry, nektaru,
když nemohu jej pít z tvých úst?
To radši navždy držet půst.

Ach, k čertu s rájem! Já chci žít!
Pryč s traktáty! A bůh mě suď.
Pojď sladká vílo na mou hruď!



Kdo ví, zda mluvila láska, přesvědčení nebo ta medovina, které mladý mnich prolil hrdlem ten večer více než jeden džbánek. V záři bhealltainnových ohňů, pro zelené oči a rudé rty, zřekl se modlitby a vyměnil chladnou klášterní celu za vroucí objetí krásné šenkýřovy dcery. Život je přece tak krásný! (Marion Laven)

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Je to takový moc jednoduchý,chtělo by to ještě něco....


 Uživatel úrovně 8

Nemám co dodat, krásně stylisticky zpracovaná báseň, má náboj energii a vše cose mi na ní líbí a to krásná myšlenkaa smyslně volená slova. Ačkoliv jsem při prvním pohledu uvažoval nad délkou díla, báseň je stručná, věcná a kouzelná...mě se líbí a osobně jí hodnotím vysoko... :o)


 Uživatel úrovně 3

Mgr. Holger: K formální stránce - oslovení sladká vílo. Ano, vím o tom. Má gramatika říkala: Dej tam ty čárky, dej tam ty čárky. Patří tam! Ale nějaké schované rytmické já do toho šeptalo: Ale mně se tam nehodí. Nechala jsem se přemluvit tichým našeptáváním, i když vím, že tam správně být mají (a přemýšlela jsem o tom pěkně dlouho). Důvod? nehodí se mi tam, když si to říkám, tak tam čárky nepatří, on je tam prostě neřekl. Čárky by lákaly k poklesnutí hlasu, k pomlce, a to jsem nechtěla, proto tam nejsou. Ale docela by mě zajímalo, jestli mé důvody jsou dostatečné, aby se gramatika odsunula z cesty.

Elvisův duch poprvé: Ano, hromada "fráziček", s tím nelze nesouhlasit. Ale možná mi to nebudeš věřit, ale ty "frázičky" jsou tam nejen proto, že já prostě frázičky ráda, ale i z jiných důvodů (které by mohly i místy popírat, že mám frázičky ráda). Znějí (mně, jiný to samozřejmě asi vidí jinak) přesně tak, jak mají. Nějak se mi nechce říkal, jak vlastně tedy mají podle autora znít, kdo to vidí jinak, vidí to jinak a nic to nezmění, jen bych ťukla do "pohody", která ti evokuje přáníčka z papírnictví. Laciná, strojově natištěná, neosobní. A pak je dej do souvislosti třeba se slovy "V nebi nám štěstí nabízí"...

("Pojď na mou hruď, děvenko" je opravdu trochu nepatřičná asociace, když vezmeš v úvahu aktéry :))) )

Elvisův duch podruhé: Ehm, možná v té básničce nejsou ty hlubiny, které tam hledáš. Ale kdo ví. Tvůj výklad je rozhodně hoden zamyšlení.

Shadowmage: A já si myslím, že jakákoliv sloka navíc by to jen pokazila. Ta básnička není o žádné "hře svodů", přesvědčování, vzdorování. A ostatně ani o chladném uvažování mnicha.

Ehm, ambra... mno, radši zatím nic :)))


 Uživatel úrovně 4

Báseň mě zaujala svou schopností vyvolat v čtenáři obraz té dcery, mnicha i atmosféry, kdy se mnich oprošťuje od svých pravidel jak žít a jeho duchovní zásady podléhají pozemskému světu.
Výběr slov a některé tradiční rýmy by mi nevadily, přece jen se jedná podle anotace a závěrečných slov o lehčí poezii.
V čem ale s Elvisovým_duchem souhlasím, to je jistá absence napětí. Právě výše zmíněný rozpor mezi chladně uvažujícím mnichem a živelnou mladou dívkou by se dal skvěle využít, šlo by rozehrát hru svodů, přesvědčování a snahy o sebekontrolu na straně mnicha. Zdá se mi, že podlehl příliš snadno; přestože si uvědomuje své provinění, vůbec se nepokusil vzdorovat. Ale do nějakého sborníku Písní z cest by se podobné básně více než hodily a nějaká komplikovanost v jednání postav by asi ubrala básničce na lehkosti.

Taky bych se zastavil u ambry. Ambra je výměšek vorvaně, používaný jako surovina při výrobě vůní. Tedy ne pokrm bohů. Nezbývá mi než se zeptat: K čemu mu ambry? (pokud se tedy nepoužívá v nebi jako osvěžovač vzduchu :-) )

Ach, k čertu s rájem.
- to mi přijde zbytečně patetický výkřik, navíc se mnich víceméně opakuje

Báseň mi přijde jako dílo vcelku kvalitní, přes nedostatečnou gradaci (ráje se je ochoten vzdát už na začátku, na konci to jen potvrdí) se čte příjemně. Dovedu si představit klidně i o dvě sloky víc. Vůbec bych se nezlobil.
Hodnocení si ještě promyslím...

S úctou, Shadowmage


 Uživatel úrovně 5

No dobře.. jak je vidět, možná jsem to byl jen já, kdo šlápl vedle... možná bylo už moc pozdě, pokusím se na to podívat znova, jak radí Darian: skrz symboly a motivy...

Nejprve začněme ale tématem: to je naskrz romantické - standardní romantický princip střetávání světů prostřednictvím jednání zamilovaného páru hrdinů - on mnich (stálý, klidní...), ona šenkýřova dcera (divoká), to vše se odehrává v záři jakýchsi ohňů, které svou nespoutaností dávají výhodu dívce (v klášteře by to asi dopadlo jinak). Prostředím je hospoda - exotický to plac. Dále právě ta noc - další bod pro dívku... Může být snad lepší výhodou mámit mnicha v noci jako jest "svátek slunovratu" (můžeme-li to tak nazvat?), pohanský svátek křepčících ohňů???

Další strofa není moc výrazná... spíše slabá - je jen shrnutím toho, co mnich dělá, žádná inovace v psychologizaci jeho.... no a pak zmiňovaná láska - sázka...

Dále následuje silnější místo - ale jen jestli chápu dobře slovo ambry? Jako ambrosie? To je ale pokrm bohů - není onen hrdina trochu bůh??? Asi ano, ale pokud nás to navede na tuto myšlenku, proč se poté zříká traktátů. Je-li bohem, žádné nepotřebuje... To trochu uvádí do rozpaků... Pokud tedy není bohem, slovo traktáty bych nevnímal tak lineárně - spíše jako poselství či shrnutí idejí... Řekněme, že závěr může být tím, že mladík se zříká svých idejí a transformuje se do role poživačného darmožrouta a nechává boha, aby jej soudil... Řekněme, přichází o své quiotství, které si nese každý z nás??? Toť otázka....

Nadále však trvá můj názor, že báseň je dosti průměrná a lépe než nudná ji spíše vystihne slovo...suchá? Na druhou stranu musím říct, že autorka má jemný cit pro rytmus.


 Uživatel úrovně 8

Bhealltainnové ohne môžu byť pokojne "naše" svätojánske, ktoré pália mladí ľudia v onú zázračnú noc. Svätojánska noc spojená s kúzlami, poverami, snáď ešte s hlbšou pohanskou tradíciou pod kresťanským „topicom“. Nanajvýš zaujímavé. Žeby oný nepatrne okatý symbol bol veľmi dobrým kľúčom, ktorý nám otvorí vrátka do trinástej komôrky za klasickou témou? Ťažko povedať, môj osobný dojem ohľadne tohto drobného tajomstva je viac než dobrý a voľky-nevoľky ma núti nahliadať na celý subjekt básne akosi ucelenejšie, z pevnejšieho bodu, keďže aj ako symbol, aj ako udalosť, robí pozadie básne živším. Badám v tom zámer.

Ďalej zasadenie, koncepčnosť. Áno, za málo slov okolo veľa muziky a spokojný úsmev Holgerov bez zbytočných strát na minútach pri presievaní. Na porovnanie dávam moju najnovšiu báseň v rubrike Mohyly súdne, kde je veľa slov, síce je aj muzika, no vidno tam, že príbeh bol dopísaný dodatočne.
Zvolený motív bol konkrétne nielen zasadený do pozadia, ale aj – a to viac, zjavnejšie – zapracovaný do básne... (obvykle sa tomuto obratu vcelku rád vyhnem, ale teraz si neodpustím) pre tento server. Či už zámerom, alebo nie, vyšlo to.

Posledná strofa na mňa osobne pôsobila najlepšie. Najpôsobivejšie proti sebe stavia kontrast dvoch svetov. Osvetlím to trochu villonovsky: Je katedrála (traktát, raj, čokoľvek z kanonickej sféry záujmu) a malý posmievačik, človek (básnik, mních, šašo, igric...), ktorý si uvedomuje, že je to len chlad, rovná línia (obrazne), matematika (bez urážky). On sa jej (už) nepokloní, nie je mu to prirodzené.
Trošku mi to evokovalo nasledujúce verše od Vladimíra Reisela z básne s názvom Katedrála: „... Opiera sa o barly prísnych stĺpov, / o jeden sa opiera / a počúva výklad sprievodcu / turista z Kolína nad Rýnom / a dumavo si hovorí: / Je to krása! / Tu sme neboli.“
Krach, prevrat, dekadencia niečoho na úkor iného. Nie navonok, lež zvnútra, zo samotnej podstaty, zo situačného vývinu, z toho, že je to poézia naporúdzi aj s príbehom. Láska a smrť? To záleží na tom, ako odvážne budeme chcieť tieto myšlienky dohnať do konca.

No a áno, je to pekný vzor toho, ako možno hľadať nielen inováciu v prestavbe či novom obložení kachličkami, ale aj citlivým prístupom k jadru. Výborná práca.


 Uživatel úrovně 5

Ej... radši sem se měl hodnocení vzdát.. asi to nebylo moc spravedlivý:(


 Uživatel úrovně 5

Ale ale:(... "Hezké zpracování tisíckrát hezky zpracovaného"... neboli "Pěkné počteníčko, když se člověk opravdu nudí" Předem se omlouvá za to, co nablekotám, pokud to někoho urazí. Vězte, že to nebyl můj záměr a není v tom nic osobního...

Nevím, ale mně to neoslovilo. Jednak to překypuje hromadou "fráziček", očitlučných rýmů a nevhodně zvolených slov či spojení a jednak je to příšerně nudné... Promiň Marsio, leč budu negativnějším než ostatní, neboť doufám, že to nebudeš brát moc vážně a neboť oba jsme zaměřeni trošinku inam:). Už v prvním verši člověka roztrápí spojení metafora záře plamenů v očích. Kolikrát to už člověk četl?? Zbytek pozbyl obraznosti a je obyčejným.
Další strofa nevybočí příliš ze stereotypu a objeví se zde ono nešťastné slovo "pohoda", jíž v nebi nabízí, což ve mně evokuje ona přání v papírnictví či ta co vám chodí v smskách na Vánoce a Nový rok... Jako: Šťastn a pohodové a..... ach jo to trápí... Rým láska a sázka je stejně alergenní jako láska - páska...

Třetí strofa trošinku osvěží čtenářovu znuděnost jen na chvilku, neboť je zde obět tradiční spojení "pít z tvých úst"... Kdyby to nebylo vyznání mnicha, slovo půst by působilo dost komicky, ale v tomto případě je v pořádku.

Třetí strofa je dost ... podivná - dost zabíhá do velmi použiváných syntezí či výkřiků - já chci žít atd. - volba přímých pojmenování dělá z možného zajímavého názoru opět nudu:(...

Bůh mě suď... připomíná to tu Hapkovu písničku - neoriginalita

Pojď na mou hruď - alespoň jsem se zasmál, vybaviv si tu scénu z Limonádovýho Joea, kdy pan Goodman na poznámku své dcery o tom, že "Lou už je jiná" odpoví "Pojď na mou hruď děvenko.." ale to už je nepatřičná asociace a asi sem ani nepatří....

Závěrem: Je mi líto... Dílo mě nenadchlo a musím konstatovat, že je to halda obyčejných až kýčovitých prostředků s přímým pojmenováním... není tam opravdu silného obrazného místa... Pro mě to byla jen nuda a nuda! Omlouvám se za svou negativitu, ale myslím, že si s tím šlápla hodně vedle... Pokud mi ale někdo osvětlí, proč hodnotil jak hodnotil a pomůže mi proniknout do tajů, uznám rád svou blbost a omezenost a Marsii se omluvím...

Hodnotím v kontextku autorky, neboť vím, že máš na mnohem víc a že umíš psát dost dobře, ale tohle není vůbec kulervoucí... ještě jednou prosím promiňte...


 Uživatel úrovně 0

Vyjadřuje mnohokrát zažité pocity a vyvolává vzpomínky krásných chvil. Co dodat? Něco přeci:

... rodiče též na statku.

S pozdravem
T.


 Uživatel úrovně 1

Mno...

Námět je to pěkný, slova byla výtečně volena.

Chytlo to za srdce a musím uznat, že je to pěkné. Ale trochu hůř se mi to četlo po stránce rytmické. Třeba se mi to jen zdá, ale úplně mi to nesedí. Taky cítím trochu slabší atmosféru... Mno, váhám mezi 4* a 5*, ještě s hodnocením počkám. S pozdravem
---<NathaKa WarrioR>---