Články&Eseje

Zpěv o Arconovi z Arcaney Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 13


Když se tehdy narodil, byly lepší časy,
Arcanea vzrůstala do veliké krásy.
Jeho matka chtěla z něho obchodníka mít,
bylo mu však osudem za dobro se bít.
Brzy zjistil, že ho obchod vůbec nebaví,
připadal mu nepoctivý, plný bezpráví.
Rozhodl se tedy k armádě se dát,
chtěl poctivé bránit, s mečem při nich stát.
Jeho otec válečníkem kdysi v mládi byl,
šermovat a krýt se zbraní syna naučil.
Pak cestoval do Lordamerr, k domu svého strýce,
ten byl tehdy písařem - naučil ho více.
Naučil se číst a psát, nejednu řeč znal,
přitom ale stále ještě s mečem trénoval.
Tehdy také v katedrále často pomáhal,
brzy už ho leckterý z mnichů poznával.
Učili ho co je dobré, co zlo a co hřích,
listovat ho nechávali v knihách tajemných.
Dozvěděl se legendy o Nebi či Pekle,
dočetl se o dracích a o svatém Světle.
Tou dobou již pomáhal lidem v okolí
a pro chudé lidi v nouzi dělal cokoliv.

Cestoval po celé říši, kdekdo ho již znal,
tišil hněv a nepokoje, které jiný vyvolal.
Do služeb ho volali mnozí mocní páni,
za Belegost bil se na Větrné pláni.
Cestoval od horkých pouští v zemích, kde je jih
až do válek s nájezdníky z plání severních.
V dusných džunglích bojoval s divošskými králi,
kteří právem silnějšího území si brali.
S divokými krolly, v elfských královstvích,
na vzdálených ostrovech či v temných podzemích,
vždy bojoval se ctí, odpuštění znal,
do všech možných koutů světa přitom zavítal.
Štíhlé věže Tirionu, hrady kamenné,
bílé hory nebetyčné, rokle bezedné,
širé stepi, staré hvozdy, říše obrů, pustiny
- na svých cestách objevoval stále nové končiny.
Vyhýbal se zemi Stínu, nenáviděl zdejší lid,
s nemrtvými na bojišti statečně se uměl bít...

Když byl boji unavený, domů se chtěl vrátit zpět,
v rodném městě Arcanea zapomenout na zlý svět.
Když pak za své zásluhy rytířem se stal,
městský výbor ho rady města povolal.
Poznal milou přítelkyni, byla krásná doba,
o úplném štěstí mluvili teď oba.
V zemi vládl mír a Arconus měl klid,
o nových stavbách v městě mohl nyní snít.
Vznikaly tu školy, cechy, také nové paláce,
v okolí se našlo zlato, bylo za co utrácet.
Začal vznikat velký chrám, zvony městem zazněly,
stavebníci pevné hradby kolem města stavěli...

Nemohlo to trvat věčně, příliš krutý je náš svět,
brzy začla válka s obry, muže začli odvádět.
Ve válečných časech celá země velmi strádala,
nakonec i Arcanea do boje se dostala.
Mocné bylo vojsko Říše, obři šanci neměli,
ale zrádní zlodějové o konfliktu věděli.
Do boje se zapojil i řád Stínových pánů,
jejich špezi vyjednali útok orkských klanů.
Arconus s obry bojoval, na hranicích se bil,
spolu s králem Terenasem na hlavu je porazil.
Tehdy získala své jméno Obří krve pláň,
za vítězství však zaplatí lidé krutou daň.
Zatím na jihu říše v dáli, jako když praskne přehrada,
orkové vesnice pálí, valí se orkská armáda.
Obránci jsou v boji s obry, orkové ve jménu smrti
postupují stále dál, poslední lidský odpor drtí.
Na řadě jsou jižní města, vsi do noci vzplanuly,
před hradbami Arcaney orkské šiky stanuly.
Město, kolem nepřátelé, stále volá o pomoc,
ať se vrátí Arconus, ať zasáhne vyšší moc.

Arconus se dozví: Moje město umírá!
Jede zpět i s oddílem, naděje v něm skomírá.
Město je již dobyto, orci plení v ulicích,
drží se už jenom chrám, okolo zní krutý smích.
Vítr šíří plameny, brzy celé město hoří,
z hradeb jsou jen kameny, orci zbytky staveb boří.
Hněvem skoro šílený, Arconus se k městu řítí,
orků již je tu jen pár, velký požár z města svítí.
Vidí domy pobořené, co je to za černý den?
Vzmáhá se v něm zuřivost, takhle skončí jeho sen?
Vidí muže umučené, vidí ženy zabité,
vidí dvory vypálené, krásné sochy rozbité...
Orci z města utíkají, když pluk doráží,
Arconus však za nimi jak posel smrti vyráží.
Pod kopyty koně vidí svého otce tělo,
berserkrovské šílenství do těla mu vjelo.
Jede orkům krutým vstříc, co opodál táboří,
hrozný ve svém nájezdu jako bouře na moři.
Již je mezi nimi, neslyší a nevidí,
zuří jako Zlatý drak, když se bije za lidi.
Seká kolem sebe, běsní jako dávný bůh,
již jich mnoho pozabíjel, pachem krve těžkne vzduch.
Orci z boje utíkají, tohle je sám ďábel snad,
přicházejí páni mečů, krev za krev si budou brát.
To jsou silní protivníci, již pod ním zabili koně,
Arconus si myslí, že smrt si přišla pro něj.
Boj je stále těžší, brodí se hromadou těl,
již je však dost poraněný každý jeho nepřítel.
Páni mečů utíkají, on sám padá do trávy,
na ničem mu nezáleží, nemá žádné obavy.
Jestliže teď zemřu, musí to tak být,
můj život byl dobrý a měl jsem proč žít...

Slyší hlasy líbezné, otevírá oči,
dvě nádherné bytosti kolem něj se točí.
Je v jakési nicotě, zdáli vidí celý svět,
slyší šumět fontány, v ruce drží zlatý květ.
Brzy obraz mizí, městské slyší hlasy,
ještě stále drží v ruce květ nezměrné krásy.
Leží ale v Lordamerru, leží v chrámu Světla,
jeho pomyšlení na smrt, ta se asi spletla.
Naklání se nad něj muž, jakoby ho znal,
ale jistě, to je přece náš laskavý král.
Arconus byl mužem silným, čas mu rány zahojil,
ale jizvu v jeho duši, tu mu nikdo nezhojil.
Trávil smutně dny a týdny, bloudil v ulicích,
nikdo od něj neslyšel žádný žert či smích.
Nakonec se ve svém žalu poustevníkem stal,
pak na radu svého krále do kláštera zavítal.
Strávil tak několik let, když byl přijat v klášteře,
odcestoval na Templeton, ostrov v Svatém jezeře.
A jak roky plynuly a jeho žal opadal,
bojovníkem za dobro Arconus se stal.

Rytíř řádu Svaté hvězdy, hrdý paladin,
vyjel do širého světa a odvracel Stín.
Krolly zpátky tlačil na Aerijské pláni,
s Chaosem se potýkal na Jilmových stráních.
Obry znovu porážel mocným mečem svým,
trpaslíky povzbudil chorálem bojovým.
Vysoký a silný, s mečem svěceným,
chránící se božským slovem a svým brněním.
Laskavý a moudrý jako starý král,
jenom živou jiskru z očí, tu mu smutek vzal.
Krátké hnědé vousy, ušlechtilá tvář,
upravené delší vlasy, v očích Světla zář.
Mírný, ale tvrdý, má moc léčící,
s níž zbavuje od prokletí lidi trpící...

V bitvě s lidem barbarů bránil svého pána,
když z koně srazila samostřílu rána.
Arconus ho vyléčil, bojovali dál,
dokud se nezjevil anděl, snad ho někdo povolal?
Tenhle symbol vítězství vojsku víru dal,
Arconus jel s králem v čele, barbary pryč hnal.
Užil potom krátce míru, týdny plynuly,
pak k pobřeží Říše černé lodě připluly.
Když po bojích vyrovnaných přišel Mrazupán
- mocný čaroděj, jenž Arigazd je zván -
temní elfové odpluli, nastal míru čas,
Říše mohla po letech oddychnout si zas.

Mocný pán je Arconus, mocné nepřátele má,
kvůli bitvám s nekromanty nemrtvým se o něm zdá.
I temný lord Dralnu, někteří zlí draci,
ba i mocná Garlimanth měli by s ním práci.
Boha Světla Lumiena on je dobrým poslem
a se všemi nepřáteli vyrovná se posvém.
Co budeme dělat bez něj, až tu jednou nebude,
ať je jeho život věčný, pomáhej nám Osude...

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Poezii nehodnotim, ale nutno uznat, ze tenhle kousek je prinejmensim podareny :-)

Ale mozna silneji nez ten pribeh me zaujalo poznani, jak doslovne se muze nekdo inspirovat pocitacovou hrou a pritom mu dobrodruzstvi zda se skvele funguje :))

Taky to nekdy skusim. Vytahnout si odnekud surovou esenci ryzi fantasy pro jednou se vybodnout na originalitu...


 Uživatel úrovně 3

Shadowmage: "... Nikdy jsem moc nebyl na psaní poezie..." I tak se ti podařilo napsat dílo, které je téměř k nerozeznání od středověkých básní.


 Uživatel úrovně 0

Dalo by se říci, že tento krátký epos jako by zapadal do legend daného světa. Pakliže tomu tak "je", vyzní to zajímavě. Eposy zrovna moc nemusím, ale oceňuji práci, kterou sis s tím dal. Rozhodně jí nebylo málo. :-) Trochu se mi nelíbilo třeba: městský výbor ho rady města povolal a A jak roky plynuly a jeho žal opadal,
bojovníkem za dobro Arconus se stal.
Myslel jsem, že bojovníkem za dobro už je?
Nicméně ačkoliv je to dílko možná až moc popisné, rozhodně to není průměr.


 Uživatel úrovně 4

Tak... Děkuji všem, co si našli čas přečíst si moje první dílo na tomto serveru.
Mým záměrem bylo seznámit vás s jednou z nejoblíbenějších postav ve světě,
kde hraji DrD se svou družinou. Nikdy jsem moc nebyl na psaní poezie, ale tahle postava se už s postavami hráčů (16. až 22. úroveň) setkává tak dlouho, že mi to prostě nedalo, pokusit se říct o ní ještě něco víc, nakonec jsem to udělal asi za hodinu a půl psaní v kuse.

Ke jménům: Tirion je v mém světě hlavní město elfů (podobá se však spíše Gondolinu). Není to moc originální, ale to jméno se mi prostě strašně liíbí:)

Terenas je král z Warcraftu III (já i ostatní ho hrajeme) a v mém světě je to zasloužilý panovník. Přál jsem si pro něj lepší osud, než mu nachystal Arthas...
Arigazd Mrazupán je čaroděj, kterého v jednom dobrodružství moje družina hledala, aby pomohl Říši v boji s přesilou nepřátel. Našli ho.

K Cidovi: Shodou okolností jsem Cida četl včera coby povinnou četbu na španělštinu, s rytmem máte celkem pravdu. Díla tohoto typu k němu tak nějak svádí...

K landovskému úvodu: Ale jo, někoho to může napadnout. Můj záměr to však nebyl.

K nedostatkům: Místy je vidět, že jsem v "tvořivém zápalu" chtěl mít co nejdřív některé pro mě méně zajímavé pasáže za sebou, abych mohl vyprávět dál...
Je to moje první zveřejněné dílo, takže hodnocení od vás všech mi zní jako
Hudba Sfér. Ještě jednou děkuji za hvězdičky, případné další dotazy (např. ohledně dalších vlastních jmen v textu) rád zodpovím.

Shadowmage

P.S. Arconus byl před nedávnem zvolen Lumienovým Heroldem, což je jedna z nejvyšších hodností dosahovaných Paladiny.


 Uživatel úrovně 0

Na díle především oceňuji, že se autor do něčeho takového vůbec pustil. Báseň má spád, plyne dějově kupředu a neopakuje známé skutečnosti, přestože, jak již zmínil Holger, některé by bylo záhodno tak nějak naznačit dopředu.

Marsia: To víš, kdo nehrál Warcraft III. Je dneska úplně mimo a měl by se jít léčit :-)))


 Uživatel úrovně 3

Sice se má následující poznámka příliš nevztahuje k této básni, nicméně přijde mi dostatečně zajímavá. Našla jsem článek od překladatele Písně o Cidovi, ve kterém vysvětluje, proč je Píseň o Cidovi rytmicky nepravidelná. A jelikož mi tento zpěv Píseň o Cidovi připomíná, přišlo mi zajímavé to zmínit.

"Originál Písně o Cidovi je však ametrický, bezrozměrný. Na druhé straně je třeba vidět, že rozměr Písně o Cidovi osciluje zhruba mezi 11 a 18 slabikami a že jeví tendenci k metru čtrnácti až šestnáctislabičnému.

...

Závěr, že metrickou „rozháranost“ Písně o Cidovi lze vysvětlit faktem, že její verše se zpívaly, jsem logicky vyvodil z vlastní zkušenosti – od dětství jsem zpíval (i ve sborech) a hrál na klasickou kytaru, takže mi nemohlo uniknout, že v notaci lze na týž takt zazpívat na příklad stejně tak jednu notu půlovou jako dvě čtvrťové, případně v triole tři čtvrťové, dále čtyři osminové, atd. A co nota, to slabika, z čehož lze soudit, že právě tímto způsobem se zpívané epizody Písně o Cidovi při vší ametričnosti mohly rozměrově (a hlavně co rytmu se týče) víceméně vyrovnat, ač zajisté sama rudimentárnost vyprávění nevyžadovala, aby tyto zpívané verše byly nutně uhlazovány či nivelizovány do nějakého monotónního metrického a rytmického schématu, vhodného a ospravedlnitelného snad u nějaké pozdější dvorské poezie."


www.obecprekladatelu.cz/konfStredov/Ulicny.doc < br />



Krteček: Tirion bych sice znát mohla, ale jelikož je to standartně tvořené elfské slovo, tak mi přijde tak nějak přirozené a neprofláklé (ostatně, i jména měst se mohou opakovat, i v USA je Praha). A o Warcraftu vím jen to, že je...


 Uživatel úrovně 5

Marsia:
Terenas je král z Warcraftu III, Tirion je město Eldar ze Silmarillionu.


 Uživatel úrovně 3

Krteček: Mohl bys mi prozradit, kdo jsou/byli Terenas a Tirion?



 Uživatel úrovně 5

Budu možná za kacíře, ale začátek mi rytmem a pojetím připomíná píseň Daniela Landy "Jó, ulice". Tím nechci naznačovat, že by snad autor rytmus opsal, ale do středověké balady mi ten tvrdý rockový rozjezd zkrátka nesedí.

Terenas a Tirion jsou IMHO natolik profláknutá jména, že se do takto epicky širokého díla nehodí.

Oceňuji naopak rozmach díla, jeho epičnost, hrdinskost, místy až naivní opěvování hlavního hrdiny. Něco podobného v dávných dobách velmi dobře fungovalo jako předchůdce dnešní propagandy. Dobře tak, je to použitelné do DrD.

Dám ****, hlavně kvůli tomu nešťastnému rytmu a několika chybám, které vytknul už Mgr. Holger.