Články&Eseje

Srdce safírových očí Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 20

báseň markýze Sfinxe ze sbírky Drak sta srdcí
věnována princezně Anně Orlovové


Dva modré safíry se třpytí v bílé pláni,
Vzpomínky do zlata snad zasadit bych měl,
Vzpomínky na vášeň, na něžné proplétání,
Rtů, vlasů, pohledů a roztoužených těl.

V mém loži vtisknuto je snad Tvé tělo celé,
V polštáři ještě dnes Tvou vůni nalézám
I výkřik zdušený ve chvíli rozechvělé,
Kdy chorál rozezněl Tvůj skvostný lásky chrám.

Pak mlha zastřela Tvé oči safírové,
Na chvíli ztišili své písně satyrové,
Jimž múza škádlivá umlčela ret.

Vzpomínky zestárnou – těžko se však změní –
Každou noc uléhám v toužebném rozechvění,
Jež v noci jediné změnilo náš svět.



Pozn.: Princezna Anna Orlovova, jediná dcera knížete Ivana Orlova, vládce Kijevského knížectví v barbarských končinách na severu. V jejím těle se snoubí ztepilost s křehkou krásou, bílá pleť a světlé vlasy dávají vyniknout výrazným safírovým očím. Její postava je považována za vzor dokonalosti, a tak není divu, že se tato kráska stala častým námětem bardských milostných veršů.
Markýz Sfinx se s princeznou setkal na plese pořádaném na carnivorském dvoře, pořádaném při příležitosti 18. narozenin princezny Promyky, dědičky carnivorského trůnu. Anna sem přicestovala se svými bratry Igorem a Nikitou, kteří byli již delší dobu markýzovými přáteli. Organizátorka plesu, vévodkyně Anna ze sousední Dactyly, měla důmyslný plán, jak markýze odpoutat od plnění diplomatických povinností, a tak zařídila, aby s princeznou trávili převážnou část pobytu společně. Netušila však, že princezna měla svůj vlastní plán, který s markýzem také počítal…
Sfinxovi se tak dostalo privilegia zasvětit princeznu do tajů milování, v což zpočátku ani nedoufal. Tato první noc pak dala vzklíčit krásnému a opojnému citu, který překlenul i obrovskou vzdálenost, dělící oba zamilované, a který trvá dodnes.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Právě jsem si procházela skripta s antickou literaturou, kde byla také zmínka o satyrech, takže jsem si vzpomněla na tuto báseň a po dlouhé době se k ní vrátila, abych žasla nad uměním markýze.

Nathaelen: Neměla by to být satyriáza?:o)


 Uživatel úrovně 5

Holger: i já se už pomalu dostal k tomu jak to s tím satyrem bude..a teda pokavaď to je tak jak si myslím, tak sladké zaučování oné dámy musel abýt pořádná jízda:-))


 Uživatel úrovně 5

I ty satyre...

Snad nejsem moc daleko od pravdy, když v básni hledám antický podtext...smyslného a snad i trochu chlípného markýze Sfinxe, jeho možná napůl zvířecího ducha...

PS: napadla mě i satyrióza...


 Uživatel úrovně 0

Formu a rytmus bych ani tak nevychvaloval, koneckonců u někoho jako Holger bych ani nečekal nějakou chybku, teda ale v těch metaforách mi nezbývá než jen stát (či sedět) v naprostém údivu...


 Uživatel úrovně 0

Známé rčení, že nad 14 veršů není.

Co se dá dělat, je to jako vždy krásné, nevím, jestli dokonalé tělo, slibuje dokonalý sex, alé ohledně markýze Sfinxe, bych nepochyboval o jeho, umění lásky.

Kdo by čekal, že sex se změní v cit ?

I, otevřela oči safírové,
já jimi plul, jak škuner bez plachet,
teď již prožívám jen dny snové,
vlk, zavyl na pozdrav...


Omlouvám se za použití známé citace, všechny možné postihy beru na svoji osobu...

Terry


 Uživatel úrovně 5

Godric: Fajn, já jen zkusila Tě přesvědčit...


 Uživatel úrovně 0

Sleagh: No, víš co, radši toho nechme. Já řeknu že se nechci hádat, ty řekneš že se nikdo se mnou nehádá a já bych ti podle téhle logiky měl říct, že se přece s nikým nehádám a proč mě z toho obviňuješ. To neudělám, protože takové jednání fakt rád nemám. Btw. Si myslím, že bychom to měli přestat řešit. Prostě to vypadá že já a Mgr. Holger máme o sonetu jiné představy. Tak u toho zůstaňme a uzavřeme to. Nic jiného už z toho nevyrazíme.


 Uživatel úrovně 5

Godric: Ale Holger se s Tebou nehádá. To, co jsi napsal o teorii sonetu, je správné a je to pravda. Jen je možné nebrat tuto teorii naprosto striktně, ale dál ji rozvádět, přizpůsobovat ji v rámci formy svému stylu - tak to dělal například Baudelaire, a tak to podle mne právě dělá i Mgr. Holger.


 Uživatel úrovně 0

Mgr. Holger: Hezké, jen takový dotaz: Já ti nic nevnucuju. A nevymyslel jsem si to. Pokud chceš někoho přesvědčovat, tak to říkej tomu, kdo to vymyslel, ne mně. Díky a doufám že to nevyvolá zbytečnou hádku.


 Uživatel úrovně 8

Tedy, přeji příjemné hledání tezí a antitezí, syntézu lze vypozorovat i u Srdce - pokud se člověk popasuje právě s těmi satyry a jejich odmlčením, závěrečné poslání (3 poslední verše) jsou dostatečným shrnutím. Jak vidno tezí i antitezí lze rozumět i postupné rozvíjení tématu.
Uvedené dva sonety pocházejí z rozdílných období - Pierre de Ronsard je renesanční autor, Sonet na Německo pochází z baroka. A to jsem ještě neuvedl sonety Baudelairovy.