Články&Eseje

Oči Města Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 26

Viděl jsem hodně. Mnohé z toho, co jsem viděl, bylo již zapomenuto.

***

Na rynku v hostinci U Dvou vidliček seděla dobrá společnost. Pivo teklo proudem, pečená selata voněla, lidé se bavili a hostinský se usmíval. V rohu místnosti seděl Richard s přáteli a smál se také. Ostatně smál se téměř bez ustání už týden, od chvíle, kdy dokončil doktorskou školu a stal se z něj diplomovaný lékař. A stejně dlouho jako se smál, obrážel se svými nejbližšími hostince a krčmy po celém městě. A slavil.

***

Viděl jsem jak toto město vznikalo, viděl jsem jeho cestu časem, dobré i zlé chvíle.

***

„Přátelé,“ promluvil Richard, „opravdu myslím, že se nám to povedlo. Na náš ročník hned tak nezapomenou!“ Bylo znát že už pár sklenic vypil. Jeho čtyři kumpáni ale souhlasně pokyvovali hlavami a Richard pokračoval: „Myslím, že tohle byl nejlepší ročník za hodně dlouhou dobu. A jsem rád… že jsem v něm mohl být s vámi.“ Další souhlasné pokyvování, doprovozené výkřiky přípitků: „Na nás!“ „Na budoucí zachránce životů!“ „Na budoucnost!“ Venku už byla hluboká tma.

***

Viděl jsem korunovace i popravy. Viděl jsem slavnosti, i povstání lidu.

***

Hostinec se už téměř vyprázdnil, bylo zřejmě již hodně po půlnoci. K Richardově společnosti přišel hostinský. „Vážené panstvo, byl bych nerad, kdybyste si mysleli něco zlého, ale… musím vás už poprosit aby jste odešli. Ponocný hlásil už třetí hodinu ranní, a já bych se také rád trochu prospal…“ Richardova společnost utichla. Tohle se jim zatím v žádné z putyk ve kterých byli nestalo. Po chvilce napnutého ticha Richard klidně promluvil: „Samozřejmě krčmáři. Děkujeme ti za tvé pohostinství. Hoši? Odcházíme!“ Zaplatil, a společně s ostatními se vypotácel před hostinec.

***

Viděl jsem požáry i povodně. Viděl jsem, jak se s nástrahami osudu město vypořádává. Viděl jsem jak žije.

***

Venku bylo chladno, a i když byli rozehřátí alkoholem, Richard a jeho přátelé se zachumlali do svých plášťů a bezcílně bloumali náměstím. Zastavili se před jedním opravdu starým domem.

„Potřeboval bych se trochu protáhnout, bolí mě záda… Mám nápad. Vidíte ten chrlič? Myslíte, že byste mi pomohli se na něj dostat?“

„Já ti nevím Richarde,“ odpověděl Petr, jeden z jeho přátel, „je to dost vysoko. Ale tak… snad se nám to povede. Bude sranda.“

„Jenom se na chvíli vyvěsím, a půjdeme si někam lehnout.“ Řekl Richard a už se stavěl Petrovi na ramena. Rukama se chytnul chrliče a nechal Petra poodstoupit. Nejprve bylo slyšet příjemné křupnutí natahované páteře. Poté se ozvalo velice nepříjemné křupnutí praskajícího pískovce. Richard s chrličem v rukou spadl za mohutné rány na dlažbu. Jeho přátelé se začali smát.

„Au… tedy pánové, jsem docela v pořádku, ale…“ podíval se na suť, která byla ještě před chvílí chrličem, „…myslím, že bychom se měli hodně rychle ztratit.“ Jeho přátelé mu pomohli na nohy a společně utekli z náměstí.

***

Viděl jsem… už nevidím nic.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

No dielo celkom pekne, aj ked nepatri medzi tie ktore ma clovek chut si precitat viackrat. Zaver skutocne unikatny, chvilu so msi daval dokopy dve a dve no potom to bolo v pohode (:...Najlepsie na tom je asi to ze jeden z dovodov preco so mto docital do konca (aj ked ja vsetky diela citam do konca ale davam si dovody (: ) je ten te som cely cas cakal kedy nam prezradis kto su tie oci mesta :D...


 Uživatel úrovně 0

Je to vcelku zaujímavé, ale čítal som tu aj lepšie diela. Celkovo to ale patrí medzi tie kvalitnejšie diela, tak 3.


 Uživatel úrovně 0

Působivý závěr.

No, na pět to není, četl sem i lepší práce, ale krom subjektivního pocitu nic k vytknutí nemám.


 Uživatel úrovně 0

Musím řící, že dílko se mi opravdu líbilo. Škoda je ovšem těch chyb, kdyby tam nebyly, tak by povídka působila o něco vyrovnaněji. Narozdíl od ostatních jsem se však závěru nesmála...přišlo mi to spíš trochu smutné...tím však nechci říci, že to nebylo hezké!

CM: Děkuji za příjemné a oddechové počteníčko :)

Vanai


 Uživatel úrovně 0

podle mého je to nejzajímavěji zpracovaný článek jaký se poslední dobou četl


 Uživatel úrovně 0

no myslím si, že to bylo opravdu skvělé a podle také hlasuji


 Uživatel úrovně 3

Pointa mi docvakla až po pár sekundách od jejího přečtení; trošku jsem "zklamaný", protože jsem od povídky čekal trošku víc - třeba nějakou třetí rovinu, která by vytvořila ještě větší kontrast než jen mezi "rokem studenta" a "rokem města"; něco jako v onom vtipu "Hele, jepice, rozdáme si to?" - "Ne, nemůžu, mám vteřinky..."

Ale pointa je pěkná, což je sympatické.


 Uživatel úrovně 0

Moc všem děkuju.
Čárky mi vždycky dělaly, a dělají problémy, ale snažím se...
Takže ještě jednou díky za přečtení, upozornění na mé chyby a tak... tedy že jste tomu věnovali svůj čas.
S pozdravem, CM.


 Uživatel úrovně 0

Ahoj,

Povídka mi vykouzlila úsměv na tváři, a proto ji hodnotím velmi kladně, byl jsem celou dobu krásně napnutý a chyb, kterých se autor dopustil a o kterých byla řeč níže, jsem si, jako velmi špatný češtinář, skoro nevšiml.
Vsunuté věty jsou samozřejmě nepochopitelné až do konce a tím autor brilantně vytvořil atmosféru díla, kdy si čtenář chtě nechtě musí dílo přečíst až do konce. Toto, se mi jeví jako největší přínos pro inspiraci do budoucna (tedy alespoň pro mne). Mohli by jste namítnou, že věty chrliče do textu nepatří, ale jsou to právě tyto věty, které dělají z díla originální a nevídanou povídku s překvapujícím a vtipným koncem.
Hlasovat mi nepřijde moc důležité, tak jen děkuji autorovi a popřeji hodně zdaru a více takových nápadů.

Klaním se Josashi



 Uživatel úrovně 8

Ozaj vtipný a zaujímavo podaný motív.
Musím sa naozaj pridať k "fronte" tých, čo vravia: Človek čakal, že sa stane niečo neprirodzené, že príde obrat... a napokon sa vlastne stalo to najzrejmejšie, čo mohlo, a práve preto to nikto nepredpokladal.

Tá druhá línia príbehu (alebo pohľad, ako už chcete) by podľa mňa nemohla byť bez prvej, pretože spolu veľmi úzko súvisia. Ako som už povedal, napokon má prekvapila tá jednoduchosť podaná takým "nejednoduchým" spôsobom.

Tento príbeh mi prapadal ako také rozčerenie hladiny, malý kúsok pobavenia, ktorý človeku rozšíri kútiky úst, keď si povie "Há! Kto by to bolo povedal?!" na konci.

Hodnotím 3* - predsa len to nie je dielo, ktoré by človeka na dlhšie oslovilo, ako už povedané.