Články&Eseje
Jednou, kdy vědět mi není dáno,
stalo se něco v jedno podzimní ráno.
Hobit ospalý začíná snídat,
když začne zežloutlé listí zvolna padat.
Snídaně výtečná moc není,
však on toho i tak moc nesní.
Do své spíže tak často nechodí,
raději by plul za dobrodružstvím svou lodí.
Hrát si na louce, to opravdu nebyl,
raději všechen strach pod vodopádem smyl.
Her a všeho dlouze se stranil,
hodně, hodně o svých dalekých výpravách snil.
Před vinobraním a před hospodou se doma skryl,
kozí mlíko doma u pergamenu jen pil.
Vlastním chlebem do budky nadrobil,
jen aby se na něj jediný ptáček nezlobil.
Smutný je, že nic se blízko neděje,
až zemře po něm ani pěnkava nezapěje.
Hraje už dlouho na svou flétnu z rákosu,
chytá na ni lesklou ranní rosu.
Od doby kdy v rákosišti flétnu uťal nůž,
řekl si, že jednou z něho bude odvážný muž.
Dlouho od té chvíle uplynulo let,
a on ještě zdaleka neviděl svět.
Chtěl by o sobě hrdinské chvalozpěvy slyšeti,
ne dojit kozy, kydat hnůj praseti.
Prosluněné louky, nádherné lesy, zurčící potůčky,
prochodit celý svět, přejít ho svými krůčky.
Chtěl by, chtěl, však nevěděl, kdy směl,
směl opustit svou milovanou rodnou zem.
Tohle ráno musí jít, musí jít hned teď,
ne narážet na strach, na tu pevnou zeď.
Vzal hůl svou, vyráží na svou pouť,
kde ostré meče hlavu mu můžou setnout.
Teď ne, teď se vůbec nemůže zastavit,
ale odvážně se přes tu zrádnou řeku života přeplavit.
Batůžek s jídlem a mečík vzal si jen
a šťastné vzpomínky na kraj, na ten sen.
To ráno měl v paměti po celý život,
hodně přespal v divočině střed a sobot.
Studený vítr ho mrazil na jeho tvářičky,
to když mu zhasly všechny letní svíčičky,
vzpomínky na daleký zelený kraj,
přátelé by mu určitě řekli: "Na flétnu svou nám hraj !"
Byla to dlouhá strastiplná cesta,
naučil se co je to pokora, co pocta.
Získával znalosti a schopnosti znamenité,
přecházel přes chladné cesty trnité.
Na té pouti konal skutky záslužné,
někdy ho zachránily jeho kopy pružné.
Zarýval svůj rýč do slávy hlouběji a hloub,
svižně otáčel svého mládí kloub.
Unikal se svou lehkostí a nadhledem,
o zlu věděl vždy a setkal se s jeho středem.
Šla po něm už lidská havěť dravá,
za to ji navěky popálil jak žhavá láva.
Šíp času protínal překážky přetěžké,
Hobit sílil, nebyl už jen ubohá kapka deště.
Chrabrý a obratný válečník to byl,
sám se odvážně s mohutným trollem bil.
S hrdostí lidé si jeho chvalozpěvy prozpěvovali,
společně si pomáhali, pili, společně se smáli.
Šťastný život prožíval každý den,
s fajfkou vzpomínal na svůj dávný sen.
Sláva ho při jeho krocích doprovázela,
mír, klid a odvaha s ním do vesnic přicházela.
Mohl dýchat, mohl pít,
bohužel každý, jednou musí odejít.
Slzy v očích, nářky nepomohou,
ale ví, že teď už nebude v louce květinou pouhou.
Nebude svému strachu, smutku, žalu slouhou,
už nebude tím řidkým vzduchem,
každý o něm bude mluvit s hrdým duchem.
V knihách dávných jeho jméno zlatě napsané,
budou číst s chválou jeho dobří krajané.
I k nim se lehce snese jeho velká sláva,
radostí zatančí před jeho domem i zelená tráva.
Někdy příště nebo hned,
bude dýchat, bude moci svou zemi vidět,
ale to jindy vám budu vyprávět,
hodně o něm bylo vyřčeno děkovných vět.
---
Jako zářící červený květ,
obeplouvá celý svět,
se svým jménem a svým snem.
Eddy Gordo - Mstitel Železného domu
Diskuze
Je mi líto, ale 2* jsou vše, co můžu poctivě dát. Rytmus slok ti vůbec nedělá hlavu, některé rýmy jsou vycucané z prstu. Dále - poezie má být novátorská v použití slov, ale neměla by působit násilně. Ty ale používáš některá spojení jen proto, aby vyšel rým. Typický příklad:
Na té pouti konal skutky záslužné,
někdy ho zachránily jeho KOPY PRUŽNÉ.
Zarýval svůj rýč do slávy hlouběji a hloub,
svižně otáčel svého MLÁDÍ KLOUB.
Jedna sloka má náhle zcela bezdůvodně pět veršů (to, že závěrečná má tři chápu jako záměr, ale těch pět, to je prostě bezdůvodné narušení skladby). Možná stačilo udělat to kratší. Jinak příběh je to hezký, mé námitky se vztahují výhradně k formě.
sem tam se mi nejaky rymi nezdali, ale bylo to dobry a je na tom videt ze sis s tim dal praci- 5
Mě toto dílo tak moc zas neoslnilo. Nelíbí se mi, že nškteré rýmy jsou stejné jen ve dvou posledních hláskách, jako nebyl, smyl či skryl, pil. Podle mě by to znělo mnohem lépe, shodovalo by se to ve více písmenech. Četlo by se to snadněji i svižněji. Takhle mi to moc nesedlo...Já bych dala horší 4* Ale musím uznat, že se jedná o nepochybně dobré dílo, opravdu skrývá pěkný příběh a autor si s tím dal určitě moc práce.
Tak jo, je to fajn. Jen ten začátek je (ByMyself) trochu slabší. A význam některých rýmů je nesmyslný. Ale dobře, líbí se mi to. Hlavně že je to dlouhý, hm?
Hmmm je to dost dobré, velmi dobré, je to super... 5*
Je to dobry nase tridni by se z toho mohla posrat no proste je te pekny davam 5*
Eddy ty poeticky dable toto je primo epos :)
Námět skvělej.Báseň taky prostě to nemá chubu.No možná jen jednu malou.Já se v tomhle moc nevyznám,ale občas(tak v každy pátý sloce)my některej rým tak docela sluchově nesedí.Možná to bylo délkou,ale občas se mi tam prostě tak něják nepozdával.
No každopádně máš za pět.To je neoddiskutovatelný.To as jo.Návíc já sem takovej od přírody dobrák,že pokud to není brak,tak dám 4nebo5.
Nepíšeš poslední dobou někak dost článků Eddy? Ale všechny jsou perfektní -5*.
Je to fakt hustý... 5*