Tohle je můj Aaron, toho nemá cenu hrát, nechej mě ho naházet znova.

Takže, toto je moje úvaha, proč chce většina hráčů, nebo jejich pánů jeskyně silné postavy. Nejdřív zkusím nastínit problém pánů jeskyně.

Když jsem začal hrát Dračí doupě (po tom, co mi ho jistý mudrc jménem PardGalen vysvětlil) jsem chtěl, aby moje postavy, byly silné a mocné, zachraňovaly svět, vesmír a občas zabily nějakého drakodlaka nebo pána pekel. Chtěl jsem do nich nacpat horem dolem spousty zkušeností, aby už konečně dosáhly na nějakou vyšší úroveň. Takže jsem jim ze začátku posílal do cest mocné stvůry a po několika masakrech, kdy mé postavičky umíraly v tratolišti krve, jsem si uvědomil, že něco není správně. Moji hráči začínali s maximálními hodnotami a životy. Výsledek? Nevážili si toho. Barbarský válečník se sedmdesáti pěti životy někde na páté úrovni se vychloubal, kolik má životů. Potrestal jsem ho pádem tajnou šachtou, ztratil nějakých třicet životů a jeho hráč se vztekal jako vyšinutý. Dal jsem mu trochu zkušenosti za objevení chodby, ale útočil na mě dál. Řekl jsem si „dost“ a zrušil hru. Postavy si naházely všichni a bez milosti. Výsledek? Ztráta super postav, za vyrovnanou partičku dobrodruhů. Začali si toho vážit a měli je raději než své předchozí polobohy. Já jsem začal znovu a lépe. Postavy už nebyly ti hrdinové jako předtím, když zrovna nekydaly hnůj, nebo nepásly ovce, tak si vyšly za dobrodružstvím do lesa doprovodit projíždějící kupce. Časem zesílily, přišly první zbroje a zbraně, jak otcové usoudili, že jsou připravení, tak je pustili z domu. Tak se jednou stalo, že jsme si Dračí doupě dokonale vychutnávali, ale já pořád doufám, že jednou ten svět zachrání.

Takže pán jeskyně chce silné postavy, aby mohl rozvíjet strašně nebezpečnou a heroickou hru, ale hráči o záměrech pána jeskyně nemají ani potuchy, tak proč chtějí silné postavy i oni? Chtějí být nejsilnější, nejrychlejší, nejdrsnější, nejmoudřejší a nejkrásnější? Proč být dokonalí, když mít své chyby je krásné, právě ty chyby dělají to, že se ti tvoje postava líbí. Jsi snad ty dokonalý? Ne a právě proto doufáš, že jím budeš tady. Ač je to neuvěřitelné silná postava tě omrzí a budeš chtít hrát znova.Pravé potěšení nezpůsobuje to, že vletíš do davu skřetů, abys z nich nadělal fašírku, ale to, že máš strach, aby fašírku neudělali oni z tebe a vítězství lstí nad silnějším protivníkem je vždy sladší než vítězství hrubou silou.Z toho plyne, ber postavu takovou jaká je a když se s ní sžiješ, teprve potom poznáš, co to je Dračí doupě…

Děkuji za přečtení Ccrew.