Základní principy světa Erinel, II. část - zakončení

Tak, jak jsem slíbil na konci první části principů, vám předkládám dokončení této problematiky. Vaše názory v první verzi byly trefné a jsme rádi, že jste se k tomu vyjádřili. Docela jste nám pomohli. Na vaše dotazy jsme odpovídal a dovysvětloval potřebné. Toto je poslední část, je o poznání kratší, neboť tato problematika již byla vyčerpána v předchozím dílu.

Magické bytosti

V této kapitole se budeme zabývat otázkou umístění magických bytostí v Řádu světa a samozřejmě jejich původem. Nejdříve si však musíme magické bytosti rozdělit na několik skupin, přesněji tři. Do první skupiny patří magické bytosti stvořené bohy. Do druhé skupiny náleží magické bytosti, které se vyskytují "stále" během plynutí času (stvořené mágy a alchymisty) a nakonec třetí skupinu tvoří magické bytosti stvořené již na počátku věků (např.: draci).

Pro dobré pochopení této kapitoly je nutné, abys již byl seznámen s funkcí Dvorany života, vlastně s celým řádem světa a jeho základními principy. Pokud nevíš, o čem je právě teď řeč, vrať se do předchozí kapitolky a znovu si ji nastuduj :-).

Již první problém je ten, co to vlastně magická bytost je. Zřejmě každého člověka hned napadne, že to bude bytost o určitých vlastnostech a magických schopnostech - ale to je pravda jen z části. Tak tedy, magická bytost je živý organismus (samozřejmě se sem neřadí bytosti vytvořené mágy jako jsou sochy různých materiálů) se svými schopnostmi, ale i potřebami. Většinou bývají magické bytosti bezvěké (tj. po dospění již nestárnou). Vznik magických bytostí je velmi komplikovaný a pro každou skupinu je trochu jiný. Např. magické bytosti mohou tvořit bohové, mágové, alchymisti, ale část z nich je schopna se sama reprodukovat. Takže konečně se dostáváme k samotnému aktu vzniku magických bytostí.

Pro první skupinu, tj. bytosti stvořené bohy platí, že bůh si vybere objekt (záměrně uvádím objekt, jelikož bůh může propůjčit svou sílu nejen živému organismu, ale i např.: soše) a jemu dá část své síly - ale pozor (!): tuto sílu předává bůh bytosti jen do chvíle svého pádu (tj. okamžik, kdy nemá žádné věřící) a není to stejné jako přidělování síly (magenergie) svým kněžím (!). A právě tato přidělená síla objektu zaručuje většinou zvláštní magické schopnosti a již výše zmíněnou bezvěkost.

Druhou skupinu tvoří bytosti "stále" se vyskytující. Tento druh je obvykle ze všech nejslabší, protože na jeho stvoření mají zásluhu mágové a alchymisté - a ti nedisponují takovými silami jako bohové. Jejich vznik je podobný jako při vzniku magické bytosti stvořené bohem, ale s tím rozdílem, že tyto bytosti nemají organickou podobu (tj. nevznikají ze živého organismu). Vznikají tedy tak, že mág (či skupina mágů nebo alchymistů) pomocí nějakého zaklínadla (alchymista pomocí "výrobního" postupu) použije svou sílu na oživení bytosti (např.: sochy). Pak většinou každý den musí odevzdávat část (již ale podstatně menší část) na udržování bytosti při "životě". Naopak alchymista do bytosti přelije tolik síly, kolik uzná za vhodné a tím určí její schopnosti a "životnost".

Třetí skupina zahrnuje draky, kteří byli stvořeni na počátku věků. Draci se od ostatních klasických ras (tj. hevrenů, lidí, elfů, …) liší v tom, že jsou určitým způsobem spřažení s magií - to jim zaručuje věkovou nesmrtelnost a spoustu dalších záhadných schopností. A draci se stejně jako živé organismy mohou rozmnožovat přirozeným způsobem - drak totiž patří do té skupiny živých magických bytostí, které mají své potřeby (např.: musí jíst, pít atd.).Teď se dostáváme k problému, co se děje při zabití magické bytosti. Pokud totiž dojede k zabití magické bytosti hrozí to, že se do okolí uvolní značné množství energie a ta může vyvolat různé anomálie. Proto může nastat hned několik případů. Nejčastější jsou: rozpadnutí (to se stává sochám vytvořeným mágy), výbuch (to se stává bytostem vyrobeným alchymistou), nic zvláštního (např.: klasická smrt živého organismu, atd.)

Samozřejmě, že zde zmiňované případy nemusí nastat vždy. Ovšem pak je zde ještě několik průvodních jevů při smrti (to se týká násilné smrti), které se projevují na okolí záhadněji. Např. ze smrti nějaké velmi silné magické bytosti může být vytvořena jiná magická bytost (bude ale slabší než původní) nebo to může být dokonce i popud ke vzniku nemrtvého (viz. kapitola Nemrtví). Dalším průvodním jevem může být nápadná změna krajiny (např. uzemí kolem ostatků magické bytosti začne zářit, …). Nejčastější se však stává, že uvolněná energie z těla magické bytosti se vstřebá do nějakého objetu, ze kterého ji později získávají alchymisté.

Trhliny

Trhliny slouží k dvěma základním věcem: k cestování mezi světy (tj. trhliny prostorové) a k cestování časem (tj. trhliny časoprostorové). Jak trhliny vypadají? To záleží hlavně na vaší představivosti. Nejčastěji však vypadají jako "zrcadla" či skleněné tabule, skrz které lze projít do jiného světa či času. Podívejme se tedy nyní na tyto dva "druhy" trhlin podrobněji.

Cestování mezi světy je přinejmenším dosti složitá záležitost. Kdyby totiž (čistě hypoteticky) šlo procházet vesmírem na jiné světy, asi bychom se příchodu na jinou planetu nedožili (světy jsou totiž od sebe hodně daleko a obyčejným pohybem bychom tam nikdy nestihli dojít). Proto je nutné si vysvětlit rozdíl mezi přesunem z místa na místo (na jedné planetě) a přesunem mezi světy. Obě jsou si dosti podobné! Ovšem při obyčejném přesunu, tj. pomocí kouzla teleport, musíte znát svojí výchozí pozici. Při přesunu mezi světy výchozí pozici neznáte. Jak to tedy udělat? Jak cestovat mezi světy? Existují dva způsoby - pomocí těžkých zaklínadel a pomocí mocné alchymie.

"Teleportovací zaklínadla" jsou již přímo tvořená na přesun do určitého světa (vznikaly spoluprací mezi mágy a jasno-vědci) a pomocí nich lze vlastní přesun uskutečnit. Avšak pronést takovéto zaklínadlo je velmi namáhavé i pro nemocnější mágy, a proto jsou tyto kouzla pronášena kolektivem mágů. Takovým kouzlům říkáme "prostorové trhliny". Vytváří se totiž "díra" v prostoru, pomocí níž se mág či jiná osoba může na daný svět přemístit. Tato trhlina však za relativně krátký okamžik zanikne (pokud ji mágové nebudou udržovat - a udržovat ji déle než pár vteřin prostě nelze). Důležité ale je, že existence trhliny není nikdy tak dlouhá, aby skrz ní mohlo projít např. celé vojsko.

Druhý způsob jsou schopni realizovat alchymisté na velmi, velmi vysokých úrovních a to pomocí tzv. hvězdných bran. Tato hvězdná brána je obdobou teleportační brány, ale její výroba je mnohem, mnohem nákladnější! Hvězdné brány musí být minimálně dvě: jedna na domovském světě a druhá ve světě, kam chce alchymista cestovat. Způsob, jak vyrobit hvězdnou bránu, je jen jeden. Alchymisté musí nejprve, pomocí svých postupů, najít svět, kam se chtějí přemístit. Pak se musí spojit (toto spojení je též velmi nákladné) s tamními alchymisty a dát jim přesné pokyny, jak takovou bránu vyrobit. Pokud ti ji postaví, musí určit symboly, které budou pro jejich svět "adresa". Pak již mohou mezi svými světy cestovat jak chtějí, ale každé otevření brány stojí obrovské množství magů a surovin (toto množství závisí na vašich pravidlech).

Závěrem by se dalo říci, že ačkoli je cestování mezi světy velmi složitá a nákladná záležitost, není nemožná.

Toto je obzvlášť citlivá kapitola, neboť změna jakékoli části historie se určitým způsobem promítne nejen do současnosti, ale také to budoucnosti - to by mohlo působit značné těžkosti. Proto jsme se rozhodli cestování časem zakázat. Důvod je prostý: pokud takovouto možnost dáme dobrodruhům, proč ji také nedát bohům (a ti by ji určitě uvítali a náležitě využívali)? A to by způsobovalo velké trable, které si nemůžeme dovolit připustit!

Hvozd

Hvozd je zvláštní společenství stromů a jiných rostlin žijících v lesích, kterým druidi obětovali svůj život i svou "duši". To co hvozd dělá hvozdem nejsou stromy a keře, nýbrž právě síla druidů spojená s neposkvrněnou přírodou. Odhodlanost druidů chránit přírodu je dovedla až na pokraj vzniku nového živlu (ovšem tak se zatím nestalo). Proto je i nadále vznik hvozdů závislí na přítomnosti druidů, neboť právě jejich přítomnost činí hvozd odolnější vůči vnějším vlivům, zejména civilizačním. Hvozd je prastaré místo, kam člověk ještě nezasáhl, je to místo kde i ve dne je šero díky bohatosti a různorodosti místní flóry. Místo neposkvrněné lidskou touhou ovládat a ničit.

Vznik hvozdu je velmi dlouhý proces, neboť nejprve se v části nějakého obyčejného lesa musí "zabydlet" druid. Pokud ten zasvětí svůj život ochraně tohoto společenství živých organismů a bude učit své žáky stejným hodnotám jaké ctí on sám, přejde po jeho smrti jeho vědomí a síla právě do dotyčného lesa. Les tím získá jeho moc a bude moci pomocí ní chránit nejen sebe, ale i další druidy, kteří se v jeho útrobách usadí. Tím, jak zde bude více druidů žít, ale i umírat, se bude síla hvozdu zvětšovat. Čím větší bude síla hvozdu, tím "živěji" v něm bude, budou se sem tam pohybovat stromy a celý les bude více slyšet svým přirozeným šumem. Avšak pozor, jakmile hvozdu někdo ublíží např.: vypalováním, kácením atd., bude se hvozd snažit tomuto počínání zamezit, což v praxi znamená, že se bude snažit původcům (všem humanoidům s výjimkou druidů) tohoto nepříjemného počínání ublížit. Pak je jen na druidech, zda budou chtít jeho hořkost a nenávist k inteligentním humanoidům zmírnit - "vyléčit tak bolest" hvozdu. Pokud se tak nestane, může se hvozd stát velmi nepříjemným nepřítelem všech inteligentních bytostí. Většina hvozdů je ale zakládána v opravdu dostatečné vzdálenosti od lidských příbytků, proto takové sváry většinou nehrozí.

Každý hvozd prochází během svého vývoje určitými stupni a v každém z nich má rozličné schopnosti. Takové stupně nazýváme stupni probuzenosti. Možnosti a schopnosti hvozdu v jednotlivých stupních nastiňují následující řádky.

V takové formě je hvozd zcela neschopný se o sebe v jakékoli míře postarat. Je to velmi příjemné místo na procházky, šumí a skýtá potravu. V noci vyvolává trochu strach a tajemnost, ale až na občasnou dravou zvěř je to zcela bezpečné místo. Co má kořeny, sedí pevně v zemi a není schopno pohybu. V tomto hvozdu lze stále ještě bezstarostně kácet stromy a zakládat ohniště - ale pozor na druidy!

V této úrovni probuzenosti je již hvozd schopen omezeně sesílat lesní kouzla. Stále je to ale velmi příjemné místo k odpočinku a pokud přesto na někoho spadne větev, je to dílo náhody či větru. Na pohled je tu však temněji než kdy dříve, koruny stromů jakoby schválně bránily světlu v průchodu na zem, pohyb v tomto terénu začíná být obtížnější. Ovšem už i v této podobě se hvozd snaží škodit tomu, kdo mu ubližuje, ale o účinnosti této obrany lze pochybovat - laikům se vše jeví jako pouhá náhoda.

Hvozd je již schopen bez problémů sesílat kouzla. Už i pro obyčejného dřevorubce je zde nebezpečno, neboť hvozd se již dokáže účinně bránit, a to formou padajících větví, ale častěji útoky divoké zvěře. Ve hvozdu je již i za jasných dnů šero a pro výletníky je tu velmi nesnadno prostupný terén. Stromy zde stále nepřirozeně šumí, i když je bezvětří, a sem tam se ozve praskot nějaké větve. Navíc hvozd klade cestovatelům do cesty různé překážky v podobě spadlých stromů, skrytých bažin a mokřadel. To, že s tímto lesem je něco v nepořádku, pozná již naprosto každý.

V tomto stupni probuzenosti je již hvozd svým nepřátelům velmi nebezpečný. V dne to zde vypadá velmi ponuře a temně, v noci zde panuje naprostá tma. V takovýchto hvozdech se často dějí divné nepřirozené věci, stromy se přes noc stěhují - ráno už vedle vás nestojí strom, o který jste se večer opřeli. Pochod takovým lesem se stává jistou zkouškou odvahy, neboť při tomto stupni probuzenosti si už hvozd nepřeje být navštěvován humanoidy (druidi jsou zde ale vždy vítáni). Naopak druidi se zde cítí jako v "zemi zaslíbené" a přispívají svou mocí k ochraně tohoto společenství. Teď již hvozd dokonce může posilovat kouzla druidů a dává jim tak uvnitř hvozdu do rukou obrovskou moc. Nepřátele druida si po střetu s ním budou ještě dlouho "lízat rány" pouze v tom případě, že jej vůbec přežijí. Zde se i z průměrného druida stává velmi silná bytost. Hvozd se však může i k dobrým bytostem zachovat kladně, tj. například sešle na ně ochranné kouzlo lesa, které jim zaručí bezpečný průchod. Ovšem běda těm, kdož zapálí oheň či pokácí strom - hvozd jim hned připraví nepříjemné překvapení. Na takovýchto místech jako jsou hvozdy se také často usazují různé magické bytosti jako např. jsou jednorožci, kteří zde hledají útočiště před senzachtivými lidmi.

Ano, opravdu tomu tak je, hvozd není ničím jiným, než obrazem myslí jeho ochránců. Druidi ve své snaze chránit přírodu se stali ve svém "řemesle" naprosto neporazitelnými. Právě z těchto vlastností hvozdu se "neznalci" často nechávají unést svou fantazií a označují hvozd za šestý živel. Ve skutečnosti tomu tak ale není, zatím, je to pouze síla a vědomí druidů, kteří zasvětili svůj pozemský život ochraně přírody a základních hodnot života. Proto jsou hvozdy tak tajemnými, občas i krutými místy, některými vyhledávaná a pro jiné zcela odrazující a zatracená.

Draci

Draci jsou prastarou rasou, která byla stvořena na počátku věků. To, co se o nich ví je jen zlomek pravdy. Báje a legendy jsou plné zlých draků, kteří byli zabiti udatnými rytíři a bojovníky, ale i to jsou většinou jen povídačky. Jediné, co je známo je, že draci se dožívají velmi vysokého věku, nejsou-li věkové nesmrtelní. Skutečnost o dracích je tedy zcela jiná, než si většina z nás představuje a následující řádky by ji měli nastínit.

Co to tedy drak je? Drak je tvor povětšinou ohromných rozměrů. Jsou velmi silní, a to nejen fyzicky, ale i jejich magická stránka je nesmírně silná. Drak je podobný velkému okřídlenému ještěru. Odlišují se však zejména velikostí, barvou šupin a svou silou. Rozdíl velikostí mezi jednotlivými druhy je mnohdy i v řádu desítek sáhů. Jejich fyzická síla je odrazem jejich velikosti a magická síla odrazem jejich inteligence. Většinou jsou draci velmi inteligentní a umí komunikovat nejen mezi sebou, ale i s humanoidními bytostmi. Všechny druhy draků se mohou rozmnožovat, ale počet jejich potomků není moc velký. Druhů draků je nespočet, ale řadíme je do tří základních skupin:

Moudrých draků je ze všech nejméně (na Erinelu se jejich počet odhaduje na 10 – 20 jedinců). Jsou to právě oni, kteří dali drakům jméno. Jejich síla, magie a moc jako taková přesahuje lidské chápání. Takového draka se jen tak obyčejné družině nepodaří shlédnout, natož zabít. Jsou obrovští a nesmírně inteligentní, jejich moudrost zhledem k věku je „nekonečná“. Na život moudrých draků nemá vliv ani čas, alespoň v dospělosti. Moudří draci se tedy dožívají věku několika tisíc let, ale i oni mezi sebou mohou vést pro smrtelníky skryté boje. Bezesporu jsou nejsilnější ze všech žijících tvorů na světě a jen tak jim někdo jejich prvenství nevezme. Snad jen bohové se jejich síle dokáží vyrovnat. I když jsou velmi inteligentní, právě kvůli jejich vzájemné nevraživosti si navzájem kazí plány a vznik jejich říše je za tohoto hlediska nemyslitelný.

Moudří draci většinou nemají stálý domov, ale často se na jedno jimi oblíbené místo vrací. I moudří draci se dále děli na ohnivé, ledové, zlaté, černé, vodní, zemní, či větrné atd.. Každý poddruh má své přednosti a oblíbená místa. Jejich jméno známé právě kvůli jejich zvykům a vizáži jim často i náleží. Ohnivý draci žijí často poblíž aktivních sopek, kde se vyhřívají a střádají své síly. Naopak ledoví draci žijí hluboko ve vysokých horách či daleko na severu, kde je stále jen mráz a zima. Zlatý a černí draci nemají svá vyhraněná místa, ale často v lidské podobě žijí jako obyčejní lidé, někde na samotě. I vodní a větrní draci tíhnou ke svému živlu, a tak je lze najít na volném moři, či jezeře. Zemní draci pak žijí v bažinách kde nerušeně odpočívají desítky let. Zemní draci jsou také největšími draky vůbec a taky jsou o poznání hloupější než třeba zlatí draci.

Divocí draci jsou vzdálení příbuzní moudrých draků. Divocí draci již neoplývají takovou silou a inteligenci jako jejich silnější příbuzní. Ovšem jejich populace je o poznání větší (na Erinelu jich žije něco mezi 100 – 150 jedinci). Divoký drak je menší než drak moudrý, ale i tak dosahuje výšky nad deset sáhů. Inteligencí se vyrovnají průměrným, ale občas i nadprůměrným lidem. Vyskytují se však i draci, kteří se řídí výhradně svými instinkty. Ti pak neoplývají ani inteligencí podprůměrného člověka. Avšak jejich ohnivý dech, síla a schopnost létat přinášejí strach pro obyčejné obyvatele. Občas si totiž některý z divokých draků vyhlídne nějakou kořist ze stáda zvířat nějakého farmáře. Jsou to právě tito draci, na které se družiny dobrodruhů vydávají a snaží se je zabíjet (většinou to ale dopadne naopak :-).. Divocí draci často už neumí ani komunikovat s humanoidy, ale stále zde někteří mluvit lidskou řečí umí.

Divocí draci žijí snad všude. Od bažin a jiných mokřadel až po pouště a hory. I divocí draci se dělí do určitých poddruhů a rodin. Ti nejznámější jsou bílí draci, kteří jsou „slabším odvarem“ ledových draků. Píseční draci (někdy se jim říká žlutí draci) žijí převážně na pouštích. Ve vodách jezer či moří žijí modří draci, kteří jako jediní z divokých draků umí i plavat. Bažinatí (též nazývaní hnědí) draci žijí v bažinách. Dalším druhem tzv. lesního draka jsou zelení draci žijící v hustých lesích, kde si loví zvěř. Tito divocí draci si na rozdíl od draků moudrých často staví svá hnízda, kde přivádějí na svět své potomky. Jejich doupata pak mají nejčastěji podobu jeskyně, ale staví si i obyčejná hnízda na vysokých a nepřístupných skalách.

Poslední skupinou draků jsou dráčci. Ti si získali své jméno dle svého vzrůstu, který je poměrně malý (alespoň na draka). Jejich rozměry dosahují jednoho maximálně dvou sáhů. Jejich velikost odpovídá i jejich síle a inteligence již taky není tak velká jako u velkých draků. Všichni dráčci se sice dorozumívají mezi sebou, ale s lidmi již hovořit nedovedou. Občas se někdo z humanoidů najde, kdo jejich řeči rozumí, ale těchto bytostí mnoho není. Obyčejný člověk za svého života dráčka nikdy neuvidí, neboť oni si vyhledávají klidná místa ke svému životu - místa, kde mají dostatek potravy a prostoru. Dráčci již neovládají žádnou magii a ani je to netrápí, neboť všedního života se straní. Délka jejich života také není již tak velká, neboť se dožívají sotva dvou set let.

Dráčci jako jediní z draků žijí ve společenstvích, ve kterých se dodržuje určitá hierarchie. Jsou tak jedinými draky, kteří mezi sebou udržují pevné svazky. Dráčků, stejně jako velkých draků, je více druhů, ale svým stylem života se od sebe již nijak zvlášť neliší. Proto je občas dovoleno dobrodruhům, cestujícím po neznámém a opuštěném kraji, vidět jak přelétávají nad lesem. Svá „obydlí“ si stavějí na velmi vysokých stromech či skaliskách, kde mají zaručeno bezpečí před lidmi, kteří je čas od času loví, ať už pro trofeje nebo do zajetí pro nějakého zámožného chovatele vzácných tvorů.

Druhů draků je skutečně mnoho, ale jejich populace se stavům humanoidů nemá šanci vyrovnat. Několik druhů již během staletí vyhynulo, či byly vyhubeni. Hlavně pro jejich šupiny a drahé věci, která za svého dlouhého života draci nastřádali jsou často vyhledáváni skupinami dobrodruhů dychtících po bohatství a dobrodružství. Zabíjení draků však není na „denním pořádku“, zabít draka dokáže jen velmi mocný a zkušený dobrodruh (ty se pak často nazývají drakobijci). Ovšem i jejich časté boje mezi nimi samotnými je žene na pokraj vyhynutí. Dá se však předpokládat, že někteří jedinci z řad moudrých draků zde budou i na samém konci věků.

Nutno také podotknout, že draci moudří nebyli stvořeni Starými bohy, nýbrž samotným stvořitelem. Ten je stvořil společně s vesmírem a Řádem světa. Ostatní draci, tj. divocí draci a dráčci, již Starými bohy stvořeni byli, proto také nejsou tak silní a mocní, a hlavně - na ně má vliv čas, tzn. stárnou a většinou umírají přirozenou smrtí.

Tak to bude už naprosto vše k našem principům, upozorňuji k principům ZÁKLADNÍM. Opět velmi rádi uvítáme vaše věcné připomínky a případné rady vztahující se k této problematice.

PS: Jaký je váš názor na rozdělení elfů na elfy lesní, vysoké, hevreny a dhaary? Samozřejmě je potřeba vycházet z našich principů a podstaty jako takové celého světa Erinel. Jak tuto skutečnost, rozpad elfí společnosti, vysvětlit? Existují třeba nějaké materiály, z kterých lze čerpat (opominu-li Feista …)?

Snad ani nemusím zdůrazňovat, že vše najdete mnohem přehledněji na našich stránkách ….. Jo, a je tam úplně nová mapa :-).

Paskal a Tintin