Články&Eseje

Nápisy na mečích Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 11

Od počátku, kdy známe meč jako takový, se s ním setkáváme nejen jako se zbraní, ale zároveň i jako s duchovním předmětem a symbolem. Meč stále symbolizuje moc, bohatství a zároveň tím významné místo ve společnosti. V příbězích o rytířích od kulatého stolu krále Artuše nacházíme Excalibur, Siegfried z Písně o Nibelunzích měl Balmung, Roland Durandal, Turpin Almace, hrabě Guendun Murgleis, el Cid Tizon a Colada. Dochovaný korunovační meč polských králů se jmenuje Szczerbiec a ceremoniální meč francouzských králů Joyeuse.

Meč a symbolika křesťanství

Meč je považován za symbol moci a slunce, za nástroj rozhodování, rychlé seknutí (mávnutí) jím je porovnáváno s bleskem. S jeho vyobrazeními se často setkáváme na vyobrazeních výjevů z Nového Zákona, například poté, co byli z ráje vyhnáni Adam a Eva, usadil Hospodin ke vchodu Cheruba s plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Zde meč vystupuje jako symbol dělení. Na znázorněních Posledního soudu je často vyobrazen Kristus, kterému vychází z úst dvousečný meč, přičemž jeho tvář září jako slunce. To symbolizuje očistnou sílu a pravdu zářící jako blesk. Meč drží v rukou David, Judita, ale i svatořečení císaři a králové jako Karel Veliký, Štěpán Uherský. Meč na prsou Panny Marie symbolizuje její velký žal, utrpení, kde sedm mečů znamená sedm bolestí Panny Marie. Objevuje se i na vyobrazení světců Adriana, Cypriana, Jakuba Většího, Nerea, Pankráce, Pavla, Tomáše Becketa, Kateřiny, Lucie a dalších, kde symbolizuje mučící nástroj. Tři meče u nohou svatého Alberta z Liege poukazuje na jeho smrt-zavraždění. Při Pavlovi bývají zobrazeny dva meče. Jeden je symbol jeho mučednické smrti a druhý symbolizuje ducha, moc jeho víry a Pavlově zvěstování Božího slova. Archanděl Michael, boží bojovník a vítěz nad pekelnými mocnostmi drží v rukou vítězný meč. Při korunovaci, podle římského pontifikátu, měl meč posvátný charakter. Biskup ho prodával králi s odkazem na žalm 45,4 Píseň na oslavu královy svatby, který zní: " Připaž meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.“ Tolik alespoň ve stručnosti o vyobrazeních meče v křesťanské symbolice.

Symboly a znaky na mečích

Přímo na meči se můžeme setkat s nápisy, znaky a symboly na různých částech zbraně. Tradice umisťování znaků na mečích sahá ještě do doby římské. Jako první bych zmínil kovářské značky. Byly převážně umísťovány na rukojeti, ale výjimečně se vyskytují i na čepeli. Převážně se jedná o jeden znak, výjimečně o dva znaky umístěné na obou stranách buď rukojeti, nebo čepele.

Charakteristickým znakem označujícím výrobní dílnu je znak vlka a stejně tak i znak psa. "Klasický" znak vlka je připisován dílně z německého města Passau, které bylo jedním z nejznámějších středisek výroby mečů. Konkurenčním městem pro Passau bylo město Solingen, kde také používali na mečích znak vlka. Je známý spor mezi těmito městy, která se navzájem obviňovala z ukradení motivu znaku vlka. Kromě vlka se užívá i znak psa, nejznámějším střediskem užívání takového znaku bylo Španělské město Toledo. Rozdíly: vlk běží a má ocas dolu/rovně, pes stojí a ocas nahoru. K znakům označujících dílny patří meče se znakem latinského kříže, který patří pravděpodobně Německému cechu z období 14. století.

Vedle kovářských značek se na mečích vyskytují i nápisy, které nesou samotné jména mistrů. Je možné, že pod nápisy (na časně středověkých mečích) SITMENHLUS či SIMENHLUS, ULFBEHRT, INGELRII nebo GICELIN se ukrývá jméno mistra či dílny, která později pod tímto jménem vyráběla meče, což je velmi pravděpodobné, jelikož se tyto nápisy objevují po delší dobu a je tedy možné, že dílny převzali tato jména jako jistý symbol či garanci kvality, což by mohl dokazovat nález meče z ruského Foščevataia, kde bylo na jedné straně jméno řemeslníka "LIUDOSZ" a na druhé straně nápis "KOWAL" (kovář). Při mečích typu INGELRII jde zřejmě o produkci dílny z oblasti Porýní.

Mimo značek typu „made of“ známe i značka magické. Ve snaze zvrátit výsledek boje na svou stranu se meče nejen že potíraly zázračnými mastmi a pronášeli se nad nimi zaklínadla, ale také se na ně ryly značky. Nejznámější jsou samozřejmě runy, ke kterým se zde nebudu vyjadřovat (vím, že by to bylo předlouhé, doporučuji dílo zde na serveru Severské Runy válečníků. Kromě run zmíním například symboly planet či číslic, jimž přikládali zvláštní význam. Ovšem hlavním prostředkem k takovémuto mystickému vylepšení meče je latinský nápis s náboženským obsahem. Nejedná se ale pouze o specifikum křesťanského světa. S citáty z koránu se setkáváme i na muslimských zbraních (a často se jedná o mnohem vyšší estetickou a dílenskou úroveň).

Nápisy na mečích

Jelikož rytí do ocele není ničím snadným a tedy levným, často se místo slov a vět setkáváme se zkratkami. A takové zkratky, které známe již ze zbraní z 9. století, jsou často velmi složitě rozluštitelné. První průkopníci ve výzkumu nápisů často končili neúspěchem pro nedostatek srovnávacího materiálu a neprobádanost paleografických náležitostí písma a nepropracovanost výzkumných metod. První úspěch je zaznamenán v půli dvacátého století, kdy byl v Německu rozluštěn důležitý nápis. Opravdový zlom ale nastal až v padesátých letech, kdy se začala rozšiřovat základna nalezených mečů, které se daly datovat, a tedy mohly být zkoumány v kontextu. Z českých vědců je v této souvislosti třeba zmínit pracovníka Vojenského historického muzea v Praze Eduarda Wágnera, který se ale o latinské zkratky zajímal jen okrajově.

Prvním badatelem, který vytvořil klasifikaci nápisů na mečích, je ruský vědec D.A. Drboglav, který výsledky své práce shrnul v monografii Zagadki latinskich klejm na mečach IX - XIV vekov (Záhady latinských značek na mečích 9. až 14. století). Ten vytvořil systém devíti skupin, které pak podle potřeby dělí na další podskupiny. Svou práci založil na prozkoumání nápisů z celkem 165 mečů. Z tohoto množství jich 22 bylo z Lotyšska, 7 z Estonska, 6 z Ukrajiny, 5 z Litvy, 5 z Ruska, 42 z Německa, 19 z Finska, 12 ze Švýcarska, 11 z Polska, 9 z bývalého Československa, 8 z Francie, 6 z Anglie, 5 z Dánska, 4 z Norska, 2 ze Španělska, 1 ze Švédska a 1 z Itálie. Přitom na značné části z nich byla hesla na obou stranách čepele a na 35 mečích se 11 opakuje.

Drboglav třídí materiál na základě obsahu nápisů, podle slov, které se v nich opakují, a podle složitosti. V předložené klasifikaci jsou uvedeny autorem všechny vypracované skupiny i podskupiny s krátkou charakteristikou. Každá podskupina je ilustrována jedním příkladem (v monografii jsou podrobně popsány všechny nápisy), jenž je rozepsán ze zkratky do plné latinské podoby a přeložen. Každý meč je zařazen místně a přibližně i časově.

Drboglav nápisy navíc dělí chronologicky do tří period:

  • První počíná od 9. do 11. století, kdy se vyskytují nápisy z I. a II. skupiny, občas ze III. a ze IV. přičemž zde musíme zohledňovat paleografické hledisko – hesla mají nedbale vyvedené kapitálky a berličkové kříže.
  • Druhou počítá od 12. do počátku 13. století, etapu považuje za přechodnou. Rozvíjí se v ní nejen I. a jednodušší formulace z III. skupiny, ale objevují se i první složitá hesla V. a VI. skupiny. Paleograficky: pronikání unciálek mezi kapitálky, propracovanější písmo, na konci období i kurzíva a kaligrafie. Nechybí berličkové kříže.
  • Nejmladší třetí periodu počítá od poloviny 13. století až do 14. Století. Dlouhé nápisy VIII. a IX. skupiny. Paleograficky: kapitálky a unciály, kaligrafie na vysoké úrovni.

    Tvorba nadpisů byla běžná v celé Evropě. Zdobení probíhalo vyrytím rýhy v materiálu, do kterého bylo následně vkovaný kov stejný či jiný, nejčastěji drahý. Drahé kovy (stříbro, zlato) byly samozřejmě vidět dobře a jednoznačně. Mohlo by se ale zdát, že vykládání kovem stejným kovem ve výsledku nebude poznat. Omyl: meče byly kovány z překládaných prutů. Díky tomu se získal kov se „směrem“ tedy způsobem, jak byl překládán. A aby byl nápis či značka vidět, stačilo vkládaný stejný kov dát „naopak“.

    Meč Szczerbiec

    Je skvělou příležitostí zmínit velmi známý meč ze sousedního Polska z hradu Wawel. Szczerbiec je ve velmi zachovalém stavu i přes svůj věk (pochází z roku 1248). Na hlavici a záštitě jsou dobře zachované nápisy vytvořené technikou niello. Celý je pokrytý ornamentem rostlinným i figurálním. Na čepeli se vyjímá štít s polskou orlicí na červeném podkladu. Nápisy pokrývají hlavici po jejích obou stranách. Na jedné straně je nápis: "HAEC FIGURA VALET AD AMOREM Regumat ET PRINCIPUM IRAS IUDICUM" a na druhé straně se nachází, pravděpodobně, zmetek nápisu s rostlinným motivem. Na rukojeti najdeme nápisy "MARCUS" a "LUCAS" s atributy obou evangelistů, na druhé jména zbylých evangelistů "IOHA" a "Matheus", také se svými atributy. Nápisy na záštitě jsou ve dvou jazycích. Na první straně je umístěn hebrejský text: "CON CITOMON Eevee SEDALAI EBREHEL" (Žárlivou víru vzbuzují jména bohů Sedalai a Ebrehel) a na druhé straně je latinský dvojverší "" QUICUMQUE HEC Nominal DEI SECUM TULERIT, nullum periculum EI OMNINO NOCEBIT . Szczerbiec patřil pravděpodobně knížeti Boleslavovi Konradowiczovi.

    Nápisy na mečích

    Nyní následuje jádro referátu, přepis samotných hesel a nápisů dle Drboglava. Kromě I. skupiny uvedu po charakteristice skupin (a podskupin) příklady.

    I. skupina

    Jednoduché značky v podobě prvního písmena slova, které symbolizují. Tyto znaky se objevují na nejstarších zkoumaných mečích již z 9. století. Ve století 12. se stejné symboly opakují i vícekrát za sebou na jedné straně čepele, přičemž mohou být odděleny pomlčkou či křížkem. Ve stejné době se objevují i dvě různé značky na obou stranách čepele. Celkem jich je šest druhů:

  • "X" - Christos-Kristus, iniciála vychází z řecké podoby slova
  • "I" - Iesus-Ježíš
  • "O" - omnipotens-všemohoucí
  • "A" - altissimus-nejvyšší
  • "R" - redemptor-vykupitel
  • "S" - salvator-spasitel/.

    II. skupina

    Nápisy z této kategorie obsahují znaky uvedené ve skupině I, ale jsou doplněny o další písmeno, jímž počíná slovo rozvíjející většinou přívlastkem základní výraz. Stále jsou to však hesla velmi jednoduchá. Lze se s nimi setkat na zbraních z 11. až 14. století.

    A podskupina: charakteristickým znakem je výskyt písmena H. Může být ve formě ligatury s písmenem I (Ihesus), nebo samostatně s jiným.
    EIH-VIH-E (ih v ligatuře) > E(ternaI)Hesus-V(irgoI)H(esus)-E(terna) > Věčná Ježíš-Panna-věčná

    B podskupina: všem nápisům je společná přítomnost písmena "O" (omnipotens).
    oSo > o(mnipotens)S(alvator)o(mnipotens) > všemohoucí spasitel všemohoucí

    C podskupina: nápisy jsou vycentrované tak, že stejná slova jsou na začátku i na konci.
    +L.I.G.N.V.D.N.L.I.+ > lignu(m) d(omi)n(i) li(gnum) > Kříž páně kříž.

    D podskupina: slovo Iesus je vždy na začátku hesla.
    IERS > ie(sus) r(ex) s(alvator) > Ježíš král spasitel

    E podskupina: obsahuje písmeno G nebo spojení GN /g(e)n(itrix)/
    G-V-S > g(enitrix) v(irgo) s(ancta) > Matka panna svatá

    III. skupina

    Zahrnuje jednodušší formulace , u nichž je patrná maximální tendence ke zkracování.

    A podskupina: obsahuje spojení "nomine Iesu" (jménem Ježíše), čímž se blíží složitější skupině IV., ovšem chybí jí předložka "in". Tato hesla se nejčastěji vyskytovala na zbraních z 12. a počátku 13.století.
    +NINI-IN > n(omine)i(esu)-n(omine) > Jménem Ježíše-jménem

    B podskupina: nápisy této podskupiny vždy obsahují slovo Iesus či Salvator a jsou umělecky zpracovány.
    SNXXNS >s(alvator). n(omine) x(risti) n(omine). s(alvator) > Spasitel. Jménem Krista. Spasitel

    C podskupina: typické je uskupení písmen "AC" (altisimi christi - nejvyššího Krista)
    ACN > a(ltisimi) c(hristi) n(omine) > Jménem nejvyššího Krista

    D podskupina: charakteristická je přítomnost písmena "A" či zkratky "AI" (altisimi).
    AnTAn > a(ltisimi) n(omine). t(rinitas). a(ltisimi) n(omine) > Jménem nejvyššího. Trojice. Jménem nejvyššího

    E podskupina: ve všech nápisech se objevuje písmeno "D" (domini-páně).
    NuDN > n(omine) u(niversorum) d(omini) n(omine) > Jménem pána všehomíra jménem

    F podskupina: pro všechna hesla je společná zkratka "NO" (nomine omnipotentis-jménem všemohoucího.
    NONON > n(omine) o(mnipotentis) n(omine) > Jménem všemohoucího jménem

    G podskupina: Svou archaičností je blízká podskupině C II.skupiny.
    SIGVINAIS > s(alvator). i(esu) g(enetrix) v(irgo) i(esus). n(omine) a(ltissimi) i(esu). s(alvator) > Spasitel. Matka Ježíše panna. Jménem nejvyššího Ježíše. Spasitel.

    IV. skupina

    Nápisy obsahují dvě různá hesla, přičemž charakteristická je přítomnost předložky "IN" (in nomine-ve jménu). Ve srovnání s III. skupinou však význam tohoto spojení je potlačen do pozadí. Část nápisů je symetrická, tudíž jejich začátek i konec je stejný.
    +INAEOENI+ > i(n) n(omine) ae(terni). o(mnipotentis) n(omine) i(n) > Ve jménu věčného. Ve jménu všemohoucího.

    V. skupina

    Nápisy obsahují slovo "benedic" (posvěť), které není zkráceno, případně jen minimálně. Podle Drbohlava se posvěcení vztahuje k meči. Pro zkoumání této skupiny však byl dosud nedostatek materiálu.
    +SESBENEDIC+AS > s(alvator) e(ternus) s(alvator). benedic, a(ltissime). s(alvator). > Spasitel věčný spasitel. Posvěť, nejvyšší. Spasitel.

    VI. skupina

    Ve srovnání s ostatními skupinami jsou nápisy v této velmi různorodé. Společná pro ně jistá složitost a uchování terminologie z IV. skupiny.

    A podskupina: Na začátku hesla je vždy spojení "NES" či "NS" (nomine salvatoris-jménem spasitele).
    +SNESNDUONMINIODIFS+ > s(alvator). n(omin)e s(alvatoris) n(ostri) d(omini) u(nivers)o(rum). n(omine) m(atris) i(esu) o(mnipotentis), d(e)i f(illi). s(alvator). > Spasitel. Jménem spasitele našeho, pána všehomíra. Jménem matky Ježíše. Jménem Ježíše všemohoucího, syna boha. Spasitel.

    B podskupina: panna Marie je zde zmíněna odděleně od ostatních hesel, nebo je zmíněna na druhé straně čepele.
    SOsSMENRSOsS > s(alvator) o(mnipoten)s s(alvator). m(arie) n(omine) r(egine). s(alvator) o(mnipoten)s s(alvator). > Spasitel všemohoucí spasitel. Jménem Marie královny. Spasitel, všemohoucí spasitel.

    C podskupina: podobně jako u A podskupiny III. skupiny je pro ní typická zkratka "NI" (nomine Iesu-jménem Ježíše), ale nemá zde tak velký význam, pouze uvádí další heslo.
    +NIOIMIO > n(omine) i(esu) o(mn)i(potentis), m(atris) i(esu) o(mnipotentis) > Jménem Ježíše všemohoucího, matky Ježíše všemohoucího

    VII. skupina

    Obsahuje zkratku "NED" (nomine Domini-jménem páně). Slova mohou být také zkrácena na "ND", "NND" a "NNED".
    NED+NVAD > n(omin)e d(omini). n(omine) u(niversorum) a(ltissimi) d(omini) > Jménem páně. Jménem nejvyššího pána všehomíra

    VIII. skupina

    Charakteristickým znakem je přítomnost uskupení "NR" či "NER" (nomine redemptoris-jménem vykupitele). Z této skupiny se vyděluje zvláštní podskupina mečů, na nichž jsou nápisy vyvedeny pro tento účel netypickým písmem gotického kanzleischriftu a specifická výzdoba.
    NRED-CDLT > n(omine) re(demptoris) d(omini), c(hristi) d(omini) l(igni). t(rinitas) > Jménem vykupitele - pána a kříže pána Krista. Trojice

    IX. skupina

    Typická je přítomnost uskupení písmen "DIG-DIC" (dei genitricis-domini Iesu Christi-boží matky-pána Ježíše Krista). Meče s těmito nápisy patří chronologicky k nejmladším.

    A podskupina: hesla obsahují pouze písmena "DIG".
    +NnDIG+ > n(omi)n(e) d(e)i g(enitricis) > Jménem bohorodičky

    B podskupina: v nápisu jsou zastoupena obě uskupení.
    -NESDIGNnNESDIGMNSDICSNGNnLAGn- > n(omin)e s(ancte) d(e)i g(e)n(itricis). n(omi)ne s(ancte) d(e)i g(enitricis) m(arie). n(omine) s(alvatoris) d(omini) i(esu) c(hristi), s(alvatoris) n(ostri) g(enitricis). n(omi)n(e) la(udis) g(e)n(itricis) > Jménem svaté bohorodičky. Jménem svaté bohorodičky Marie. Jménem spasitele pána Ježíše Krista, spasitele našeho matky. Jménem slávy bohorodičky

    C podskupina: zastoupeno je pouze uskupení "DIC".
    InSDICI > i(n) n(omine) s(alvatoris) d(omini) i(esu) c(hrist)i > Jménem spasitele pána Ježíše Krista.


    Použitá literatura:
    D.A.Drboglav: Zagadki latinskich klejm na mečach IX - XIV vekov, Moskva 1984.
    Wágner Eduard: Sečné a bodné zbraně, České Budějovice 1993.
    Křížek Leonid, Čech Zdirad J.K.: Encyklopedie zbraní a zbroje, Praha 1997.
    Głosek Marian: Znaki i napisy na mieczach śriednowiecznych w Polsce, Wroclaw 1973
    Lurker Manfred: Slovník biblických obrazů a symbolů, Praha 1999

  • Diskuze

     Uživatel úrovně 0

    To Ecclesia et Synagoga znie skvele, no po zadaní do hľadáčika googlu sa vyrojil húf rozdielnych obrázkov, preto by som poprosil o nejaký upresňujúci link "áno, toto je ono".

    Ja to ostatne ako chybu ani neberiem, len pridávam svoj nenápadný hlások do pléna, že by ma viac než len potešilo hlbšie vŕtanie sa v tomto smere. Azda námet na dielko? :)
    Musím priznať, že napriek tomu, ako ma história zaujíma, asi by som sa zbláznil, keby som mal o tom čítať "vedeckou formou". Radšej budem ďalej zbierať zaujímavosti z článkov podobných tomuto. Ono je to totiž veľmi inšpiratívne pre tvorbu (či už poviedky alebo zápletky).

    Pravdaže, z kresťanského pohľadu na vec. Ale čo pohania či iné (polyteistické) národy? Aké mali oni nápisy na zbraniach? To mala zvrchované slovo viera a nič iné sa na zbrane nevyrývalo (okrem mena, značky) ? Čo tak alchýmia, či rôzne magické smery?
    Druhá vec súvisí s onou tvorivou činnosťou: Čo zohľadniť, pokiaľ sa chystám vložiť dejotvorný detail - nápis na meči?

    "Kdo nosí s sebou jména Boha, nemusí se bát bolesti." - páni, to znie bombovo, to od niekiaľ čerpáš alebo je to Tvoja vlastná myšlienka?
    Naopak tej latinskej vete ani po preklade príliš nerozumiem. O akom znamení to tam hovoria?

    Znie to vskutku zaujímavo... dalo by sa dohľadať aj nejaké doslovné zapísanie tých "omáčok" o cti, spravodlivosti a ochrane nevinných?


     Uživatel úrovně 0

    Prepojenie s kresťanstvom by som nepovažoval za veľký problém, náboženstvo sa dá ľahko pozmeniť a prispôsobiť vlastnému svetu. Veď aj autor Hry o Tróny sa pri tvorbe Sedmi inšpiroval kresťanstvom.

    Symbolika je načrtnutá dobre, len škoda, že sa obmedzuje len na kresťanstvo. V ostatných kultúrach môže totožná póza znamenať niečo iné, prípadne sa tam dajú nájsť iné vyobrazenia.

    Pojednávanie o značkách je tiež dobré, celkom by ma zaujímali ešte tie iné značky okrem rún, planét či číslic. Možno nejaké alchymistické značky či iné obrazce (symboly), ktoré neboli z kategórie "made of", napríklad ryba.

    A čo nejaká okultná stránka týchto nápisov? Boli v súvislosti s nimi nejaké povery? Mali tieto nápisy/symboly svoje legendy? Prepožičiavali im tieto značky silu? Nosili nejaké meče mená entít, ktoré sa do nich rôznymi praktikami zaklínali? A čo nejaké rádové meče (napr. Templári)?

    Akokoľvek môže byť práca pána Drboglava zaujímavá, štatistické údaje som zabudol hneď po ich prečítaní. Za zmienku podľa mňa stálo len, že sa nápisy na zbraniach opakovali. Rozdelenie na periódy už je na tom lepšie.

    Ak by to bolo možné, pri meči "Szczerbiec" by som sa rád dodatočne dozvedel preklady jednotlivých názvov, pretože latinčina nepatrí medzi moje silné stránky. Prípadne aj doplnkové vysvetlenie významu tých hebrejských slov - prečo sú tam nápisy v dvoch jazykoch a prečo sa tam miešajú mená nejakých bohov s evanjelistami? Akosi v tom mám zmätok.

    V súvislosti s mečom "Szczerbiec" u mňa dochádza k veľkému rozčarovaniu - a čo ostatné meče, ktoré boli spomenuté v úvode? Keď už nič iné tak aspoň ten Joyeuse, o ktorom píšeš, že je taktiež dochovaný.

    Paradoxne, jadro referátu mi dalo menej než predošlé riadky, pretože úvod je podľa mňa na vyššej úrovni (minimálne je čitateľnejší). Pôsobí to neprehľadne, neraz som sa vo vetách stratil a musel som čítať celý odstavec znova. Osobne by som bol radšej za nejaký jednoliaty text, ktorý by podobnou formou ako v úvode, hovoril o postupnom prechode od písmenkových ornamentov cez skratky k celým slovám.

    Celkom by ma zaujímalo, či vieš o nejakých špeciálnych formulkách pre pasovanie rytierov, či zaklínadlo na očarovanie nejakého meča. To však už len doplnkovo, od myšlienky diela sa to už trochu odkláňa.

    Takže k hodnoteniu... prvá polovica je pre na veľmi prínosná, inšpiratívna a praktická. Druhá časť už IMHO trochu pokulháva, čtivosťou trpí aj to, čo by mohlo byť zaujímavé. No, v porovnaní s Tvojimi inými dielami slabý odvar. IMHO.


     Uživatel úrovně 8

    Holt dnes si lidé raději jdou nechat udělat tetování :)

    Tato práce je vcelku čerstvou novinkou. Ačkoliv díla historická zabývající se problematikou středověku tu k nahlédnutí jsou, troufnu si říct, že málokteré je takto konkrétně zaměřené a to mu podle mě dodává určitý náboj. Není to vlastně nic velkého a přesto je to téma jistě vcelku zaujímavé - ostatně takto nějak by mi vůbec nedělalo potíže si to představit, tj. vzít a zpracovat úzce zaměřenou problematiku, nikoliv jen velká komplexní témata.

    Je fakt, že referát je to historický se vším všudy (snad kromě citací, které ale jistě nikomu nebudou chybět) a proto o případném jasném využití ve fantasy rovině nebude asi tak snadné uvažovat z toho hlediska, že prakticky všechny nápisy přímo vycházejí z křesťanství. Ovšem o tom koneckonců ani příspěvek není. Nabízí především poučení a za mě osobně spokojenost. Pozornosti doporučuji především způsob, jakým je i na tomto příkladě demonstrována středověká univerzálnost latiny, kdy její znalosti odpovídala zároveň i obecná znalost těchto zkratek projevující se nejen na mečích, ale kupříkladu i v listinách a jiných písemných materiálech. Je to dalším dokladem, jak se středověcí lidé byli velmi dobře schopni orientovat v různých symbolech a výjevech, které jsou dnes pro nás dost špatně čitelné.

    Samotné rozdělení příspěvku by možná sneslo ještě trochu větší zjednodušení a zaměření se na čitelnost (nelze nepodotknout, že místy je text přece jen poněkud "suchý"), ale v rámci odborného psaného referátu nemám nic k vytčení.

    Tedy nechť příspěvek dále slouží.