Články&Eseje

Legend of Grimrock Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 7

Nostalgie umí být mocným motivátorem, o čemž se mohl svět přesvědčit při rozpoutání první světové války, a poněkud méně drasticky v dubnu 2012, když finská společnost Almost Human vypustila počítačovou hru Legend of Grimrock („Legenda Grimrocku“) – klasický čtverečkový dungeon ve stylu hry Dungeon Master nebo Eye of the Beholder, jen tedy s grafickými a zvukovými vychytávkami, ze kterých se dokáže zadýchat i nadupaný herní počítač.

Recenzi píšu nyní, přibližně rok poté, co jsem hru zakoupil, protože až nedávno jsem se dostal k oficiálnímu editoru „jeskyní“, postupně v něm vytvořil dvě dobrodružství a zjistil, jaký potenciál se ve hře skrývá. Autoři navíc pilně pracují na dalším díle, takže snad tato recenze přiláká některé hráče, kteří o hře doposud neslyšeli.

Příběh a prostředí

U „krokovacích“ nebo též „čtverečkových“ dungeonů nebývá příběh to hlavní, větší důraz bývá kladen na kouzla, vybavení, průzkum, boj a hádanky, takže stačí říci, že vaši skupinu tvoří (standardně) 4 na odsouzenci, kterým je udělena „milost“ v podobě svržení do hory Grimrock na jejím samotném vrcholku, a ve snaze přežít a získat svobodu sestupujete čím dál víc do hloubky. Během vašeho úsilí s vámi telepaticky komunikuje záhadný vězeň, který údajně čeká až úplně dole, a ve formě psaných zpráv pak nešťastník jménem Toorum, který byl zřejmě do Grimrocku uvržen nějaký čas před vámi a zprávy vám zanechává, aby vám pomohl.

Hra má přibližně tucet pater, kterými procházíte, jak už jsem uvedl, shora dolů. Hra má tři základní vizuální sady – nejprve se nacházíte v prostředí vyrobeném z hrubě opracovaných kamenů, připomínajícím kobky či katakomby. Pod ním se nachází nejrozsáhlejší prostředí „temple“ (chrám), s pečlivě opracovanými kamennými zdmi, mozaikami a tapisériemi na stěnách. A na samotném závěru pak naleznete „prison“ – vězení, mající podivně mechanický vzhled.

Grafika a zvuk

Nejsilnější stránkou hry je špičkový grafický engine, a snad právě proto vás hra přivítá pohledem do chodby přehrazené spouštěcí mříží, vedle které je v držáku na zdi zapíchnutá pochodeň, která přes mříž vrhá divoké realistické stíny. Ten okamžik, kdy hráč, který možná ještě pamatuje stařičké krokovací dungeony, udělá první krok a všimne si, jak se vše plynule pohybuje, vyvolává u většiny údivné „Áh...“. A když pak hráč přinutí onu mříž, aby se s rachotem zvedla, a vidí, jak se stín za ní plynule hýbe přesně tak, jak by se hýbat měl, definitivně potvrdí, že tohle bude pastva pro oči od začátku do konce.

Nepřátelé, boj a kouzla

Grafický engine se samozřejmě stará nejen o dveře, mříže, pochodně a stíny, ale i o naprosto plynulou animaci veškerých nestvůr, kterých je ve hře 17 typů. Už žádná animace útoku složená ze tří statických obrázků, mezi kterými hra po čtvrtsekundě přepíná – zde k vám kostlivec napochoduje vojenským krokem a vší silou na vás zaútočí svým kopím, jeskynní obr se rozběhne a dá vám „čelíčko“, a když vzduchem letí fireball, tak je to skutečně plynulý let, zanechávající ve vzduchu kouřovou stopu a osvětlující kulový prostor kolem sebe.

Autoři šli ve své nostalgii až na samotný začátek žánru, ke hře Dungeon Master, a založili systém kouzel na runách, které je potřeba naklikávat pokaždé, když chcete zakouzlit. Spousta hráčů tento únavný systém odsuzuje, ale autoři opakovaně vysvětlili, že důvodem je síla kouzel, která by ze hry udělala procházku parkem, kdyby bylo možné kouzla sesílat jedním kliknutím nebo klávesovou zkratkou.

Soubojový systém je přesně stejný, jako byl před 20 lety v době Eye of Beholder – klikne-li hráč pravým tlačítkem na zbraň, drženou v ruce některým z hrdinů (či hrdinek), dojde k útoku přímo před družinu (ať už jde o útok na blízko nebo třeba hod či výstřel. Stejně tak kliknutím na kouzelnickou ruku nebo hůl dojde k zobrazení magických run, a po naklikání kouzla a aktivaci je kouzlo zakouzleno přímo před družinu. Nejsou tu žádné útoky „do stran“ ani „v kruhu kolem nás“, zatímco některé nestvůry umí alespoň „úder z otočky“ (tedy zaútočit na družinu, stojící vedle nich, zatímco se otáčejí). Soubojový systém má jistou vlastnost, kterou někteří nesnáší a jiní milují – s výjimkou případů, kdy se necháte zatlačit do kouta, lze jakýkoliv souboj vyhrát „bez ztráty kytičky“ pomocí série úkroků a úderů (nutnou podmínkou je manévrovací prostor alespoň 2x2 políčka) – tedy přesně to, co jsme dělali před 20 lety.

Kouzla jsou v této hře rozdělena do 4 základních živlů plus jedné speciální kategorie; každý živel nabízí alespoň dvě útočná kouzla, z nichž obvykle první spočívá v útoku na nejbližší políčko a pozdější kouzlo je „výstřel“, dále kouzlo na ochranu před daným živlem, a příležitostně i nějaký speciální efekt. Ve speciální kategorii se nachází dvojice kouzel „Světlo“ a „Tma“. Přesné runy pro jednotlivá kouzla se dozvídáte z nalezených svitků, nebo si na internetu najdete jejich kompletní seznam, a nebo na ně přijdete prostým zkoušením - kouzla dodržují určitou elementární logiku, takže třeba „Oheň“+“Vzduch“ znamená „vystřel ohnivou kouli do dálky“.

Není zde žádné léčivé kouzlo, ale zato je tu alchymistický hmoždíř a série receptů na lektvary, které si můžete z nalezených surovin namixovat – nejste tak odkázáni jen na nalezené léčivé a manové lektvary, můžete si je i sami doplňovat.

Průzkum a hádanky

Aby byla hra tohoto typu zábavná, musí mít zajímavé prostředí a překážky, na které hráč narazí, musí představovat výzvu, avšak překonatelnou. Co se týče průzkumu, nabízí každé patro velké množství tajných místnůstek, které se otevírají tu tajnými tlačítky, tam zase pomocí kombinace přepínacích pák nebo položením správného předmětu na oltář či do výklenku. Ke slovu přijdou i klíče, kterých hra rozlišuje sedm typů. Zajímavostí je systém propadel/děr – v podlaze zkrátka občas chybí dlaždice a vstoupí-li na to místo družina, propadne se na ty samé souřadnice o nějakých pět metrů níže, což jednak znamená zranění, jednak to znamená desorientaci a riziko, že vás někdo napadne, ale hlavně je to jednosměrná cesta (lana ani žebříky tu nejsou). Naštěstí jsou všechna patra propojena též pomocí schodišť a z každé situace se dá dostat (přežije-li tedy družina případný souboj, do kterého se chybným krokem dostala). Aby to bylo zajímavější, někdy je díra v podlaze zakrytá rozpůlenou dlaždicí, kterou nějaký mechanismus může otevřít nebo naopak zavřít, a políčko se tak může dočasně nebo trvale stát chodbou nebo dírou.

Samozřejmostí jsou teleporty (jasně viditelné i zcela nenápadné), časované hádanky, zatěžování plošinek pomocí nejrůznějšího haraburdí a mnoho dalších záhad, na kterých se hráč potrápí. A kdyby to nestačilo, přijde ke slovu některá z hádanek v původním významu toho slova, ať už spočívající v nutnosti správně poskládat text básně, nebo položit do výklenku předmět, který odpovídá textu hádanky naškrábané runovým písmem na vedlejší stěně.

Obtížnost a volby na úvod

Na samotném začátku hry si hráč zvolí obtížnost, která má vliv na tuhost nepřátel a rychlost jejich akcí, a pokud chce, může si ručně vytvořit všechny postavy (hra obsahuje též předdefinovanou družinu, pokud někdo spěchá). Já osobně jsem už hrál variantu s jedním, dvěma i čtyřmi kouzelníky, a je to pokaždé dost jiný zážitek. K dispozici jsou povolání Bojovník, Lupič a Kouzelník a rasy Lidé, Minotauři, Insektoidi a Ještěři, přičemž různé rasy mají různé předpoklady pro jednotlivá povolání a přístup k určitým unikátním vlastnostem (například minotaur může mít vlastnost „lovec lebek“, která mu za každou nesenou lebku zvyšuje útočnou sílu).

Jaké to je?

Já i manželka jsme si hru parádně užili už když v dubnu 2012 vyšla a už tehdy jsme ji doporučovali všem, kdo by k žánru mohli tíhnout.

Před časem pak autoři vypustili oficiální „modding“ nástroje, především pak úžasný editor map. Díky tomu se ze hry stává neustále rostoucí sbírka dobrodružství od nejrůznějších autorů. Tvůrčí nástroje umožňují doplňovat novou grafiku, nové nestvůry, nové předměty, programovat nové typy hádanek či pastí, a tvořit pro ně mnohapatrové mapy – a to vše bez nutnosti za tyto doplňky platit, což je v prudkém konstrastu k rozšířené praxi všemožných herních studií inkasovat od hráčů významné částky za kdejaký doplněk.

Hra se dá běžně koupit za 15 euro, ale přibližně jednou do měsíce se objeví s výraznou slevou (50-75%) na Steamu, a v tom případě už se bavíme o částce nižší, než kolik běžný hráč utratí za jeden večer v hospodě.

Video

Krátká upoutávka pro získání představy, jak to vypadá:

A pokud byste chtěli vidět, jak vypadá hraní určitého dobrodružství od začátku, bez filmového střihu a bez předchozí znalosti kde co je, nabízím toto video:

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Tak jsem to zkusil rozehrát znova - 2 minotauři a 2 kouzelníci, tak uvidíme... ale mám to jen na oddech při učení víc jak půl až hoďku denně hrát nebudu.


 Uživatel úrovně 3

1) Abys mohl kouzlo seslat, musíš mít daný skill na dostatečné úrovni. To by mohl být jeden z problémů.
2) Šípy nedochází -- po boji si je vyzvedneš z mrtvoly.
3) Zloděj je výborný na schopnost backstabbing (probodnutí ze zálohy) -- například zmrazená potvora pak jde rovnou pod zem, když ten skill vytrénuješ. Navíc se schopností Reach může zloděj bojovat ze zadní linie, což je velmi užitečné.



 Uživatel úrovně 5

hmm ale než člověk získá luk a nějaký šípy, tak to trvá a když dojdou, je to v háji...

Jinak mě tu trochu chybí to, že každé povolání mohlo umět cokoliv, když to trénovalo a tak si člověk mohl na začátky vybrat potavu s predispozicí na kouzlení, ale na konci z ní mohl být i krutej mlátič a naopak. Do teď si pamatuju, že jsem v DM 1 měl postavu nějakýho super mlátiče bez špetky magenergie, ale stačili mu dát 2 magické hůlky začít dělat lektvary a po chvíli měl i vlastní manu...


 Uživatel úrovně 0

Dakeyras: Já toho zloděje používal vpodstatě jen jako lučištníka myslím. Nejsem si úplně jist, jestli tam měl nějaké přímo zlodějské schopnosti kromě střelby (tam jsem dával převážně ...tedy, pokud to teď nějak nepletu), ale jako střelec byl docela dosti užitečný, protože u mága ti chvilku trvá a je vyžadováno ustoupit, pokud chceš znovu naklikat kouzlo a v akci to prostě někdy moc nejde.
Tzn., abych shrnul výhodu zloděje - asi nejvíc účinný střelec. Navíc: "tankovat" ti můžou jen myslím první dvě postavičky, ty další dvě musí mít dlouhou zbraň, pokud taky chtějí bojovat TvT. Nevýhodou kouzelníků ve větším počtu může být, že se staráš o naklikávání kouzel obou kouzelníků uprostřed boje a když tam není místo, tak jsou jejich dovednosti docela omezeny (zvláště, když je nepřítel drsný a máš co dělat, aby ses stíhal léčit, posunovat a podobně ... a pak už nestíhaš pro dva castery klikat kouzla :D )

S těmi kouzly je to tak určitě. Jsem si jist, že jde po náhodě seslat kouzlo, ale pozor, možná aby mohlo být sesláno i při správném zadání, musí kouzelník dosáhnout nějakou schopností na určitou hranici. Nebo v tom má prsty nějaký novější patch :-)


 Uživatel úrovně 5

zajímalo by mě k čemu je dobrý takový zloděj krom házení a střelby? zkoušel jsem družinku warior, thiev, 2x mág a moc mi to nešlo. Přemýšlel jsem, že to rozjedu znova jako 2x válečník a 2x mág

PS: opravdu se dá na ty kouzla přijít i bez svitku? mám pocit, že jsem to právě zkoušel a nic jsem nikdy neseslal a pak jsem dostal svitek s nastavením, které mě přišlo, že jsem testoval a předtím nešlo a potom už ano


 Uživatel úrovně 0

Dobrý den,

Legend of Grimrock (LOG) jsem měl tu čest hrát asi před půl rokem a upřímně, bude to spíš bavit lidi, kteří při tom zavzpomínají na staré dobré erpégéčka. Protože ruku na srdce, podstatně mladší hráč navyklý současným hrám ji (hru) pravděpodobně odloží.

Hru jsem hrál asi 10 hodin hracího času, ani už vlastně nevím, proč jsem skončil. Každopádně zanechala ve mně převážně pozitivní dojmy. Za předpokladu, že si CHCETE něco takového zahrát, je to pastva pro oči a občas i hádanka pro hlavu. Jednoduché mechanismy, které se vám brzy dostanou do krve obohacují hru (viz. jak píše autor míchání lektvarů atd.) a vy máte ten dobrý pocit, když bez receptu namícháte lektvar, nebo po náhodě sešlete kouzlo jen tím, že se bavíte deset minut nad různými variantami run svého kouzelníka. Také vyváženost jednotlivých povolání, alespoň z toho, co jsem odehrál, byla poměrně vyvážená. Občas byl "silnější" váš lučištník, jindy bojovník se sekyrkou a potom zase mág. Když vás hra baví, spoustu času také strávíte tím, že v již prozkoumaném patře se snažíte rozlousknout nějakou hádanku, aby se vám otevřely dveře nebo třeba truhla s pokladem. A povětšinou je charakter oné hádanky alespoň trošičku odlišný. O množství předmětů není nouze (ba naopak někdy jsem měl v inventáři pořádný chaos) a tak se vždy čas od času potěšíte nad novou zbraní, nebo kusem plechu. Snad jen dodatek, obtížnost je tak, jako u starých her. Dal jsem jednu z těch těžších (nepamatuji si přesně) a na konci mého hraní začínali být boje oproti začátku poměrně hadrcore a měl jsem co dělat, abych to zvládal... a to nehraju hry podobného žánru po prvé, ba ani popáté :-))

Celkově vzato autor vytvořil kvalitní recenzi a já k tomu připsal skromné dojmy. Pokud vás to aspoň trochu oslovilo, možná je čas to zkusit.


 Uživatel úrovně 8

Ano, všichni jsme rádi, že se objevil nástupce Dungeon Mastera a věřím, že onomu příjemnému "Áh..." při prvním pohledu na rozpohybované modely hlemýžďů, se skutečně málokterý hráč původní předlohy ubrání.

Pro ty, kteří hru ještě neznají či o ní neslyšeli, nechť si po přečtení udělají obrázek, zda je koncept hry zaujal. Pokud ano, je tu možnost rozšířit hráčskou základnu, ať v ní nejsou jen haldy starých nostalgiků.

Autorovi textu se omlouvám, že příspěvek bude v podstatě bez úvodní kritiky a doufám, že přijme alespoň skromný dík za pěkně napsanou recenzi.