Články&Eseje

Stesk vlkodlakův Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 7

Krajina temná, krajina bledá,
zlověstné stíny se komíhají
odlesky hrůz a krápoty rosy
k nasycení nabádají.

Ach, proč jen já,
ve světě stínů osamocen,
temnými mraky polichocen,
zrůda proradná.


Větévky pichlavé, větévky ostré,
zlověstný šelest slyšeti jest,
vůně strachu a pach vína
osudy svádí do uzle cest.

Ach, proč jen já,
hrbatý kožich ozdobou,
špinavý odlesk podobou
v záři zrcadla.


Dědina pokojná, dědina spící,
zlověstné ticho ve vzduchu křičí,
sladká bezmoc a křivá duše
podlomena silou býčí.

Ach, proč jen já,
zarudlý háv mě haní,
panny tělo tají
pod prostěradla.


Úplňku bílý, úplňku jasný,
zlověstné mraky utekly v dál,
vítězný hrob a prohnilý dar…
Čím jsi mě to obdaroval?!

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Morter: něco málo jsem přečetl a spíše důvěřuji svému citu, než nějakému technickému či pravidlovému skládání a upravování veršů. Nejde mi ani o to, že na takovou literaturu (dle mého) nemám čas ani náladu. Hlavní rozpor vidím v tom, že Lyrii to klopýtá a drhne, vidí rýmování jinak, než já. Mě se to čte krásně a vlastně do teď nevím, co že je na té básni špatně. Jediné, co jsem si schopen z kritiky odnést, je nepoužívat slova, která se někomu mohou rýmovat, pokud chci zachovat formu, kde by se rýmovat neměly (spící; dar).


 Uživatel úrovně 5

"Ja" a "la" se mému sluchu rýmují mnohem více, než "ra" a "la" nebo "cí" a "čí". Navíc mi přijde zvláštní, že jednou ti "já" a "dla" nevadí (zrcadla) a u prostěradla ano : )

Nejedná se vůbec o rým. Zkus si někde přečíst, co je to vůbec rým. Není to totiž úplně tak jednoduché, jako shoda koncových hlásek na konci verše, nebo nějaká zvukové stejnoznění. Zkus třeba nejjednodušší a nejzákladnější literaturu, avšak odbornou. Např. J.Hrabák - úvod do teorie verše.


 Uživatel úrovně 8

Hm, ať to čtu, jak chci, pořád mi ty rýmy vychází stejně jak Hamsterovi. Rytmus je samozřejmě jiná věc, plynulosti by to také chtělo víc, ale zrovna rýmy bych celkem bral.

S (ne)originalitou tématu a absencí inovace je to horší. Ale v zásadě to není tak zlé a pro účely hry to postačí.


 Uživatel úrovně 8

Lyrie: Děkuji za tvůj názor, nicméně nějak se v něm špatně orientuji. Nevím, jestli to je mou nesečtělostí nebo něčím jiným, ale naše názory na rýmy a schéma slok se různí - první sloka je imho A B C B, stejně jako třetí, pátá a sedmá. "Ja" a "la" se mému sluchu rýmují mnohem více, než "ra" a "la" nebo "cí" a "čí". Navíc mi přijde zvláštní, že jednou ti "já" a "dla" nevadí (zrcadla) a u prostěradla ano : )

Volný verš je další věc, jejíž smysl mému rozumu statečně uniká. Proč to veršovat, když se ro nerýmuje? To můžu rovnou psát prózu...

Báseň jsem četl několikrát, teď i nahlas, a nemám s ní nejmenší potíž.

Já se nízkého hodnocení nebojím, i kdyby jen kvůli tomu, že to básni průměr zas tak nepokazí. Slovní kritika je ale cennější! Ještě jednou děkuji.


 Uživatel úrovně 0

Mnooo... přečetla jsem si tuhle báseň několikrát potichu a abych si vše ověřila, tak i dvakrát nahlas. Bohužel, výsledek pořád stejný. Téma jako takové je dosti otřelé, vlkodlak proklínající se za svoji dvojakost, za zvíře v těle, která se nedá ovládnout, a vztek na "stvořitele". Báseň je podaná jako jakýsi - rádoby zrýmovaný - příběh, kdy při úplňku čeká v temném křoví za dědinou vlkodlak, aby si pošmáknul na lepé panně. Pocity vlkodlaka jsou celkem uvěřitelné, básník dokonce načrtl jakous takous atmosféru jen proto, aby to vzápětí celé zabil formou.

Někdo namítne: myšlenka nad formou a já mu zatleskám, ale v tomhle případě nikoli. Ačkoli nejsem zastáncem přerývaného rýmu (A B C A), pokud by byla báseň celá napsaná v této formě, nebudu mít námitek. Vím, že nejsme na literárním serveru, ale pokud chci báseń číst (recitovat) a mít z ní nějaký požitek, prostě v ní musím najít vnitřní řád, rytmus a plynulost. Aby takříkajíc odsýpala. Kdyby autor volil volný verš, udělal by v tomhle případě lépe.

1. sloka: A B C A
2.sloka (kurzíva): A B B A
3. sloka: A B C B
4. sloka (kurzíva):A B B A
5. sloka: A A B A
6. sloka (kurzíva): A B B a A? (bůh suď, páč "ach proč jen já" a "pod prostěradla" se nerýmuje vůbec, navíc to rytmicky absulutně nesedí)
7. sloka: A B B B

Pokud mohu skromně poradit - příště buď volný verš, nesnažit se za každou cenu rýmovat, snažit se najít rytmus, anebo ano, rýmovat, ale pohrát si s tím, nechť to zní jako píseň vlkodlaka, jako jeho smutný nářek nad osudem, jako žal a stesk a pod tím vším nechť klokotá ona dívčina krev stékající po vlkodlačích zubech. Otevřít si nějaká pravidla, jak se tvoří básně, např: http://rymy.cz/rymy.htm

Takhle ta báseň těžkopádně klopýtá, zasekává se, neladí, neplyne. Zkus si ji přečíst nahlas, pochopíš, co tím myslím.

Nebudu hodnotit hvězdami, neb by to bylo hodnocení velmi, velmi nízké, a já jsem daleka toho kazit někomu statistiky :-) Snad můj názor postačí.

A propo, případnou poznámku typu nejsem žádný básník, jen mě to tak napadlo, neberu :-)

Přeji hezký den a mnoho inspirace

Lyrie


 Uživatel úrovně 8

Děkuji za schválení a kritiku.
Jak bývá zvykem u mých "básní", opět zde hledáš a nacházíš víc, než jsem do díla vymyslel a vložil já : ) Tvůj text je opravdu komplikovaný, spíše hodně skáče sem a tam, a tak ani nevím, jak se mám poprat s odpovědí.

Možná je dobré na začátku zmínit, že mé zakrslé básnické střevo občas něco napadne (podnětem bývá například úplněk nebo jiné přírodní krásy) a splodí pár veršů, na které pak nabaluji další balast, abych ho v závěru uhladil do nějaké formy a smyslu. S ohledem na kritiku níže bych (nejenom) tuto báseň zařadil někam na pomezí lajdáctví a uměleckého díla : )
Propojení s DrD či přímo dobrodružstvím mě nenapadlo. Je tu fantasy tématika, vlkodlak toto může říkat při různých dějových situacích, žádná konkrétní a vhodná mi ale na mysl nepřichází.

Vím, že máš bujnou fantasii, ale já tu čtu jen jednu událost - vlkodlak sežere pannu.
Stejně tak se neshoduji s tím, že bych měl v jednoduché básni povyprávět všechny trable, které vlkodlaka na duši tíží. Za prvé je sám neznám : ) a za druhé mi obecné "nespokojenost s dlačím prokletím" přijde stravitelnější i lépe uchopitelnější. Mormoni mají za cíl odrážet vlkodlakovu rozpolcenou osobnost, černobílý život. (Eh, spíš sem je megalomansky naházel do každé sloky.) Není smutný vlkodlak závěrem sám o sobě? Na druhém pólu totiž vidím konkrétní vyvozování jako třebas "Básnička je o tom, jak vlkodlak pláče, protože nerad chodí bos po pichlavých větvičkách"...

Vítězný hrob má být takovým synonymem k prohnilému daru. Dárečky jsou fajn, ale hniloba už nevoní. Člověk si myslí, že vyhrál, ale přitom se cítí jak v hrobě.
Odlesky hrůz můžou být zlověstné stíny : ) nebo jakýkoliv jiný záblesk (nejde o světlo) nějaké děsivé scény, vzpomínky... Ano, vzhůru žrát. Ale taky mohou odkazovat na hrůzy v nitru vlkodlaka, na jeho trápení (dlak chce žrát, člověku zbývá jen hrůza). Megalomanský mormon by dodal, že hrůzy bývají tmavé.
Zarudlý háv haní tím, že ukazuje na vlkodlakovu vražednou povahu, působí jako vizitka jeho povahy, za kterou se stydí, není s ní spokojen, bere to jako prokeltí a bojuje proti tomu. Vrcholí to tím, že pannu nesežere, ale schová (tajit - on tají) pod prostěradla. Nebo si kousnul?

Jsem rád, že jsem tentokrát nezvrtal interpunkci (ha! chybí čárka za komíhají) a nezvrtošil jiné gramatiky. Nad archaismem zapracuji ;)


 Uživatel úrovně 8

Stesk vlkodlakův bych zjednodušeně charakterizoval jako těžké poetično.
Celkově je báseň pojata snově, pyroteskně, náladově. Zprvu jsem měl problémy s jejím žánrovým zařazením, neboť v prvním plánu není jednoznačná její seršerová nota. Ale budiž, přistoupil jsem na autorovu hru a vybavil si muka rozdvojené mysli bestie z PPZ sžírané odloučením, vyděděním, grendelovským životem na okraji.
Osobně bych doporučil v kontextu se servšerem opatřit text doplňkem, zasazením do hry, světa, dobrodružství (aby bylo DrD učiněno zadost, ale uvítám autorovu noticku i v diskusi.)
Nyní již k vlastní básni.
Méně mhy (jakkoli je vlčí) a temnoty (ve významu temný = NE jasný) by prospělo.
Uvítal bych jasnější obrazy, symboliku, resp. její zasazení do kontextu dílka. Je zajímavé sledovat stopy v mlze symboliky naznačených obrazů událostí, ale nejen já bych uvítal jasnější místa, záchytné body. Takto na konci dílka zjistím, že jsem na konci a stále bloudím v mlze.
Z celé básně čiší sebelítost, ale není zcela jasné s čím vším není vlk či dlak spokojen. Navíc užití oxy-mormonů (sic působí náladově, máchovsky romanticky a poeticky) toto jasné uchopení a jasný závěr - co přesně žere vlka - neumožňuje. Chápu, že on sám to asi úplně neví - v jednotlivých svých fázích přichází o jednotu svého ega, ale nějaký závěr bychom si mohli učinit alespoň my, čtenáři.
Abych se přiznal, některé vazby mi unikají (tzn. nechápu jejich užití - co přesně mají u vlkovlaka symbolizovat?) Konkrétně 7.3 - vítězný hrob a prohnilý dar (oxymormoni jásají). Prohnilý dar beru a nemíním mu koukat na prohnilý chrup, ale co má symbolizovat vítězný hrob?
Podobných vazeb je tu více - odlesky hrůz a krápoty rosy k nasycení nabádající... Zde je k náznaku děje přiřazeno příliš mnoho obrazů, krápoty rosy určují čas, který koreluje s konstatováním "vyrážím na lov", ale odlesky hrůz jsou už navíc - mají také odkazovat k zmíněnému konstatování - vzhůru žrát? Kdo ví, spíše ztemňují význam (opět ve významu výše uvedeném).
Vůně strachu a pach vína - dtto.
Osobně nemám rád užití archaismů 3.2 jen za účelem naplnění formy (rý-/rytmu). Toto však může být chápáno jako má osobní sub-/neobjektivní výtka.
A pak je tu ještě osudná 6. strofa, kde jsem se ztratil a kde je možná něco perverzního... O to víc mě štve, že to nevidím v mlze - pouze slyším, že někde poblíž se děje něco zajímavého. Opět beru zarudlý háv (ať již zarudlý krví, nebo tvora spatřeného přes opar krve jí podlitých očí oběti či nenávistí sžírané dívky), který ho halí? haní? (obpjí možné), ale panny tající tělo pod prostěradlem? Tento výraz pramení z nějaké mně neznámé někým sdílené(?) symboliky, která není asi běžně vtisknuta - proto bych uvítal jeho rozklíčování.
Sum sum - mám dost výtek, na druhou stranu jde o čtivé dílko, takže 4 mínus, ale to se objeví jen na konci tohoto textu, který pro jeho komplikovanost málokdo důkladně přečte až sem.

Fíl špás

H.