Mgr. Holger  8. 6. 2008 v 22:33:19

Quido - neděkuj za schválení, dílko má požadovanou kvalitu, splňuje koncepční požadavky, a tak by bylo nesprávné ho neschválit. Tedy je vlastně mou povinností takové dílko schválit.

QuidoYáfet  4. 6. 2008 v 8:15:33

Holger: Děkuji za vysvětlení, já vlastně ale ani moc nevím, který motiv by měl být hlavní:-/ Nějak jsem nad tím při tvorbě nepřemýšlel (kdo by taky v jednu večer přemýšlel, že?:-)) Jednoduše jsem psal, co mi lezlo do hlavy, potom jsem to ráno zapsal do počítače a trošku "učesal"... Také si vzpomínám, že jsem zapomněl poděkovat za schválení, takže díky:-)

Mgr. Holger  3. 6. 2008 v 23:46:13

Quido - ad délka básně - nejde o délku textu, ale o to, že je hlavní motiv zatížen podružnostmi, které ho nijak nerozvíjí, neposouvají atp. a celek tak nemá spád. Proto se báseň zdá dlouhá, nikoli je dlouhá. Protože to, zda báseň je dlouhá, objektivně stanovit nelze. (viz. Sonet počítajícím kritikům)

QuidoYáfet  1. 6. 2008 v 23:56:27

Tak jsem se konečně dokopal k reakci na reakce. Přiznám se, že se cítím dost divně, téměř trapně. uvědomuji si, že se vám podařilo rozebrat mé dílo a najít v něm detaily a podobnosti, které mi naprosto unikly. Například Máchovské ladění básně. musím rovnou poukázat na to, že to nebylo cílené ani zamýšlené. Celá báseň jednoduše vznikla tak, že jsem se v noci vzbudil a v hlavě mi zněla jedna myšlenka. Kolem té jsem začal tak nějak ovíjet slova a výsledek máte tady. Máchu zas tak načteného nemám, obecně poezii příliš nečtu, nemohu tedy ani posoudit, jakou máchovinu jsem stvořil.

Ohledně rytmu, veršů a podobných věcí se také příliš neřídím pravidly, (upřímně řečeno bych sotva poznal jamb od daktylu) jako spíše momentálním nápadem. Rytmus vážně moc neřeším a rýmy mám jednoduché, jak napsal trefně Dilvish, říkankové. Obyčejně ze mě totiž padají pouze takové říkanky končící v Putyce...

Ještě k délce: Pokud se vám to zdá moc dlouhé, je to váš názor, já mám z té délky vcelku dobrý pocit...

Děkuji Vám všem za vaše hodnocení a ohlasy, Budu se snažit zlepšovat a vzdělávat, aby mé básně byly jen a jen lepší. K tomu mi dopomáhej Bůh, svatý Václav a v první řadě samozřejmě Vy svými připomínkami:-)

Elvisův_duch  28. 5. 2008 v 10:39:54

Pokusím se ještě stručněji navázat na Dilvishe:)

A to především na máchovské ladění básně. Ano, ano, je to skutečně v mnoha náhledech opravdu máchovská báseň, avšak některé náhledy jsou leckdy protimáchovské.

Asi tím, co nás z máchovské invence prvně trkne, je řešení prostoru!!!

Ať už mluvíme o samotném místě, kde se báseň odehrává, nebo kde se eventuelně bude odehrávat, či o samotné vertikální prostorovosti básně. Dolžme: polarita nebe a pekla (nahoře, světlo x dole, tma), "svrhne tě do jam pekelných", stejně jako použití slov záhuba, tlama atd. které nutí člověka vybavit si spíše temná, hluboká místa. (srov. Temná noci, jasná noci - jasná noc mě k světlu pudí, temná noc mě v hloubi tiskne...)

Máchovská je i motivika: poprava, měsíc v cele, oddělení hlavy od těla.

Poslední pasáž je možná aluzí na Alfréda V. Hálka (taky taková bezprostřední reakce na Máchu), zejména co se týče motivu nezapomenutelnosti činů ani po smrti - popsání náhrobku...

Další raněmáchovskou doménou je řešení rytmiky - oktosylabický, víceméně trochejský verš, místy míchaný s jambem a daktylem.

Naopak velice nemáchovské a vcelku aluzívnost rušící je užití právě nebe a pekla jakožto posmrtného prstoru (přičemž u Máchy je to zem - matka - srov. "ach a jen země bude má" "kolébku mou i hrob můj" ; "země, matka zas mě vydá"...). Možná právě toto nazírání na smrt či vůbec jakákoli filosofičnost básně je v absolutním rozporu s Máchou.

V opozici stojí i zde fungující jakýsi princip viny a trestu - Mácha, myslím, ani tyto věci neřeší, vyhýbá se jim (aneb je vinen Vilém nebo ostatní?)...

Samozejmě je třeba brát interpretaci opravdu jen jako interpretaci s absolutním vztažením na Máchu a jeho dílo. Tedy přistupuji k básni jako k počinu víceméně epigonskému. Možná právě z toho důvodu, že autor do básně promítl, jak tomu bohužel často bývá, minimum sebe (ať už v jakékoli stylizaci), takže se ptejme. Dozvěděli jsme se od něho něco nového?

Magnus  23. 5. 2008 v 20:57:18

Dielo je dosť dlhé na to čo chcel autor povedať.

Je to chudobnejšie na myšlienky, hoci hlavná myšlienka je veľmi pekná a snažiaca sa hovoriť do duše (nechcel by som byť na mieste odsúdenej keby mi to niekto povedal - nech aj nejaký skutočný človek alebo vnútorný hlas. Bol by som sa asi zožieral tou myšlienkou a zažil by som peklo ešte pred smrťou).

Osobne ma najviac oslovila tá posledná strofa. Myslím že hovorí za všetko a nemusím sa k nej viac vyjadrovť.
V celej básni ani nemuselo byť viac umeleckých výrazov, pretože by to potom stratilo svoj nádych spytvania svedomia.

Pekné dielo - to je všetko čo k tomu chcem dodať.

prokletý Dilvish  23. 5. 2008 v 13:09:42

Pokusím se, trochu stručněji, navázat na Holgera.

První, co mne napadlo: Je to máchovina jak poleno. A po pár verších jsem se ve svých pocitech sice utvrdil, ale také mne mé dojmy zklamaly. Ano, je to májovsky neoriginální báseň (leckdo by řekl pasé, ale mě se takové témy stále zamlouvají), ale postrádá ony májové klady. Ani epická ani lyrická, téměř bez básnických prostředků, bez emočního náboje (který bych očekával), se zbytečně dlouhými strofami, kde mnoho veršů málo říká - a ještě říkankovým rýmem.
O podivném inkognitu postav a informačností chudobě básně raději mlčet.

Abych jenom nešlapal do země, líbí se mi větné konstrukce. Jsou relativně obratné, slušná práce s interpunkcí... I když i tady jsem hned při prvním čtení našel sporné místo:

Neříkali ti odmala,
že každá vina pramalá
Že každý, sebemenší hřích,
svrhne tě do jam Pekelných?

- chybí Ti tu tečka na konec věty a obávám se, že "sebemenší hřích" neměl být vyseknut čárkami, bortí to smysl věty.

Inu, nejkladněji bych hodnotil poslední strofu. Někdy je méně více, nebo jak se to říká.

Pilně cvič, čti a do budoucna přeji více úspěchu.

tjcombo  23. 5. 2008 v 10:13:55

Mě se to líbí po všech stránkách pěkně sepsáno pěkná úprava, kéž bych byl také tak dobrým spisovatelem.

Mgr. Holger  22. 5. 2008 v 20:49:38

Rozjímání v předpokoji u Zubaté.

Tento příměr tak nějak vystihuje mé celkové dojmy z možná apelativního dílka. Snaha o zasazení do prostředí drsného světa (snad na pomezí středověku) se zde tluče s moderními výrazy, resp. Postupy, které by dobová poezie nepoužila než na podpal pod autorem. (Dlužno poznamenat, že poezie středověká byla až na výjimky svázána s církevní tématikou – ne však jen v této poučné dušezpytné rovině, anóbrž i v rovině formální – striktní formou, která by se nám coby čtenářům nelíbila a autory by přiváděla k šílenství.)

Ačkoli je celek pojat jako dialog, není zřejmé, kdo je deklamující, poučující. Můžeme se domnívat, že jde o vnitřní hlas odsouzené, že jde o vyšší bytost, která umravňuje/svádí, že jde o duchovního… Osobně mi je toto pojetí vzdálené. Na jednu stranu se totiž snaží být vůči oslovené vlezle osobní, na stranu druhou omílá neskutečně odtažité fráze. A de facto tak určuje ráz celku. Ten je i díky anonymitě do duše promlouvajícího neosobní, ačkoli se úporně snaží o opak. („Kdo vystupuje na špičky, nedokáže dlouho stát, kdo kráčí strojeně, nevydrží dlouho jít.“) Dílko mi tak spíše připadá kritikou zpovědníků („Už nastavovali zrcadlo?“), jejichž praktiky by mohly být blízké zmiňovanému postupu.

Z hlediska gradace je dílko notně rozvleklé, resp. má malý spád. Ten dostane až se závěrečným posláním. Než se však na něj dostane, bude čtenář utrmácen z klopýtání přes nepříliš sdělné fráze, nebo si naopak nebude cestu, kterou absolvoval pamatovat, protože si ji někde zkrátí a profrčí k cíli.

K odtažitému vyznění přispívají i některé formální nedostatky – tedy místy násilné verše, které jsou spíše formální vycpávkou, než samostatnou myšlenkovou jednotkou, která by měla rozvíjet, nebo dodržovat hlavní myšlenku (1.5, 1.9-10/1.10-11, 2.1-4). Typickým příkladem je právě odbočení v 1.5, kdy mysl odsouzené zamíří k zámku. Je to sice ukázka možné asociace, nicméně dílko jako takové neposouvá, ale tvoří slepou odbočku k Ahuře Mazda. Podobný myšlenkový sled by mohl reprezentovat právě segment čtyř veršů z druhé strofy – opět nepřináší mnoho nového, snad krom lakonického sdělení „byla nezávislá holka z města“ (podobně košaté sdělení bych mohl uvítat, pouze pokud by bylo pro jeho vyjádření použito nějaké novum, namísto klišé.)

Celkově považuji dílko za průměrné, plusem je jeho gramatická čistota, můj verdikt je 3*.
Zajímavým prvkem k diskusi je původ odsouzené, který bude asi sahat do vyšších vrstev společnosti…

Hodně špásu
H.