Články&Eseje

I andělé mají černá křídla Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 24

Byla černá noc. Neviditelné mraky zakrývaly svit hvězd a jen některé se krčily kolem obrovského kola měsíce. Tiché město Andrie spalo, jenom v některých oknech ještě pableskovalo skomírající světlo svíčky. Někdy ticho noci narušilo zavytí psa, jindy mňoukání kočky. Mraky tiše přebíhaly mezi hvězdami ve snaze je zakrýt všechny, ale jak přeběhly k jiné, další se jim rozsvítila v zádech. Až když začalo svítat a z mraků se spustil lehký ranní déšť, tak se město začalo probírat.


* * *

Rozzuřený dav šílel. Slova nevole a zhnusení létala vzduchem. Jakoby byla na denním pořádku stejně jako pozdrav či rozloučení. Pak uviděli jeho a halas náhle ztichnul.


* * *

„Upalte ji!“ Znělo na náměstí D’Eserter.

„Upalte tu děvku!“

„Pryč s čarodějnicí!“ V davu to vřelo. Zraky všech se nenávistně upíraly k pódiu stojícímu přesně na druhé straně náměstí, než byl vchod do šatlavy. Uprostřed pódia stál mladý kněz a držel za plavé vlasy mladou, klečící dívku.

„Ticho!“ Rozťal vřavu silným hlasem. Na jeho rtech se mihnul úšklebek.

„Jsi obviněna z čarodějnictví. Přiznáváš se?“ Sevřel jí pevně vlasy a ona bolestně zasténala.

Vzhlédla modrýma, uslzenýma očima a zavrtěla hlavou. „Ne.“ hlesla, ale slyšel to jen kněz a přední řady davu.

„Na hranici s ní!“ Dav rozlíceně spílal. Na pódiu přistálo i pár kamenů, ale každý minul kněze i plavovlasou dívku.

„Ticho!“

Dav utichnul a obrátil se po hlase. Bylo slyšet klapot koňských kopyt. Na černém koni seděl vysoký muž. Černý plášť, dlouhé černé vlasy a lehce opálená pokožka jenom dodávaly jeho vzhledu na vážnosti. Kůň pomalu dojel k pódiu. Muž pohledem temně zelených očí měřil odstupující dav, jenž mu vytvořil malou příjezdovou cestičku k pódiu.

„Pusťte ji.“ Vyzval muž kněze chladně. Kněz otevřel ústa, ale nezmohl se na slovo odporu. Pustil dívce vlasy a ta spadla na dřevěnou podlahu pódia.

Muž elegantně seskočil z koně a jeho těžké boty rozezněly dlažbu náměstí. Vyšel po krátkém schodišti a pohledem si změřil mladého kněze, který po prvním kontaktu s jeho očima ucukl hlavou. Muž se sklonil k dívce a vzal ji do náručí. Naposledy si změřil kněze, mlčky sestoupil dolů a nebohou dívku vysadil na koně. Jediným ladným pohybem vyskočil za ni a bez jediného ohlédnutí opustil náměstí.


* * *

Starý rozvrzaný vůz, tažený hnědákem, skřípal. Vprostřed něj stál u kůlu přivázaný muž. Vůz se pomalu táhnul k šibenici. Nikdo z davu se nezmohl na nic. Mlčeli. Z pohledu odsouzeného šel strach, nebyl ani ustrašený ani rozlícený. Byl to pohled ledově klidného muže. Muže smířeného se svým osudem.


* * *

Po chvíli se kněz a dav probral. Kněz seskočil z pódia a rychle se vytratil do boční uličky. Dav se rozcházel. Muž v černém už dávno zmizel po hlavní cestě směřující k jedné ze známějších ulic, Elistiaro. Dívka nic nevnímala, jenom tiše oddechovala a houpala se v rytmu kroků koně.

Dojeli k vysokému měšťanskému domu. Muž seskočil na dlažbu a zachytil padající dívku, když málem spadla z koně. Pak ji odnesl dovnitř, položil na postel. Poté odešel do stáje.


* * *

Povoz dojel k pódiu, vysoký dráb odříznul provazy, jež muže svazovaly. Vzal ho za jednu ruku. Z druhé strany přiskočil katův pomocník a vzal jej za druhou. Pomalým krokem jej dovedli k šibenici, kde stála vysoká postava s rudou kápí přes hlavu. Kat.


* * *

Byla noc. Muž seděl v křesle u krbu. Mladá dívka spala v posteli v jeho ložnici. Stejně skoro nikdy nespal. Sledoval plamínky v krbu. Začal přemýšlet nad tím, co vlastně udělal. Mohl si to vůbec dovolit? Ale vždyť ta dívka je nevinná…. Proč si vždycky vyberou něco křehkého a bezbranného?

Náhle noční ticho rozbil třesk skla z jednoho okna domu. Co se to….? Po chvíli další. Zvednul se z křesla. Tasil meč z pochvy opřené o opěradlo.

„Zničte ho! Zabte nevěřícího! Zabte ji!“ Znělo náhle ulicí. Muž oděný do lehké kazajky a kalhot nečekal, co se bude dít. Nepodpálí přece dům měšťana. Na to je až příliš cenný. Přinejhorším ho podpálí až poté co jej vykradou. Navlékl šupinovou zbroj a upravil si nátepníky na rukách. Poté pomalým krokem přistoupil z boku ke dveřím a čekal.

Na druhé straně ulice zatím láteřil mladý kněz: „Určitě jej očarovala! Zničte ten dům! Je to sídlo ďáblovo!“ Do čelní stěny domu naletělo další kamení.

Dveře se otevřely a v nich stál onen muž. Chladným pohledem přejížděl přes rozlícený dav. Kolem něj létalo kamení, ale žádné jej netrefilo.

„Zvěř, jenom zvěř a támhle vůdce smečky.“ Pronesl nahlas a s posledním slovem se obrátil pohledem ke knězi. Vykročil k němu, ale to už se proti němu vrhnul dav. V čele s vysokým zarostlým mužem.

Muž v černém se zastavil. Náhlý výkřik rozťal nájezd davu i knězovo hořečnaté kázání. Dlouhán se skácel na zem se dvěma příčnými řezy přes hruď, z nichž teď vytékala tmavě rudá krev. Muž v černém si prohlédnul dlouhána na zemi. Šel dál, při čemž mu důkladně sešlápnul ruku botou. Dlouhán tiše zasténal. Pohlédnul na ztichlý dav.

Tudy už neprojdu. Zabodnul meč mezi dlažební kostky a zpod nátepníku vytáhnul dýku. Než stihnul kdokoliv něco udělat vrhnul ji ke knězi vzdálenému několik sáhů. Kněz padnul do kleku. Snažil se rozklepanýma rukama vytrhnout dýku z hrdla. Všude kolem stříkala jeho krev. Vysílen a zakrvácený po chvíli klesnul k zemi. Vysoký muž v černém se porozhlédnul po davu s ledově chladným výrazem a otočil se.

Akorát zahlédnul, jak do domu narazilo další kamení. Do vysklených oken se snesly i hořící pochodně. Zezadu jej uchopili dva hromotluci a přitlačili ho svou ohromnou vahou k zemi. Vzhlédnul ke svému bývalému domu, jak zaniká v plamenech, jak pomalu hoří. Najednou ji uviděl, jak stojí ve dveřích. Hned poté, co dívku spatřil, zasáhlo ji pár dobře mířených kamenů. Vyděšená utekla zpět do domu. Po chvíli se z domu ozval smrtelný výkřik. To se sesunula podlaha prvního patra. Pak jej cosi těžkého zasáhlo do hlavy. Zatmělo se mu před očima.


* * *

Tráva, všude tráva a nikde nikdo, paseka plná květin... Vzhlédla k obloze, na níž vesele svítilo slunce. Zrak ji sklouznul k postavě opřené ve stínu stromu na konci paseky.


* * *

Náměstí D’Eserter bylo oproti minule klidné. Nezazněla ani jedna nadávka, ani jeden vzpurný hlas nerozčeřil hladinu ticha. Odsouzený přikročil ke katovi. Pak k němu přikročil kněz: „Synu, chcete se vyzpovídat ze svých hříchů?“

„Žádných jsem se nedopustil otče.“ Odpověděl muž klidným hlasem a usmál se.

Kněz odstoupil a kývnul hlavou na kata. Bubeník stojící při vstupu na pódium rozezněl bubny. Poté hlasitě pronesl: ,,Tento muž byl obžalován z dvojnásobné vraždy a odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek bude nyní vykonán. Nějaká poslední slova?“ S poslední větou na chvíli utichly bubny.

„Ano.“ Rozhlédnul se po náměstí přímým pohledem tmavě zelených očí. „Zabte mne za lidskost.“ Po těchto slovech si stoupl na stoličku a bubny se znova rozezněly.

Kat přistoupil k odsouzenému. Nikdy neviděl tak klidného odsouzeného. Jeho poslední věta jej vyděsila, až se mu klepaly ruce. Nakonec přece jenom nasadil muži oprátku a s vypjetím mysli mu podkopnul stoličku. Bohužel, oprátka nezlomila odsouzenému vaz. Ještě notnou chvíli upíral na dav svoje oči. I v poslední chvíli měl při pohledu na kněze na tváři břitký škleb. Tiše syknul: „Všichni skončíte v pekle.“ Pak odsouzenému sklesla hlava.


* * *

Dívka popošla k postavě ve stínu, snad už ji někde viděla, snad ne.

„Tady se jich už nemusíš bát.“ Usmál se na ni vysoký muž.




Věnování:
Mé drahé studentce Katy, kamarádce Ergí a Šáše, sestřičce Siren, příteli foundovi a anarimu. A nakonec kamarádce, sestřičce a mé spřízněné duši Elle.

Poděkování:
Beregundovi, Lyrii za jejich nezištnou pomoc v Moudré Sově a Lenuše, za krásné gesto, kterým mne dojala, když se mnou začala diskutovat dílko poštou. Moc vám děkuji.

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Zajímavá povídka... četla se svižně a rychle a byla dostatečně poutající na to, aby přikovala četnáře na těch pár minut k monitoru.

abbé umí krásně popisovat města a místa... za to mu vzdávám holt. Příběh byl rychlí, čtiví a odvíjel se rychle. V poslední době mi chybělo zrovna toto. Krátká, úderná povídka s dobrými popisy a krásně nastolenou psychikou postav. Zvláště ten hřbitovní konec miluji... mám rád takové konce.

Co říci na závěr? Já osobně jsem si dobře početl odešel jsem krásně naladěm chmurnou atmosférou, která mi připoměla že středověké fantasy s chmurnou atmosférou, je bonbónek, který mě stále ještě nepřestal chutnat :o)

Kvalitní počtení... děkuji abbé
anari


 Uživatel úrovně 0

Tak především bych chtěl poděkovat všem kdož se podíleli na kritice mého dílka, at už více, či méně a omlouvám se za případnou chaotičnost mé obhajoby :-)

Darian, Tobša, Krwekrw, Nathášek, Lyrka, Falhir: Ach gramatika můj věčný boj :-) A dle toho též dílko vypadá, jak včera vtipně poznamenal TL na chatu, když se oprodíral pralesem mých chyb za nějakým požitkem či snad poučením z povídky :-)

Druhý strana už je ta nevyspělá stylistika, na jednu stranu se pokouším diváka co nejvíce vtáhnout do děje, na tu druhou se od toho děje odkloním, hůře použiji špatnou formulaci, címž dílko chaotizuji.

PS:

Krwekrw: Ne není to moje prvotina *zastydí se* Moje prvotina bylo Svítání, ale to nemá cenu ani snad uvádět, protože to z gramatického hlediska bylo příšerné...

Nevím jestli je rudá kápě výmyslem amerikánů, případně nevím co dělá kat s rudou kuklou (náhle jsem si vzpomněl že kukla a kápě jsou dvě rozdílná slova :D) v ilustrovaných Pověstech co mám doma, ale to je jenom tak a okraj :-)


Lyrka: Tady se musím trošku sám sebe zastat rozmanitosti světů v DrD. :-) Každý může býti jinak konstruovaný s jinačí strukturou, společností nebo žebříčkem hodnot :-) Takže beru tvé výtky na vědomí, ale tvořím si takové mališké alibi ;-)

Nathášek: K tomu oběšenci. :-) Mno nejdřív jsem měl jiný konec, protože se mi tohle zdálo taky nelogické, ale (jak už to u mne často bývá ^^) vem v potaz, že je to povídka, má míti příběh a nějaký náboj, případné vyvrcholení. :-) No a dle mého ten oběšenec musí přinejmenším vypadat drsně, když to říká a kvůli tomu to tam je. Prostě měl autoritu a tímhle jsem ho nějak chtěl z toho příběhu vypíchnout (i když už tak vyčuhoval dosti ^^). :-) No na obhajobu... ber to jako ten poslední reflex, zacukáních sil :-)



Táááák a nakonec jsem si nechal rozbor našeho hlavního hrdiny záhadného muže v černém :-) Kvůli kterému jsem změnil název, aby bylo jasněji vidět co je zač, protože, jak se říká kdo jsi bez viny hod kamenem, takže i andělé mají černá křídla, přičemž tento muž v černém má jaksi symbolizovat nebo spíše jako ten anděl vystupovat :-). Čímž se dá nádherně ospravedlnit fůůra věcí, ale nebudu to tak dělat, jako vždy jsem nejspíše zahalil jednu část pointy :-), i když na tu druhou ta hlavní čáct byla konečně viditelná všem :-)

Moc vm děkuji za kritiku, moc se omlouvám za stylistické a grmatické chyby, doufám, že i tak se dalo dílko "překousat" a snad jste si z něj něco vzali, snad jste si četbu užili :-). Což to bylo hlavním cílem této povídky, aby se snad i líbila :-)


abbé


 Uživatel úrovně 0

S touto povídkou jsem se setkala v MS, kde jsem k ní měla výhrady, bohužel musím je mít
i zde. Musím podotknout, že nezištných rad jsem v Dílně dala opravdové minimum, povídka byla odeslána dřív, než jsem mohla poradit víc.

Gramatické chyby by mi snad ani nevadily (třebaže nad některými slovními spojeními jako např. hořečnaté kázání jsem se musela pousmát), i když máme všelijaké ty hodiny češtiny, internetové slovníky a ochotné uživatele, kteří rádi poradí, jde mi spíš o chyby logické, které z povídky dělají velice nevěrohodné (neuvěřitelné) dílko.

V první řadě je zvláštní, že rozzuřený dav prahnoucí po krvi si nechá objekt svého krvelačnění jen tak sebrat. Nabízí se dvě možnosti: Buď dav znal měšťana - musel to tedy být velice vážený člověk, který požíval velké úcty, a pak je nepochopitelné, že ho dav vyvleče
z domu a dá na šibenici, a nebo byl dav tak ohromen (včetně městských stráží), že když měšťan sebral dívku katovi z oprátky, ještě mu uskakoval z cesty. Chování kněze je naprosto nevěrohodné. Pokud dokázal zfanatizovat dav, zcela jistě na to měl „povolení a souhlas“ církve. A církev byla jedna ruka se světskou mocí, tzn., že měla podporu městských činitelů (jakéhosi soudu, který dívku poslal na smrt). Takže je opravdu zvláštní, že si na náměstí mýrnix týrnix přijede nějaký měšťan a za nečinného přihlížení davu (známe vášně, které davem tak lehce cloumají), církve a stráží dívku unese.

Přítomnost kněze na popravišti v roli, do jaké ho autor postavil, je také sporná. Církev sice prohřešky proti bohu jednoznačně odsuzovala, ale opět, trestala světská moc. Kněz tam mohl být jako jakási morální útěcha, nebo morální převaha, ale beru, že ve středověku bylo všechno možné.

V něm se patrně děj povídky odehrává, ale… Ano, opět je tu velké ale v podobě nepřesností jako je šupinová zbroj, klasický starý rozvrzaný vůz, tažený hnědákem, a pálení čarodějnic a vysoký měšťanský dům a krb a ložnice. Šupinovou zbroj strčme někam do Říma a do raného středověku a vysoký měšťanský dům s vlastním krbem, prosklenými okny a ložnicí o pěkných pár století dále.

Další nelogičnost je v pogromu na měšťana. Ono podpálit dům – jakýkoliv dům natož měšťanský – uprostřed zástavby, kde o nějakém sboru dobrovolných hasičů neměli ani tušení, je sakra riskantní záležitost. Jistě, mohlo se to stát, ale patrně by to neodnesl jen dům měšťana, ale dobrá polovina města, ne-li město - protkané úzkými a křivolakými ulicemi, kde většina budov byla stavěna z hořlavých materiálů jako dřevo a sláma – celé. A tohle lidé věděli, středověké požáry opravdu dokázaly zničit celá města a na dlouho v nich zastavit život.

Útok na měšťana – zcela jistě váženého, jinak by mu dav nedovolil dívku odvézt – je opět sporný. Ono zfanatizovat dav je sice snadné, ale kněz musel mít k tomuto jednání nějaké „vyšší“ posvěcení, jinak by se musel zpovídat nadřízeným. Byl to jen kněz a k tomu mladý, jak píše autor. Musel tedy mít podporu vedení města, tichý souhlas církve a také podporu stráží. Tzn. že by od váženého měšťana (který jistě řádně platil daně, zcela jistě podnikal a tak dostatečně plnil městskou kasu) dali všichni ruce pryč a nechali ho oběsit bez řádného soudu (nejlépe monstrprocesu). O samotném procesu s měšťanem nás autor neinformuje, ale bylo by jistě zajímavé se dovědět, na jakém základě byl vlastně uvězněn a odsouzen. Neboť pokud by byl spáchal tak závažný prohřešek proti tehdejší morálce a zachránil čarodějku, měly ho zatknout nějaké pořádkové síly a ne až dav. Což je možné, ale nepravděpodobné. Btw. označením měšťana za nevěřícího jsem se na moment ocitla v nějaké křižácké výpravě.

Následné chování statečného měšťana na oprátce komentovat nebudu, již to někdo nížeji udělal. Snad jen že zpověď je velice intimní záležitost mezi zpovědníkem a „hříšníkem“ a odehrává se v temnu zpovědnic, nikoli na veřejných místech, jakým bezpochyby popraviště je. Tudíž knězova otázka: „Synu, chcete se vyzpovídat ze svých hříchů?“ působí podivně stejně jako odsouzencovo demonstrativní „Zabte mne za lidskost.“. Odsouzencovo tiché visení na oprátce je už opravdu nevěrohodné. Člověk může být jakkoli hrdý a nevinný, ale pud sebezáchovy je zatraceně silný, tudíž i ten hrdý a nevinný měšťan by jen zoufale lapal po dechu a ne že by si s klidem stoika prohlížel dav pod sebou.


 Uživatel úrovně 0

Tak jsem právě dočetl povídku a musím říci, že ve mně zanechala rozporuplné pocity.

Klady:
a) Relativně dobrá, přinejmenším optimální čtivost. Příběh je napsán poměrně jednoduše, o to lépe se pak čte. V tom bych viděl spíše klad.
b) Pokrok. Když jsem sem tam nahlédl na abbéova díla, nezanechala ve mně žádný bližší názor. Nijak mě nenadchla, zato toto dílo je na tom o poznání lépe.

Zápory:
a) Sem tam vybočující zpracování. Uvedu příklady:
1) „Upalte ji!“ Znělo na náměstí D’Eserter. - Za uvozovkami malé písmeno.
„Ticho!“ Rozťal vřavu silným hlasem.
„Ne.“ hlesla...
„Pusťte ji.“ Vyzval muž kněze chladně.
Zničte ho! Zabte nevěřícího! Zabte ji!“ Znělo náhle ulicí.
2) Doporučil bych pozměnit tuto větu: Pak uviděli jeho a halas náhle ztichnul. Vhodnější by bylo, jedná-li se o tento úsek a když to tak odvodíme z kontextu: Pak uviděli Jeho a halas náhle ztichnul. Tím lépe zdůrazníme tu jeho osobnost. Ale chyba to není.
3) "Než stihnul kdokoliv něco udělat vrhnul ji ke knězi vzdálenému několik sáhů." - Chybí čárka za "udělat".
4) "Tudy už neprojdu. Zabodnul meč mezi dlažební kostky a zpod nátepníku vytáhnul dýku..." - Mnohem lepší by bylo "Tudy už neprojdu, pomyslel si." Nebo tu větičku dát alespoň do kurzívy.
5) Pouhé doporučení: "Byla noc. Muž seděl v křesle u krbu. Mladá dívka spala v posteli v jeho ložnici. Stejně skoro nikdy nespal." - Tuhle větu bych změnil na: "Byla noc. Muž seděl v křesle u krbu, stejně skoro nikdy nespal. Mladá dívka spala v posteli v jeho ložnici." Takže dvě menší úpravy.
b) V jistých úsecích vcelku časté opakování slov, hlavně pak "muž".
c) No, no... Nápad nic moc. Uznávám, že zpracování se různí dle autora, ale tohle je přeci jen trochu klišé. Ale takové věci já nepočítám za chybu.
d) Povídka působí docela chaoticky. Především pak konec, který je dosti podivný. Ano, někomu to může být hnedle jasné, leč já bych ujasnil, oč jde v "zápletce" s tím odsouzeným k oběšení a o co zas v té hlavní, s inkvizitory.

Celkově beru ohled na to, že se jedná o pokrok a optimální čtivost. Na druhou stranu to má spíše chabější zpracování, pár logičtějších nedostatků a nic moc nápad. Takže dílo je pro mne obecně mírně podprůměrné, ale nejspíš budu milostivý a ještě se rozhodnu, zda dám 2* či 3*.


 Uživatel úrovně 0

Tak jsem si přečetl první abbého dílo, které jsem zde objevil. Doufám, že je to jeho první dílo všeobecně, neboť kdyby se jednalo o několikáté dílo, prohřešky zde sepsané by byly neodpustitelné...
Hned zezačátku musím souhlasit jak s Tobšou tak Darianem. Já jsem ale našel víc jakýchsi hrubých a šroubovaných slovních spojení, která mě prostě bila do očí... Taky jsem si všimnul několika anachronizmů a drobných nepřesností:
1. Nedovedu si představit, jak by se tak narychlo soukal do šupinové zbroje, přece jen, je to hromada kvu a kůže, která je pěkně těžkáa neforemná, bez pomoci i při pomalém navlíkání by měl co dělat... Taky mě docela pobavila samotná přítomnost šupinové zbroje... Za předpokladu, že se jedná o středověkou povídku, tak by měl spíš kožené krzno, nebo prošívanici, ale těžko šupinovou zbroj, které se používaly o hodně dřív...
2. Kat s rudou maskou. Další omyl... katové rudé masky nikdy nenosili, rudé masky si vymyslel holywood, aby šel z katů větší strach, či co, ale rozhodně je neměli doopravdy...
I přes chyby, které se vyskytují (a teď myslím stylistické, ne gramatické) se to četlo poměrně dobře, tedy až na to, že jsem měl jasno, jak to dopadne díky oné Klišovitosti. Celkem to vidím na 2*


 Uživatel úrovně 1

Ponejvíce souhlasím s Tobšou, a za sebe přidám drobný fakt - na oprátce je určitě možné ještě pár chvil viset a cukat sebou, ale jen sotva se na ní dá viset tak, aby mohl člověk klidným pohledem teatrálně a klišoidně probodávat ostatní a navrch jim ještě zasyčet frázi typu "Hyň sa ukáže". Ne, to možná přeháním, jen, že to je opravdu divná představa, že by si tam takhle visel třeba abbé. :-)
Shrnutě, chybí tomu lepší námět, dynamika, jsou tu náznaky takového mírného klišé, popisy potřebují dopilovat, a jsou tu chybky v gramatice, ty ale vadí a ruší ze všeho nejméně. Na druhou stranu chválím ucelenost, návaznost, kompaktnost a stručnost projevu.


 Uživatel úrovně 0

Ehm.. pánové mi jistě odpustí, když se dopustím toho hříchu a nebudu hodnotit gramatickou stránku na níž, jsem dosti špatně :-)

Mno já jsem si povídku pročetla a nemůžu říct, že se mi nelíbila, právě naopak :-) Mně se klišovitá zápletka líbí tím nevšednějším spracováním :-) žádný happy end(pokud nepočítám setkání v nebi), dělení na hodného a zlého je tím stylem, že barikáda má dvě strany ani jedna nemusí být dobrý ani druhá zlá, i když tady je právě trošku nastíněno, že ta strana obhájce je ta lepší...

Dílko se mi líbilo, jak říkám nemohu soudit gramatiku, když jsem na ní též sama dosti bídně, hodnotím příběh, pointu, zápletku, a ty další věci co už si ted nevzpomenu na pojmenování :-). Dávám 4*.

Ciantra


 Uživatel úrovně 0

Zdravím abbé,

na Tvé povídce bych vystihl korespondenci názvu a hlavního činitele děje - tedy bezejmenného černého jezdce. Líbí se mi myšlenka povídky, i když je poněkud nedotažená. Příběh, sic "klišoidní", potěší standardním černobílým zpracováním: Dívka obviněná z kacířství (nejlépe velkoprsá) a mladý chrabrý rytíř, jež ji zachrání... Ne. To není dobré. Nikdo, ani papež není svatý a není tak vyumělkovaný. Takovéto vyumělkování je často patrné u začínajících autorů. Příběh by měl být našedlý (pokud tedy nejde o druh humorné literatury).

Co říci k pointě příběhu: Zase, je křečovitá; muž beze jména, bez psychického prokreslení, nesystematicky postaven do děje, je popraven za záchranu dívku. Dobře, no ale co z toho. Já osobně čekal, že z dívky bude opravdu čarodějnice, co ho zachrání a zabije několik lidí a prohlásí něco ve stylu Tvé anotace.

Dílem se táhnou i gramatické chyby:

Jakoby byla na denním pořádku stejně jako pozdrav či rozloučení. --> jako_by (pomůcka: jako kdyby)

„Ne.“ hlesla, ale slyšel to jen kněz a přední řady davu -- přímá řeč v tomto případě končí čárkou.

"Žádných jsem se nedopustil otče." --> čárka před oslovením, u kterého bych volil velké písmeno, ale nemám v tomto případě jistotu. Malým ale taky nic nezkazíš.

Často také zbytečně rozvláčňuješ fyzický popis, a to na úkor toho psychického. A abych nezapomněl: Opakuješ moc často, že kameny nikoho netrefily.

Celkově vidím Tvé dílo jako podprůměrné, tedy 2*,

s úctou,

Tobša


 Uživatel úrovně 8

Typizovaná poviedka, postavená na morálnom posolstve. Škoda, že takmer výlučne na ňom.

V prvom rade nepoteší slabá formálna stránka. V dielku je množstvo chýb, najmä chýbajú čiarky a pri troch (!) bodkách je aj nesprávna typografia. Objavujú sa aj chyby v priamej reči (Do pozornosti dávam Lyriin príspevok pri poviedke Anička na Hŕbitově.).

Aj po štylistickej stránke poviedka pôsobí neumelo. V prvom rade sa opakujú slová, potom i celé opisy (kňaz je len mladý, muž-hlavný hrdina len vysoký a v čiernom). Niektoré opisy sú úplne nadbytočné, opisujú nedôležité činnosti a veci, bez ktorých by sa dej obišiel. Ako príklad môže slúžiť celý piaty odstavec, ten je úplne zbytočný. A veta z neho: „Muž seskočil na dlažbu a zachytil padající dívku, když málem spadla z koně,“ zas jasne ukazuje onú štylistickú disfunkčnosť.

Autor nepresne formuluje („Než stihnul kdokoliv něco udělat vrhnul ji ke knězi vzdálenému několik sáhů.“ Ku kňazovi? Teda do jeho blízkosti, ale nie priamo naňho), alebo sú jeho obraty nesprávne („Kněz padnul do kleku.“ Skôr na kolená.).

Obsahová stránka pôsobí tendenčne. Postavy sú typizované, nie je vysvetľovaná ich motivácia a pohnútky. Skôr sa môže zdať, že sa celý dejový plán podriadil plánovej téze: „Zabte mne za lidskost.“ Už pri kolízii* nie je jasné, čo ju spôsobilo. Jednotlivcova vzbura sa spoločensky môže zdať hoci romantická, ale je úplne, úplne zbytočná. Je tu istý problém autenticity, ktorý súvisí s nevysvetlenou motiváciu postáv. Príbehu chýba buď pozadie (Možno vzťah dievčiny a mešťana, alebo mešťanova minulosť, ktorá ho núti jednať, ako jedná. Vlastne, možností je veľa.), alebo pointa. Myslím, že samotnej poviedke by možno ani neublížilo, ak by bola mierne iracionálna, pokiaľ by ale mala pointu. Epilóg v nebi je totiž znovu najmä programová tendencia.

Dielko hodnotím ako podpriemerné.




* Pojem kolízia je termín z členenia antickej drámy. Svojou motivicko-gradačnou stavbou dielko toto pripomína. Vyzerá to takto:

1. expozícia – úvodná časť;
2. kolízia – zápletka;
3. kríza – konflikt, vyvrcholenie;
4. peripetia – nečakaný dejový obrat;
5. katastrofa – riešenie konfliktu, rozuzlenie.