Články&Eseje

Ožil máj a jiné Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 14


Ožil máj

Ve vůni šípku ožil máj.
Rozpuklé slunce, slunce mé,
Rozvoníš copem jitřní kraj.
Svým copem panny nevinné.

Za keři, slunce, copy zři!
S píšťalkou tančí ranním chladem.
Píšťalka patří rytíři
a copy jen panně mladé.


Růži (píseň lidová)

Kdo mi podá růži, růži mou?
Tomu budu hodnou nevěstou.
Kdo mi podá růže? Dlaně své?
Toho pojmu sobě za muže.

Kdo mi složí růži na polštář?
Poslušně s ním kleknu před oltář.
Kdo vezme tu růži knížeti?
Tomu budu věrna do smrti.

Není však rytíře na světě
co přelstí zahrady knížete.
V zahradě jeho mnoho kostí –
toť rytíři, i muži prostí.

Kdo mi podá růži, růži mou?
Tomu budu hodnou nevěstou.
Kdo mi podá růže? Dlaně své?
Toho pojmu sobě za muže.


Vlčí máky

Slunce se schovalo na chvíli.
Mlčky stojí kopretiny –
oněměly kouzlem, snily
v kole jarních ran tančí stíny.

Blikot na rozhlazené louce –
zázraky za zrání zraků –
paprsky pomalu jdouce
tančí tu ve vlčím máku


V ruinách

To v ruinách zase vítr píská –
Šerednou hlavu ve zdech má.
Zelená tráva černá v tmách,
píšťala větru – vížka nízká.

K řece je dále – sněme s ohněm –
tak krásně praská vráskou řas –
nebojte, oči (tělem třas
roztíná prsty, sněme, honem!).

Krajina rozpůlená tóny –
Jehličí sličné líčí sen.
Ospalou dekou unesen
dozpívám, ruiny spící, to nic…


Plavba

Splýváme s vlnami, vzorně
vrboví shýbá kmetský hřbet.
Plujeme vstříc hladomorně –
Alžběta, Marek a vás pět.

Nečekej potlesk, nechodí.
Sláva je grešlí v páteři!
S Alžbětou zůstaň u lodi,
lok slova polkni, žoldnéři.

Na břehu píseň svou píská,
kdo do knih vetřít se nechtěl.


V prázdném městě

Šlépěje sníh co snídává
nasázel jenom k hostinci –
chumelí, říčka bublavá
s škraloupy mrazu na límci.

Almary kdosi v ulici
rozbité tichem opustil –
dřevěné kosti zalil cit,
když chorý chodník o nich snil.

Snívá se to stále, znova
ulice, domy, kostel potají…
Ty zvony také beze slova!

…jen větry, větry v nich si pískají…


Listopad

Choře a mlčky padá sníh.
Kolik jen vojáků v dáli
zanechá stopy po saních,
co notami sypávali?

Kolik jen viol, píšťalek
odhalí rozbředlé jaro?
Kolik hlav sedlých na špalek?
Kolik kostí za almarou?

Choře a mlčky padá sníh
a stopy tratí se v dáli –
to lisy všech napsaných knih
v podzimních dnech opadaly.


Vojáci jdou

Vojáci jdou, vojáci jdou,
roztříštěná srdce valí.
Vojáci jdou, vojáci jdou,
marně jste je schovávali.

Vojáci jdou, domy v chmuru –
vojáci jdou, každý ví, že
ty tisíce rukou vzhůru
nejsou tóny ale kříže.

Vojáci jdou, vojáci jdou,
Jak dlouho je bude slyšet?


Dušičky v prázdném městě

Ty zvony zase beze slova,
ač měl dnes velký svátek být,
u hrobu klečím knihkupcova,
že chci své rány smýt.

Že chtěl bych potkat aspoň mrtvé
a zahřát zkřehlé zmrazky kštic,
co z šatů kosou listí smrt rve.
co smrtka chytne, nepouštíc.


Pod mosty

Pod mosty, kde dvě noci sešly,
kde měly a ztratily třetí,
sedával s píšťalou, kreslil
do vzduchu pod hradem Tetín.

Ve starém plechu, kde noci
dvě měly a ztratily třetí,
prohání vítr, ret řvoucí
naprasklou píšťalu dětí.

Pod mosty, kde dvě noci sešly,
po třetí tiše se stýská,
sedával s píšťalou, kreslil
po copech a praskle pískal.

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Elvis - obávám se, že přechodník by měl být vytvořen ve tvaru nepouštějíc (podle imperativu nedokonavého vidu). Od dokonavého pustit by tvar nejjspíš zněl pustíc, ale tak nějak mi ten přítomný přechodník nesedí k dokonavému pustit.


 Uživatel úrovně 5

PS: mám-li smrdět samochválou, tak osobně si nejvíce vážím a nejblíže mám k "Pod mosty"


 Uživatel úrovně 5

Zdravím,

děkuju všem za reakce, jsem potěšen jimi, neboť jsou zatím bez výjimky kladné.

Mám-li však něco k cyklu dodat - tedy k vašim otázkám, začal bych Tobsovou otázkou. Nelze říci, že bych zkrátka sednul za židli a celou noc sepisoval v pominutí mysli. Spíš to byla taková pozvolná myšlenka či vize napsat básničku, která by byla publikovatelná tady.

Myslím, že tak nějak vznikl i "Ožil máj". To jsem tak seděl za oknem a koukal, přičemž jsem si broukal středověkou písničku "Byl vlahý máj" a tak vlastně vznikl v podstatě tento "remake". A tak de facto vznikly i další básničky - dost náhodně a pozvolně. Tu bylo chvilku času, tu se mi vybavila nějaká vzpomínka.. ten vznik nebyl tedy nijak kontrolován - až u něakého pátého kousku jsem si řekl, že by z toho možná mohl být ten fajn cyklusek pro dračák - měl být použit tak, aby co možná nejméně využíval klasických emblému fantasy, ale zároveň aby nebyl ovlivněn dnešním civilizovaným světem, tedy především použití vázaného verše. Použití lidových forem a oktosylabu bylo krokem dalším. Konec konců jako taková nejvíce fantasy píseň se možná jeví "Růži".

Měl-li bych stanovit na hodinu přesně obu tvorby, budu lhát - zrálo to několik týdnů, ale doba samotného psaní? Otázkou je, co vlastně považujeme za psaní... Jedeme tramvají, vlakem, trolejbusem, nebo jdeme nakoupit do Jednoty pár housek a už v hlavě tak trochu píšeme a tkáme daktyly a jamby a slova a tak nějak vzniká koncept, takže to, že to vhodíme na papír je jen jakési podepsání svého výkazu pracovní činnosti...

Ad Plavba: Jména jsou tam taková jaká jsou, jejich použití jsem zvažoval. Nakonec vyšla ta, interpretaci nechme volnou - Marek jako evangelista, Alžběta jako královna atd. ovšem také to můžeme považovat za manýru....

Přechodník je dle mého v naprostém pořádku - pouštět - nedokonavé, podmět smrtka - ženský rod -> pouštíc je přechodník.... pouštíce by bylo u množného čísla, pouště u rodu muského...

ještě jednou vám všem děkuji za komentáře.


 Uživatel úrovně 0

Tvá poezie se mi nikdy nelíbila, je příliš nepoužitelná, příliš mně vzdálená, nicneříkající. Ale tohle je trochu jiné. Mnohem víc se to hodí k tomuto serveru a lépe se to čte.
Nemám co dodat, jen doufám, že takovýhle sbírek či básní bude povícero :-)

PS: Ano, ano, "růži" je nejlepší...


 Uživatel úrovně 1

Já naopak velice oceňuji takový sborník, neboť se mi to zdá daleko rozumnější než posílat do rubriky říkanku se třemi slokami každý týden.

A taktéž se mi nejvíce líbí "Růži".


 Uživatel úrovně 0

Zdravím autora,

musím přiznat, že jak poezii moc nefandím, tak tvoje sbírka mě opravdu dostala. Rozsahově nezklamala - není to jedna báseň o několika pravidelných verších, ba naopak: několika za sebou volně řazených básní, s rýmem volným a každá se svým osobitým kouzlem, vnitřím dějem... Nejvíce se mi líbí Růži. Má perfektní kouzlo...

Taktéž je dílko oproštěno od gramatických chyb.

Měl bych otázku na autora: jak dlouho Ti asi trvalo vytvořit tento cyklus (čistě ze zvědavosti)?

K hodnocení: jasných 5*,

s úctou,

Tobša


 Uživatel úrovně 0

Abych se přiznal, tak takové dílo jsem ještě neviděl. Mám na mysli to, že by tu bylo více básní najednou. Je pravda, že tu nejsem až tak dlouho, jen něco přes rok. Nicméně tohle se mi zalíbilo, každá z těch básní má něco do sebe, každá svou vlastnost. Celkem bych je mohl roztřídit na básně které se mi líbí a které ne. Myslím ale, že to není až tak nutné.

F.


 Uživatel úrovně 0

Poměrně zajímavé dílko...
Některé básně OK, některé jsou slabší...
Mě se lae nelíbí, že jsou básně až příliš různorodé...
Někde se mi nelíbí rýmy...


 Uživatel úrovně 8

Vskutku zajímavá sbírka poezie.

Nebývá zvykem, že by se zde objevila dílka, která jsou lehká, hravá a zároveň plná myšlenek, nálad, barev, pocitů. Obzvláště mile pak působí malebné básně jak titulní báseň, tak Vlčí máky a V prázdném městě. Dalším vskutku dobrým motivem je hudba, která se proplétá celou sbírkou a její motiv nás provází od počátku do konce, přičemž autor aktualizuje v poslední básni symboliku první básně a ukazuje její jiné použití.

Po formální stránce je znát cit pro slovo a rytmus, autor také odlišil píseň od básně, což také ukazuje na jeho řemeslnou zručnost. Chybný přechodník v básni Dušičky v prázdném městě (úplně na konci) možná poezie ospravedlňuje – zde si nejsem jist.

Více nemíním dílko pitvat a ponechám ho jeho vlastnímu osudu s plným počtem hvězd, které si dle všeho zaslouží.

F.š.H.

P.S.: Jen... přeci nějaké vysvětlení by si zasloužila báseň Plavba, jmenovitě užití Alžběty, Marka... Přemýšlím, zda náhodou nebyl Marek patronem mořeplavců, nebo zda jde o nějakou citaci.