Kateřinská jeskyně
| Autor: | Tfoft |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
V malé vísce poblíž lesů, ve kterých se skrývala podivná stvoření a ještě podivnější rostliny, žila dívenka. Matka zemřela krátce po porodu, otec nějaký ten čas dívenku vychovával, jenže pak ho schvátila horečka a do týdne byla holčička sirotkem. Jmenovala se Katen. Na vísce bylo zvykem, že každý pomáhal každému a tak Katen dostala na starost stádo ovcí, aby si něčím svou skývu zasloužila.
Katen den co den poklidně pásla své stádečko po lukách okolo osady, občas jej dokonce zavedla na nějakou lesní mýtinku. Byla zrovna na takové hezké mýtince, když se k obědu přihnala strašlivá bouře. Katen věděla, že to do vísky nestihne včas, dešťové kapky začaly pomalu padat z oblohy zakryté hrozivými černými mraky. Naštěstí byla nedaleko jeskyně, o které Katen věděla, ale bála se ji prozkoumat. Dnes však počasí donutilo pasačku k zoufalému činu, Katen bez váhání zahnala těch několik ovcí do jeskyně. Jen co se schovala poslední ovečka, z oblohy začaly padat kroupy o velikosti mužské pěsti. Přes všechnu snahu zkušené pasačky se však jedna ovečka v jeskyni ztratila, byla to právě Katenina nejoblíbenější. Po bouřce Katen poslala stádo domů a sama se vydala hledat ztracenou ovci. Avšak když zašla dále od vchodu, obklopila ji neproniknutelná tma. Katen nezbývalo nic jiného, než po hmatu a sluchu bloudit temnými chodbami a modlit se za bezpečnou cestu zpět. Bloudila a bloudila, čas strávený v temnotě se zdál jako věčnost, když Katen uviděla světlo.
Vydala se za oním světýlkem, které se krok od kroku zvětšovalo, náhle Katen uslyšela tiché ovčí zabečení. To ji utvrdilo v přesvědčení, že najde ovečku i cestu domů. Chodba skončila a Katen vešla do jeskynního dómu s nespočtem překrásných krápníků. Tento div si Katen vychutnala díky několika komínům přivádějících do dómu světlo. Paprsky směřovali na dominantu prostoru, jezírko osázené krápníky. Zde stála hledaná ovečka a upíjela z jezírka. Katen přišla k jezírku a zůstala stát jako opařená. Na dně ležel muž s bělostnými křídly. Vypadal jako že pouze spí, ale Katen si všimla rostoucích krápníku na jeho jinak dokonalém těle a obličeji. Musel tu ležet už velmi dlouho. Katen z něho nemohla spustit oči, byl tak dokonalý, krásný, nevinný.
Najednou si Katen začala uvědomovat, že jezírko začíná svítit a že z venku nepřichází už žádné denní světlo. Zavolala k sobě ovečku a usnula s ní na břehu jezírka. Zdál se jí sen. Našla cestu zpět domů i s ovečkou. O jezírku nikomu neřekla, držela to jako své největší tajemství a chodila tam každý den, ve tmě vždy našla cestu, skoro jako by ji někdo říkal kudy má potmě jít. To se ji zdálo.
Těsně po východu slunce vylétl z jeskynního komína anděl, náhodnému poutníkovi, který náhodou lesem procházel, se zdálo, že vyletěl ze země. Na těle se mu pod raním sluncem leskly kapičky vody. Nebyl mrtvý, pouze spal a čekal, čekal na nevinného smrtelníka, který by mu dodal sílu letět zpět mezi hvězdy. A ani nebyl sám, kdo tenkrát hledal sílu k dlouhému letu, mnoho jemu podobných doletělo k cíli.
Katen se druhý den nevrátila, místo ní do vesnice zabloudil onen poutník a pověděl vesničanům o andělu. Vesničané si dali dvě a dvě dohromady a vznikl příběh. Vesnice byla nakonec opuštěna a domy obsadil les, přesto se mezi potomky dochoval příběh o Katen, avšak i na něm zapracoval zub času a Katen se změnila v Kateřinu. Ten příběh pak vyslyšel doktor a vědec v jedné osobě. Jmenoval se Absolón a rád prolézal jeskyně, kterých v okolí bylo nespočet. Katenin příběh jej do jedné takové jeskyně zavedl. Po dlouhé cestě tunely, byl Absolon a jeho společníci odměněni. Našli dóm s mnoha krápníky, jemuž vévodilo krápníkové jezírko. Na břehu našli zvířecí kostru. Co je však šokovalo nejvíce, leželo na dně jezírka. Drobné lidské tělíčko pokryté malými krápníčky, na kterém se čas vůbec nepodepsal. Dívenka ležela na dně jakoby pouze odpočívala. Muži hned poznali, že příběh o zatoulané Kateřině byl pravdivý, a tak tělíčko vyzvedli a pohřbili jej nedaleko jeskyně, poté se domluvili, že o hrobě nikomu neřeknou, pouze pojmenují jeskyni Kateřinskou, tak aby na ubohou Katen nebylo zapomenuto.
Tu noc z oblohy spadla hvězda.
Diskuze
Myslim si že opsat pověst o Kateřinské jeskyni a dát jí na tyhle stránky by dokázal každej.Pro mě tohle neni žádny umění a proto nebudu radši ani hlasovat.
Ahoj,
to co řeknu asi už bylo řečeno, nemám ale náladu pročítat komentáře ostatních. Je to krátké, což by samo o sobě nevadilo. Pokud by to bylo krátké ale propracované, bylo by vše v pořádku. Naopak, nemám rád zbytečně dlouhá díla, která autor uměle prodlužuje. Zbytečně to zabírá mnoho času a odrazuje od pokračování. Tvůj příběh ale není příliš propracovaný. Evidentně je zde hlavní postavou mladá dívka Katen. Jak ale Katen vypadá? Je vysoká nebo malá? Hubená nebo tlustá? Jaké má vlasy? A vůbec, jaká rasa je? Někomu to možná přijde zbytečné, ale pokud si někdo při čtení příběh vybavuje, musí si jí představit podle svého, což je špatně. Měl by být alespoň náznak jejího vzhledu. Vzhledem k tomu, že je to krátká povídka, není nutné, aby popis tvořil polovinu díla. Myslím ale, že tohle jsi odbyla.
V anotaci píšeš O čem se legenda o Kateřinské jeskyni nezmiňuje... Ale vsadím se že mnoho lidí samotnou legendu nezná. Bylo by dobré začít alespoň krátkým shrnutím této legendy. Navíc mě příběh nepřišel zrovna poutavý. Zápletka je velmi obyčejná, což by možná nezachránilo ani propracování detailů.
Závěr se mi zdá divný. Pochovali ji a spadla hvězda. Kde spadla? Mohlo to být na druhém konci světa. Většina lidí si asi domyslí, že spadla v těchto místech, pak by to ale chtělo ukončit třema tečkama, ne jednou.
Dále je tam pár gramatických chyb a několik slohových. Některé věty jsou špatně formulované. Samozřejmě jsou tu díla, ve kterých takovéto množství chyb nehraje roli. Ale když pomyslím na délku, celkovou nepropracovanost a obyčejnost, nemůžu jinak než 1*. Nula nepřipadá v úvahu - díla zasluhující nulu by neměla být schválena, a 2* mě přijde moc.
To je snad vše.
S pozdravem a přáním lepších děl, axel.
Pěkné, líbivé a mazlivé dílko s atmosférou, co se nevnucuje a nechá se zvolna unášet příběhěm. Byla to taková pověst poklidná, milá, tichá, plující si svím vlastním tempem, pomalu a ladně... Takto na mě působila a myslím si že to i mohl být záměr autorky. Možná by jsem vytknul přílšné opakování slov hlavní hrdinky: Katen a u konce by jsem se tak nezdržoval s výčtem postav, kdo a jak jeskyni objevil, repspektive mi v té středoveké klidné, vesnické atmosféře vadil ten lékař a vědec, jak se o něm autorka zmínila. Je to pouze můj subjektiní názor a obecně to skoro ani není chyba. Jedná se spíše jenom o málý střípek.
Obecně na mě dílko působilo mile, s volným tempem, které má za úkol potěšit. Nic víc, nic míň. Shledávám ho jako lehce nadprůměrné dílko a odrazem mích slov budou i pomyslné 3 hvězdičky, které spadnou z mého rukávu a ozdobí Tfoft hlasovací systém :o)
Přeji další příjemná dílka:o)
anarion
Asi uz se nevymanim z 3 hvezdickoveho hodnoceni :-)
A ted k tomu co si myslim o tomto dilku.
Osobne mam radeji o trochu delsi dila. Kratsi dilka to maji tezsi, protoze musi zaujmout uz na zacatku a proste receno by meli byt "nabusene od zacatku az do konce" a s poradnou pointou. Cili, kvantita nahrazena kvalitou.
Tohle dilko ma cosi do sebe. Mozna ma i pointu ktera mne unika, avsak se mi zda jaksi krute aby andel mohl povstat z obeti maleho devcatka. Ale co. Ne vzdy je vsechno ruzove. A mozna jsem to jen ja zle pochopila. Vsak jsem jen clovek,no.
Vice krat jsem se zamyslela nad vetou: "A ani nebyl sam, kdo tenkrat hledal silu k dlouhemu letu, mnoho jemu podobnych doletelo k cili." Tato veta mne zmatla. Jako by nebyla dokoncena myslenka. Ale protoze cteni pribehu neni jen o dokonalem smyslu a vyznamu kazde vety, ale i o celkovem dojmu ze cteni, nebudu to dale rozvadet. Zkuste si rozebirat vetu po vete napriklad u takoveho pana prstenu a mate cteni az do duchodu. A verim tomu, ze pribeh vam unikne uplne.
Autor/ka pribehu sam/a urcite vi jake gramaticke chyby zde jsou. namatkou spomenu extremne caste opakovani jmena Katen. Nekdy je lepsi nahradit ho pouhym "ona" nebo i jinym slovnim druhem:
Bloudila a bloudila, čas strávený v temnotě se zdál jako věčnost, když Katen uviděla světlo- zde bych nahradila "Katen" slovem "nahle" nebo jinym podobnym.
Inu..doufam ze jsem zde nenapsala vetsinu z toho co uz bylo napsano drive. S hanbou musim priznat ze moc poctive nectu predesle komentare. Stydim se a asi se pujdu hodit do nejakeho jeskynniho jezirka. (nic proti autorovi samozrejme)
Shrnu to tim ze autor ma potencial ale urcite by se mel zamerit na trochu jinou tvorbu. nenasla jsem zadne zavaznejsi logicke chyby. Btw, nekdy je k uzitku podivat se i na vek autora, aby jsme byli spravne objektivni. To nesouvisi s timto pripadem,ale ted mne to napadlo tak to pisu.
Omlouvam se za svuj unavny proslov:-)
S pozdravem Sanife
Buď pozdraven Tfofte,
Navzdory názorům ostatních se mi tvoje dílko docela líbilo, a proto i mé hodnocení nebude tvrdé. Skoro na výbornou byl podle podle mého názoru výběr námětu. Upravovat staré známé pověsti a tvořit tak plnohodnotné "nové" příběhy je velmi originální a ceněnné. Velmi dobré vidím i stylistické pojetí vyprávění a jeho sloučení se skutečností (tím myslím ono "vržení do tvrdé reality" v posledím odstavci).
V pravopisu a gramatice bych také nějaké valné nedostatky neviděl, chyby přece dělá každý.
Škoda jen že dílo nebylo více rozvedeno do detailů a striktně skončilo "výletem" anděla do širého světa - hvězdiček by potom určitě zasvítilo více :).
Nazávěr bych ještě dodal možnost zajímavé verze konce příběhu, kdyby oním andělem, byla sama Katen - to by vysvětlovalo ty kosti na dně jezírka.
S přáním svitu více hvězd :D
Tuor
Shadowmage:
A proč vlastně Katen neodešla i s ovečkou zpět domů? Co jí bránilo?
Za prvé, kdyby odešla s ovečkou domů, nebylo by to tak napínavé a porušil by jsi pointu. A za druhé, tedy alespoň podle mne - Myslím, že ji zaujalo to jezírko, fascinoval ji anděl. Poté u jezírka usnula a již odtamtud nevyšla. To co se stalo mezi snem a vyletšním anděla nám Tfoft nechala na domyšlení.
Toť můj názor, ale autor to jistě sám vysvětlí.
Krátké dílo, které ovšem stojí za přečtení.
Občas chyby v gramatice: nějaká ta čárka, když se v úvodu mluví o stádečku, nelze použít "jej", stádečko je střední rod a mělo by tu tedy být "je". Stejný problém se slovem "tělíčko" v samotném závěru.
Lehké stylistické chyby: opakování mýtinky ve větách po sobě se mi moc nelíbí a následná věta o bouři, která se přihnala "k obědu", mě pobavila vyvolanou představou bouře ženoucí se, aby stihla něco málo pojíst k obědu :-)
Ohledně průzkumu jeskyně bych asi nemluvil nutně o "zoufalém činu", zoufalý čin je třeba něco jako Sophiina volba, ale ne ukrytí se někde, kde se možná bojím, ale vlastně pravý důvod strachu neznám.
Ta díra, kudy by anděl vyletěl ven, musela být pořádná - někdo by si jí asi už dříve všimnul a jeskyně by asi nebyla neznámá.
A proč vlastně Katen neodešla i s ovečkou zpět domů? Co jí bránilo?
...
To je snad všechno, co mě při čtení rušilo; příběh je totiž jinak povedený, poetický a skutečně se podobá pověstem. Překvapivé je to závěrečné propojení pověsti a reality.
Za nápad bych dal 3,5 hvězdy, za zpracování (chyby - je to přece jen krátké a kontrola by neměla být problém) ale jen 2. S hodnocením tedy ještě počkám, třeba se v něčem ohledně logiky apod. pletu a dílu bych zbytečně křivdil...
S úctou Shadowmage
Krátké. Uspěchané. Často opakované. Krásná poslední věta. Zajímavý závěr.
Toť mé stručné hodnocení pomocí dojmů. Nastal čas objasnit to blíže, viz. níže.
Gramatické chyby byly vyřčeny, takže já se pouze přidávám v tom, že jsem si povšimla opakování slov nikoliv několikrát, ale často dvakrát ve dvou větách za sebou.
Dílo bylo krátké, rychlý spád by působil pěkně i kdyby bylo více vykresleno okolí příběhu a navíc by tím přibylo na délce. Měla jsem to přečtené za chvilku, ale donutila jsem se je přečíst několikrát, abych případně pochopila nejasnosti.
Pointa díla je jasná. Pověst o andělovi, který nakonec vzlétl díky děvčeti, které jej našlo při hledání ztracené ovce.
Takže závěr. Dílo je krátké, rychlé a čtenář z něho nemá velký požitek, tedy v mém případě. Kdyby bylo propracovanější, třebas přidáním více popisných pasáží, hodnotila bych výše.
Po dlouhé cestě tunely, byl Absolon a jeho společníci odměněni. // to je druhá chyba. Ale jinak to bylo celkem slušně napsáno, stylisticky v pořádku.
Jenomže celé dílo mělo takový uspěchaný spád. Běželo dopředu, dalo by se říci klopýtalo, udýchané a kličkující. Celý text působí jednolitě jako masa slovíček, která se hrnou za sebou. Tím postrádá dílo jakékoliv napětí a atmosféru, bohužel.
Dílko nutí k rychlému přečtení. Je to takové to dílo "ať už to mám rychle za sebou". Neodvažuju se hádat, kolik práce tomu bylo věnováno, ale působí to trochu nedopracovaně a nedomyšleně.
Zasaditelnost do hry je plus, ale na druhou stranu originalitou to nehýří a podobných pověstí se dá vymyslet spousta, mnohdy lepších, troufnu si říci.
A závěr mi taktéž nic nepřinesl. Bohužel tahle pověst nemá moc věcí, kterými by mne potěšila. Přesto není špatná, je to spíše ten průměr. A Tfoft rozhodně na víc má.
Je to rozhodně jiné pojetí této pověsti než na jaké jsem zvyklá z běžného výkladu průvodce. Ze začátku mi tato povídka připadala spíš jako pohádka, střed příběhu se mi zdál orientovaný do fantastického světa, ale pak přišlo to tvrdé hození do reality našich dějin. Působilo to na mě trošku roztrhaným dojmem.
Začátek byl milý, ale ve zbytku mi něco chybělo. Rozhodně to nebylo tou formou, ta nebyla špatná, spíše, že se tento krátký nápad snadno vyčerpal.
S pozdravem Erilian