Články&Eseje

Jo Waltonová: Draví a krvežízniví Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 8

“Jak víš, zůstal jsem z rodiny jediný, jako jediný ze všech bratrů a sester jsem se dožil toho, že mi narostla křídla,“ pokračoval Bon v proslovu k synovi. „Věděl jsi, že je sežrala jeho eminence z Telstiů či nejspíš jeho manželka, Její Eminence z Telstiů? Telstiové některé ze sourozenců sežrali, střemhlav se na ně vrhali z oblohy, zaměřili se na neduživé, ale mne, nejstaršího a nejsilnějšího, nechali pokaždé naživu. Neúprosně se drželi církevního učení, podle něhož věřili, že pojídáním neduživých zušlechťují dračí rasu a že mi dokonce prokazují laskavost.“


Román Jo Waltonové Draví a krvežízniví je viktoriánský román o dracích, který v roce 2004 získal World Fantasy Award. Tak je možno stručně charakterizovat neobvyklou knihu mladé britské básnířky a autorky fantasy a science fiction.

Děj není složitý, plyne bez výraznějších odboček rychle kupředu: Po smrti Bona Argoniana se scházejí jeho děti, aby převzaly dědictví a rozhodly o svém dalším osudu. Nejstarší Penn je pastorem sloužícím na vikariáru Její Velebnosti z Benandi, druhý syn Avan pracuje jako úředník v hlavním městě. Spolu se svým švagrem Daverakem, který má za ženu jejich sestru Berendu musejí rozhodnout o umístění dalších Bonových dcer, Selendry a Hanery, které nemohou zůstat bez ochrany. Při vykonávání závěti se rozhoří spor mezi Daverakem a ostatními dětmi – Daverak a Berenda si přivlastní větší díl dědictví, než jim náleží.

Asi si říkáte „A kde jsou ti draci?“ Už jsem o nich napsala – jsou to všechny postavy, které v románu vystupují (pravda, občas se objeví zmínka o Jaržích, se kterými draci bojovali – to by měli být lidé). Prostředí románu se nejvíce ze všeho podobá viktoriánské Anglii svými pravidly, omezeními, kastováním, pohledem hrdinů na svět nižších či vyšších tříd.

Na druhou stranu Waltonová vytvořila celkem funkční svět, ne pouze jeho nápodobu v líbivém fantasy hávu. Autorka píše: „Dílko, ... vzniklo ve snaze odpovědět na otázku, jak by svět vypadal, ... kdyby se axiomy sentimentálního viktoriánského románu staly nepopiratelnými biologickými zákony.“ Draci jsou do písmene „draví a krvežízniví“ – rostou pouze po požití dračího masa, jiné maso pouze zahání hlad. Proto ti nejmocnější a nejbohatší jsou skutečně největšími a nejstaršími draky chrlícími oheň, nicméně jsou také nejarogantnějšími, pro své často velmi kruté chování mají civilizační omluvy – likvidací slabých a nemocných zušlechťují rasu. Jsou povoleny souboje, které často končí sežráním poraženého.

I v dalších rysech dračí podstaty se autorka zaměřila na řekněme biologické základy chování – např. dospělé samice při blízkém kontaktu se samci, kteří nejsou z rodiny, mění v důsledku hormonálních změn barvu – růžoví, což indikuje připravenost ke snůšce.

Mnohé normy chování jsou společenského charakteru – draci vyznávají náboženství, mají několik bohů a v Prvoden, kdy navštěvují kostely, nelétají, chodí pěšky. A pastoři z náboženských důvodů nelétají nikdy.

Jinak je dračí společnost lehce industrializovaná – zemí vede železnice, která je často brána jako novota přinášející jen problémy, ve městech jsou manufaktury. Život na venkově a ve městě se diametrálně liší, venkované jsou nevolníci a otroci, ve městech mohou draci z nízkých vrstev nalézt o něco více svobody.

Co je ovšem třeba zdůraznit, je ono slůvko „sentimentální“. Postavy a jejich osudy takové skutečně jsou, dokážete předem odhadnout, kam děj bude spět – zlo bude potrestáno, hodní dojdou odměny a láska a pravda zvítězí...

Stejně jako dějová linka, postavy, motivace, jsou žánru viktoriánského románu podřízeny i jazykové prostředky, které autorka využívá – vstupuje jako vypravěč do děje různými vysvětlovacími vsuvkami, což mnohým jistě nebude po chuti. Tento typický postup zpomaluje tempo vyprávění a může čtenáře rušit.

Jestliže stále nevíte, zda si knihu přečíst, podívejte se alespoň na doslov překladatele. Velmi fundovaně osvětluje vznik knihy a zároveň i myšlenky, na jejichž podkladě Waltonová postavila svůj román.

Pokud přistoupíte na pravidla hry (a aspoň trochu budete znát nějakou tu Bronteovou či Austenovou), pobavíte se. Pokud budete chtít dobrodružný román o dracích, budete trpce zklamáni. Draví a krvežízniví jsou románem pouze pro připravené a naladěné.




Jo Waltonová: Draví a krvežízniví. Z anglického originálu Tooth and Claw přeložil Václav Petr, vydalo nakladatelství TRITON, Praha 2006, 440 stran, cena 219,- Kč

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

No co k tomu říct? Další povedená recenze od Shelagh. Nemám co dodat, za pět.


 Uživatel úrovně 0

Mgr. Holger - Já znám Literární klub. Uznávám, že tam přispívá hodně lidí kvalitními příspěvky, konkrétně nejvíce asi Corwin45A. Jenomže málo z nich píše recenze sem, do rubriky.

Promiň, zda-li to nějak urazilo tebe, nebo ostatní, kteří milují recenze. Nemyslela jsem to tak, že Shelagh je jediná, kdo je na serveru píše.


 Uživatel úrovně 8

Fee - nepřisuzuj veškeré zásluhy pouze Shelagh. K pozornosti doporučím její stůl Literární klub (ID 1836), kde je k dispozici velké množství recenzí na knihy nejen z ranku tohoto servšeru, které jsou umisťovány do rubriky. Zjistíš, že Shelagh není jediná, i když těch dalších je také poskrovnu.

Troufnu si mluvit za Shelagh a pozvu i další čtenáře, kteří jsou schopni napsat o té či oné knize pár informací, aby pomohli ostatním zorientovat se v literárním moři a přispěli tak k další osvětě.


 Uživatel úrovně 0

co k tomu dodat prostě dobrá recenze


 Uživatel úrovně 0

Další z řady pětihvězdičkových recenzí, jak jinak než od Shelagh.

Tomuto dílu opravdu bez nadsázky nemohu nic vytknout. Uvedeno je vše potřebné a ještě něco navíc.
Tento styl není u autorů moc oblíben, což zjistíme, pokud se podíváme do rubruky ČaE- zde převládá poezie a povídky, recenzí jest pomálu. Nevím, mohu-li si troufnout toto říct, ale Shelagh se na ně specializuje a nebýt jí, přišli bychom o spoutu krásných tipů na knihy.

Suma sumárum je to jednoznačně za pět.


 Uživatel úrovně 0

jediné, co můžu podotknout k téhle recenzi je pouze to, že vážně asi sáhnu po této knize a prolistuju ji opravdu důkladně, protože recenze mistryně Shelagh mě opravdu upoutala a dost o tom uvažuji. Jen jedna věc. Proč mi nikdo nechcete říct jak to děláte, že vaše recenze jsou tak poutavé, že bych nevěděl, co dřív číst, kdybych se řídil právě jimi a bylo by jich zde více..;)


 Uživatel úrovně 1

Nic nechybí, vše je přítomno, chválím objektivní náhled na knihu, chválím způsob podání. Recenze se opravdu hodnotí těžko, takže asi takto: Vzhledem k absenci chyb či nesrovnalostí a vzhledem k obsáhnutí všeho důležitého není důvod srážet.


 Uživatel úrovně 8

Recenzia tohto románu je podaná veľmi prijateľným spôsobom.

Formálne sa drží pravidiel žánru. Používa sa enumerácia, badateľný je i subjekt v expresívnych častiach – formulujú sa vlastné postoje, využíva sa dostatočne zrejmá – príznaková štylisticky – slovná vrstva. Celkovo vďaka formálnej otvorenosti je toto pojednanie prístupnejšie k čitateľovi, informatívnejšie.

Zaujímavý je aj obsah. Najmä v tom, ako autorka pristúpila k jeho realizácii pri opise deja. Je to robené intuitívnym spôsobom, prostým spomenutím a okomentovaním zaujímavých motívov, ktoré ju asi oslovili, pričom berie ohľad na to, že by sa nemala púšťať do dlhších rozborov a spresnení. Preto len črtá to zaujímavé, isto si vedomá toho, že ak na čitateľa spraví dojem, knihu si prečíta.

No zároveň nerobí reklamu – spomenula nielen klady, pútavé motívy, ale i zápory.

Recenzie sa objektívne veľmi ťažko hodnotia, málo sa ich tu píše, no rozhodne sú potrebné a prínosné.