www.Dracidoupe.cz


Články & Eseje



Handlíř

Příprava pro tisk (tisknuto 640x)
Autor:Pavetta
Přidáno: 23:11:56 15.08.2007
Hlasovalo: 22
Průměrné hodnocení: 4.18

Anotace: Žiji pro ni, ale vím, že ona žije pro sebe... (Handlíř)

Seděl jsem opřený pěkně ve stínu o košatou vrbu a přežvykoval stéblo trávy. Už dávno mě omrzelo krátit si čas broušením meče. Za prvé byl ostrý a za druhé jsem ho stejně ani pořádně nepoužíval. Přicházelo na mě spaní. Pomalu jsem zavíral víčka, když se konečně začalo něco dít.

Hladina jezírka se mírně zčeřila, zkušený rybář by strnul v údivu, o jak velkou rybu by se mohlo jednat. Zřejmě až o něco později by mu došlo, nakolik se zmýlil. To se totiž nad hladinou plynule vynořila koňská hlava s náznakem hřívy. Vždycky jsem miloval jejich azurově modré oči. Vypadaly tak záhadně přívětivě. Jak spěla ke břehu, objevily se i její duhové šupinaté plece a přední kopyta.

Pozoroval jsem, jak nepřirozeně rychle začíná schnout. Byla už skoro na břehu. Vodu pravidelně čeřilo hlasité plácání mohutného rybího ocasu, kterým se zvíře snažilo vysoukat na souš.

Nemotorně, jako hříbě, se pokoušela postavit na přední. Půvab očí zchřadl do běžných hnědých, rybí ocas se postupně přeměnil na zadní nohy, zapletence se prodloužily v nádhernou uhlovou hřívu. Po chvíli tu stála krásná klisna, za kterou by mnohý rytíř dal i svého nejlepšího oře.

Nespěchal jsem. Prostě jsem vstal, upravil si stéblo trávy v ústech a vydal se k ní. Jistě měla hlad a asi i velký, protože se ke mně vyrazila relativně svižným krokem. Její srst na slunci připomínala drahý antracitový samet. Voněla rybinou. Nestačil jsem udělat ani pět kroků a už byla u mě. Lísala se jak malé kotě a v očích jí plála radost psa, který se právě shledal se svým starým pánem. Pohladil jsem ji, byla tvárná a reagovala na každý můj dotyk i dech. Dokonalé.

Náhle jsem přestal a dělal, že si jí nevšímám. Otočil jsem se a šel si pro své věci. Popuzeně za mými zády odfrkla, přesto mě, ač uraženě, následovala. Byli jsme už na sebe svým zvrhlým způsobem zvyklí, proto jsem si dovolil přijít za ní až sem k jezeru. Ani se tolik necukala, když jsem jí dával lýkovou uzdečku. Vražedný pohled mi věnovala teprve v momentě, kdy jsem na ni hodil sedlo s veškerou bagáží. Nu co, neměla mi minule sežrat koně, sviňa.

Lesy i samotné jezero byly proslulé svou něžnou tajemností, vtíravou záludností i přívětivou zákeřností. Což bylo vynikající, protože se tu neustále objevovaly nějaké ty skupinky mladých dobrodruhů, které se ono pověstné zlo snažily z lesa vymýtit. Samozřejmě bezúspěšně.

Po několika hodinách jsme dorazili na místo. Dal jsem jí napít a vodou jsem jí trochu polil i kopyta. Odsedlal ji a sundal i uzdečku. Neutekla. Neustále se lísala a teď o to víc, co měla volné pole působnosti. Začal jsem se rozhlížet po nějakém trsu dlouhé trávy. Pořád mi strkala čumák do klína: „Huš, mrcho,“ zachrchlal jsem a utrhl si nové šťavnaté stéblo.

Lehl jsem si do mechové podušky, opřel si hlavu o oblý zarostlý kámen a čekal. Drze se svalila hned vedle mě. To, že by se jí jako koni mohly zauzlovat střeva, vůbec neřešila.

„Ty se se mnou nebavíš!“ cosi malého poskakovalo kolem něčeho druhého robustnějšího, ale stále malého, a vnucovalo mu to svou povídavou náladu. Za touto dvojicí šli ještě dva, moc jsem na ně neviděl, proto jsem se raději, avšak beze spěchu, postavil. Kelpie už stála a mžourala na cestu, byla příjemně rozespalá. Nasadil jsem jí normální ohlávku a jen tak tak schoval sedlo.

„Támhle někdo jééé!“ povykovalo to zakrslé a ukazovalo to, kam jinam než na mě.

„Dobrý den, poutníci,“ kelpie vedle mě se tvářila jak boží umučení, „nemáte skývu chleba pro potulného pocestného?“ snažil jsem se působit mile, což jsem nikdy moc dobře neuměl.

„Pro tuláka, říkáš?!“ osočila se na mě velmi, ale opravdu velmi, pohledná elfka ve vyšívaném, jistě drahém, hávu. Její oči působily vyzívavě, trochu mě spoutávaly, ale nakonec jsem z toho vystřízlivěl, díky ledové spršce jejích dalších slov.

„Kohos okradl před námi, hm?!“ ostřížím zrakem si začala prohlížet nahrbeného mohutného koně s lesklou srstí, hřívou jak z hedvábí, kopyty jak ze železa a meč zavěšený u mého pasu.

„Nikoho, drahá,“ nedůtklivě jsem se pod náporem nařčení ošil, „líbí se vám?“ rychle jsem nadhodil zcela konverzačním tónem.

„Je pěkný, jen co… Teqire,“ otočila se na muže, který se doteď tvářil nezúčastněně, „co si o tom koni myslíš?“ najednou nezněla tak povýšeně.

„Mohu si jej prohlédnout?“ byl jsem raději, dokud se nevyjadřoval. Jeho hlas zněl jak vlčí varovné zavrčení. Šel mi z něj mráz po zádech stejně jako z trpaslíka, který se na mě celou tu dobu díval bez jediného mrknutí, „prosím,“ jen jsem přikývl. Kelpie vypadala stejně nevypočitatelně jako vždycky. Udělala k muži vstřícný loudavý krok a zvídavě sklonila hlavu. Věděl, co dělá. Nejprve jí odhrnul pysky a skoukl její zuby, ale mě rozhodit nemohl.

Následně se jí zahleděl do očí. Ty jí zjihly, na malý okamžik jsem se bál, že se brouzdá její myslí. Že má nad kelpií navrch, že ona jako mrštně se učící šelma včas nezareaguje… Nakonec se od ní otočil opět na mě, ačkoliv promluvil k elfce: „nekupuj tu klisnu,“ řekl jen a poodešel zase o kus dál. To mě mírně zarazilo. Co s ní udělal?! Mimoděk jsem si koně pohladil, abych se ujistil, že je vše v pořádku. Nevinně do mě žďuchla jako obvykle.

„Co se vám na ní nezdá, pane?“ zamrkal jsem na něj a překvapení jsem vskutku hrát nemusel.

Podíval se na mě pronikavýma očima dravce, a pak se ušklíbnul v náznaku ironie: „Nelíbí se mi,“ pokrčil rameny.

„Teqire, ale kůň by se nám hodil,“ zkusila to elfka, ke které se urychleně přidal hobit, „to teda. Na věci. Já jako taky teda netušim, co jako to… no… víš a my ne, ale co se ti na něm pro Bohy celýho pantheonu nelíbí?! By měla mít na krku mašli?!“ ihned, jak domluvil, jsem střelil pohledem zas na Vlka.

„Tak se mě napříště neptejte…“ rozpřáhnul ruce. Evidentně nebyl z jejich slov nikterak dotčený, asi byl zvyklý, morous jeden.

„Nedal bych vám jej draho, to víte, miluji karty,“ pousmál jsem se lehce nervózně, „nutně potřebuji nějaký ten peníz,“ hledal jsem oporu v trpaslíkovi, ale ten byl dál zticha a přeměřoval si mě zlým pohledem, „vskutku,“ o fintu, že jsem koně našel, jsem se raději ani nepokoušel, protože jsem opravdu nevěděl, co s ní ten chlap dělal nebo udělal.

„Vidíš, Teqire, dá nám jej lacino,“ naléhala žena, ale Vlk se dál tvářil kysele, prevít, „cožpak ty názory nikdy neměníš?!“ povzdychla si a já v duchu s ní.

Vlk znatelně přešlápnul z jedné nohy na druhou. Zvažoval možnosti. Svitla ve mně naděje: „Co znamená lacino?“ podepřel si pravou rukou bradu.

„Dva chleby a sto zlatých,“ tvářil jsem se neutrálně. Členové družinky si vyměňovali zmatečné pohledy a teprve nyní se ozval trpaslík, „nedám zlato za nic, co sere, pije a žere a vůbec je to živý a k ničemu,“ pak opět utichl. Moc mi tedy nepomohl. Naštěstí ti ostatní tři vypadali, že nebudou stejného názoru.

Promluvil hobit: „dva chleby nemáme, ale dáme ti jeden a něco solenýho masíka, co ty na to?“ no prosim, budu mít maso a chleba. Bez váhání jsem přikývl a nenápadně trhnul uzdou, aby se kelpie trochu probrala, protože jí začala z tlamy stékat slina a její nepřítomný hladový pohled je také mohl odradit. Vzpamatovala se a nahodila koňský výraz typu „kupte si mě.“

Dohromady opravdu dali sto zlaťáků, což nebylo tolik, i ten chleba s řádně prosoleným masem. Vřele jsem jim poděkoval a ženě předal otěže. Rozloučili jsme se, já si počkal, až zmizí z dohledu, vzal si sedlo a pomalinku se vydal směrem k městu…


„To bylo skutečně mazaný, jsme neskutečně dobrý,“ vítězoslavně poskakoval Pralinka okolo nového koně.

„To tedy,“ přikývla Anive, „Teqire, tvářil jsi se opravdu jako znalec,“ pochvalně přikývla, aby se následně začala dusit smíchy.

Teqir se jen uculil, měl pro ni slabost: „Vyberu si to. Pojedu na ní první, co ty na to?“ škádlil ji a trpaslík jen nevěřícně zakroutil hlavou…


Cestou jsem uvažoval, za jak dlouho se mám pro „svou“ kelpii opět vrátit k jezeru, kdy vyhladoví..


poznámka autora – jednou, jednou vás všechny naučím, že antracit je černý.


Děkuji pomocníčkům, mravenečci, kteří se podíleli na ucelení této povídky, která se líně vlnila pod tíhou vašeho zraku, milí čtenáři. Vím, že nepomáhali jen mně, že pomáhají i jiným. Nečiní rozdíly a spouštěcím mechanismem jejich dobrodiní je prosté slůvko “prosím”. Jenže... to mě přivádí do rozpaků. Když vám je totiž prozradím, tak se na ně sesypete jak lační pavouci a čapnete je do svých sítí a kdo ví, zda je pak vyplivnete nazpět, že?? Promiňte, ale nemohu riskovat. Vždyť to vy po mně ani nemůžete vůbec chtít, ne?? Neznáte lidskou sobeckost?! Ne?? Muhehe...

Táákže, díky hoší a holko, byla to makačka, já vím, ještě štěstí, že unesete víc, než vážíte. Pozdravujte v mraveništi, vím, že takových vás tu je o dost víc...
Mravenečci A, E, S a K.
:o))


Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  [Předchozí]
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 19
Ikonka uživatele Maris    [pošta] NEW     12:24:43 30.07.2008
Pavettko, jak mám těžké a hnusné a smutné období, taks mi touto povídkou na chvilku pomohla... projasnit den... děkuji.

Ikonka uživatele Marokrates    [pošta] NEW     14:51:18 21.08.2007
Nejen zpráva pro Anariona, i když on jistě nemyslel svou narážku vážně..

Pavettiny příběhy, příspěvky (ať už kdekoliv) mi nesmírně imponují, protože až dosud jsem poznal málo lidí, kteří by měli tak vytříbený cit zachytit svoje pocity a popsat svou fantasii tak, jako to umí naše Pav. Nehodlám ji tady vychvalovat. Hodlám pouze vynášet do nebe její spisovatelský um. Jestli jsem měl někdy za vzor, při psaní svých braků, někoho jako byl Tolkien či Bernard Cornwell, tak vytáhnu z krabice na boty svůj benzinový zapalovač a podpálím jejich díla a na místo nich postavím Pavettina díla a podle nich se budu inspirovat.. Nechci shazovat nikoho z přítomných spisovatelů (kromě sebe) a zapálených fantazáků.. Ale pokud se já podívám na svá díla, stydím se (v porovnání s Pav).. Každý z autorů zde se mi líbí, a každý svým jistým způsobem..Ale pavettiny příspěvky jsou prostě směsicí všeho, pod čím já si představuji vynikající dílo..

Nemám dalších slov, protože se jdu opět ponořit do čtení.. Ještě jednou

Ikonka uživatele anarion    [pošta] NEW     22:56:54 18.08.2007
Jakmile jsem na povídku narazil, řekl jsem si... je to pravda? Opravdu je autorka Pavetta? Ona fakt něco napsala? Nemohl jsem tomu uvěřit a raději jsem se ihned začetl do příběhu...

Tak, jsme konečně u toho a já nevím kde začít, snad s prvky, které mi trošku rušili četbu.

Při prodeji koně se mi zdálo, že nejprve jdou k hlavnímu hrdinovy lidé dva, pak se přibral ještě trpaslík a najednou do děje zasáhl hobit. Bylo toho moc najednou, prostě se objevili 2 postavy a já se divil, jaktože nebyli popsány dříve...

Ten kůň, co se vynořoval z vody... že já jsem ten námět někde četl? Ale ano... přeci v knížce "Fantastická zvířata a kde je najít", humorná příručka s Harrym Potterem :o)

Bohužel jsem od poloviny příběhu předvídal, co se stane. Ihned bylo jasné že kůň je krvelačná bestie a jakmile přišla na scénu partička dobrodruhů, řekl jsem si: A je to.... za jak dlouho je oddělá? Trošku mě zvyklal ten morous, co ho nechtěl koupit. Řekl jsem si, že by mohl být magicky nadaný a nakonec by hlavní hrdina skončil pod kytkama. Rozhodně by mě to překvapilo, to že obětní beránci zemřou, jsem předvídal.

Ovšem na druhou stranu se mi povídka četla pěkně. Sice nebyla střižená v ryze rychlém a strmém proudu, jak to s oblibou dělá Lyrie, ale byla spíše v klidném hávu předvídatelnosti, jak koneckoncu i Lyr ukázala, že tak psát umí. Tedy není to úplně moje parketa, ale co mohu vytýkat? Děj byl napsaný slušně, povídka se nikde nezasekla a myslím si že Pav, umí psát dobře. Vidím jí tedy jako kvalitní dílko :o)

Ikonka uživatele Sargold    [pošta] NEW     11:54:30 17.08.2007
Hlasoval jsem a nejen Pav si zaslouží komentář k mému hodnocení. Zopakuji to, co už mnozí přede mnou: Pavettka umí psát, její sloh čtivý a tentokrát se nepouštěla ani do příliš jinotajných metafor, jak má občas ve zvyku. Co už se mi líbilo méně, byla samotná konstrukce příběhu. Nudil jsem se, neb hned od začátku bylo jasné, o co jde (o kelpii), a konec je takový nějaký rozplizlý, bez pointy. Toto píšu i s ohledem na to, co chtěla Pav - představit zajímavou a jí oblíbenou bestii.
Zřejmě bych hodnotil výše, kdyby jednotlivé části příběhu byly přeházeny. Například hned na začátku obchod s družinou s pár náznaky týkající se zvláštnosti krásného antracitového koně (hladový pohled apod.) a závěr by bylo to, co psala na začátku, včetně popisu přeměny. To by bylo pěkné překvapení a nijak by to neubralo kvalitě představení kelpie.
Dál už bych mohl jen opakovat pár drobností, co tady zmínili jiní (lehká nepřehlednost přímých řečí apod.), ale k čemu? Pavettě to bude stačit od nich. Já jen dodám: "Píšeš líp, tak to koukej předvést i v rubrice."

Ikonka uživatele Nekroskop    [pošta] NEW     11:48:32 17.08.2007
Shelagh:

Ano, povídka na začátku je věc vkusu. Já to naopak schledávám jako dobrý klad, pokud je povídka k věci.

Ikonka uživatele Shelagh    [pošta] NEW     8:32:26 17.08.2007
Ohledně diskuze o bestiáři:

Já osobně nesnáším povídky na začátku popisů nestvůr, nečtu to, protože to do rubriky prostě nepatří. Takže je dobře, že se povídka objevila tady.

Čísla jsou to nejméně podstatné, nejdůležitější je popis. A to zrovna Pavetta umí - takže proč se do kelpie nepustit? Stačí mrknout na dobré příspěvky, co by tam nemělo chybět; jak už poznamenala Kikira, s čísly pomůžou pravidložrouti, takže nakonec z toho může být velmi dobrá nestvůrka. Vím, že já bych ji určitě využila.

Ikonka uživatele Boolit    [pošta] NEW     8:31:03 17.08.2007
Je to jeden z mála příběhů do kterého sem se začetl. Pavetka má velký dar slova a umí ho používát. Moc vydařený příběd s dobrým nápadem.

Gratuluju Pavetko :-)

Ikonka uživatele Nekroskop    [pošta] NEW     18:45:26 16.08.2007
Kikira:

To je zajímavý návrh, aby toto dílko šlo do bestiáře. Jenomže kdyby autorka poslala "Kelpii" v takovém stavu, tak by to asi moc neobstálo. Tím chci říct, že se Pavetta zmiňovala, že neumí moc psát pravidlové příspěvky a pokud by tam tedy nedopsala číselné atributy, nebo se dané hodnoty moc nevyvedly, tak by to asi nemělo patřičný úspěch.
Kolikrát jsem se v bestiáři setkal s kritikou, že úvodní povídka byla příliš dlouhá, že nemusela být takového rozsahu. Jenomže když něco člověk napíše a pak by z toho měl polovinu cenzurovat, tak jej to zamrzí...


Ikonka uživatele Adso    [pošta] NEW     15:30:53 16.08.2007
Ve světle Pavettina vysvětlení se mi zdá, že povídka dostála svému účelu. Co se týká kelpie byly mé znalosti velice skromné a rád jsem se o ní něco dozvěděl.
Na druhou stranu, jsme-li v této rubrice, nezbývá mi než nad tímto faktem zavřít oči a hodnotit jako povídku.

Mě osobně velice potěšila část okolo prodeje kelpie. Nápad s Tequirovým předstíráním mne okouzlil a vystupování postav mi připadalo věrohodné, zajímavé a celá pasáž tak akorát dlouhá.

To, co mě kazilo dojem a odrazovalo od čtení, bylo několikeré střídání přímé řeči a uvozovacích vět. Ať už to je dobře nebo ne (má chabá paměť na pravidla gramatiky mi říká, že spíš ano), mě se to prostě nelíbí.

Celkově vzato tohle dílo nepatří k těm, které by mě omráčily, přesto dojem udělalo vesměs dobrý.

Ikonka uživatele Kikira    [pošta] NEW     15:13:32 16.08.2007
Sorry... tvoje povídky většinou bývají lepší. Vlka jsem nepochopila nechápu ani po druhém přečtení. Pokud je to jenom představení kelpie, měla by spíš jít rovnou do bestiáře. Když bys to maličko zkrátila, tak by to opravdu vypadalo v bestiáři dobře a jasně by to kelpii určilo. Čísla a všechno ohledně pravidel by ti napsali v Sově (takových je tu určitě mnohem víc, než těch co umí psát tak dobře jako ty).

  [Předchozí]


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.10409617424011 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách