Články&Eseje

Plamen osudu mě láká v dál Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12



Nocí plamen plápolá,
na cestu mi svítí,
do dáli mě zavolá,
domov se mi štítí.

Píseň pěji na své cestě,
světem pluji dál a dál,
nevnímám prach na své vestě,
jsem osudu generál.

V dál mě láká plamen v dáli,
vstříc nekonečným Dálavám,
vzpomínka na domov mě pálí,
tak do kroku přidávám.

Navštěvuji všechny kraje,
v touze najít plamen svůj,
touha velká ve mně zraje,
chci svůj plamen stůj co stůj.

Prohledávám každý zámek,
či rozpadlý hrad,
na duši mám menší šrámek,
chci už najít svůj poklad.

Boty mám již prošoupané,
na duši už velký šrám,
srdce celé pochroumané,
a podléhám chorobám.

Plamen není k nalezení,
plamen se mi vysmívá,
mám teď velké omezení,
sil mi už moc nezbývá.

Snad již najdu ten svůj plamen,
pro který já blázen prchám,
přede mnou jest smrti pramen,
tak se trochu pokochám.
Dnes naposled…

Plamen zas zaplápolal,
vytrhl mě ze spaní,
spáti dál, já odolal,
i přes moje vyčerpání.

Rozběh já se rychle vpřed,
věci své já odhodil,
nevrátím se nikdy zpět,
já svůj život zahodil.

Plamen jsem teď nalezl,
jak mi krásně svítí,
celý svět já prolezl,
život se mi řítí.

Řítí se mi celičký,
do černé propasti,
ten můj život mladičký,
do pekelných oblastí.

Teď chci domů najednou,
nechci tady býti,
opustit propast zákeřnou,
a v klidu si žíti.

Už je pozdě, vážení,
můj osud jest zpečetěn,
cítím vlastní krve srážení,
ze světa jsem sprovozen.

Není to však konec můj,
najednou se koupu v řece,
vdáli cítím páchnout hnůj,
to je domov PŘECE!!

Proč však u něj stojí vůz,
zapřažený za oře?
Odkdy líbá matku stovka můz,
a nutí jí básnit spoře?

A odkdy mám vlastně křídla?
Něco mi tu nesedí,
I krajina nějak zřídla,
v létě je tu náledí?

Je to život po mé smrti?
Nebo peklo za můj hříšný život?
Najednou mám kůži chrtí,
je tu zase plno novot.

……..

Proč teď vidím rozmazaně?
Kde jsem se vzal v posteli?
Dostal jsem snad další šanci?
Či jsem prospal neděli?

Býti doma, to je krása,
cítit vůni chleba..
domov pane, to je klasa!!
Být tady je třeba.

Však moc jsem toho nenaspal,
teď, klíží se mi zraky,
po dechu jsem zalapal,
vy běžte spát taky!!

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Všici tady říkáte,jaký je to špatný,ale víte kolik mu to muselo dát času??? skuste si to vymyslet a napsat! Mě osobně se to docela líbylo.


 Uživatel úrovně 0

Moje máma mi říkala, že bych měl kamarády podpořit :D


 Uživatel úrovně 0

Upírku, Upírku!

též se přidávám k Tinwen a k Darianovi. Báseň je dlouhá, ale místy jakoby vůbec nemá smyl, slova si protiřečí a nebo jsou opakována.

V dál mě láká plamen v dáli,
vstříc nekonečným Dálavám,
vzpomínka na domov mě pálí,
tak do kroku přidávám.


Hned první verš mne udivil. Dvakrát slovo dál, sice v jiném tvaru, ale opět to stačí, aby mi to přestalo dávat smysl.

Takže, suma sumárum básnička se mi přespříliš nelíbila, dávám 2 *, ale byť se to nezdá, uvažovala jsem o 1*.
Zavírám všechny oči, máš to za 2*.

Fee


 Uživatel úrovně 1

Ono je to takové všelijaké, každou chvíli jiné.

Nedrží to stálý účel, rytmus, myšlenku. Přeskakuje to, jak řekl Darian, hlavně podle rýmu a jak se to zrovna hodilo. I když se to dalo číst plynule, tak občas (také níže zmíněno) byly použita slova převelice nevhodně. Nepůsobí to zrovna profesionálně, třeba ani nemá, ale smysl básně je nám zdá se skryt. I tak je to stále energické a relativně příjemné.

Právě proto, že to co chvíli působí jinak, nevím jak to má působit jako celek. Ač vidím spoustu chybiček (taktéž vypsaných níže, kdo taky po vás má taky něco popisovat), můj dojem je spíše kladný. Zaujala mne myšlenka a příště by to chtělo jen víc práce a snahy, víc času. A pak by to mohlo být i dobré dílo. Zatím je to za 3*.


 Uživatel úrovně 0

Jak tak rád podotýkám, poezii vůbec nerozumím a tak to vezmu z laického hlediska. Působí to na mě jako taková obyčejná vesnická básnička s veselou pointou. Jako takovou, jí vidím s vysokým měřítkem použití...opilý bard jemuž schází hrdinské příběhy baví hospodu tímto, i matka jejíž dítě se vrhá do každého dobrodružství ho může tímto uklidňovat. Prostě mě to dostalo do dobré nálady a já nemohu jinak než 4*


 Uživatel úrovně 0

Inu, mám stejný názor jako Darian - některé verše jsou silně tendenční a báseň samotná působí jako rýmovačka.
Myslím si, že je to moc dlouhé, jako by ses to za každnou cenu snažil natáhnout, aby to dílu dodalo na zajímavosti. Dle mého mu to ale ublížilo. Možná, žes prostě jenom psal a psal a nedokázal se zastavit a když jsi jednoduše nevěděl, co dál, napsals tam první věc, co tě napadla, ačkoli se tam vůbec nemusela hodit. Například
Plamen není k nalezení,/.../mám teď velké omezení,
nrbo
Už je pozdě, vážení,/.../cítím vlastní krve srážení. Mně osobně to značně ovlivnilo celkový dojem z básně.

Dále jsou tam věci, které nesedí výrazně rytmicky - třeba to už zmiňované "krve srážení".

Co by ale jistě stálo za zmínku:
vím, že výše jsem hodnotila délku básně spíše negativně, u toho zůstávám, ale nemohu se ubránit dojmu, že právě to, jak je báseň dlouhá, nám dává pocit neodbytné, strašlivé, až skoro neúprosné touhy po domově - ne jenom "hm, super, podíval jsem se po světě, ale teď chci domů"

Můj celkový dojem z básně je takovýto: často přemrštěné verše (zmíněno výše), atmosféra, že už to tak musím říct, o ničem. Jediné, co na tom hodnotím kladně je "obsah" a můj "pocit z obsahu", jak jsem už řekla. Je to podle mě to nejdůležitější, ale vzhledem ke zbytku...inu, za dvě.


 Uživatel úrovně 8

Dielko by som prirovnal k známemu podobenstvu a márnotratnom synovi – stavia proti sebe klasické protiklady, atmosféru dvoch odlišných svetov, východiská fabuly sú klasické (osviežujúce je možno využitie až dvojitej snovej zámeny), posolstvo – teda aspoň snaha oňho – vyznieva obligátne, i keď je v závere trochu „prikorenené“ odkazom na potenciálnu cyklickosť deja.

Otázka je, o čo sa autor v dielku snažil. Autorský zámer je téma veľmi citlivá, treba naňho pri rozbore veľmi bedlivo prihliadať. Aký pocit teda autor chcel, aby sme z básne mali? Vysvetľoval, riešil, moralizoval, snažiac sa dostať analýzou až k logickej pointe. To je ale iba postup, fabula diela.

Hľadajme ale jej realizáciu v literárnom postupe, v sujete: Berúc do úvahy príznak textu ako takého, vynorí sa zaujímavý poznatok – dielko sa, vedome či nie, sebou samým odklonilo od možnosti rozvinúť svoju didaktizujúcu náplň.

V prvom rade pri čiastkovej analýze signálov súdov prichádzame k veľmi čudným javom. Vyberám len niekoľko, najmä také, ktoré ma osobne aj trochu pobavili:
„Boty mám již prošoupané, / na duši už velký šrám...“ – veľmi zvláštna synekdocha deravých topánok (celkovej únavy z cestovania) k protiklade k tak vážnemu konštatovaniu o rane na duši.
„Proč však u něj stojí vůz, / zapřažený za oře?“ – zostáva mi záhadou, prečo sa pri popise neba objavil aj tento fragment.
„... vdáli cítím páchnout hnůj, / to je domov PŘECE!!“ – opäť veľmi zvláštne zvolená synekdocha, vzhľadom k zámeru, príznaková nerovnosť tak zreteľné, že dochádza až k paródii.
Táto analýza nám však dá iba čiastočne odpoveď na otázku: Parodoval autor zámerne?

Musí nasledovať aj gramatický rozbor, v tomto ohľade uppresníme: rozbor veršov vo vzťahu k strofe. To znamená, že sa na to pozrieme v duchu otázky: Čo asi chce veršík povedať? A to, ako to hovorí, hovorí to čo „naprirodzenejšie“? Pri najlepšej vôli musíme na túto otázku odpovedať záporne.
Báseň lipne na svojej forme, autor sa „dorýmoval“ až niekam, kde vlastne ani celkom nechcel / nemusel ísť. Nielenže by sme sa takto, napríklad, mohli pozerať aj na mnou vyššie vybrané citované tézy, ale pri ďalšom rozbore prídeme na to, že niektoré verše, dokonca strofy sú naozaj tendenčné. Báseň naozaj najviac pôsobí ako rýmovačka.

Takže, suma sumárum, báseň sa naozaj odchýlila od toho, čo mohla povedať ľahko, prílišnou snahou o rým, je príliš obšírna – niektoré strofy hovoria veľa, iné zas veľmi málo, rovnováha tam nie je – a celkom určite chýbala pevnejšia ruka, čo sa týka obsahu. Preto vo výslednici jednotlivých súčiniteľov báseň skĺza od zamýšľanej morality ku tendenčnej fraške, možno groteske.

Dielko preto hodnotím ako podpriemerné.