Články&Eseje

Narenzhim Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 11

Zbyl jsem sám, všichni ostatní již byli pobiti. Vzpomněl jsem si na Ghurtův smích, Sardonův strach a Mechovo odhodlání, když jsme sem vstoupili ."Ach," proklouzlo mi mezi rty. "Ale ty zaplatíš, za ně za všechny... a za mě taky!" vykřikl jsem do temné chodby, před níž jsem stanul. Pak jsem vykročil temnotě vstříc a přitom se smál. Tak je to tady... konečně jsi zešílel, blesklo mi myslí. Na konci chodby jsem spařil temnou postavu v černém hávu s holí v ruce. Pozvedl jsem kuši a v ústrety mi vyšel smích společně s postavou. S postavou, která po dlouhá léta byla mým nejlepším přítelem. Nekromant a démonolog dříve známý jako Bad-ares, který v posledních měsících nedával spát lidem na celém Severu, mi pohlédl do očí. Věděl, že jsem z jeho nynější moci vyděšený. Věděl také, že se mi hnusí představa, že bych měl zabít svého nejlepšího přítele. Doufal jsem, že to u něj bude stejně... Nebylo. "Přišel jsi mě zabít, Šardaku? Svého nejlepšího přítele? Tak zahoď tu směšnou kuši, pobavíme se." Proti své vůli jsem skutečně kuši odhodil a vešel temné auře, která ho obklopovala, vstříc. Bad mě odlevitoval doprostřed sálu rozprostírajícího se za chodbou a pravil: "Nejsem ten, koho si znával dříve, jsem nyní mocnější s daleko větším magickým polem působnosti, než si dokážeš představit. Již se nejmenuji Bad-ares, nyní nosím jméno Narenzhim" Démon! To přeci v temné řeči znamená démon! Myšlenky se mi rozběhly rychlostí letícího šípu, ale to už bylo pozdě, neboť Bad -Narenzhim roztáhl ruce a začal odříkávat:


"Zarvu já drápy do tvého těla,
temnotu vystřídá světlo.
Pak duše tvá k nebi snad,
vzlétnout by měla,
otočíš-li se poznáš,
poznáš to pravé peklo.
Otážeš-li se smím,
pak odpovím ti,
to Narrenzim,
co všechno zmůže.
Servu já tebe pak,
z tvé bídné kůže."

Pak roztáhl ústa v pekelném úsměvu.“Ano, sloužím temným silám a ty se ke mě teď přidáš!" Potom se přímo přede mnou otevřel portál. Jeho střed se najednou začal formovat do tvaru obsidiánových úst. Ta počala recitovat:


"Ano, přidej se,
sedni k nám, brachu,
sedni k nám, beze strachu.
Andělé zmizí jak křídly mávnutí,
nesedej ke stolu těch bílých labutí,
no tak sedni k nám,
věčný život je jen prázdný klam.
No tak, brachu, sedni k nám,
vždyť víš, že tu nejsi sám."

Tělo jsem měl jako v ohni, ten hlas mi drásal duši. A najednou... tělo mi ovládla temná moc formující mou esenci života do patvaru pokřiveného mocí – mocí, již by se žádný smrtelník neměl odvážit vládnout. Otočil jsem se k Narenzhimovi. "Co poroučíš pane?" pravil jsem. Usmál se.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

) K rozvleklosti prózy: To je diskutabilní. Když ty napíšeš že je próza moc rozvleklá tak Kikiře přišla zase moc strohá. Prózou jsem se snažil osvětlit dílo a dát smysl básni, aby to nebyl jako už mnohokrát- jen takový výstřelek do tmy. Kdy z nčeho nic se najednou objevila báseň o temnotě a pekle. Navíc jak se dál zmiňuješ pokud bych příspěvek ještě více prostříhal, temná atmosféra by o to víc pobledla.

2) Verše: Báseň má možná pár zbytečných slov leč o to přece v poezii jde. Pokud chceš číst něco strohého a syrového nečti poezii nýbrž naučnou literaturu. Ano u některých veršů jsou slova přidávána kvůly ritmu, ale nevím proč by to měla být chyba. Pokud jsou slova přidávána a ritmus básně se zachová, pak je to dle mého názoru lepší než kdyby slova chyběla a báseň ritmus neměla.

3) Pokud se mi atmosféra nepovedla omlouvám se, ale to je subjektivní názor každého z nás a jen těžko s tím něco nadělám.

4) Bílé labutě jsou myšleny metaforicky jako andělé. Téma připouštím není neoriginálnější, ale u temné poezie spojené s prózou se tomu dá jen těžko vyhnout.

S úctou Shardack


 Uživatel úrovně 0

Škoda, že je ten "dáreček" poezie tak neobratně zabalen do vysvětlující prózy. Jestliže totiž nejdřív vznikly verše a až potom text, tak mi přijde, že autor není dost stručný na to, aby poezie vynikla. Spousta vět by se dala vyhodit a celku by to vůbec nevadilo. Viz např.

Vzpomněl jsem si na Ghurtův smích, Sardonův strach a Mechovo odhodlání, když jsme sem vstoupili.
Pozvedl jsem kuši a v ústrety mi vyšel smích společně s postavou.

aj.

K samotným veršům:
První báseň mi přijde, jako kdyby pokulhávala na úkor rytmu a rýmu (např. "Servu já tebe pak, z tvé bídné kůže."). Také by potřebovala "prořezat", má moc zbytečných slov (z tvé bídné kůže, zarvu drápy do tvého těla, atd.).
Strašidelná atmosféra se Shardackovi moc nepovedla, je mi líto, tohle mi ještě mráz na zádech nedělá, možná že by dělal, kdyby byla báseň i balicí papír prózy promyšlenější.

Druhá báseň mi přijde na slova samotného pekla příliš neobratná, je vidět, že byl obsah přizpůsobován rýmu, například ony labutě tam jen ruší. Téma už je dost omleté, vzpomeňme třeba na Goetheho.

Celkově hodnotím níž, což ovšem neznamená, že autor nemá na víc... jen si s tím trochu víc pohrát, trochu nad celým popřemýšlet, i třeba s odstupem...


 Uživatel úrovně 0

Omlouvám se za svůj delší ofline, ale Řecko... více snad nemusím dodávat.

Ke kritice:

1) Dílo jsem nahlásil jako poezii proto že první byla stvořena poezie a za ní následovala próza. Tím tento "tah" neomlouvám pouze chci vysvětlit proč to tak bylo. Navíc tím že je v díle obsažena poezie i próza jsem si nebyl jistý na kterou stranu se přiklonit a vybíral jsem podle toho co bylostvořeno první. Uznávám moje chyba, už se to nebude opakovat.

2) Darian: Ano,v poezii není poselství a snad tam ani být nemusí, toto...zaříkání vyplynulo ze situace v níž se oba hlavní představitelé příspěvku nacházely. Pokud je celý příspěvek popisem situace tak podle mého názoru by se této situace měla týkat i báseň.

3) Aramir: K tomu co jsi řekl nemám co více méně co namítnout, uznávám hrubky tam jsou, pokoušel jsem se je opravit jak podle hlavy svojí tak i podle počítače... evidentně to nestačilo, no příště si na to dám větší pozor. Ale s tou náboženskostí nemohu souhlasit. Ano v řadě fantasy se sici tyto mocnosti nevyskytují, v řadě zase ano (např. Diablo, Dragonlance, ale i třeba v gameboocích.- Nemrtvá spravedlnost, Síla druidů atd.). Vždyť pekelné sféry se vyskytují i v DrD a nebe v tomto příspěvku není specifikováno.

Kikira:

1) Ano, máš pravdu, věty se tam opakují. Do příštího příspěvku to pravím, pokud budu mít možnost tu příště publikovat. ;)

2) Co dodat s vcítěním máš opět pravdu, skusím na tom zapracovat, leč s dalším odstavcem prostě nemohu souhlasit. Jména na začátku jak ti jistě došlo jsou bývalí spoludružníci Šardaka a jak z textu vyplynulo dříve i Bad-arese, tohle byl právě jeden ze zjevně neúspěšných pokusů o to dříve zmíněné vcítění. Rovněž zkrouhlý popis světa byl jak jistě sama uznáš nutný, neboť jinak by čtenář který by toto dílko četl půly textu nerozuměl a místo aby se soustředil na čtení, by uvažoval kdo a co je ten nekromant proč se ho vlastně vydal hlavní hrdina zneškodnit atd. S charakterem postam uznávám že není plně rozvinutý a pro čtenáře matoucí.

K bratříčkování: Pokud ti na rituální přednes typu:

Zarvu já drápy do tvého těla,
temnotu vystřídá světlo"

Přijdou básně málo úderné tak s tím jen těžko něco udělám, je to tvůj pohled na věc, který jen těžko změním. To že pekelné sféry oslový Šardaka brachu je to naprosto logické a v literatuře určitě ne ojedinělé- sféry se nekromantovými ústy snaží podlomit jeho vůli a pokud v něm již vzbudily strach jak jsem chtěl aby vyplinulo z první sloky, (neříkám že tomu tak bylo) tak nyní si svou vtíravostí snaží podmanit i poslední zbytky jeho vůle a získat tak do svých tenat dalšího služebníka. Pokud nějaký rým postrádá smysl prosím buď konkrétnější abych tuto chybu mohl případně opravit.

Na závěr bych ti chtěl poděkovat, za kritiku, dle mého názoru, která snad "vychytá" alespoň část much které jsem v tomto příspěvku přehlédl. Díky.

found: Myslím že to čím jsem odpovídal k dřívějším příspěvkům, stačí i na tvé více-méně kladné hodnocení.

S úctou vám všem Shardack.


 Uživatel úrovně 0

Tedy. Poezie je zde velice málo, vskutku. Ale to je jeden fakt. Dalším je to, že dílo má děj, narozdíl od jiných které jesm měl už tu čest číst. Samosebou by to mohlo být lepší, ale rozhodně bych to příliš neodsuzoval. Myslím že jsem hlasoval ukvapeně, po prvním přečtení jsem dokonce zvažoval zda nedt 5 hvězdiček, což jsem ale rychle zamítl. Leč pod alším přečtení, začínám vidět pár odfláknutých částí příběhu, takže jen co to bude možné opravím hlasování, a odeberu jednu hvězdu. Ale byl bych rád, kdybych viděl tento příběh předělaný do lepší formy.


 Uživatel úrovně 0

Tak když pominu gramatické chyby, které tu byli už mnohokrát zmiňovány, tak mi zbydou 4 hvězdičky. Pak tu čtu kritiku od Kikiry, že dílo mí být poezie ... s tím souhlasím. Jenže možná bych tohle zařadil do něčeho co je kombinace poezie a prózy, takže bych nad tím tolik hlavu nesvěšoval. Sice je v základě napsáno Poezie, tak ale to snad tolik nevadí. Podle mě je hlavní celkový obsah a ne nadpis díla. Tak dál ... Poezie v tom za moc nestojí. Už bych to viděl jako prózu z 80-ti % a pak zkaženou Poezii z 20-ti %. Ale to je vedlejší.

Celkově mi to přijde dost jak říkal Aramir ( snad jsem to nespletl ), že si tam pohrávají síla dobra X zla ( nebo, peklo atd. ), ale mě se to naopak líbí.

Takže druhou hvězdičku strhuji za tohle ... když se na to podíváme z druhé strany, za co jsem ty tři vlastně dal ... ( nebo obejcněji, teď byli zápory, budou klady ).


Dílo má zajímavý děj. Líbí se mi to prokládání prózy poezií nebo naopak ( to mi přijde jako o hodně větší spespření díla samotného jak ze stránky stylystické, tak ze stránky vzhledové ). Tak bych chtěl podotknout ještě ke Kikiře ... to brachu atd. tohle se hodně užívá, když chceš někoho někam nalákat a proto si myslím, že tohle je v pořádku. Mockrát to používám i já ve hrách, když jsem PJ atd. ... no asi jsem odběhl. Ten neuzavřený konec se mi líbí, ale možná je to trošku málo upřesněné, což bych čekal po "proměně," nebo jak tomu říkat, nenapadá mě to správné slovo. Když se podíváme celkově na ten děj, tak můžeme zjistit, že od začátku do konce tam jsou emoce a prožívání děje postavou. To je další ohromné plus, které dávám ... No a tohle by snad mohlo býti vše. Ještě poslední všc na konec je ta, že druhá sloka ( A B B C C D D D D ) je možná poněkud ošklivá. Ale to už je asi subjektivní ...

Jinak se omlouvám, že píši až takhle pozdě, ale měl jsem pár starostí.

S úctou
Found


 Uživatel úrovně 0

Dílo má jednu zásadní chybu...nesplnilo zadanou formu...tedy to, že dílo má být POEZIE. Pokud by se autor smířil s tím, že je to povídka, dostal by ode mě možná i dvě hvězdy, takhle musím dát jen jednu. V textu označeném jako poezie totiž převládl příběh nad verši...a to ještě verši opravdu nic moc. Ani samotné verše by mě nezaujaly, ale aspoň bych v poezii hodnotila poezii.

Pokud tedy zapomenu na to, pod čím se dílo prezentuje, měla bych vysvětlit nízké hodnocení dvě hvězdy.

1) Sloh není nijak slavný...pokud vynechám hrubky, jak jiní učinili přede mnou, musím se zastavit u opakování slov, ba celých vět. "představa, že bych měl zabít svého nejlepšího přítele. Doufal jsem, že to u něj bude stejně... Nebylo. "Přišel jsi mě zabít, Šardaku? Svého nejlepšího přítele? Tak zahoď tu směšnou kuši, pobavíme se." Proti své vůli jsem skutečně kuši zahodil ..." No nezní to strašně...oč lepší by bylo občas použít zájmeno místo kuše. A oč lepší by bylo neopakovat v podstatě za sebou celé věty.

2) Plochost příběhu. Námět nepovažuji za až tak obehraný, a pokud by autor chtěl, mohl by si s ním docela vyhrát. Jenže to, co vzniklo, člověka opravdu nezaujme. Pro mě je největší chybou absence emocí. Popsat emoce, které člověk prožívá chvíli před smrtí, je těžké...ale právě tyto emoce jsou tím, co z obyčejného popisu smrti udělá něco víc, s čím se člověk aspoň částečně sžije. Co jsem si ale odnesla z přečtení tohoto textu...v podstatě pouhou znalost toho, že se jakýsi Šardak dostal do služeb jakéhosi nekromanta. Autor se vůbec nepokusil, nebo se mu to vůbec nepovedlo, o vtažení čtenáře do Šardakovy duše. Nespojil čtenáře s jeho osudem a tak je čtenáři jeho osud docela šuma:-)

Na tak krátkou povídku bylo také do textu vloženo až příliš mnoho témat. Stačilo by zkrouhnout to tak na dvě...rituál a vnitřní boj s nekromantem. Bylo matoucí vkládat hned do prvního odstavce tolik jmen a tolik narážek na svět, o který se čtenář nezajímá. Také mi to připomělo ty slavné bondovské scény, ve kterých hlavní zloduch Jamesi dopodrobna vysvětlí své plány...je to naprostý nesmysl. Proč by to tak někdo dělal. Pokud měl být náš hlavní zloun naprosto necitelný a chladný, se Šardakem by se vůbec nevybavoval a rovnou by ho ovládl. Pokud by to měl být zloduch plný šíleného smíchu, který se se štěstím dívá na utrpení své oběti, byl by jeho rozhovor naopak mnohem delší. Tady se ustrnulo v polovině cesty a celý efekt je pryč.

3) Proložené básňovité části. Nelíbí se mi. Co dodat...na rituální přednes v sobě skrývají málo údernosti a síly. Když temné síly osloví Šardaka brachu, zkazilo mi to dojem úplně...to se s ním jako s otrokem bratříčkují? Na celých básních je vidět, že při hledání rýmů už autor sahal po všem možném a to bez ohledu na to, že jeho básně postrádají smysl a že je na nich to horečné vymýšlení rýmů opravdu hodně poznat. Je to sice hloupé, ale právě tyto části m přijdou na díle nejslabší.


 Uživatel úrovně 0

No co k tomu říci? Začnu s gramatikou- několik chybek tam je, toho se autor vyvarovat mohl. Já však pravopisnou stránku hodnotit nebudu. Sám jsem v tomto tak trochu lajdák, takže bych si připadal hloupě, kdybych za to snižoval hodnocení.
Dílko ničím nepřekvapilo. Samotný příběh psaný prózou není špatný. Několik pěkných obratů tam je, ale na druhou stranu několik se mi jich nelíbí.
Co se týče "veršované" části: Nelíbí se mi spojení některých výrazů jako- nebe, peklo, andělé - cítím tu totiž nábožnenský odkaz. A to nejen u tohoto díla. Myslím, že v mnohých je zakořeněna křesťanská tradice to té míry, že tyto výrazy používají nevědomky. Přitom v řadě fantazi světů žádní andělé prostě neexistují a lidé po smrti nejdou do nebíčka.

Bohužel dílo mě nezaujalo víc jak na jednu hvězdu...

+A-


 Uživatel úrovně 8

Dielko je eventuálna herná epizódka, veľmi obligátna, s dosť predvídateľným koncom. Trošku teatrálnosti, pátosu a onej obľúbenej funebráckej frašky.

V mojich očiach mu chýba hlavne základná funkcia – ašpirovať na poéziu. Vidím to tak, že báseň nielenže nevynikla, ale vlastne ani nemala možnosť, pretože jej pri tom spôsobe, akým autor uchopil scénku, nezostalo vôbec miesta. Problém môže byť v opačnom prístupe: Báseň vyplynula z deja, je mu vlastne podriadená (len ako iná forma, ktorou sa vyvíja), nie je však jadrom dielka.

Prvá sa vôbec neponáša na proklamované zariekanie, aspoň podľa mňa je to len bežný, mierne afektovaný monológ s vyhrážkou, ktorý sa autor snažil dotlačiť, kde sa dalo, do veršov a rýmov. Nevidím v ňom posolstvo – ani v širšom, ani v užšom zmysle (pre dej) – skôr len a len dialogický part, ktorý by principiálne ani nemusel mať zvolenú formu.

Druhá básnička je na tom veľmi podobne. Je v nej len stabilnejšie rýmovanie. Posledný veršík nesie možno náznak, letmý odtienok akéhosi posolstva. Svojím motívom (odovzdanosť) dáva rámec neodvratnému koncu.

Celkovo sa k dielku staviam prísne.