Kikira  1. 7. 2007 v 19:11:59

Musím říci, že Darian má u mě další výhružný pohled. Člověk přijde do ČaE s tím, že si něco zase jednou pěkně zkritizuje...a pak narazí na někoho, jako je Darian, který vypíše v podstatě všechno hned na začátku a člověku zbyde tak maximálně hlasovat:-) Ale já se nedám a o nějakou tu konstruktivní kritiku se přeci jen pokusím:-))

Když jsem si dílko četla poprvé, docela mě pobavila anotace..."je to báseň..." Tohle není ani pochvala ani kritika, jen pobavený úsměv.

Co mi na básních vadí a co dokážu jen těžko zkousnout, jsou pravopisné chyby. I když by se dalo básni leccos odpustit a pojmenovat chyby nějakým vzletným názvem typu "neotřelý umělecký příspěvek", něco už neodpustím. V prvé řadě je to přechodník...přechodníky jsou velice těžká a složitá věc, ve které se velice často dělají chyby. Tady byl použit, pokud se nepletu, dvakrát a podle mě byl jednou použit špatně. (a pokud byl náhodou správně, což není tak nepravděpodobné, budu se červenat až za ušima:-)) "Rezavějíc" - přechodník přítomný, mužský rod, podle vzoru sází, by měl znít "rezavěje" či "rezivěje". Jinak bys nám z meče udělat TU mečitku:-)

Dále je v díle spousta chyb co se týče interpunkce...nebudu je vypisovat, ale příště bych si dala větší pozor na čárky na konci jednotlivých veršů.

Dále mi přišlo, že spousta veršů je příliš dlouhá na to, aby zněla hezky...kupříkladu sloka začínající "Až slunce" mi přijde celá nějaká divná...asi to nedokážu lépe vystihnout, ale nezní mým uším dobře. Snad by bylo lepší verše zkrátit...jako kdyby tam bylo příliš kostrbatých slabik najednou.

K obsahu. Mám pocit, že dílu by prospěla větší námětová ucelenost. Děj má spoustu podle mě nepodsttných odboček (už zmiňovaný verš s proroctvím o návratu hrdiny, verš s holkou kterou měl místokrál zabít...) Taková piditémata mě při čtení rušila. zaměřila jsem se totiž na ně jako na něco, s čím bude autor ještě pracovat a nějak je ještě vysvětlí, což se ale nestalo a tak mi zbyl z povídky na konci mírný chaos. teprve při druhém čtení jsem dílo pochopila a tedy si i užila o něco víc...ale až na druhý čtení.

Teď by to ale chtělo taky nějakou pochvalu...hodnocení nadprůměrné musí mít taky nějaký důvod.

Líbí se mi námět...možná je otřepaný, ale mě se líbí ta pěkná atmosféra. A taky refrén se mi líbí (až na tu interpunkci:-)) Je pěkně tvrdý a výsměšný...báseň by se mi nelíbila, pokud by byla jenom heroicky-naivisticky-opěvnohrdinová. Ten refrém tomu dodává šmrnc.

Astor  30. 6. 2007 v 20:33:52

Darian tu vypísal všedko čo sa dalo a ja som nenašiel nič iné čoho by som sa mohol chytiť a rozvýjať to, preto to ohodnotím jednoducho. Toto dielo sa mi páčilo a bolo niečim zauímavé, ale neuchvátilo ma ako niktoré preto hodnotím vcelku slušnou známkou.

Prajem vela úspechov do budúcnosti
Astor

Darian  30. 6. 2007 v 18:12:57

Veľmi zvláštny počin, svojou povahou ma prekvapil. Pri prvých veršoch, možno až čítaniach, sa čitateľovi v mysli zjaví istá linka, je pripravený uchopiť čosi zrealizované veľmi typicky – romantizmus, odvážim sa povedať, ktorý je rozšírený v poézii nášho servera.
Pokúsim sa trochu načrtnúť:
Statické miesto je jadrom (monumentom), z neho vychádza dejová zložka a jeho symbolika je živnou pôdou myšlienky a posolstva. Rozprávač diela je zaujatý, badať jeho ašpirácie pôsobiť - vonkoncom nielen! - ako objektívny činiteľ. Je dokonca predstavený, má v príbehu určité miesto – odôvodňuje to teda jeho motiváciu. (Dajme si to do paralely s autorom-romantikom). Hrdina samotný by v sebe mohol spájať niekoľko pojmov, ktoré sa dávajú do súvislosti s romantizmom: titanizmus, mesianizmus, vzbura (i keď iba čiastočne, viac ďalej), v istých vlastná osamotenosť, určite jedinečnosť. No a dej, hoci ma tragický koniec, predsa obsahuje katarziu, posvätenie ideálu.

Dobre, nechcem sa nikoho dotknúť ani tvrdiť, že predsa aj s takouto „známou“ koncepciou nejde niečo urobiť, veď v tom spočíva čaro a genialita autora, v tvorení jedinečného a krásneho (pán Wilde by sa teraz len usmieval, no čo už ;-)), a preto je potrebné kritizovať nakoniec – aj kritika je vlastne na konci a môže si niekedy len lámať hlavu. No a niekedy je to jasné, myslíme si. A nie je. Zábava začína, keď názov akceptujeme ako bod nula a čítame znova. Vtedy príde na refrén, ktorý, hoci napríklad ja mám výhrady k jeho odlišnému príznaku, sa ukáže ani nie ako lament, čudný elegický part, ale najviac asi ako nový motív. Odvážim sa povedať, že v tejto básni nejde o „lyriku v službách epiky“ - úvahové, ódické a čiastočne i opisné časti majú vlastný život, sledujúc ním cestu za iným príznakom, a určite nie náhodnú.

V dielku sa teda stretávajú dva náhľady na súcno. Prvý je rýdzo idealistický, druhý materiálny – život a vyškerená smrť, bytosť a tieň, protiklady. Napokon dospejú do záveru, vyúsťujú do posolstva, ktoré je formulovateľné veľmi prosto: veľký život príjme smrť.

Epická časť po druhom refréne pôsobí chaoticky. V prvej strofe („Dlouhý čas...“) bolo povedané, že sa hrdina bránil. No a v druhej je potom použitá zvláštna formulácia „K obraně velel a na výzvy nedbal. / Rozdrtil útok jako záda bič.“, ktorá, zdá sa mi, trošku nepatrične ide proti jazakovému úzu. Načo by niekto tomu, čo sa evidentne musí brániť, dával nejaké výzvy? A rovnako mám pocit, že častejší je zvrat „útok rozdrvil“ než „rozdrvili útok“. Uznávam, môj náhľad môže byť spôsobený tým, že predsa len patrím do iného jazykového prostredia.
A ďalej mi nesedí organizácia výpovede – akosi mi v tom vyhranenom priestore (medzi 2. a 3. ref.) stále chýbal dôvod, pre ktorý bol hlavný hrdina prinútený urobiť to, čo urobil. Čitateľ sa to dozvie síce neskôr, no až v ďalšej časti – ruší sa teda kauzálna plynulosť, ktorá tak malému rozsahu skôr pomáha.

Ďalej mi nedá nespomenúť druhú strofu po prvom refréne („Až slunce...“), ktorá ja zaujímavá prevládajúcou symbolikou – a teda má inú tendenciu. Je štylizovaná ako vízia, jej posolstvo však ide ďalej. Uzatvára sa veľavravne: „... k zničení zla to však nestačí.“ Znamená to, že autor alebo rozprávač (z kontextu asi ten druhý, kvôli nadhľadu asi ten prvý) vidia globálne. Tu by som sa ešte odvážil polemizovať o postavené tejto strofy v dielku: Jej motív stojí akoby uprostred oboch tendencií a no a v pozícii, v akej je, sa stráca.

Čo sa týka formálnej stránky, tak k nej možno mať poznámky tiež dvojakej povahy. Jednak možno oceniť to, že autor štylizoval prirodzene, na druhej strane však vadia ošúchané obrázky a obraty. Rýmy sa snažia byť čo najlepšie, no niekde neveľmi „spolupracujú“ s rytmom (napríklad aj v už spomínanom refréne) a strofa nie je tak eufonická, ako sa možno autor snažil, aby bola. Samozrejme, nedá mi nepovedať, že som celkom neporozumel, prečo sa v dielku variuje striedavý a prerývaný rým tak, ako sa variuje.
Zaregistroval som chýbajúce čiarky, pár typografických chýb (preklep, medzera) a chybičku pri úvodzovkách.

Nakoniec ešte taká „pseudopoznámka“ (pretože sa môže jednať len o môj dojem): Dielko načrtlo zaujímavú duálnu koncepciu, no v celkovom kontexte sa javí skôr predsa len viac klasické. Dve strany jednej mince vedia byť veľmi vďačné, ak sa ich opozícia privedie až k tomu, že sledovanú mincu postavíme na hranu – ukážeme paradox, a ten je zmierlivejší než takto čiastkové riešenie.

Dielko považujem za nadpriemerné. Je škoda, že autor nedal jeho viacerým aspektom viac vetra do plachiet, dal by som mu hodnotenie vyššie; takto zostane len pri tom plus.