Další!
| Autor: | Sethem Tartir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 21 |
Špalír lidí čekal před popravištěm na svou smrt. Zločinci byli vyvoláváni k postupnému stětí.
„Jméno?“ zeptal se muž v černozlaté kápi s pergamenem a husím brkem.
„Jakub,“ odpověděl odsouzený.
„Důvod?“
Lotr mlčel.
„Ptám se na důvod,“ připomněl zapisovatel svou otázku teď již mnohem příkřeji.
„Nešlo by to bez toho?“
„Takový je příkaz ze shora, odsouzený!“ zasyčel přísně.
„Ale proč?“
„Neptejte se proč a odpovězte.“
Jakub váhal. „Jsem moc blbej,“ vyšlo z něj po chvíli.
„Iluze… o… neschopnosti,“ mrmlal si pod vousy písař, co zapisoval do listiny. „Poklekněte ke špalku, odsouzený. Kate? Tni!“
Další hlava pryč. Popravčí v červené kukle ji skopnul pod dřevěné pódium k asi třiceti, co už tam ležely.
„Další!“
Zástup se hnul.
Janek, kterého od smrti dělilo už jen nějakých patnáct míst v řadě, se zamračil.
„Proč?“ vzdychnul před sebe. „Proč nás popravujou?“
„Jó, panáčku, za to může pejcha. Voni moc zpychli,“ ozvala se za ním shrbená stařenka s šátkem na hlavě.
„Myslíte, babičko?“
„No bodejť, ďábel je uhranul, včera se mi vo tom zdálo…“
„Ale co když maj pravdu? Co když jsme opravdu vinný?“
„Další!“ ozvalo se z pódia a dav se opět o kus hnul.
„Já si teda myslím, že jedinej, kdo je tady vinnej, jsou voni,“ odplivnul si starý sedlák stojící před Jankem a zapojil se tak do debaty. „Leta jedli náš chleba, co jsme pro ně napekli, leta byli takle malinkatý. A najednou prásk ho, a chtěj nás všecky vodpravit.“
Na pódiu se celá věc nějak zasekla. Zas nějakej potížista, pomyslel si Janek.
Skutečně, jedna zločinná žena se hádala s písařem.
„…a co ten chudák kat, co nás tady morduje?“ bylo slyšet celým nádvořím. „Ten přece taky k vám nepatří, tak co tu ještě dělá?“
„To sem nepleťte, odsouzená,“ odpovídal škrobeně muž v černé a zlaté.
„A just to sem budu plést, abyste věděl!“
„Kat zde má svůj účel. Popravuje.“
„No a já přeci ořu, vychovávám děti, hospodářství obstarávám, to je ti málo, panáku?“ Žena se začínala stávat hysterickou.
„Nemáte účel. Svět vás již nepotřebuje. Naše invence, náš pokrok, náš vysoký stupeň vývoje. To vás učinilo nepotřebnou.“
Nerozuměla.
„Ale dost už řečí! Kate, konej svou povinnost!“
Krve bylo každopádně víc, ale slzy na její tváři jakoby byly symbolem větší bolesti.
Kat ladným pohybem levé nohy dokutálel hlavu přesně k ostatním.
„Další!“
„Proč se hádaj, stejně je jim to na nic,“ vzdychnul Janek.
„Jo, hochu, na nic, ale odcházejí do ráje s hlavou vztyčenou,“ zachraptěla stařena. „Já se taky nedám,“ dodala s hořkým úsměvem.
„I babičko, nechte to, však vono bude dobře i tak,“ domlouval jí hospodář stojící před Jankem.
„Další!“
„Tenhle šel rychle,“ ozvalo se odněkud ze zadu.
Janek přemýšlel, co odpoví, až přijde na řadu. Proč tu stojí? Proč se nepřidal? Hloupý nebyl. Líný? To také ne. Snad jen… bavilo ho spíš toulat se po lesích… sušit květiny, stopovat zvířata, a tak…
„Další!“
„Na co myslíš, chlapče?“ zeptala se babička.
„Co jim řeknu,“ odpověděl Janek zasněně, až nepřítomně.
„A víš to?“
„Právě, že nevím, babičko.“
„Stydíš se to říct?“ odtušila stařenka.
„Ba ne. Jen nevím, jak jim podat to, co chci sdělit.“
„Tak to zkus povědět mně, třeba to půjde potom snáz.“
„Další!“ ozvalo se zepředu.
„Další!“
„Další!“
Tempo jako by se zrychlovalo. Pak najednou Janek stanul před katem.
„Jméno?“
„Janek.“
„Důvod?“
„Vůle.“
„Vůle?“
„Vůle.“
„Jaká vůle?“
„Vůle nebejt jedním z vás.“
Vrah v černozlatých šatech přemýšlel, co má napsat do listiny.
„Tedy jste nihilista! Nemáte vůli žít! Sedlák nihilista! Chacha!“ upřímně se rozesmál.
„Ne.“ Janek odpovídal suše a sveřepě. „Nejsem nihilista, ani nevím, co to slovo znamená, ale vůli žít mám.“
„Tak co tu, odsouzený, vlastně děláte?“
„Umírám.“
„Proč?“
„Tak to chcete, ne?“
„Ó, my nechceme vaši smrt,“ zakabonil se písař a podrbal se na bradě. „My chceme smrt těch, co nemají smysl.“
„Nemám smysl. Neumím kouzlit,“ odpověděl Janek.
„Ale mohl byste.“
„Mohl, ale neumím. Popravte mě,“ odfrknul Janek zlostně.
„Mám tam snad napsat ‚lenost‘?“
„Napište tam ‚svoboda‘.“
„Svoboda.“ Mág se uchechtnul a zapsal slovo do protokolu. „Sehněte se ke špalku, odsouzený.“
Další mistrné seknutí.
Kop.
„Zvířata,“ odplivnul si mág.
„Další!“
Autor by rád poděkoval Darnathornovi za povzbudivý impulz a Lyrii za nezištnou korekturu, obé v Dílně.
Diskuze
Sethe, Sethe,
Vždycky máš právo uznat nebo nepřipustit si kritiku. Ale dodatečně ti chválím zpracování nespisovného vyjadřování. S tím Shakespearem to ber tak, že on také zakomponovával do svých příběhů poučení. Nové to bylo určitě a zajimavé také. Je dobré, zkusit občas něco jiného...
P.S.: Na mne je charakteristické, jako jsi poznal sám, že hodnotím tvrdě a tak, jak si myslím. Ale kdybych to tak nedělala, zpychnul by jsi nad tou chválou...
Maže med kolem úst, ale hodnotí příkře:-). Díky, Fee.
Nevím, nakolik se můžu srovnávat s Kopitřesem (shake-spear), možná v nějakých vnějších znacích hooodně vzdáleně. Nebo vůbec...
Připomínku k více ději... uznávám i neuznávám zároveň. Ano, děj tomu chybí, možná jsem toto měl koncipovat jako jednu "scénu" z několika. Ale zas to bylo něco nového.
Sethe,
Tentokráte nemohu příběh posoudit na více, než jak jsem soudila. Příběh je jednoduchý, plný přímé řeči a já si myslím, že mohl obsahovat trochu více děje jako takového.
Když se pozastavuji u tvých myšlenek, dávám ti trochu za pravdu. Myšlenka druhá je mi nejbližší. Děj skutečně trochu vypovídá o situacích světa nejen minulých. Cožpak už si tolik lidí nepoložilo otázku "Proč to dělají?" Ale vždyť odpověď už tak dlouho známe. V tomto díle je tímto místo, kde Janek diskutuje s písařem. Oni se zbavují těch, kteří jim nevyhovují. Je to jednoduché, ale většina lidí v tom nadále hledá nějaké jiné vysvětlení. A také musím částečně souhlasit s Darnathornem. Jako přirovnání to beru, ale jako skutečnost nikoli.
A jedno přirovnání si také dovolím. Sethem nám naznačil ve své první myšlence, že celý příběh skrývá nějakou myšlenku. Ale nevšimáme si tohoto také u jednoho předního celosvětově proslulého dramatika?
Ano, Sethe, tímto si tě dovolím přirovnávat k Williamu Shakspearovi. Kdo nečetl, nebo četl a nenašel, doporučuji, přečtěte si znovu a hledejte...
Suma sumárum 3* jsou podle mého gusta.
S úctou
Fee
Zjistili jsme, že se dá chodit po dvou, nikoliv po čtyřech, jak jsme to dělali dodnes. Postavit se na dvě nohy dokáže každý, kdo bude chtít. Nyní se začne celý svět přizpůobovat dvounožcům. A vy byste měli taky. Pro zvířata chodící stále po čtyřech tu není místo. Jsou nepotřebná. Vstaňte na dvě nohy a začněte chodit po našem boku, jinak zahynete. Jak prosté. Jak geniální.
--Darn--
Asi jsem tento příběh dost dobře nepochopil my barbaři asi chápem pomalejc.:-)
grimsladeovi:
Stál na obrovském náspu, sestávajícím se z lidských těl. Mrtvoly byly navršeny do takové výše, že klenba oblohy byla na dosah. Tedy skoro na dosah. Stále ještě kousek scházel... Ale co použít? Všechny lidi zabil a navršil na sebe... už nikdo nezbýval.
A pak si vzpomněl. Ještě jedno tělo se dalo přiložit na násep. Sáhnul pro sekeru, co ležela kousek pod vrcholem, celá od krve. Jeho tělo dopadlo po ráně na vrchol, a on skutečně dosáhnul...
Nakonec zůstane jen jeden mág, ten nejschopnější, nejúžasnější, ale sám...ztratí tím jakýkoli účel, ale kdo ho popraví?
Voldemort rulez!
Já mám občas takovou slabost pro absurditu. Škoda že to nezustalo skrytý. Bylo by to jak čekáni na godota. Takhle to bylo děsně patetický:-)
Cohenovi: Ale já právěže neříkám, že čtenářstvo je zabedněné, říkám, že jediný, koho z toho můžu obvinit, jsem já sám... Možná, že někdo pochopil mou myšlenku správně, ale nedal m to vědět.
Nekroskopovi: To, že je dílo klišé, je spekulativní. A jestliže smutním, tak jsem naštvaný jen na sebe, ne na kritiku. Jsem smutný, protože se mi něco nepovedlo. Aplikace příměry k ruce a rukavici považuji v tomto případě už za hodně vzdálenou, nemůžeš ji aplikovat na úplně všechno, co má skrytou a viditelnou stránku.
A co se týče průmyslové revoluce, řekl bych, že schématizuješ, to byla pořád ještě jiná situace.
Sethem Tartir:
add myšlénka první
Když jsme se spolu bavili o tom, že když je černá rukavice, tak ruka nemusí být zákonitě černá, a Ty jsi odpověděl, že pokud je černá rukavice, považuješ za černou i ruku. Tak potom nerozumím tvému smutnění (Béééé! Smrk!). Protiřečíš si, když zde tedy poukazuješ na to, že tvoje dílo bylo chápano jako klišé., jelikož na první pohled jako klišé působí.
add myšlénka druhá
Ano máš pravdu, proč nezabrouzdat i do nejisté budocnosti. Na první pohled jsem si ale tvůj příspěvek spojoval s naším světem a o vyvražďování, které se v historii uskutečnilo. Cožpak se nestaly tyto a podobné události v naší zaznamenané minulosti už tolikrát? A stále se opakují. Například války, vznik a záník ohromných kultur a i zmiňované čistky.
Myšlenka třetí
Opět se vratmě do naší minulosti. Copak, když vznikly továrny a v nich stroje, které "vzaly" určitému množství lidí práci, tak dělníky řídící vrstva vyhladila? Řekl bych, že ne, a taky se jich kolik stalo v tomto směru nepotřebných.