Poslední bitva
| Autor: | Marokrates |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 11 |
Seděl jsem na koni a pozoroval veliké pole, které se přede mnou rozprostíralo. Na jeho konci, v nízké trávě, byla rozestavěná armáda. Nemohl jsem však odhadnout její velikost, neboť bylo sychravé počasí a celé pole pokrýval přízemní mlžný opar. Kůň, na kterém jsem seděl, se mi zdál nervózní. Stále přešlapoval a z jeho nozder vycházely kužele páry v krátkých intervalech. Ale určitě byl na tom o dost lépe než já. I když jsem seděl, nohy se mi třásly a brnění se mi zdálo najednou tak těžké. Meč jsem raději nechal zasunutý v pochvě a štít opřený o postroj. Byla mi hrozná zima. Rudé slunce se teprve pomaličku vyhouplo nad obzor a nemělo ještě tu sílu pohřát mé omrzlé ruce. Dnes zemře hodně chrabrých mužů.
Vzpomněl jsem si, jak ještě před týdnem bylo u nás doma veselo. S mojí ženou a mým nenarozeným dítětem. Seděli jsme před krbem, který krásně hřál. Žena byla vedle mě a hladila mou ruku, položenou na jejím břiše. Hádali jsme se, zdali to bude kluk nebo holka. Já chtěl syna, ona dceru. Když jsme se snažili vymyslet pro dítě jméno, měli jsme to hezky rozdělené. Občas nás napadala taková jména, že jsme se jim museli smát. A to až dlouho do noci, než jsem vedle ní, s rukou stále na jejím břiše, usnul hlubokým a klidným spánkem. V tu chvíli se pro mě život zastavil. Byl to snad nejkrásnější den v mém životě. Dítě se mělo narodit každou chvíli. Možná už právě v tuto chvíli se naším domem rozléhá dětský pláč...! Na mé tváři se objevil úsměv. Po chvíli však opět zmizel. To když jsem si vzpomněl, jak pro mě druhý den přišli, že musím jít pomoci chránit svou zemi před nájezdy barbarů, kteří se po ovládnutí sousedních zemí dostali i do té naší. A protože jsem dal svému pánu slib, i jako všichni ostatní „dobrovolníci“, musel jsem jít.
A teď tu sedím na svém šedém koni a pozoruji, jak se mlha na vodou prosáklém poli pomalu rozplývá. Vojsko barbarů se ukázalo v celé své velikosti. Dostal jsem strach. Netušil jsem, že bude tak obrovské. Od jednoho konce pole až do míst, kde se oraniště ztrácelo pod větvemi hvozdu. Ohlédl jsem se na muže, co stál vedle mého koně. Jeho tělo chránila pouze drátěná košile a dřevěný štít, který svíral ve své levé ruce. V pravé držel dlouhý meč pro pěšáky. Zdál se mi být tak klidný...
Před pěti lety jsem byl stejný. Když jsem zachránil našeho vůdce před jistou smrtí ve válce s Tarijskými, mé postavení v armádě se změnilo. Stejně tak i můj život. Měl jsem odvahy více než kdokoliv jiný. Asi po třech letech se můj život změnil podruhé. To jsem potkal svou ženu. Od té doby jsem se od ní nechtěl vzdálit ani na krok. Už nejsem jako dřív. Prokletí barbaři... Litoval jsem chvíle, kdy jsem vstoupil do armády.
Z mého zamyšlení mě vytrhl jakýsi zvuk. Díky němu se mé srdce zrychlilo a jeho tep jsem cítil až ve spáncích. Na dálku jsem poznal dusot kopyt a nohou nepřítele, který se k nám pomalu blížil. Jejich řev a mlácení mečů o štíty..., bylo to, jako kdyby se blížila bouře se všemi svými hromy.
Naše vojsko pořád stálo. Čím více se barbaři blížili, tím více má nervozita stoupala. Zrychlil se mi dech, ale snažil jsem se to potlačit. Nechtěl jsem, aby si někdo myslel, že mám strach.
Když se nepřítel přiblížil ještě více, náš přední válečník dal rozkaz. Ozvaly se válečné trumpety a po jejich doznění se před naší armádu rozestavěli lučištníci. Poté, co byli seřazeni a připraveni, obdrželi nový rozkaz. – A je to tu - pomyslel jsem si a sledoval, jak lučištníci napínají své luky a najednou vystřelují na nepřítele mračno šípů. Bylo to jako hejno tmavých ptáků, které se vzneslo a pak se zase pomalu snášelo do jejich řad. Viděl jsem, jak nespočet vojáků padlo k zemi. Barbaři palbu opětovali. Všichni jsme zakryli svá těla štíty. Měl jsem zavřené oči a vnímal jen hvizd šípů, které prolétávaly kolem mé hlavy. Pocítil jsem, jak se jeden ze šípů odrazil od mého brnění. Občas jsem zaslechl křik mužů, kteří byli zasaženi. Barbaři se pak s řevem a vztyčenými zbraněmi rozeběhli rychleji proti nám. Naše vojsko se dalo do pohybu také. Pobídl jsem koně. V tu chvíli jsem přestal myslet na cokoliv jiného. Řada s koňmi, ve které jsem byl, zrychlila tempo. Koně z opatrného klusání nabrali na zběsilé rychlosti. Přepadl mě zcela náhle jiný pocit, než jsem měl před chvílí. Když byla naše pojízdná pěchota v plné rychlosti a řítila se na nepřítele, celým tělem mi projelo mrazení, i když zima už mi nebyla. Strach úplně opadl. Ten dusot kopyt, ta síla...
Vytáhl jsem svůj meč a pozdvihl ho nad hlavu, podobně jako všichni ostatní. Z mého hrdla se vydral hlasitý výkřik. Rychle jsme se blížili. Už jsem přesně věděl, na který cíl zaútočím. Muž byl oblečen v kožešině a v ruce držel sekyru. Vojska se spojila... Barbar, proti kterému jsem se rozjel, napřáhl a chystal se skolit muže, který jel vedle mne. Když měl meč nad hlavou a chtěl udeřit, rozmáchl jsem se a ruku mu uťal. A mé brnění se poprvé potřísnilo krví. Ne však naposledy...
Boj jakoby neměl konce. Už jsem byl zcela vyčerpán. čepel mého meče se blyštěla ve svitu vycházejícího slunce a jakoby hořela jasným plamenem. Mnoho barbarů pod ním našlo smrt. Pak jsem náhle ucítil velkou bolest. Nepřátelský šíp prorazil mé brnění a zabodl se do mých zad. Meč mi vypadl z ruky. Když jsem se zaklonil, kůň se splašil, postavil se na zadní a svrhnul mě ze sedla. Upadl jsem na bahnitou, krví prosáklou zem a ztratil vědomí.
Nevím, za jak dlouho jsem se probudil. Slunce bylo schované za mraky, jako by se nechtělo dívat na tu spoušť a na ta mrtvá těla, co ležela všude kolem. Vypadalo to jakoby tu žádné pole nebylo. Jen hřbitov a na něm spousty mrtvých. Rozhlédl jsem se a spatřil spousty žen a dívek, jak hledaly své muže. Tolik nářku a bolesti, co musí protrpět! A pak náhle, po chvíli... moje žena... spatřil jsem svojí ženu! Skláněla se nad mrtvými těly a přibližovala se mým směrem. Zavolal jsem na ní. Nic. Zavolal jsem tedy podruhé. Jako by si mě vůbec nevšímala. Uviděl jsem, jak cosi drží ve svém náručí. Moje dítě! Tak už se přeci jenom narodilo. Napadlo mě najednou, co se vlastně stalo, jak jsem se vlastně ocitl na zemi ale..., jako by se mi z hlavy vše vytratilo. Jak boj vůbec skončil? Vyhráli jsme?
Má žena byla již několik metrů přede mnou. Usmál jsem se na ní. Zůstal jsem stát však jako přibitý, když kolem mě jen tak prošla, jako by mě ani neviděla. Výraz v mé tváři se ihned změnil. Promluvil jsem na ní ale... nic! Když byla několik kroků za mnou, zastavila se. Něco promluvila. Klekla si do promáčené hlíny vedle jakéhosi mrtvého muže. Pak začala hrozně naříkat. Srdce se mi stáhlo úzkostí. Nesnesl jsem se dívat na tu bolest v jejím obličeji. Co se to proboha děje!
Když jsem to chtěl zjistit a přistoupil pomalu k ní, úplně ve mně zamrazilo. Zůstal jsem tam stát s pusou otevřenou dokořán. Ten muž, u kterého žena klečela a naříkala... jsem byl já...!
Diskuze
No, takže.
Odstavec první:
"...a z jeho nozder vycházely kužele páry v krátkých intervalech." Tohle je fantasy a kůň z masa a krve, ne sci-fi a bojový mech.
"Ale určitě byl na tom o dost lépe než já." Prohodit "na tom byl" a v pohodě.
"...a brnění se mi zdálo najednou tak těžké" Taky trochu neohrabaná formulace.
"...a nemělo ještě tu sílu pohřát mé omrzlé ruce. Dnes zemře hodně chrabrých mužů." Pohřát? A ta poslední věta je taková nezůčastněná.
Odstavec druhý:
Nechce se mi to vypisovat celé, ale přijde mi taktéž nepovedený. Přeháníš to s přídavnými jmény, celé je to takové divně formulované. A když dá někdo někomu slib, pak nejsou uvozovky u dobrovolníka na místě...
Odstavec třetí...
...by byl v pořádku, nebýt toho, co to už zmiňovali jiní. Chudák, jen s kroužkovkou...bohužel, v podobných věcech se nevyznám zdaleka tak dobře, jako jiní přítomní dřevárníci, ale slyšel jsem pěkné přirovnání, co se týče právě kroužkovky...když jsi byl fakt v balíku, mohl sis vybrat - budťo kroužkovku, nebo třeba nový dům. Podobně oháknutý by byl fakt spíš šlechtic, který by sotva stál na svých dvou nohách, v první linii a vedle obyčejného cypa, který navíc sedí na koni. A s dlouhým, jezdeckým mečem...
Odstavec čtvrtý:
Nebylo by špatné napsat, jak přesně se jeho postavení změnilo, a proč i po záchraně náčelníkova života musí do první linii v době, kdy jeho žena čeká dítě. Spíš detail.
Odstavec pátý v pohodě, možná až na ty všechny hromy, ale co už. V šestce ti už byl vytknut ten dech, pravda...lepší by bylo, kdyby se třeba začal pod zbrojí potit, svíral by se mu žaludek nebo tak.
Sedmička:
Přední válečník? Snad velitel, kapitán, seržant, vůdce, generál nebo cokoliv takového, ale přední válečník?
Nechtěl bych ti kecat do taktiky, ale...hrál jsi někdy nějaký Total War? Spíš ne, protože kdyby ano, myslím, že bys nikdy neposlal svoje lučištníky do první linie...ti mají naopak stát vzadu, ideálně někde na kopci, a kropit nepřítele chránění všemi ostatními(kopiníky proti jízdě, která si na jen lehce oděných střelcích zvláště smlsne, řekl bych). Když je dáš dopředu, co myslíš že se stane, až začne chargovat jízda, jedno už z jaké strany? Podle toho, co jsi popsal, mám dojem, že jsi svými jízdními oddíly rozdupal své střelce na fašírku.
Dále, spojení vojsk znamená, že dvě menší vojska vytvoří jedno velké. To, co jsi měl nejspíš na mysli, byla spíš srážka vojsk.
Osmička, klasika, meč/sekera...leda by ten barbar měl jako v datáči na Diablo možnost si přehazovat zbraňové sloty.
Odstavec devátý:
Meč, který právě prodělal pořádnou bitvu, se bude blyštět leda v Eragonovi, ale to je zase jen můj názor barbara, který se nikdy žádného boje neúčastnil.
Desítka:
"Rozhlédl jsem se a spatřil spousty žen a dívek, jak hledaly své muže"
Spíš hledají...
Když odhlédnu ode všech chybějících čárek, chyběla mi tam ještě nějaká větší myšlenka...OK, týpek se hrozně bojí, pak už se nebojí, pobije desítky nepřátel a nakonec se zhroutí mrtev k zemi s šípem v ledvinách. Ale jeho duch žije dál. Fajn, takže...na hrdinské vyprávění, jak je to celé imho pojaté, to postrádá jakoukoliv větší myšlenku, naopak, kdyby jsi chtěl jednoduše popsat obyčejného soldáta, na to je zvolen právě příliš hrdinský přístup. V každém případě za jedna...
Celá povídka se u mne houpala v takovém lepším průemru, ale ten konec mi to úplně celé zazdil.
Nekroskop: Já do toho vlastně vůbec nemám co kecat, ale Aritma tím chtěl IMHO jen říct, že má na Tvé dílo jiný názor, protože ví, jak uvažuješ. Proto jej vidí v lepším světle a nechce, aby to vypadalo, že vidí "Autor: Nekroskop", tak dá hned o dvě hvězdy nad průměr. Jestli jsem si ale Tvá nebo jeho lova špatně vyložil, samozřejmě se omlouvám.
Nekroskop : Aritma tohle dílo vůbec nečetl a první, kdo ho viděl, jsem byl já a potom Shelagh při schvalování. Odsuzuju lidi, kteří dají své dílo přečíst svým kamarádům a pak ho publikují podporovaní právě těmi kamarády a pak to zmíněné dílo pošlou do rubriky s chybami. Jinak dám na radu ostatních a příště dodělám v Moudré sově, ale Aritma viděl toto dílo poprvé zde v novinkách..
add : každému se líbí něco jiného...někomu pomalé začátky a někomu zase rychlý spád děje již od prvního řádku. Neobhajuju tím svoje chyby, ale v prvním díle je těžké vyhovět oběma stranám čtenářů.
S večkerou úctou a s mnoha poklonami, MAROKRATES
Začátek byl celkem dobrý a zaujal, ale pak se v začaly objevovat chyby. Možná by stačila MS, možná víckrát přečíst, možná jen nechat přešíst někoho jiného.
Souhlasím...jestli měl jezdec celopláty jako těžká jízda, přišla mu kroužkovka (která byla mimochodem od 11 až do 13 staletí jedna z nejlepších věcí na obranu) slabá.
To s tím barbarem..nejdřív sekera a pak najednou meč.. to se stát může. Sice to sníží kvalitu, ale stane se.
Příště více pozornosti a bude velmi povedené dílko.
S úctou Boolit
Ještě neco k tomuto dílku...
Počátek příběhu, připadal mi takový zpomalený. A ta pomalost byla zapříčiněna tím, že pisatel častokrát používal "já" v různých tvarech, a také tím, že některé věty byly zbytečně prodlužovány. Například tato: "Stále přešlapoval a z jeho nozder vycházely kužele páry v krátkých intervalech." V krátkých intervalech, prostě dle mého vkusu byla věta zbytečně prodloužena
"Dnes zemře hodně chrabrých mužů." Poslední věta prvního odstavce mi přišla taková... prostě ve mě nevyvolala tu pravou atmosféru. Připadalo mi, jakoby ji vyslovil muž, kterého se bitva vůbec netýkala.
Druhá polovice příběhu byla znatelně lepší, ale stále hovořila o klišé událostech. Čekal jsem, jestli se to změní, ale byl jsem zklamán.
Aritma:
Je sice hezké, že takto mluvíš o svém kamarádovi, ale hlavní pointou příběhu je, aby spisovatel vyvolal emoce ve čtenářích i bez toho, že o příběhu s nimi mluví předem a případně jim vysvětlí "gró" textu.
Nekroskop
Do háje, tohle fakt nemám rád. Nemám rád díla, která mne v určitých aspektech nadchnou a v určitých zklamou.
Marokrate, ten popis vycházejícího slunce nad bojištěm mě dostal. Bez legrace. Ty krátké, mrazivé věty mi dokonale promítly scénu, tu nerozhodnost vojáka, jakýsi mlžný opar nejen nad bojištěm, ale i jeho myšlení... opravdu jsem cítil, co jsi chtěl popsat. Ale těch zbytečných chyb!
Faktografické:
- Popisuješ těžkou jízdu, vzhledem k tomu, že má brnění a meč. Tu ale ve středověku tvořila výhradně šlechta. Kůň, meč a brnění byly astronomicky drahé, výcvik s nimi náročný, kariéra z pěšáka na jezdce tudíž utopická.
- To samé pěšák s dlouhým mečem (dlouhý=jízdní), štít, od kterého se šípy odrážejí a ne se do něj zabodávají...
Možná namítneš, že tohle není středověk, ale fantasy. Pro mě je ovšem fantasy, která si ze středověku vyzobává ty hezké momenty a ty ošklivé opomíjí, něco jako kýč, klišé. To je, jako když v Hvězdné pěchotě explodují raketoplány ve vzduchoprázdu s ohnivými efekty a ohlušujícím rachotem.
Stylistické:
"Zrychlil se mi dech, ale snažil jsem se to potlačit."
- V sedle koně se adrenalinem může zrychlit tep, ale dech ne. Dech se zrychluje fyzickou námahou.
"Barbaři palbu opětovali."
- Nevím, jestli je to možné tuhle frázi vztáhnout na luky a šípy. "Palba" a rozkaz "Pal!" jsou od slova "(za-, od-)pálit" a vznikly asi až se střelným prachem. A stejně si pod tím představím spíš pistole než luky.
"Co se to proboha děje!"
- Tady by spíš než vykřičník měl být otazník. Přece jen je to věta tázací.
A pak ještě malá písmena na začátcích vět, špatné skloňování zájmen, chybějící čárky...
Je mi líto, ale na víc, než kolik dávám, to nebude. Snad příště! Piš dál! A dávej díla do Dílny MS...;-)
Mě se příspěvek líbil, ale nesrovnalosti tu jistě byly. Trochu autora znám a proto mám možná na práci trochu jiný názor. Nejde o nějaké pomáhání přátelům, spíš už trošku víc chápete, k čemu autor směřoval. Téma je jednoduché, a svou délkou možná trochu kazí dojem ale samotný smysl není nějaké ošlehané téma. Mě to připadalo jak souhrn myšlenek vojáka, který je nucen, proti své vůli konat svou povinnost.
Jednak souhlasím se všemi chybami předešlými pisateli uvedenými a jednak přidám své vlastní hodnocení.
-Není nic neoriginálnějšího než horda barbarů za hranicemi a chrabří rytíři bránící svou zem.
-Chyby se objevovaly faktografické i gramatické (popsané níže)
-Slohově jsou tu celkem zajímavé popisy, které mě nenudily, leč ani nenadchly
-Být tato povídka delší, nevím, jestli bych to přečetl (ale aspoň bych nemohl hodnotit)
Prostě to shrnu jako vcelku pestré spestření. Nebylo to až tak špatné, ale autor si mohl vybrat jiné téma. I to by asi pomohlo. Takže 2*. S pozdravem
---<NathaKa WarrioR>---
Zdravím autora.
Povídka je docela zajímavá, konec, ač si toufnu tvrdit, že často používaný, mě překvapil. Po formální stránce jsem pár chybek našel, budu se snažit být konkrétní:
V prvním odstavci se sloveso "být" opakuje čtyřikrát, asi by šlo nahradit, aniž by to ve výsledku poškodilo atmosféru (bylo sychravé počasí - panovalo sychravé počasí atp.).
V druhém odstavci se "být" taky opakuje asi třikrát, ale spíš jsem si všiml vět "V tu chvíli se pro mě život zastavil. Byl to snad nejkrásnější den v mém životě." jdoucích hned po sobě.
Třetí odstavec začíná vyprávěním v přítomném čase, které hned záhy přechází opět do minulého.
Ve třetím odstavci od konce pak máš věty "Jen hřbitov a na něm spousty mrtvých. Rozhlédl jsem se a spatřil spousty žen a dívek, jak hledaly své muže."
Slova "svá" a "ona" se ve čtvrtém pádě čísla jednotného píší s krátkým měkkým "i", nikoliv s dlouhým.
Jak už jsem řekl, pointa mě celkem zaujala, ačkoliv není úplně z nejoriginálnějších. Taky oceňuji některá líčení a vyprávění, jako např. téměř celý druhý ostavec nebo začátek třetího od konce.
Pokud to mám celé shrnout, bude se mé hodnocení pohybovat kolem tří hvězdiček. Neurazí, nenadchne.
--Darn--