Věštba
| Autor: | Krtecek |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
světlý písek, co krášlí dny.
Má slávu svou a velké sny,
však mamon ten ho zahubí.
Smrt přijde v čase vítězství,
má jedno oko, nohy tři.
Až rozeřve se hlasem zlým,
smrt přijde v horkém kamení
Dnes má zápasit Krvavý Ursus!
Zpráva se šířila od úst k ústům jako požár. Každý v tu chvíli pustil z hlavy úplatného starostu. Minulý týden zmizel s městskou pokladnou. No a co? Sedlák, jehož kráva porodila dvouhlavé tele, si musel po dlouhé době sám zaplatit pití. Na dívku věštící konec světa náhle nebyl nikdo zvědavý.
Do města přijel Krvavý Ursus.
Cena za vstupné ihned vzrostla na dvojnásobek, ale nikomu to nevadilo. Sázkaři už dávno přestali vypisovat kurs na vítěze. Oblíbenějším tématem sázek bylo, proti komu se Ursus postaví tentokrát. A jak dlouho vydrží jeho protivník naživu.
***
Pohledný barbar středního věku se podíval z okna a tlumeně si povzdychl, když uslyšel jásot davu, jenž obléhal hostinec. Někdo zase neudržel jazyk za zuby.
Bylo poledne – slunce mu pálilo přímo do postele. Přišel čas vstávat, obléknout se a dopřát davu jeho divadlo.
Místnímu chlapci se třásly ruce. Za své služby dostal hrst drobných mincí, ale dobře věděl, že jiní by za takovou možnost ochotně platili zlatem. Moci se dotknout takového hrdiny! A co víc, Lenai mu pomáhal s oblékáním zbroje! Utahoval přezky a řemínky a představoval si přitom zářící oči dívek, které večer uslyší jeho vyprávění. A možná přijde také Gemma. Představoval si zaujatou tvář dívky, kterou tajně miloval a hloupě se usmíval do zdi.
Ursus dobře věděl, jak je z něj chlapec nervózní, bylo mu to však srdečně jedno. Slávy už se dávno nabažil a najíst se jí nedalo. Souboje a popularita, kterou znamenaly, pro něj nebyly víc než obchod.
Zdejší arénu měl rád. Bojoval v ní proti dvojici a trojici nepřátel, holýma rukama tady zabil muže v brnění, ozbrojeného mečem, přemohl tygra, pantera a dokonce i divokého zubřího býka. Posledně proti němu poslali hladového ardcarranského lva – zabil ho také. Bylo mu vlastně jedno proti komu nebo čemu stojí. Znal přece svou věštbu – vždyť se o ní zpívalo v každé hospodě. Žádné třínohé a jednooké zvíře si představit neuměl.
Sešel dolů do stáje. Vozík už měl zapřažený – šest černých hřebců ho stálo celé jmění, ale byl přece miláčkem davu. O svoji legendu musel dbát – bylo to pro jeho živobytí stejně důležité, jako pravidelné broušení zbraně nebo vyleštění hrudního pancíře.
Pomalu a okázale projížděl městem. Kolem něho se ozývalo ječení dívek a žen, obdivné mručení mužů a brebentění mladíků. Každý z těch kluků chtěl být na jeho místě, každý v davu se ho snažil dotknout. Asi dvacetiletá dívka se pokusila vyskočit na vozík, ale neudržela se. Spadla na zem a dav se nad jejím tělem nemilosrdně zavřel.
Ursus nic z toho nevnímal. Myšlenkami byl u večerního souboje. První bojovníci už zemřeli v nelítostně žhavém písku, ale on, hlavní hvězda dne, teprve přijížděl před koloseum.
Seskočil z vozíku a elegantním pohybem hodil otěže zřízenci. Sám prošel úzkou dlouhou chodbou až do svých komnat. Byl prvním a jediným z gladiátorů, který měl soukromí i tady, hluboko pod arénou. Svlékl se a položil se do horké lázně. Když ucítil na svých zádech jemný dotyk ženských rukou, uvolnil se. Nebylo kam spěchat – diváci se bavili a čekali na zlatý hřeb večera, který měl přijít za několik dlouhých hodin.
„Dnes to bude grizzly,“ ozvalo se za ním. „Krvavý Ursus proti samotářskému medvědovi z Hor smutku. Davy budou šílet.“
„Už bojoval?“ zeptal se lhostejně Ursus. Mazlivé doteky Lilliny, dcery předního patricije, ho momentálně zajímaly mnohem víc než nějaký Tertius Flaccus. Syn majitele arény se posadil přímo před něj. Gladiátor dobře věděl, že pro mladého patricije je mnohem přitažlivější on než sebepohlednější žena.
„Zabil dva lovce, než ho chytili. Můj otec si ho nechal odchytit na objednávku, když viděl, jak rozporcoval ovce i s pastýřem. Je to opravdu úctyhodný kus, Urse.“
„Medvěd proti medvědu…“ pousmál se barbar. „Senátor má zvrácený smysl pro humor, to tedy ano.“
„Dávej si na něj pozor, drahý,“ zašeptal Tertius. „Lovci ho chytili živého, ale zranili ho. Nevidí na levé oko.“
***
Ursus pomalu vyšel do zapadajícího slunce. Zastínil si oči, aby si mohl prohlédnout jásající dav. Byla tam, stála vedle svého otce na jižní tribuně a křičela jeho jméno společně s ostatními. Barbar se pousmál – kdyby tak ctihodný Regullus věděl, jak jeho dcera léčí bolesti hlavy, kvůli kterým odchází z čestné lóže. Teď ale skončil čas tělesných rozkoší – měl práci.
Zvolna obcházel kolem arény a zdviženou pravicí zdravil diváky. Cítil uklidňující chlad svého meče – dokud jím vládl, nemohlo se mu stát nic zlého. Uslyšel zahučení davu a obrátil se k mříži, za kterou se skrývalo zvíře. Už byla otevřená a medvěd pomalu vyšel do arény, kterou už osvětlovaly pouze hořící pochodně po jejím obvodu.
Šel po čtyřech a Ursa zamrazilo v zádech. Natáčel hlavu zdravým okem ke gladiátorovi, to bylo v pořádku, o tom už věděl. Ale Flaccus mu zamlčel ještě něco.
Medvěd kulhal na jednu tlapu.
Dav ztichl jako jeden muž. Každý z nich znal slova věštby. Pohledy všech se upřely na tvář gladiátora – byl bledý jako smrt. Ursus se poprvé v životě začal bát.
Byl ale na vrcholu slávy. Rozhodl se vyzvat svůj osud a vykročit mu vstříc. Potřásl hlavou a vyrazil proti grizzlymu. Ten se postavil na zadní a zařval. Jeho velikost byla impozantní – vestoje měřil dobře přes tři sáhy.
Ursus se k medvědovi opatrně blížil. Obcházel ho v zužujícím se kruhu, nutil ho, aby se k němu stále otáčel svým jediným vidoucím okem. Potom náhle změnil rytmus pohybů a prudce zaútočil. Čepel meče zasyčela jako vzteklý had a poznamenala plece zvířete širokou ranou. Gladiátor proklouzl pod tlapou, která byla vlivem zranění pomalejší. Než se medvěd otočil, stihnul ho do zmrzačené tlapy seknout ještě jednou. Uskočil do bezpečné vzdálenosti, aby si odpočinul a připravil se na další útok. Zvíře však jeho plány nezajímaly.
Grizzly klesnul na všechny čtyři a rozeběhl se proti Ursovi. Země pod jeho tlapami zrudla krví, ale útoku to na zuřivosti neubralo. Máchl tlapou - bojovníka zachránil jen bleskurychlý únik stranou. Medvěd se za ním otočil a znovu se ho pokusil srazit. Ursus podruhé unikl, ale tentokrát už neměl tolik štěstí a ostré drápy poznamenaly jeho bok.
Medvěd zaútočil potřetí a diváci vykřikli v nepředstíraném zděšení. Gladiátor nestihl uhnout a střetl se s obrem hruď proti hrudi. Úder ho srazil k zemi jako hadrovou panenku a Ursus zmizel pod mohutným tělem zvířete.
V dalším okamžiku však zvíře zařvalo bolestí a vztekem. Gladiátor se vymrštil zpod jeho těla a unikl mimo dosah jeho drápů. Grizzly se znovu postavil, ale jeho pohyb byl těžkopádný. Gladiátorův meč byl zabodnut hluboko v jeho plecích. Písek v aréně zkrápěla jasně rudá krev – zranění bylo smrtelné. Snažil se tlapou dosáhnout na jílec meče a vytáhnout ten proklatý předmět z těla, ale jenom si ho tak vrazil hlouběji. Diváci přihlíželi v hrobovém tichu. Právě se stali svědky zázraku. Na vlastní oči uviděli smrtelníka, který porazil svůj Osud.
Medvěd vydal poslední zoufalé zařvání a padl k zemi jako strom. Ursus klesl na kolena vedle mrtvého těla. Sám nevěřil tomu, co právě dokázal – vyzval svou smrt a zvítězil. Zabil svého protivníka, který měl podle předpovědi zabít jeho. Nyní mohl žít věčně.
***
Ani nevěděl, jak se dostal ven z arény, ale když se vzpamatoval, ležel v lázni. Lillina mezitím obvázala zraněný bok a odešla pryč. Po těžkých zápasech chtěl být sám a ona to věděla.
Ozvalo se hlasité zaklepání na dveře a dovnitř vpadl Tertius a jeho otec Proximus.
„Urse!“ vyhrkl mladík, ale Proximus ho pěstí srazil k zemi. Potom popadl gladiátorův meč a vrazil ho vstávajícímu Ursovi do slabin.
„Proč?“ zachroptěl gladiátor.
„Sehnat to zvíře mi trvalo roky a stálo mě to celé jmění. Přes své obchodní přátele jsem proti tobě vsadil milion sesterciů. MILION!“ zařval na umírajícího muže.
„A ty si potom přijdeš a co uděláš? Vyhraješ! Připravil jsi mě o můj životní obchod!“
Ursus přestával cítit bolest. Ležel natažený na horkých mramorových dlaždicích a v hlavě mu doznívaly poslední slova věštby…
Smrt přijde v čase vítězství,
má jedno oko, nohy tři.
Až rozeřve se hlasem zlým,
Smrt přijde s horkým kamením.
Muž přijde, krví obarví
světlý písek, co krášlí dny,
měl slávu svou a velké sny,
však mamon ten ho zahubí.
Diskuze
Proč to není v rubrice Hřbitov? Jinak výborné!
T.
Hm, tak jsem s hrůzou zjistil, že mi unikly dvě povídky od mých "nejoblíbenějších" pravidelně píšících autorů. Ještěže je pátek, jakmile dopíšu kritiku, vrhám se na Úsvit :o)
Nuže, napsat kritiku v pravém slova smyslu je u všech Krteckových povídek věcí nesmírně těžkou. Jazyk výborný, náplň tak stejně. Pobavilo mě, jak se věštba vyplnila, protože vůbec existovala. Kdyby nebyla, nikdo by nevěřil, že medvěd Ursa zabije a tak by nebyl důvod vsázet na jeho smrt tak vysoké peníze. Geniální :'-)
Snad jen koloseum bych napsal jako Koloseum s velkým "K", protože nepředpokládám, že jich v tom městě nebo vůbec v celé zemi bylo více...
Hodnotím plným počtem.
--Darn--
Miki Wolverine: Omlouvám se, to byla moje chyba - tentokrát jsem nepozorně četla já Tvůj příspěvek.
Shelagh: Ad. doznívání slov - zřejmě jsme se špatně pochopili - já to do diskuze napsal už opravené - tzn. doznívala, ale v povídce je doznívaly :)
No nic, už se v tom radši nebudu rejpat, stejnak je to jedno.
Záruka kvality - záruka dobrého čtení.
Je to neuvěřutelné. Krtecek má vynikající příběhy. Neustále zůstávají v nejvyšší kvalitě. Je to opravdu něco, co bych mohl číst pořád. Nejen tento příběh, ale i Ohyzdy a jiné jeho povídky. Krtecek umí obrovsky napnout až do konce a pak naráz provést něco (pro většinu) nečekaného. Ne třeba až tak u tohoto příběhu, ale u jiných (protože jsem si teď pročítal zase ty starší) je to opravdu vidět. Napětí až do konce.
Tento příběh - motiv v aréně a pak pomsta za přežitou věštbu. Za přemožení osudu. Moc se mi to líbilo. Celá povídka byla dosti dynamická a závěr mě už tradičně překvapil a nadchnul. Beru tuto povídku s nejvyšší kvalitou. Myslím si, že je dobrá kandidátka na další OHyZDu.
U čtení jsem si doslova liboval. Tak jako vždy...
S pýchou prichádza pád, či sa nám to páči, alebo nie. Takto je to aj v tomto príbehu. Ursus je až príliš slávny, známy a milovaný, aby zostal žiť. No napriek tomu porazil svoj "Osud" - veštbu, ktorá bola nad ním vyslovená, zbavil významu.
Lenže autor na poviedke ukázal viac - krásny prierez spoločnosti a toho, že omnoho nebezpečnejšie je, ak niekomu skrížime záujmy.
Ursus mal proste umrieť, kedy trebalo, a nie vyvracať "pravdivé" slová. Lebo legendy majú obmedzenú trvanlivosť živé.
Mimoriadne ma pobavila istá dávka až čierneho humoru autora, keď nechal umierať na horúcich kameňoch. Veľmi pekné, sám som sa usmial, keď som to čítal. Nesie to v sebe totiž zaujímavu narážku. Možno až na samotné Deus ex machina s názvom "Osud", prezentovaný veštbou. Totiž že my ľudia si ho nakoniec utvárame, i keď nie vždy je to výhra. Výborný koniec aj s celým dielom. Ukážka skvelej výstavby príbehu vo vhodnom prostredí.
Zdravím Krtecku.
Říkal jsem si, že to nebude tak jednoduché, jen s jednookým medvědem. byl jsem připraven na dobrou pointu a přece mě uchvátila. Ne tím, že byla překvapivá a výborně napsaná. Tím, že se na ní celou dobu dalo přijít. Byla tam od začátku, skrytá, jen občas vylákána vhodně nenápadnými narážkami.
Je to obtížné dokázat schovávat pointu až do konce a zároveň předložit čtenáři v textu dost podkladů pro to, aby pak dávala smysl a nestala se jen podivnou konstrukcí autora.
Velice dobrá práce.
S úctou Adso
Upřímně řečeno, mě ani nepřekvapilo, že tam byl grizzly. Klidně to mohl být jednorožec, kentaur, fénix nebo i drak a hodilo by se to tam. Ve fantasy je možné mnohé, a tohle mi přijde fantastické víc než římské.
Pojem gladiátor se používá hodně i mimo kontext Říma jako čisté označení zápasníka v aréně, jediné, co zní dost římsky, jsou jména a zvyky (třeba to masírování). Ale na to, aby to byl jenom Řím, je to málo... honosné, dekadentní.
K hlasování nemám co říct. Špičkové, Krtečku.
Hrozně mi to připomíná Nápoj lásky. Stejný spád, stejná originalita. A velmi podobný pocit, který z toho mám, ať už to znamená co chce.
"Potřásl hlavou a vyrazil proti grizzlymu." × "Ursus se k medvědovi opatrně blížil." -- To jediné mě zarazilo. "Vyrazil" beru jako "rozeběhl se", jde to samozřejmě brát jako že vyrazil chůzí, ale nějak mi to slovo evokuje běh.
Jináč mi geologické umístění medvěda nedošlo, ale i když to teď vidím, tak mi to vůbec nevadí :-)
Zdravím, opravdu se mi to dost líbí. Dýchla na mě taková ta "tragická antická" atmosféra, kdy hlavní hrdina čelí svému osudu. Oceňuji popis barbarových myšlenkových pochodů, to, jak se rozhodne překonat věštbu. Je to skutečně muž, který je zvyklý odcházet jako vítěz. Tak nějak se ti povedlo přenést tu nervozitu, která v koloseu panovala poté, co medvěd vystoupil zpoza mříží, do textu. Představoval jsem si, jak lidé povstávají, neklidně si ukazují na zmrzačeného medvěda a polohlasem komentují barbarovy šance...
Co se medvěda týče, nevidím tady žádný problém. Je to povídka INSPIROVANÁ Římem, ne povídka z římského prostředí. To znamená, že tu budou patricijové, koloseum, gladiátoři, stejně tak tu ale může být grizzly, dejme tomu, že by byl příběh zasazen do "země římského typu", ovšem s výskytem takových medvědů. Ostatně, kdo z těch, co lpí na důsledném dodržení biodiverzity na Apeninském poloostrově, dokáže najít na mapě zmíněné Hory smutku?
Kladně hodnotím i zapojení Proxima a Flacca, vidím to jako "dárek režiséra fanouškům", takový Easter Egg, který pobaví toho, kdo jej objeví...
Drobnou výhradu bych měl jen k pár věcem. Poslednímu verši proroctví: mamon, ten ho zahubí... (psal bych to s čárkou) a faktu, že Tercius s otcem klepají na dveře, když jdou Ursa zabít.
- Medvěd padl jako strom - v té chvíli byl ale na Ursovi, přirovnání by se více hodilo, pokud by například medvěd stál v okamžiku zranění na zadních.
- Potom, co byl medvěd smrtelně raněn, se diváci dívali na muže, který porazil vlastní Osud. proč najednou s velkým písmenem? Nevadí mi to, není to pro mě ani chyba, jen by mě zajímalo, jestli jsi tím něco sledoval, jestli je to záměr.
Hodnocení: 5 - pro mě originální, skvěle podané, živé, široce využitelné a navíc ne zbytečně rozsáhlé.
S úctou, Shadowmage