Vlci
| Autor: | Vedro |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Z lesa pomalu vyšel na zasněženou loučku velký šedý Vlk. Packy mu zapadly do hlubšího sněhu, a tak se zastavil a zvědavě zadíval do kraje. Měl mohutnou hruď a na krku ohromnou, již zacelenou, jizvu po dávném boji s černým losem. Táhla se mu skoro až k uchu. Pomalu a rozvážně nasál čenichem zimní vzduch. Větřil. Za ním vyšla z nízkého podrostu obezřetně další vlčí postava. Byla to samice, už od jara vlkova družka. Stála za ním a dlouze naň hleděla. Vlk pomalu zaklonil hlavu a vydal hluboké a táhlé zavytí jako pozdrav nadcházející noci. O vteřinu později se přidala i vlčice a zpěvem tak oslavila i svého druha a otce jejích nastávajících dětí.
"Dnes je noc nocí". Vlk ještě chvíli setrval ve své strnulé póze, ale po chvilce se uvolnil, přiběhl k vlčici a dotkl se jí čumákem. "Blíží se zase jaro, moje milá, končí doba hladu."
Ona sklopila uši, tence štěkla, ale hned se mu otřela bokem o jeho šedé silné plece.
"Vím a jsem s Tebou drahý…"
Vlk se hrdě napřímil. Opodál se ale ozvalo prasknutí suché větve. Oba vlci se přikrčili do sněhu a bylo na nich vidět napětí. V létě si jich ostatní šelmy nevšímají, ale teď uprostřed této kruté zimy je boj o přežití stále nelítostnější. Ve hvozdech vždy přichází smrt mnohem rychleji než život. Kdyby je vyrušil slabší nepřítel, oba by se na něj vrhli, ale kdyby to byl třeba pardál nebo horský lev, neměli by moc šancí. Vlk by po něm stejně jistě skočil. Znala ho a věděla, že by to udělal. Byl to odvážný, zkušený a velice dravý bojovník. Ona by pak musela prchnout a zachránit mladé. Z houští ale vyběhl někdo úplně jiný. Mladý nízký vlk; snad dvouletý samec. Sedl si na kraj mýtinky a sklonil hlavu s vyplazeným jazykem.
" Našel jsem vás, ostatní už čekají, bude lov, dnes je noc nocí…"
Vlk k němu pomalu došel a mladý sklopil hlavu. Vlk pomalu zavrčel a pohodil ohonem až se sníh rozlétl. Mladý vlk radostně vyskočil na všechny čtyři a rozběhl se zpět k houští.
"Povedu vás, bratři."
Vlčí pár se vydal klusem za ním.
Zakousl se mu do přední nohy, ale tur se po něm rychle ohnal rohy. Ještě že se vlk včas pustil. Dopadl do sněhu, ale rychle vyskočil a vzrušeně zavyl. Malým tuřím stádem čítajícím šest krav, tři telata a jednoho býka projela vlna paniky. Telata se cpala do středu obraného kruhového uskupení, ve kterém stádo stálo. Vlčí smečka kroužila okolo krav jako hejno supů, ale zatím moc neútočila. Starší vlci si byli dobře vědomi síly rohů rozzuřeného tura. Hledali slabinu stáda, čekali na chvilku nepozornosti.
Jeden z mladších vlků náhle skočil na jednu z krav a zakousl se jí přímo do krku. Kráva panicky zabučela a klesla pod vahou útoku do sněhu. Náhle se přihnal býk a nabral vlka tak divoce na rohy, že ho doslova odtrhl od krávy a mrštil jím na nedalekou břízku. Vlk dopadl se zapraštěním na kmen a svezl se do závěje. Kňučel bolestí a s přeraženou páteří za sebou vlekl zadní packy. Jen několik metrů, pak klesl a v bolestech umíral.
Překvapená smečka na chvíli ustala s útoky a nerozhodně pobíhala okolo stáda. Býk jakoby vytušil příležitost, zabučel k ústupu a rozběhl se pryč z palouku. Všechny krávy a telata se rozběhly za ním. V ten samý okamžik doběhl na vyvýšený pahorek nad paloukem Vlk s družkou vedeni Mladým vlkem a spatřili co se stalo. Smečka se rozeběhla za stádem. Vlk se přehoupl přes pahorek a mohutnými skoky se připojil k pronásledování. Vlci jsou lepší běžci nežli tuři, ale hluboký sníh a také smrtelný strach stáda vyrovnávali jejich dispozice.
Po delší chvilce, kdy honička neustávala, se začalo zdát, že tuři přece uniknou. Ale Vlk svým bleskovým a vytrvalým tempem doháněl i ty nejrychlejší stihatele a nakonec se dostal až do čela smečky. Vlci ho zdravili štěknutím s jazyky až na vestě.
"Běž, bratře, běž, my už nemůžeme."
Vlk předběhl všechny a dostihoval prchající stádo. Poslední byla ona zraněná kráva. S pěnou kolem huby se hnala šílená nízkým podrostem. Krvácela z krku a černá krev dopadala na bělostný sníh, aby byla vzápětí rozmetána packami hladové smečky. Vlk doběhl na její úroveň, ale nezaútočil. Jen předstíraným skokem do výšky oddělil zraněnou krávu od skupiny. Kráva po chvilce pochopila, že je sama a zazmatkovala. Zastavila se, zapřela zadní nohy do měkké hlíny pod sněhem a nastavila Vlkovi své rohy. Vlk se skrčil až k zemi, sklopil uši a s vrčením ji začal obcházet. Kráva sledovala jeho pohyby a prudce oddechovala. Náhle se zezadu ozvalo zavytí a zvuky dobíhajících vlků. Kráva trhla hlavou v ten směr, ve vzduchu se mihlo cosi šedého, prudké cvaknutí zuby, smrtelné zabučení a byl konec.
Vlci doběhli. Obcházeli mrtvou kořist a v očích jim zářily plamínky. Vlčice došla až k Vlkovi a mazlivě se o něj otřela. Vlk tentokrát její gesto neopětoval. Díval se hrdě na dobíhajícího vůdce vlčí smečky. Ten sklopil uši a zařadil se k ostatním vlkům. Vlk zvedl hlavu k úplňkové měsíčné obloze a zavyl.
"Díky bratře, svítils' nám dobře na cestu."
Ostatní vlci mu odpověděli a hostina byla započata.
A měsíc osvětlující zimní nebe viděl toto vítězství. Vlčí pár sedící u hodující smečky se ještě jako jediný díval na oblohu, kterou náhle proletěla zářivá a nevídaně jasná kometa. A kdesi stovky kilometrů daleko odtud se právě narodilo v jeslích dítě. Vlk se sklonil a dotkl čumákem břicha své družky. I jim se brzy narodí dítě, a možná se stane také králem. Kdo ví…
Napsal VEDRO
Diskuze
Pěkná povídka s hezkou tématikou. To, že příběh vyprávějí vlci se mi zamlouvá. Jinak Sarjo, díky za vysvětlení.
Dílo je pěkně zasazené do zimního období. Nejvíce se mi asi zamlouvá vylíčení zvyků smečky. Jejich způsobu lovu, sehranosti a všeobecně stylu života těchto krásných zvířat.
2 Fee: no podle toho kde ji ma prerazenou .. spis ne ale muze ji mit prerazenou az za mistem kde se nervy rozdeluji do koncetin (coz by bylo hoodne vzadu ..) a nebo je to lucker a nema porusenou michu :). ale tady je to popsany ze tahne zadni tlapy za sebou coz neni ani neobvykli vzdyl clovek s prerazenou pateri taky vetsinou nemuze jen na nohy ale ruce pouziva bez problemu (predni pracky)
Podla mňa bol tento príbeh dosť realistický,autor verne vyzobrazil trápenie vlkov počas chudobnej zimy a ich boj o jedlo.Ale mohol viac rozvinúť lov turov,pretože ma to veľmi nevtiahlo do deja,keby bol trochu akčnejší,bolo by to u mňa možno o hviezdu viac.Takto je to za 3 hviezdičky.
Stico
Za sebe můžu říct, že mám rád zimní noci a sníh. Mám rád malebnost toho celého. To je taky důvod, proč se mi letošní pražská zima příliš nezamlouvá, ale...
Ta povídka (až na mouchy, ale na čem mouchy nesedí, že) měla právě tu kýženou atmosféru. Ježíšek do toho celého patří.
Ale nebyla na ní postavená, což je patrné v rozporuplných reakcích na ní. Možná kdyby se do scény na mýtině či scény závěrečné propašovalo nějaké "malebnější" líčení zimního lesa ve stylu "tichá noc, svatá noc" byl by efekt silnější. A povídka lepší. Takhle jen hvězdy tři.
Velice dobře spracované dílo. Akorát mi tam chybí nějaké vyvrcholení, nebo nějaká pointa.
Jako vždycky gramatiku a stylistyku vynechávám.
No i když, trochu mi tam v tom začátku vadilo opakující se slovo "vlk", ale to se snad ani nedalo nějak nahradit, když jsem nad tím přemýšlel, možná osobními zájmeny, ale to už je jedno.
Příběh má spád, alespoň, co si myslím já. Trochu mě překvapily ty poslední věty o narození Ježíška, jestli si myslím správně.=) Sice to s příběhem nemělo vůbec nic společného, ale na ten konec to bylo takové malé oživení.
Podle mého to je kvalitní povídka.
Astrak
Vážení
Pročítám diskusi a nevycházím z úžasu. Samotného by mne zajímalo, jak jsem to vlastně myslel když jsem to psal.... :-)
Víte bylo to asi tak. Rád spojuji věci obyčejné s věcmi vyjímečnými. Mám rád kontrast. Někdy jen lehce naťuknout možnou spojitost a jindy zas čtenáře udeřit mezi oči. Tady jsem to myslel následovně: To co pro mnohé lidi znamenal v následujících létech a staletích příchod spasitele, ta vyjímečnost noci oné, ta byla pro smečku hladovějících vlků významná něčím jiným. Měli dobrý lov a metaforicky také nového krále. Chtěl jsem poukázat na kontrast vnímání důležitosti různými jedinci, ať už vlky nebo lidmi. Ne tento závěr není rušivým elementem vyprávění o "nějakém" vlčím lovu. Je to prvek který má čtenáře přinutit k zamyšlení. Pletou se proto ti, kdož vyčítají mi nedostatek krvavých scén během poražení tuří krávy. Ve skutečnosti jsou právě tyto věci nepodstatné.
No a právě poslední věta má posloužila svému účelu nejlépe. Jak psáno výše, měla v čtenářích probudit zamyšlení nad kontrastem...... a každý si ji může vysvětlovat po svém :-)
Napsal VEDRO
Zaujímavé dielko zo zvieracej ríše. Nesie v sebe niektoré drobnosti, ktoré ho dávajú do veľmi príjemného svetla. Pokúsim sa trocha vystihnúť, čo presne som mal na mysli.
Veľmi sa mi zapáčila postava Vlka, ktorý v sebe nesie personifikované vlastnosti čestnej individuality. Celkovo je v príbehu pekne určená hranica medzi prenesenými ľudskými vlastnosťami a prirodzenosťou vlkov. Vlci sa správajú ako vlci, ľudské vlastnosti sú im pridelené kvôli tomu, aby sa čitatelia vedeli lepšie angažovať. Ich pohnútky sa nevysvetľujú a neriešia, ale sa berú celkom prirodzene, a to sa mi veľmi páčilo.
Trochu ma pobavil malý detail s označovaním postáv, pri ktorom som si povedal, že autor si zbytočne komplikoval postup. Hlavné postavy opísal dosť presne na to, aby sa na ne mohol v situáciách odvolávať prostredníctvom nejakého znaku – napr. hlavá postava vlka bola veľká, sivá.. Naproti tomu svorku vlkov pojal čiastočne unanimisticky. Napriek tomu však diferencoval hlavné postavy tak, že z ich pomenovaní spravil akoby vlastné mená.
Povedal by som: trošku prekombinované ;-).
V dielku boli použité atypické úvodzovky, ktoré nie sú správne. Správny tvar je takto: „[priama reč]“, ale som si vedomý toho, že sa môže jednať skôr o technický nedostatok.
Vcelku príjemné čítanie, ktoré spríjemní chvíle pri ňom strávené.
Ešte by som rád reagoval na poznámku, ktorá zaznela v diskusii. Stotožnenie myšlienky narodenia Spasiteľa s myšlienkou poviedky nemusí mať vôbec pevné premostenia. Práve naopak. Mne osobne sa vidí, že sa jedná skôr atmosféru. Samotní vlci vravia o „noci nocí“, čo môže mať istú spojitosť napríklad aj so slnovratom. Čitateľovi je naznačené, že sa jedná o neobyčajnú noc – noc po ktorej odíde krutá zima. Záverečné spojivo preto možno hľadať práve v jedinečnosti noci. Myslím, že v tomto prípade je ťažko podľa asociácii niečo hľadať v diele, pretože to tam nie je.
Jo, je to dobré, ale:
- Boj vlka se zraněnou krávou máš uspěchaný, mohl jsi trochu rozepsat, např.: Kráva trhla hlavou v ten směr. Vlk nečekal na další příležitost a udělal skok mířený přímo na krk tura. Zakousl se jí přesně do vole a vytekla spousta krve. Sníh smíchaný s trávou a hlínou od boje, teď dostal barvu více do červena.
- Vlci ho zdravili se štěknutím až na vestě. Zde bych nahradil slovo vesta, za slovo náprsenka, nebo hruď.
- Nepochopil jsem, ten den byl jejich svátkem? Protože jednou to říká Vlk a potom příjde malý vlček a řekne, ať jdou na lov, je noc nocí. Kdyby to byl svátek, tak bych napsal - Našel jsem vás, ostatní už čekají, nezapomeňte, dnes slavíme noc nocí a pořádáme lov.
- Vlk k němu pomalu došel a mladý sklopil hlavu. Vlk pomalu zavrčel a pohodil ohonem až se sníh rozlétl. Máš zde dvakrát vlk za sebou. Zkus to nahradit. Vlk k němu pomalým krokem došel a mladý sklopil hlavu, partner vlčice pomalu zavrčel a pohodil ohonem, až se sníh rozlétl.
- Krvácela z krku a černá krev dopadala na bělostný sníh, aby byla vzápětí rozmetána packami hladové smečky. Černá krev? Možná si chtěl napsat červená, pokud to nebyl nějaký speciální dobytek.
To už je asi vše, co jsem chtěl říct.
3*
S úctou Rotrigo.
Je to dobrý příběh, dobře napsaný. Nicméně si myslím, že by bývalo neškodilo tolik rozvíjet slova, někdy to na mě působilo až překombinovaně. Např. : Starší vlci si byli dobře vědomi síly rohů rozzuřeného tura. Bez těch "rohů" by to možná bylo lepší.
Mladý nízký vlk; snad dvouletý samec. V první chvíli mi slovo nízký asociovalo podlost a až pak jsem pochopila, že se jedná o malé, nevysoké zvíře.
Možná, kdyby se upravil slovosled, povídka by vyzněla jinak.
Např. Za ním vyšla z nízkého podrostu obezřetně další vlčí postava. -> je to takové krkolomné. Možná by to šlo napsat i jinak: Z nízkého podrostu obezřetně vyšla další vlčí postava. A takových vět je tam, bohužel, víc.
Co se týče posledního odstavce, tak jsem dlouho hledala nějakou návaznost na vlčí příběh. Nějakou asociaci, alegorii, nitku, která by mě spojila s dítětem v jeslích. Možná tam ta návaznost je, nějaký předpříběh, ale já jsem ho nepoznala.
Co se týče gramatiky, ano, chybí tam čárky, někdy to ruší ve čtení.
Nejvíce mne zaujal hezky vykreslený vztah mezi vlkem a jeho družkou, takže za tři.
S pozdravem
Lyrie