Kokrhání
| Autor: | Arfandix |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
Zlatý kotouč obzor vítá,
vystřídá jej disk ledový.
Vzdálen čas, kdy znovu svítá,
instinkt včas mi napoví.
Když se noc po kraji šíří
a udusí zvuky všedních dní,
do ulic mé kroky míří.
Večer pro mnohé poslední.
Osamocen, skryt sám v sobě,
vyčkávám na oběť mou.
Klid nenajdu ani v hrobě.
Stín se pohybuje tmou.
Projde kolem, to je jisté.
Nikdy si mě nevšimnou.
Je to dívka, dítě čisté...
Tvář má ještě nevinnou.
Srdce její, jistě ryzí,
na tichou pouť se vypraví.
Lítost, soucit jsou mi cizí.
Něco, co čas nespraví.
Najednou však je mi špatně,
prázdno z duše pryč je zcela.
Ten pocit pamatuji matně.
Rozlévá se uvnitř těla.
Závoj z očí spadl na zem
a barvy září jasněji.
Chudák se zlomeným vazem,
opět dostal naději.
Poutník znovu našel stezku,
musí po ní kráčet dál
pevným krokem, beze stesku.
Posledně se toho bál.
Svět tak klidný z věže zdá se,
otvírám náruč k přivítání.
Již brzo vyjdu vstříc té kráse,
městem se nese kokrhání.
Diskuze
Ta báseň je pěkná, má i určitou hloubku, ale jednoduše mi nešla přes jazyk. Zdála se mi taková tvrdá... jakoby slova neplynula tak, jak by měla. Čeština je tvrdý jazyk, ale dá se změkčit, když pečlivě vybíráte slova... hodnotím tak, jak hodnotím, protože na básni bych si prostě neměla vylámat zuby. Ale obsahově to není špatné...
Samantha
Mgr. Holger - Otázkou je, zda je ta nedostačující zřetelnost špatná. Bůch suť.
Lorri - ano, Tvůj Džekovský výklad je jistě dost přesný, na druhou stranu ho dílko nepodává dostatečně zřetelně, jak by odpovídalo úvodu.
Začal jsem číst a řádky slov jsem polykal plnými doušky - rozplýval jsem se nad jejich chutí... Polykal jsem dál, ale přestal jsem v ústech cítit tu původní kořeněnou chuť. Rozplynula se jako vlny na tiché, noční hladině.
Když to shrnu - báseň se dobře četla. Z počátku pro mě představovala určitý význam, ale pak mi to jen připadalo jako by tuto báseň vychrlil jen stroj - jako by byla jen jejím syntetickým stínem.
Verše jsou hezké, ale čím se více blížíte k cíli, strácí "smysl".
Nekroskop
Asi len pridám olej do ohňa neistoty, ale...
Chrám Matky Božej v Paríži.
Mne kontúry (niekedy až prepiato estétske a prehnané), ktorými autor opisoval rozorvanosť a nenávisť - vonkajšiu i vnútornú - hlavnej postavy, neznámeho, temného cudzinca, evokovali práve obraz hrbáča Quasimoda. Nepripadalo mi to, akoby sa jednalo o postavu zlú, skôr rýdzo zmätenú, ktorá sa ale potom, vďaka vplyvu krásnej Esmeraldy vráti do svetla dňa i duševnej istoty.
Tento svoj názor musím uzavrieť alibistickým dojmom, že autor sa teraz ozaj musí baviť na tom, akú dobrú hádanku pre nás pripravil. Môj pocit z básnej je - ak vezmem do úvahy, že vo mne vyvolala tak konkrétne predstavy... a ja som ani neuvažoval nad iným výkladom - je veľmi dobrý.
Nad hodnotením a zmyslom budem ešte zopár chvíľ uvažovať, no už vopred viem, že - nech bude, ako chce - autorovi blahoželám: jeho dielko sa ukazuje ako živý motýľ pod sklom.
Velice dobré dílo, akorát ti za prvé moc nesedí verše a máš takové jednoduché, místy krkolomné slovní obraty (zdáse-kráse,přivýtání-kokrhání), četl jsem tu ale i horší, zdaleka horší poezii.
Taky by to mohl být chudák zabiják. Někdo, kdo pracuje v noci a dělá to tak dlouho, že už instinktivně pozná její začátek (nemusí se tedy, jako my, obyčejní smrtelníci, dívat z okna, zda už je tma).
- po prvním přečtení -
Vlastně to může být někdo jako Džek Rozparovač. Noční smrti mladých holek, nikdo na něj nikdy nepřišel...
- po druhém přečtení -
Jasně. Pak mu začlo být zle. Bezcitnému se vrátily city. Chudák se zlomeným vazem pak může být sám Džek (snad omluvíte, že jsem si tak pojmenoval hl. hrdinu), osoba bez naděje, které se vaz rázem narovnal. Džek sám sebe pak přirovná k poutníkovi, který opět nalezl stezku (smysl života?), ze které předtím sešel a stala se z něj bestie vraždící lidi v nočním městě.
- po třetím přečtení -
Anebo byl bestií už předtím? Záhadou pro mě zůstává poslední sloka. Co symbolizuje věž? Snad vězení? To by znamenalo, že se dal chytit. Jeho stezkou, které se tak bál, by bylo pokání, přiznání se úřadům. Heh. To zní divně.
Již brzo vyjdu vstříc té kráse
Sebevražda? Skok z vysoké věže, předtím poslední pohled na město, které se pomalu probouzí k životu. Symbolický konec jedné svině jménem Džek?
- po čtvrtém přečtení -
Mno, tahle báseň je zajímavá. Už jen proto, že nutí člověka číst ji několikrát, a po každém přečtení ukáže něco nového. Dovede nakreslit spoustu otazníků. Pravda, působí trošičku umělohmotně (i když to bych přisuzoval spíš faktu, že podobných "vyvrhelských zpovědí" je tu docela dost), přesto dovede zaujmout tím, že "odsejpá", při čtení se necítím nijak špatně nebo nepohodlně. A narozdíl od jiných děl jiných autorů mě vyloženě bavilo dumat nad tím, o čem to celé je.
Na pět zvězd to nejní, ale čtyři si to určitě zaslouží.
S úctou
Lorri, KTiD
Slepě důvěřuji :)
MW - na druhou stranu vem v potaz, že se zrovna tak mohu úplně mýlit...
Nevím, jesli je to mou hloupostí, nebo hloupostí básně, ale já jsem ji nepochopil. Alespoň po prvním přečtení. Zdála se mi hodně nejasná a zmatená, souvislovsti v ní moc složité a zbytečně komplikované, nesnadně odhalitelné.
Připadá mi, že často se mění styl básně a přeskakuje z téma na téma, která mezi sebou mají souvislosti, ale ne tak jasné. To způsobuje onu složitost a těžkopádnost, což je zde největší mínus.
Taky na mne z básně křičí to, že autor se za každou cenu snaží udělat z každého verše rým - někde je verš úplně přirozený a jinde se zas čte a vypadá hodně křečovitě. Další vada...
Plný význam básně a její skrytý podtext a význam jsem si uvědomil až po přečtení magistrovy kritiky. Mě instinkt nenapověděl, že se jedná o noční potvoru. I když ted, co to čtu po druhé si říkám, jak je možné, že jsem si to neuvědomil.
Suma sumárum - na mě až příliš těžkopádné, složité a umělé. Lehký podprůměr.
MW