Články&Eseje

Janika - Azyl Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 29

Nad Erhardem visel těžký, vodou nasáklý mrak. Jeho nepravidelné temné okraje lemované stříbřitou krajkou nevěstily nic dobrého. Nenadálá temnota přinutila pobožný erhardský lid k poslušnosti Pánu a všechny bohumilé ovečky zažehly v oknech svých skromných domků chabé zbytečky svící.

„Bůh nás ochraňuj!“

Modlitba se šířila malou vesničkou. Otec Ignác, který razil heslo svého neblahého jmenovce, Sv. Ignáce Antiochijského: ‚Jsem pšenicí Kristovou, budu semlet zuby dravců, abych byl nalezen čistým chlebem‘, klečel před obrazem Božím a neslyšně zpíval svaté žalmy. Noc se zdála příliš temnou. Měsíc zakrývaly neblahé mraky, mraky těžké jako hřích…

„... Pane, ochraňuj...“

Kratičce zahřmělo. V témže okamžiku se prudce zablesklo, klikatá čára surově projela mraky a na moment osvítila primitivní stavení.

„... Pane, slituj se...“

Po hromu se ozvalo bušení do vrat kostela.

„Azyl, otče! Azyl!“

Otec Ignác se zachvěl jako list ve větru. Otočil svou lysou protáhlou hlavu ke dveřím, pak zavřel oči a začal se modlit: „... budu semlet zuby dravců, abych byl nalezen..."

„Azyl! Azyl, otče, zapřísahám vás!“

Vstal. Jeho srdce nedokázalo odmítnout naléhavou prosbu. Bůh se mnou, povzdychl si, když rozvážným krokem kráčel k vratům dovolujícím vstup na posvěcenou půdu.Další zabušení ho přimělo urychleně zvednout těžkou závoru a otevřít dubové dveře.

„Bůh vám žehnej, otče!“

Náhlý poryv větru a sprška ostrých krupek se opřela do vetchého těla erhardského kněze a smýkla s ním směrem k míse se svěcenou vodou.Otec se zachytil kamenného okraje a jeho dlouhé ušlechtilé prsty se vnořily do posvěcené vody. Někdo k němu přiskočil a pomáhal mu na nohy.

„Ty, Janiko? Co tu děláš?“

„Otče…“

Pohlédl na roztřesenou zmáčenou dívku a zpět k otevřeným dveřím. Dívala se týmž směrem a v jejích očích se zračila nevýslovná hrůza. Raději je rychle zavřel. Janika mezitím vyčerpaně klesla na studenou dlažbu, mokré tmavé vlasy rámovaly její vyděšený obličej.

Vypadala vyčerpaně, jako by ji někdo dlouhé hodiny pronásledoval. Nohy měla podrápané do krve, na útlých bílých pažích vystupovaly napuchlé šrámy. Co se jí, proboha, přihodilo? Vždyť to bylo takové hodné děvče, i práci si našlo, v nedaleké hospodě hostům víno a pečeni roznášelo. Nebylo bohabojnější ovečky v jeho stádu!

„Janiko!“ poplácal ji po bledých tvářích. „Co se stalo? Proč jsi křičela o azyl?“

Pootevřela oči a znovu je vyděšeně upřela na dveře. Byla napjatá jako srna, když ucítí loveckého psa. Cítil, jak se její neklid přenáší i na něho.

„Neudělala jsem to, otče… Zabili ho… Viděla jsem…“

Najednou prudce vyskočila a schovala se za oltář. Znala to tu, proto věděla, že když odhrne slaměnou rohož, dostane se do tmavé chodby a odtud za ves, do lesů. Ta chodba byla použita jen jednou, před pár lety, kdy do kostela vtrhli vrazi jako ti, co ji… Než stačila domyslet, těžké dubové dveře se rozlétly a do kostela vpadla pětice mužů.

Otec ohromeně sledoval statné neohrožené muže, jak se jeden po druhém přibližují ke skromnému oltáři a odhadují, co stojí za to ukrást. Popravdě, moc toho nebylo: měděný kalich, železný svícen…

Otec křečovitě sevřel dřevěný růženec se stříbrným krucifixem a mátožně se zvedl ze své pozice odhozeného skřeta. Sebral veškerou svou odvahu a neohroženě předešel spěchající rytíře, kteří však k jeho úžasu poklekali před oltářem jako ty nejpokornější ovečky.

„Pochválen buď Ješíš Kristus...“

„Až na věky...“

Otec Ignác neskrýval svou zlost a přísně si měřil neurvalé hosty.Všichni byli zmáčeni prudkým lijákem.Tvářili se sice pokorně, přesto z nich cítil neuvěřitelně silného ducha nepokory, neponížení se, ba dokonce vzdoru. Bezděčně shlédl na jejich zbroj. Byla z kvalitní oceli, drátěné košile, ukované z bezchybných oček, byly husté a těžké, přilbice, držené uctivě pod levou paží, dávaly tušit, že jde o mistrovskou práci tepce z dálných krajů .Kříže mečů zdobily neuvěřitelně velké drahokamy.

„Kde je?“

„Kdo?“

„No tak, otče, víme, že vběhla sem!“ řekl vysoký rytíř a pokynem hlavy poslal své muže prohlédnout kostel. Jeden z nich dokonce vyběhl zpět do deště…

„Na tohle nemáte právo! Tohle je dům Boží a vy…“

Tu ránu nečekal, proto mu chvilku trvalo, než rozmazaný svět znovu nabyl jasných obrysů. Když se vzpamatoval, rytíř mu otázku položil znovu.

„Nevím, koho hledáte, ani proč,“zasípal a v duchu se modlil, aby Janika včas doběhla za ves a přivedla pomoc.

„Tak dobře“, povzdychl si rytíř. „Mladou holku. Okradla mě a mé přátelé a aby se na její zločin nepřišlo, zapálila hospodu. Nevěříš? Tak pojď!“ Vyvlekl nebohého kněze před kostel a surově ho natočil směrem, kde v dáli žhnulo jakési stavení. Požár to musel být obrovský, protože ani přes vytrvalý déšť se nezdálo, že by mu docházely síly. „Mám spoustu svědků, kteří ji viděli! Tak, a teď mi řekni, kde je!“ zatřásl jím a pak ho neurvale odtáhl zpět do kostela.

„Neudělala to,“ zašeptal kněz roztřeseně.

„Takže se ti svěřila, co?“ Rytíř se rozesmál krutým chraplavým smíchem a praštil s ním o zeď. Knězova hlava tupě narazila na vyčnívající kámen. „Sakra,“ zaklel rytíř a ohlédl se za svými přáteli. „Našli jste ji?“

„Nikde tu není, Earthe!“

Earth! Otec pootevřel oči a bolestí zaúpěl. Earth! Mladší bratr pána z Ledštejnu jeho sten zaslechl a aby se ubohý kněz déle netrápil, poslal jeho duši k Bohu přesnou ranou přímo do srdce.

Druhý den vjela do Erhardemu skupina rytířů, aby lidu oznámila, že pán z Ledštejnu byl nalezen mrtev. Obviněna byla Janika, služebná v hostinci, který zapálila, aby zakryla svůj ohavný čin.

Nový pán na Ledštejnu, Earth, na ni vypsal tučnou odměnu.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Ahoj Lyrie

Už je to několikátá povídka, co nám dalo znát tve pero a jsem opět polichocen. Moc se mi líbí atmosféra příběhu, která ukazuje středověk ve své plné "kráse".
Nevidím tedy důvod, proč by si něměla uveřejnit tvá další díla na zdejším servru. Vím, že to na mě pramálo záleží, ale těším se na další pokračování Janiky.

Nekroskop


 Uživatel úrovně 0

Když to tak v šest ráno čtu,nezdá se mi to špatné...nevím je to můj názor,ale jakoby takové trochu jednotvárné,ale je to jem můj názor,kterým však neshazuji celé dílko...příběh je celkem dobrý,i když se přiznám,že jsem ho přílišně ke konci nepochopil...a nevím,jestli je to jen můj dojem nebo se opravdu chystá pokračování?Ten konec je otevřený...
Takže to shrňme...až,podle mě,na jednotvárnost to je dobré...takže...se nech překvapit.=)

Nechť vás provází světlo
Astrak


 Uživatel úrovně 0

Fengel:
*
Máš samozřejmě pravdu, zabití kněze je obrovský hřích a k tomu ještě na posvěcené půdě, to si prostě církev nemůže nechat líbit.

Děkuji za Tvé kritiky, velmi si jich vážím.:-))

Co se týče dalších pokračování, mno, uvidíme, trojka je hotová, čtyřka téměř také... Jen si nejsem jistá, zda se to hodí sem na DrD (chci tím říct, že se v povídce nevyskytují žádné fantasy postavy).
*
Děkuji za Tvou přízeň.:-))
*
Lyrie


 Uživatel úrovně 0

Takže po přečtení druhé části už vím aspoň u některých věcí na čem jsem. Myslím si, že některé věci, které jsem napsal i nenapsal, které jsem si jen myslel, se mohou i vyjasnit, ale až později. Zatím aspoň vím, že třeba zabití kněze může mít dosti důrazný důsledek. Stejně jako jiné některé části.

Po době, které jsem přečetl Janiku - Návrat, tak aspoň už vím, že oproti tomu, jak tady se příběh -aspoň podle mého názoru- trochu vlekl, tak v pokračování je již lepší. Pointa, o které jsem si myslel, že mi nějak utekla, tak jsem zjistil, že jsem ji nakonec chytil do pasti a neunikla mi. Jen mi prostě příběh trochu zamotal hlavu, protože mi to přišlo, jako kdyby se povídka v půlce naráz rozdělila úplně bez rozmyslu. Smysl to mělo.

Tak teď autorce jen mohu poblahopřát a popohnat ji do další činnosti, ať je co číst.


 Uživatel úrovně 0

No, poopravdě jsem si tohle dílko přečetl, abych byl v obraze, když si chci přečíst již ten Návrat, tak abych věděl o co jde. Podle mě má povídká rychlý spád, který se trošku zasekne v části, když muži vtrhnou do kostela. Bylo to realistické, ačkoli ta vražda kněze, to by byl opravdu hodně velký zločin (hřích).

Povídka je psaná vážně a má to dokreslit tu atmosféru (prudký liják, zajetí, vražda), aby si čtenáři uvědomili, jak je to napínavé a v jaké těžké situaci Janika je. Na mě to zapůsobilo tak napůl. Povídka je psaná kvalitně, líbí se mi, ale nejsem si jistý, jestli jsem jí přišel až tak úplně na chuť. nebo jestli mi nějak neunikla pointa celého příběhu.. Od konce jsem čekal trochu větší spád, nebo nějak více dramatický, podle toho jak se to vyvíjelo v příběhu..

Snad se to v dalším pokračování vyjasní...


 Uživatel úrovně 0

Pěkně napsané, zajímavé, dobrý "příběh"....čili za 4 :)


 Uživatel úrovně 0

Alanil: V čekárně čeká 2. část nazvaná Návrat a včera jsem spáchala další pokračování prozatímně nazvané Osudem prokletá, o kterém se zatím rozhoduji, zda ho poslat na schválení či nikoli. Prakticky každá část je nějak uzavřená, ale zatím se mi ještě s Janikou nechtělo rozloučit. Kdoví, třeba to udělám při 156 pokračování :-)) (nééé, žertuji :-D )


 Uživatel úrovně 0

Môžem sa mimochodom opýtať, kolko pokračovaní sa chystá?


 Uživatel úrovně 0

Také se těším na pokračování.
Až se tu bude vyjímat "Janika - Azyl" a "Janika - něco", bude to vypadat mnohem lépe.

Opravdu příjemně mě to překvapilo. Něco tak jednoduchého (to není urážka) je v podstatě originální.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím Lyrie,
Tvé jméno se začíná stávat zárukou kvality.

Jen pár věcí mne zarazilo v pasáži, kdy rytíři vchází do chrámu. Přepokládám, že informace, že odhadují, co stojí za to ukrást, je jen pohledem kněze. Pak se mi nezdá přívlastek neohrožený, který si představuji spíš v "dobrém" slova smyslu a nepoužil bych ho u pravděpodobných zlodějů.
Připomínku bych měl ještě k "pozici odhozeného skřeta". Dost dobře si to nedokážu představit, protože odhozený skřet pro mě pořád ještě symbolizuje spíš nebezpečnou potvoru, než neškodného starce (ale asi to bude asociací na "fantasy skřeta"...pokud by byl myšlen skřet ve smyslu člověka velmi malého vzrůstu, pak by to asi bylo v pořádku...ovšem obávám se, že v tomto prostředí asociace na fantasy přijde skoro vždy).

Už se těším na pokračování.
S úctou Adso