Óda na Parida
| Autor: | Astrak |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
Toť věhlasný Tróje princ
houževnatý, jak zocelila ho příroda
pečlivý, což naučila ho stáda ovčí
moudrosti sic příliš nepobral,
toť však vyváženo lstivostí,
co pomáhá mu v boji
Jméno jeho Paris zní,
v dětství opuštěn
a v dospělosti, kdy byl znovu nalezen,
sláva jeho povstala
Toť rozvážný, statečný i silný trůnu následník jest
V kraji zemském, jak ho známe,
nenajde se lučištník zručnější,
než právě Paris
Den, kdy padl v boji,
však žádný trojský obyvatel netruchlil,
jak jeho sláva vyvstala,
tak také vyhasla
Poslední nádech jeho uskutečnil se v boji,
bil se udatně, jak jeho pověst praví ,
nestačilo to však na další bytí jeho
Končí doba Parida, syna Primea, prince Tróje,
město upadá, pouze ruiny zbývají
Paris, sic pohřben, vzorem udatnosti jest
Ten příběh jeho vyprávěn bude na věky
všech věků
Diskuze
Líbí se mi škoda že to skončilo špatně
Musím říct, že se mi to moc dobré nezdá...Ačkoliv některé verše mají v sobě zárodek dobrého nápadu, ten se nerozvíjí a pokaždé zanikne. Z toho plyne i další zádrhel...arytmie básně. Nemůžu si pomoct. Snad je to slovosledem, snad délkou slov...Není to volným rýmem, pro ten mám docela pochopení a sám ho občas rád použiju....
2*
PS: Autore o vydařenosti bych raději mlčel:-/...
Tohle je ten nejsprávnější případ, jak Dilvish řekl, poezie pro všední hospodské večery kdesi tam... Díky její schematické schematičnosti, suchosti, sdílnosti a prostosti ji můžeme použít jako skvělý model pro opěvování hrdinů našich světů. 4* nedám proto, že by mě nějak nadchla - jen pro to, že sem skvěle zapadne a je tuctová, ale zároveň jsem tuctovější ještě nečetl, pročež tedy 4.
Mě osobně se báseň líbí, zní oslavně a hrdinsky a ač Parida nemám příliš v lásce, toto dílko by mě jako bardova posluchače zaujalo a podnítilo se o něj zajímat.
Jedinou předností díla pro mne je jeho trefnost. Totiž spadá krásně pod poezii, jaká by měla být k mání na tomto serveru, oslavná óda je přesně to pravé bardské...
Nicméně, nikdy sem použitelnost v drd příliš nezohledňoval v hodnocení, z pohledu subjektivního mě báseň moc nechytla. Je suchá, neosobní, nekonkrétní. Popisuje hrdinu jako samozřejmost... Řekl bych, že je vidět jak dílo vychází z jiných děl, ne z vlastního zamyšlení nad hrdinou. Pokud se vrháš na téma, které je takové "tradiční", měl bys přinést svůj pohled na věc. Nepřipadá mi, že bys ódu nějak lyrizoval, nebo nabýdl osobní pohled.
Z formální strany mi vadí neomalenost vyjádření. Zezačátku mi ani nepřišla, ale ke konci je patrné opakování slov (však je pěkný počin, ale nesmí se přehnat), jak-tak - za to by Ti naše češtinářka utrhla hlavu... Celkově mám pocit, že jsou verše úlomkovité a hmm... Nevidím žádnou pečlivost bardu vlastní.
Nakonec sem přihlédl lehce k faktu, že se jedná o bardskou poezii, čistě subjektivně bych dal ještě o hvězdu méně.
Trochu méně sebevědomí, inspiraci a věcné kritiky přeji...
Zdravím,
Naozaj mi v tomto diele chýba akýsi zámer. Dobre, nie priamo myšlienka. Absenciu idey sa autor snaží ospravedlniť tézou "Ten příběh jeho...", ktorá naznačuje, že báseň má informačný charakter. Takže niečo ako bardská oslavná báseň alebo lepšie: trúfalo to nazvem Homér z opačnej strany.
Tažko mi je tento kúsok zaradiť do akéhosi rámca. Snaží sa to spraviť z Parida hrdinu. Dajme tomu, hoci sa s tým - podobne ako Holger - nestotožním, pretože Paris je príliš okatým vzorom nerozvážnosti a naivity na to, aby sme ho mohli pasovať za vzor udatnosti.
Moje pocity z celého tohoto počinu sú skôr obyčajné. Básnička neprináša na žiadnom poli nič prevratné. Možno keby sa viac snažila odôvodniť svoju tému(?).
Nad hodnotením ešte chvíľku pouvažujem.
pekný večer
Darian
... Mocný jsi byl, ne,
když já, nymfa, mocného toku dcera,
tebe, manžela svého, jsem milovala.
Ty, který nyní jsi Priamův syn
– buď pravda víc, než úcta má –
tys otrokem byl
a já, nymfa,
otroka manželem mít jsem odvahu měla!
Často ve stínu stromů neb uprostřed stád
jsme odpočívali
a trávník vystlaný listím byl naším lůžkem.
Na slámě často a na seně do výše nakupeném
v chatrči nízké před mrazem pronikavým
byli jsme chráněni...
(Oinóné Paridovi, Publius Ovidius Naso – Listy heroin.)
Netuším, do jaké míry se líčení Parida v tomto dílku odvíjí od různých náhledů na tohoto hrdinu. Jakkoli mohl být Homérův popis vůči Trójanům zaujatý, jistě se v pozdější době i tento hrdina dočkal rehabilitace a třebaže bych ho sám vzorem udatnosti, rozvážným, statečným, silným, udatným nenazval, autorovi jeho náhled brát nemohu.
Paris, jako syn Priamův je běžně uváděn, Primeův syn – jsem slyšel poprvé, proto bych se autora rád zeptal, kterým dílem se nechal inspirovat, resp. kde tento přepis jména našel (je možné, že jde o jiný překlad, či zdrojem bylo dílo jiného autora.)
Po formální stránce se nemíním v dílce nijak šťourat, protože formu těchto děl neznám ani po teoretické stránce, na první pohled se ve srovnání s Ovidiovým textem nezdá nijak scestná a osobně ji považuji za vhodnou.
Co však považuji za achilovku tohoto dílka? Autor začal věcně a velmi slibně, nicméně od okamžiku smrti již jen suše konstatuje. Chybí zde nějaké další prohloubení tématu, takže čtenáři nakonec není jasné, co chtěl autor svým dílkem říci, zda se omezil na lakonické konstatování, že Paris je vzorem udatnosti a tak tomu bude po věky věků, nebo pouze nedokázal do dílka vštípit více.
Ostatně zručné zacházení s lukem a smrt v boji ještě z nikoho vzor udatnosti neudělá – tato část v díle chybí, proto dílko do polohy konstatování skutečností snadno sklouzne.
Dílko považuji za nadprůměrné, nicméně budu hodnotit přísněji a přikloním se k nižšímu hodnocení ze dvou možností...
Zdrví Holger