China Miéville: Železná rada
| Autor: | Shelagh |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 1 |
Nový Krobuzon je v krizi. Vleklá válka, despotické metody vládnoucí vrstvy, násilí v ulicích, zárodky revoluce, ožívající mýty…
Na počátku románu se seznamujeme s novokrobuzonským obchodníkem Rubcem, který se vydává spolu s několika přáteli a známými na ilegální výpravu za Judou Lövem, mužem hledajícím legendární Železnou radu, mýtus, který by mohl město zachránit.
Druhá linie příběhu se odehrává uvnitř Nového Krobuzonu, kde po letech prosperity dochází ke stagnaci hospodářství, navíc se vleče válka s Tešem, která pozbyla veškerá pravidla. Krobuzon je zmítán nespokojeností s oficiálními strukturami a nedostatkem práce, na ulicích a po tavernách se formují radikální bojůvky a organizace, které se milice snaží tvrdě potírat. Ke všemu se ještě tříští určitý status quo mezi jednotlivými rasami, výbuchy rasistického násilí zasahují jinak relativně tolerantní obyvatele města. V tomto tavícím kotli se potlouká Ori, mladý muž plný ideálů, kterého omrzí žvanit o nové a spravedlivé společnosti. Své vize tak hodlá uskutečňovat právě prostřednictvím radikálních akcí.
V neposlední řadě pak sledujeme samotný životní příběh Judy Löwa (pokud vám jeho jméno něco připomíná, nemýlíte se – Juda provozuje druh jeden druh thaumaturgického umění – golemetrii, díky které dokáže stvořit golema v podstatě z čehokoliv a obdařit ho „odživotem“. Sám Miéville se nechal slyšet, že se v této postavě nechal přímo inspirovat pověstí o rabim a pražském golemovi). Judovo životní poslání se spájí s výstavbou železnice, která je vizionářským dílem nadaného průzkumníka, technika a stvořitele Transkontinentální železniční tratě Klimata Tepece. Nicméně se ukazuje, že v pozadí tohoto grandiózního podniku je příliš mnoho prostoru pro intriky, korupci a podvody, které se odrážejí na práci stavitelů v první linii a zprostředkovaně tak vedou ke vzniku právě Železné rady.
Jak je vidno, Železná rada je mnohovrstevnatý román poskládaný z příběhů, které se vzájemně doplňují a ovlivňují. Celek pak představí obraz světa Bas-Lagu a Nového Krobuzonu zhruba dvacet let po událostech odehrávajících se v Nádraží Perdido.
Zajímavé je, že hlavní nosná linka románu se dost podobá románu jiného britského fantastického spisovatele, který je s Miévillem zjednodušeně řečeno „na jedné vlně“, a to románu Světověk od Iana McLeoda. V obou románech jde zejména o jakousi alternativu dějin konce 19. století s jeho obdobím uvědomování si síly pracujícího člověka a jeho vymezování vůči zaměstnavateli, boj o práva obyčejných i neobyčejných zaměstnanců, vznik různých sociálních, revolučních a odborových hnutí. Tyto levicové tóny, uvažování a konání hrdinů mohou být mnohým čtenářům naší provenience proti srsti, ale je třeba si uvědomit, že Miéville (a potažmo zmiňovaný McLeod) naprosto věrně postihuje atmosféru sociálních přetlaků období industriálního rozvoje.
Ale abych nevzbudila mylný dojem, že Železná rada je sociální román – ne, je to fantastický román s úžasnými inovativními nápady, díky námětu stavby železnice překonávající veškeré nástrahy přírody a domorodců vám také možná připadne blízký románům Zane Greye.
Miévillova imaginace se zde opět projevuje v plné šíři a celkově mi připadá pestřejší než jeho předchozí román Jizva, který se odehrával v sevřeném prostředí komplexu plovoucího po oceánech a hledajícího svou bílou velrybu.
V Železné radě se setkáme se známými i novými rasami, díky motivům cesty poznáme nová prostředí celého kontinentu Bas-Lagu a budeme zasvěceni do dalších oborů thaumaturgie. Odkazy na události a postavy vyskytující se v Nádraží Perdido jsou poměrně časté, nicméně jsou podány tak, že čtenáři neznalému předchozích událostí nebudou chybět žádné podstatné informace. Jsou to vlastně takové ty perličky, o kterých si věrní Miévillovi čtenáři mohou říct: Ale já vím jak to bylo doopravdy!
Celkově lze říci, že Železná rada není taková pecka jako Nádraží Perdido, kde když se zakousnete do děje, musíte to ještě ten den dočíst. Rada je to takovým tím čtenářským zážitkem, který si užíváte spíš pomaleji, o to ale důkladněji. A o tom mimo jiné také svědčí délka této recenze, která je skoro dvakrát tak dlouhá, než obvykle píšu.
(China Miéville: Železná rada. Z anglického originálu Iron Council přeložil Milan Žáček. Obálka: Edward Miller. Vydalo Nakladatelství Laser-books s. r. o., Plzeň 2005, vydání první. Cena: 275,- Kč.)
Diskuze
Corwin45A: Dle mého by to sociální román byl, pokud by neobsahoval jiné prvky, pokud by stěžejními tématy byly pouze sociální otázky - a tak tomu v Železné radě není. Jsou zastoupeny hojně, to ano, ale vyskytuje se tam tolik jiných tématických motivů, že bych to nechtěla zjednodušovat. Navíc Miévill nevidí věci tak jednoduše - tihle to dělají jedině dobře, tihle špatně. Ano, fandí té "levicovější straně", na druhou stranu vidí Železnou radu jako něco vzniklého z nutnosti, pod tlakem okolností a pod tlakem okolností také fungujícího. Proto má Rada také ten mýtický rozměr. Jenže při střetu s jinými okolnostmi (systém v Novém Krobuzonu, válka s Tešem) by ani sebelépe fungující malé "komunistické" společenství nemělo šanci přetrvat a předat své ideály, což podle mě pochopil jediný Juda Löw, proto všechno končí tak, jak končí... Nechat alespoň ten mýtus, něco, k čemu se dá upínat ve zlých chvílích.
Otázka pre všetkých: je správne (/dobré) hodnotiť recenziu keď niekto (v tomto prípade som ju ani ja) nečítal knihu?
Trochu mě zaráží tvrzení, že nejde o sociální román, mě naopak přišla takle část kniihy hodně výrazná. Zvláště v druhé části knihy, kde se setkají obyvatelé "kapitalistického" Nového Krobuzonu s "komunistickou" (v tom nejlepším, ideálním slova smyslu) Železnou radou jako by se autor snažil ukázat naprostou zrůdnost Krobuzonu a ušlechtilost Rady. Část, kde cestovatelé "pochopí, že se setkali s novými, lepšími lidmy" mi připoměla Titanus a podobné romány z 50. a 60. let z východního bloku. To samozřejmě knize nijak neubírá na kvalitě a působivosti, ale jsem přesvědčen že na tohle poselství kladl autor mnohem větší důraz než v Nádraží Perdidu a Jizvě.
Protože jsem Železnou radu též četl a protože jsem jí seznal stejně kvalitní, jakou ji seznala Shelagh, dovolím si pár stručných poznámek.
Knihu jsem četl v krátkém sledu po Jizvě (Nádraží Perdido jsem, žel, nečetl) a v porovnání s ní je pro mě zápletka o něco mystičtější a její konec ještě ....zvláštnější. Co jsem ale seznal za největší autorův pokrok byl vývoj postav - autor totiž do jejich charakterů promítl zároveň jejich sexualitu - s celou komičností až ubohostí lidské sexuality. Což udělalo z charatkerů charatkery.
Nádherná je i paralela s reálným světěm, neboť jakkoliv velké a vznešené činy byly vykonány, lidstvo (resp. tvorstvo) zůstane nakonec vždy stejné. Nebo alespoň život většiny zůstane.
Kniha, resp. celá serie, je pro mě ohromná především pro nádhernou rozmanitost světa, konečně nemám v ruce další z klasických fantasy s více či méně vznešenými nebo temnými elfy, s vládcem všech draků a neschopným králem - převraťe si to jak chcete. Příkladem toho budiž např. magická válka, ke které zde dochází. Není to pouhé vrhání ohnivých koulí tuctovými mágy do nepřátelských řad, tentokrát je vedená pomocí skutečně nádherně promyšleného kroku, komplexního, náročného a ...ale to si přečtete sami.
Raději se nebudu více rozepisovat, neb už teď hrozilo prozrazování.
Každopádně si ale neodpustím poznámku, že kniha je skutečně právě tak čtivá, jak zmiňovala Shelagh - a možná ještě čtivější.
Skvělá recenze na skvělou knihu.
Recenze, která obsahuje všechny náležitosti recenze. Nemíním ji komentovat.