Gurni  8. 5. 2006 v 20:35:52

Dilvish: no......to ses zase jednou vytáhl. Podle mě naprosto perfektní. Dost často už se ani nesnažím chápat smysl poezie a žiju jenom z toho jak na mě působí. A ta Tvoje mě vážně dostává. S klidným svědomím ti těch 5 dám.

jen tak naokraj: píše se shoří....

prokletý Dilvish  7. 5. 2006 v 15:04:41

*neni videt pod hromadamy popelu*
Ted to po sobe ctu... Promin, ale ani tak by to nebylo tak, jak sem měl v zameru.

Martuf  7. 5. 2006 v 10:02:42

2Dilvish: tak dekuju ze sis precet muj prispevek opravdu dukladne, protoze ja sem napsal popelem a ne plamenem.. vim detail, ale dulezitej...

prokletý Dilvish  7. 5. 2006 v 2:50:43

Pro pořádek uvedu, že přiznávám svoji chybu. Slova nihilismus a nehilismus mají totožný význam a Apea jej vystihla velmi dobře. *sype si na hlavu další pytel popela*

Snad jen si dovolím upozornit, Apeo, že ses ale nijak nevyjádřila k básničce samotné :)

Martuf: Možná plamen lépe zní, ale minulo by se to účinkem, protože plamenem lehnout nemělo.. "prázdno" je skutečně nezbytné pro informaci.

Darian  6. 5. 2006 v 19:50:02

Zdravím.

Je to veľmi zaujímavá báseň. Každopádne je téma veľmi frekventovaná, ale to zas tak nevadí, pokiaľ je podaná pekne. A ona vlastne nie je podaná zle.

Zaregistroval som jedno miesto, pri ktorom som sa zastavil. "Je to toto: A blesky, to andělé mučeni planou," - zvláštna mi tam príjde tá čiarka za spojením "A blesky". Nebolo by to vhodnejšie riešiť otáznikom (rečnická otázka), alebo pomlčkou?

Inak IMHO je tá báseň z formálneho hľadiska dobrá. Nedostatok tejto básne - aspoň u mňa - vidím v tom, že je akoby bez emócií. Proste je to všetko fajn napísané, ale mňa osobne to neoslovuje až tak veľmi.

Táto báseň je veľmi dobrá. Rýmy sú dobré, občas mirene kostrbaté, ale určite sa to rýmuje tam, kde sa to má rýmovať. Asi aj povedala všetko, čo mala, ale mne toho nepovedala až tak veľa - verdikt: 3*

Pekný deň

Martuf  6. 5. 2006 v 12:30:33

Tak... musim rict ze co se tyce obsahu a vciteni, je to moc pekne. Ale nektere verse pokulhavaj a asi bych je trochu poopravil... jestli ses pri psani moc na formu nedival, tak to je chyba. nebudu se tu rozepisovat proc, to uz tu v diskuzi je... k nekolika tobe vytknutym chybkam bych pridal jenom to, ze v posledni sloce bych zmenil jeden vers...

...Ale úsměv mu zmrzne, až i peklo lehne popelem.

nevim, nechci rikat ze to je lepsi, treba to takhle ztratilo to co si chtel rict, ale libi se mi to vic...

Apea  6. 5. 2006 v 12:21:34

Slovo „nihilismus“ podle vyprávění bájných starců (od kterých to převzaly slovníky) poprvé použil jakýsi Jacobi, německý myslitel v osmnáctém století, aby popsal dojem, kterým na něj zapůsobily intelektuální výkony německé klasické filosofie, zvlášť Kantův. Dojem téměř obdivný, leč trochu zděšený z toho, jak radikálně tato filosofie odmítla spolehlivost „samozřejmě“ uznávaných pravd a hodnot (hodně a hodně zjednodušuji).
Kariéru ovšem slovo „nihilismus“ udělalo až o něco později v carském Rusku. Gercen, kníže Bakunin zamilovaný do anarchie a radostně se k nihilismu hlásící a nakonec Turgeněv, který v jedné své povídce konečně slovo zpopularizoval do té míry, že si nihilismus začal brát do úst kdekterý žurnalista. S tím, že v tom žurnalistickém použití zazníval odkaz hrdinu příslušné Turgeňěvovy povídky, sršatého a neomaleného dědka, který využívaje své rozsáhlé vzdělání sděloval ukřičeně světu složitě jednoduché moudro: „Všechno je na hovno, jenom včely na med. A ten je taky na hovno.“ Vznešeně se tomu říká postoj totální negace.
Mám ráda jednu Puškinovu báseň, ve které podle mého názoru vystihl to, proč se právě na širé Rusi kolem nihilismu tolik nadělalo:

Anjel

Stál anděl něžný, jas kolem hlavy,
u rajských bran, pln pokoje,
a nad pekelný údol tmavý
se vznesl démon odboje.

Duch pochyby, duch popírání
zvedl zrak k očím anděla
a pocitem divým znenadání
se jeho duše zachvěla.

Ach, proč jsem zase tebe viděl,
Buď sbohem!“ Sbohem, prokletě...
„Ne vše jsem v nebi nenáviděl
a nezhrdal vším ve světě“

Existuje jeden dobrý český překlad, který nevlastním, takže jsem upravila jiný, co se mi mnoho nelíbil. Chyby jsou na mě :-)

Tuhle básničku bychom mohl číst v dost osobní rovině, anděl by tu mohl hrát podobnou roli jako v rytíři Františka Gellnera, té smutné postavě:

„On nectil boha, neposlouchal krále,
popíral všechno vesele,
poměrně pozdě mu došlo ale,
že nejsou andělé.“

Puškin ženy miloval, hodně a rád, ale oproti Gellnerovi si je opravdu nezaměňoval s anděli (tvory to k uctívání, dle řady teologií navíc bezpohlavními). Puškinův problém byl jinde – vzpoura proti tyranovi, proč ne, oběsit posledního cara na střívku posledního popa, budiž ... ale postavit se proti carovi, to znamená odmítnout také řád, umění a kulturu, protože to vše car se svým dvůr reprezentoval, od Petra Velikého navíc včetně „okna do Evropy“. Co bez dvora zbývalo? Tupost a malost ruských kupců a duše lidu, vyjádřená ve slovesnosti sice snad vhodné k opěvování, ale s obzory příliš omezenými. Anebo být nihilistou, který si dokáže namluvit, že všechno to falešné pozlátko jest dobré lede ke zničení, že se s ním nesmíme nechat korumpovat a smést ho, aby bylo místo pro lepší svět – ruská ruleta, hop nebo trop.

Jenže tohle platí pro Bakunina, nikoli pro Dostojevského. Dostojevský je myslitel smrti boha. Bůh nemůže být ( či je leda bezmocný, trpící bůh), protože bytost hodná uctívání by sice mohla připustit katastrofy, epidemie, války, ale nikoliv slzy dětí – utrpení dětí, z toho není možné boha ospravedlnit. A pokud je bůh mrtev, pak je vše dovoleno – ta nejstrašlivější úzkost, jakou si Dostojevský umí představit, svět bez vykoupení a odpuštění...bez nebeského cara, který našim činům dává smysl, který mu nedokážeme dát sami. Jenže to jsou spíš Bratři Karamzinové než Zločin a trest.
Nepopsala bych to dobře, zažila jsem chvíli to rudé carství a do těhle poddanských zákoutí ruské duše neumím nahlížet bez děsu a odporu.

Za války, té druhé a větší, napasoval Martin Heidegger pojem nihilismu na Nietzcheho. Nietzche shodou okolností též hlásal smrt boha, jenže v jeho podání to byla osvobodivá zpráva. Heidegger, tehda zakládající člen dozentbundu, spolku založeného hlavně za účelem prosazování rasové čistoty a nacistické věrnosti jakožto měřítek vědecké velikosti, si řešil touto interpretací nietzcheho dva velké problémy – problém vstřícné předposranosti vůči nacismu a problém špatného svědomí – předvedl ovšem, že i svině může ze špinavých pohnutek psát velkou a vynikající filosofii. Nicméně bez takto zavedeného pojmu „nihilismu“ bych se raději obešla.

p.s.
Všiměte si, jak podlézám redaktorovi rubriky. Vím, že má rád anděly a tak jsem je nacpala i do nihilismu. :-))

Mgr. Holger  5. 5. 2006 v 22:32:55

Dilvish - vzhledem k tomu, že můj slovník cizích slov slovo nehilismus nezná, požádám Tě o citaci odborného textu, kde bych se o tomto "směru" mohl poučit.

Raskolnikova lze hodnotit spíše jako cynika, kryptofašistu, anarchistu...

Ostatně výklad nihilismu, který zde nastiňuješ se váže k jeho politickému výkladu, slovník uvádí i další formulace nihilismu:

"Z latinského nic. Přesvědčení, které z obecné zkušenosti, že nic na světě nemá absolutní hodnotu či platnost, vyvozuje, že nic neplatí, nic nemá cenu. Odmítá jakýkoli základ pravdy či dobra, jemuž by člověk byl zavázán poslušností či věrností. Obecněji pochybnost o platnosti všech uznávaných hodnot či náboženství. Téma nihilismu otevřel Nietzsche, který svoji filosofii chápal jako překonání nihilismu důrazem na lidskou vůli a tvořivost."

"Že se nejvyšší hodnoty znehodnocují" (Friedrich Nietzsche), je proces, který nejvýše soucítí s představou "nejvyšší bytosti". "Bůh je mrtev!" volají nejen teologičtí současníci nihilismu (viz teologie smrti Boha), a to spíše s ulehčením, než otřeseni."

"v širším slova smyslu popírání vžitých pojmů, zásad, tradic a názorů"

Tedy nejde o vzdor systému - to vyjadřuje termit anarchie - jde o mnohem širší popření - sociálních, kulturních, ideologických spojitostí, ve snaze pochopit principy bytí v uchopení nebytí. Toto popření se neděje formou negace, kdy proti tvrzení / skutečnosti stavíš opak (viz např. Bůh je špatný - velebme Satana), ale definitivním popřením (ani Bůh, ani Satan neexistují, ostatně co existuje).

Marsia  5. 5. 2006 v 15:54:57

prokletý Dilvish: Nemyslím si, aby bylo nutné, aby tě ta báseň oslovila, byla dána jako příklad, co se dá dělat s formou. Záleží jen na tom, jestli jsi pochopil, co jí chtěl básník říct a hlavně - jak to vyjádřil.

K tvé otázce, myslím, že minimálně jedno tvé dílko mě oslovilo hodně, bohužel si nepamatuji, jak se jmenovalo, zveřejnil jsi ho u stolu Poezie (a psala jsem ti poštou, že se mi to moc líbilo), a možná se mi zezačátku tvá poezie docela líbila tak všeobecně, viděla jsem v ní skrytý potenciál a čekala jsem, že se časem vypracuje... Jenže tvé básničky jsou převážně stejné, značná část je psaná skoro stejnou formou, která má stále stejné nedostatky, a píšeš o tom samém. Asi se mi to už moc okoukalo.

prokletý Dilvish  5. 5. 2006 v 15:26:20

Holger:
Účelem mého drobného slovíčkaření bylo jen podotknout, že báseň neměla vyznít nihilisticky (nihilista byl například hrdina románu jednoho z ruských realistů... Myslím, že to bylo v Dostojevského <nebo jak se to skloňuje> Zločinu a trestu.) Každopádně by to vyjadřovalo amorálnost a vzdor jakémukoliv systému, kdežto takto (snad v duchu nehilismu) poukazuje jenom na zmar a zbytečnost.

Těžko tvrdit, že sem fylozof...

Marsia:
Znám tu báseň, kterou uvádíš... A zrovna tato nijak neoslovuje mě, přestože ji psal uznávaný básník.

Ale na to, na co sem se ptal, na tos mi neodpověděla.

Mimochodem, nikdy sem o sobě netrvdil, že jsem "dobrý básník", vím, že nedokáži oslovit každého. Vlastně dokáži oslovit jenom toho, kdo se mnou souhlasí...

Pán Prstenů: Jenom metafora, samozřejmě.
Raukó: Děkuji za uznání.