Články&Eseje

Svět pod mraky Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19


Slovo úvodem: Inspirací pro tento příběh bylo vyprávění Mojmíra, Ivrina a Droga, tří mnichů ve službách Lumentarského kříže. Úplný příběh tří hrdinů, z nichž tato povídka dotýká se pouze jednoho, je v současné době sepisován čtveřicí kronikářů u stolu 'Ročník 851' ve zdejší putyce. Jakmile bude kronika hotova, nechají písaři nahlédnout kteréhokoli návštěvníka putyky do jejích listů a nalézt inspiraci a zaujetí v životním příběhu tří dobrodruhů.

Svět pod mraky


První paprsky vycházejícího slunce pohladily dívčinu tvář a z masivní kamenné terasy, čnící z úbočí velehory se do nedozírného prostoru okolo počala linout tichá a dojemná melodie harfy. Kdyby její zvuk zaslechli lidé dole na zemi, kam ještě sluneční paprsky nedosáhly, mohli by se na ní spolehnout stejně jako na kokrhání kohouta. Ale na zemi žádní lidé nebyli, a i kdyby, píseň osamělé Lillieth by jejich sluchu nemohla nikdy dosáhnout. Byl to tedy její osud, že již více než desetiletí ona elfí dívka hrála svou píseň jen pro potěšení své a sněhobílých obláčků pod ní.

Na hedvábně bílých, stříbrem zdobených šatech, do nichž se před tisíci lety odívaly tyrlandské princezny, se objevily skvrnky slz. Věděla, jak je Papá nešťastný, když ji vidí plakat, proto zadržela svůj zármutek v sobě, dokud nezmizel za obzorem. Teď, když byl pryč, dala mladičká elfí dívenka konečně průchod svému zoufalství. Její ruce upustily zlatou harfu, aby v jejich dlaních našel útočiště ztrápený obličej. Píseň harfy ustala a nahradila ji píseň méně melodická, zato mnohem dojemnější.

Hlasité vzlyky byly ozvěnou skrytého boje. Uvnitř dívčiny duše spolu zápasily protichůdné pocity. Nenávist s láskou a hněv se zoufalstvím. Papá. Věděla, že mu vděčí za vše, vše mu však také mohla vyčítat. Vše a svou samotu především. Jako by stále slyšela jeho slova: "Musel odejít, nebylo jiné cesty. Byl zlý a zkažený jako vše, co pochází ze světa pod mraky a brzy by tě svou zkažeností nakazil." Ačkoli její srdce se proti tomu vzpouzelo jako divoký kůň, přesvědčovala sama sebe, že měl Papá pravdu. Přinejmenším se již cítila nakažená, nakažená touhou po svobodě a nakažená tou strašlivou chorobou, které Mojmír říkal láska - to díky ní tu teď klečí plna zoufalství, to ona ji připravila o radost z úsvitu. To ona ji nutí, stále znovu vzpomínat...




Myslela si tenkrát, že na světě není nikdo jako ona, dokud ho Papá nepřinesl. Daroval jí ho k rozveselení při návratu z jedné z jeho cest, zrovna jako jí obyčejně dával různé hračky a šperky. Byl to elf. Prvotní strach z nevítané entity, která tak náhle narušila její, po celých 16 let nezměněný, životní prostor se velmi záhy změnil ve zvědavost. Mojmír se jí snažil rozveselit a pobavit, jak mu nejspíš Papá nakázal, ale stále více se jí také snažil něčemu naučit. Naučil ji mnohému ze své moudrosti a znalostí, ale také ji naučil lásce. Byli si tak cizí, jak cizí si jen mohou být dvě bytosti z různých světů, a současně tak blízcí, jak blízcí si mohou být muž a žena na pustém ostrově.

Papá byl spokojený, protože Lillieth byla šťastná, a Lillieth byla šťastná, protože byla zamilovaná. Šťastný však nebyl Mojmír, který narozdíl od ní věděl, co je to svoboda. Ačkoli mu to Papá zakázal, stále častěji povídal Lillieth o světě pod mraky. Vyprávěl jí o zelených lesích, kde žijí tisíce elfů, o voňavých hájích, obývaných rozmanitou zvěří, o elfském umění a krásných tradicích, o svých rodičích... Lillieth lehávala s hlavou v jeho klíně a se zavřenýma očima snila o tom, jaké by to bylo žít tam dole. Pod mraky.

"Pak řekni Papá, aby nás nechal odejít, je moudrý, jistě to pochopí.", odpověděl jí jednoho dne Mojmír, když nahlas vyslovila, jak moc by ten úžasný svět dole chtěla poznat. To jí řekl a rozerval její citlivou duši vedví.

"Co mi to tu říká, opustit ho? Copak nechápe, co pro mě Papá znamená? Copak mi VŮBEC nerozumí?!" hlaholila první polovina.
"Má pravdu, Papá to pochopí, mé místo je po Mojmírově boku, ne po jeho." říkala ta druhá.

Jediná Mojmírova věta ji hrozila umučit k smrti. Nikdy v životě se nemusela pro nic rozhodovat a teď náhle musela rozhodnout, kterou ze svých dvou lásek opustí. Odmítne-li Mojmírově prosbě vyhovět, přijde o něj, to věděla - za těch několik dní, které spolu strávili, poznala, jak moc se mladý elf touží vrátit zpět do světa dole, jakkoli si to nechtěla připustit. Jak moc mu byla svoboda drahá? Dost na to, aby pro ni obětoval jejich lásku? Dost na to, aby pro ni lhal? Jak může vědět, že to, co jí povídá o zemi pod mraky, je pravda? Jak mu může věřit, když ho vlastně vůbec nezná?

Ne, její místo je tady u Papá a Mojmír to musí pochopit. Pokud to nedokáže přijmout, pak ji nemá doopravdy rád. Přesně takto mu to povím, řekla si a věděla, že to neudělá. Věděla, že místo toho půjde za Papá a požádá ho, aby je propustil. A pokud nesvolí, ubrečí ho nebo mu bude třeba vyhrožovat sebevraždou; prostě udělá cokoliv, aby Mojmíra neztratila.




Jakkoli byl žal bezedný, slzy nakonec ustaly. Dívka vstala a přešla k okraji terasy, kousek pod ní proplouvala skupinka mráčků. Jako stádo beránků, jak Mojmír říkával. Ona ale skutečného beránka nikdy neuvidí. Ne, neuvidí a měla by za to být vděčná. Papá ji vždycky varoval před světem pod mraky: "Je škaredý a nepřátelský, plný zlých stvoření a nebezpečných nástrah" říkával. A kdo to mohl vědět lépe než on? Čím častěji si to připomínala, tím méně tomu věřila. Co když měl pravdu Mojmír a svět pod mraky je krásnější než cokoli jiného, co když tím, kdo jí lhal, nebyl on, ale Papá? Co když ji jen nechtěl ztratit, zrovna tak, jako ona nechtěla ztratit Mojmíra? Přinejmenším neměl právo jí to zakazovat. Mojmír jí tvrdil, že Papá není jejím otcem, tím že může být jedině elf. Co když měl pravdu, z jaké moci ji zde pak Papá držel? Z moci věznitele?

Je to pryč, nemá smysl se zabývat věcmi, které nelze změnit, okřikla Lillieth moudře sama sebe. Mojmír je nenávratně pryč a já svět pod mraky nikdy nespatřím a tak to zůstane. "To není pravda!" křičelo v ní nejniternější jádro mladické revolty, zakořeněné hluboko v jejím srdci. "Jen ty sama jsi pánem svého osudu!" volal za ní Mojmír, když ho viděla naposledy. Bude-li si to přát, může spatřit svět pod mraky, byť jen na krátký okamžik, osvítila ji hrůzná myšlenka. Lillieth učinila krok až na samotný okraj otevřené terasy, několik coulů před ní se otevíral kolmý sráz skalnatého úbočí velehory. Když se dostatečně odrazí, možná doskočí až k prvnímu z beránků, který se líně popásal kousek pod ní. Ano, skočí do jeho sedla a objede s ním celý svět, krásný svět, svět pod mraky, svět, ve kterém na ni čeká Mojmír.

Vteřinu před tím, než se odhodlala ke skoku, se beránek splašil a zmítán vzdušným vírem se rozplynul. Mohutný ještěr, jehož křídel úder měl beránkovu smrt na svědomí, se majestátně vznesl nad terasu. Šupinatá kůže bílá jako zasněžené vrcholky hor se zaleskla v dopoledním slunci. Dívka učinila mimoděk několik kroků zpátky a vesele se na draka usmála.

Papá se vrátil.

Diskuze

 Uživatel úrovně 3

No, já myslím, že je milé, že víme, že za čtyřikrát za sebou napsané "a" (možná i za jednou napsané "a"), lze dostat zápornou reputaci.
Nebylo by ale lepší to smazat, aby to tu nezavazelo?


 Uživatel úrovně 0

a


 Uživatel úrovně 0

a


 Uživatel úrovně 0

a


 Uživatel úrovně 0

a


 Uživatel úrovně 0

První odstavec (pod nadpisem), druhá věta:
“…mohli by se na spolehnout stejně jako na kokrhání kohouta…“ – místo zvýrazněného dlouhého „ní“ by bylo vhodnější krátké “ni“

Čtvrtý odstavec, druhá věta:
“…Daroval jí ho k rozveselení při návratu z jedné z jeho cest…“ – neobratné; působí křečovitě. Srovnej: „…Daroval jí ho k rozveselení při návratu z jedné ze svých cest…“

Shrnutí :
Mimo uvedených drobností jsem nenašla žádnou gramatickou chybu. Tvorba vět, pravda, místy pokulhává, ale jak opakuji při skoro každé kritice – na to pomůže jen psát, psát a zase psát, dokud nedosáhneš originálního „rukopisu“, své zcela osobní stylistiky.

Příběh je jednoduchý a originální, pointa vybroušená a překvapivá, zpracování velmi kvalitní – hodnotím čtyřmi* a upřímně doufám, že příště to již bude za plný počet.
Velmi také oceňuji délku povídky, která výtečně odpovídá zvolenému motivu.

S přáním mnoha úspěchů
--Sol


 Uživatel úrovně 0

Opravdu super! Je to špičková krátká povídka a já nemohl jinak než 5


 Uživatel úrovně 0

Tak to je opravdu špičkové :))

V jedné knize o dracích jsem četl, že si prý s oblibou berou do opatrovnictví dívky a mladé ženy a ty pak hýčkají ve svých honosných slujích jako královny. Na oplátku od nich požívají lásku a úctu. Toto je přesné...

Jedině snad ta stylistika mě místy dost zaráží. Přitom zrovna tahle část psaní je dle mého nejjednodušší. Stačí si to po sobě jen párkrát přečíst...

Perfektně sepsané a vypointované dílko, ale vzhledem k půdě, na níž se nacházíme (a kde má gramatika se stylistikou velkou váhu) nemůžu, žel, hodnotit nejvýš. Avšak 4* si tato povídka rozhodně zaslouží :)


 Uživatel úrovně 0

Celkem dobrá úroveň.Dávám 3*.
Zdraví tě Trautenberk


 Uživatel úrovně 0

Shelagh
Aha, každá z nás myslela jiné úvozovky, já ty před "Má..." :-)
Nechci Ti rozbít světonázor, ale to malé písmeno mne tolik neuráží, všimni se, že v té první části, kde je místo tečky kombinace vykřičníku a otazníku ( Embire, Embire, osobo zločinná, zbav toho nadužívání grafických návěstí :-), Tě to zarazí podstatně míň.