Články&Eseje

Pohled z trůnu Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 13

Po bojišti kolem trosek chladný vítr vane.
Moře prachu poražené halí do svých vln.
Co přináší prohra? Co se zajatci se stane?
Na nebi již přichystán je pro vítěze trůn.

Proč se neusadí? Čím zmatená je bohyně?
To Martova bílá vlajka stín do srdce vrhá?
Rudou tuží psaná kniha spočívá jí na klíně,
Snažíc se zapomenout listy svazku trhá…

Jak by mohla číst o tom, jak útok odrážela,
Když ví, že ve svých myšlenkách se několikrát vzdala?
To si démon nevšiml, jak při boji se chvěla?
Nejčistší část svého srdce válce v oběť dala…

Tvář, jež vášní zahořela, velmi rychle pobledne -
Jak se jenom sama sobě do očí teď podívá?
Když s vítězným obličejem na trůn hrdě usedne,
Bude jako zrádný démon, jenž se pýchou odívá.

Co když žezlo odmítne a přizná krutý pat?
Obživen její pochybností Mars ji vyleká?
Démonova zbroj se možná prázdná může zdát,
Kdo ví, zda na svého pána věrně nečeká!

Poprvé, snad naposledy zalže sama sobě.
Jednou provždy zapomene na vše, co ji tíží.
Lačný démon oslábl, tak nechť spí v živém hrobě!
Teď bohyně v jasné záři dolů z trůnu shlíží…



Snad desetkrát, snad tisíckrát již otočil se svět,
Než pohled z trůnu vítězného sklouzl k místu boje.
Vprostřed pustin bez života zasazen byl květ.
„Hle na boha sklíčeného – vítězství je moje!“

Avšak démoni jsou nebezpeční… Není to jen lest?
Změnil svoje srdce, opravdu je tolik jiný?
V nehostinných pláních může snad jen přelud kvést!
Avšak nelze se nabažit té sladké vidiny…

Azurová plní pláň, ač kvítek zdá se malý.
To díky ní roztál temně rubínový kámen!
Snad všechny ztráty ve válce za tento zázrak stály…
Těžký balvan pochybností sňat byl z křehkých ramen.

Drobná slza zpod světlých řas začala se drát.
Vždyť krutý vládce kvůli kvítku také oněměl!
Snad vlídný pohled postačí a kvítek bude hrát…
A co kdyby se usmála – oč krásněji by zněl?

Sejde trochu níže - uslyší každý tón?
Letmý dotyk lístků melodii zesílí…
Ostatní hvězdy pohasly – nebi vévodí jen On
S květem ještě sytějším, než byl před chvílí.

Rozezní se něžněji, když ke kvítku přivoní?
Za okvětím spatří Marta – co se může stát,
Když dovolí, ať jeho hlas jí v uších zazvoní?
Když nechá měkké rty… na okamžik… jedinkrát…
Věnováno Martovi
Pozn.: Tato báseň navazuje na duet Venuše a Marta (viz Mgr. Holger: Z trójského popela aj.)

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

jsem z té básně zmaten protože je taková...no je těžká na čtení
pochopil jsem jí až po chvíli ale jinak je skvěle napsána


 Uživatel úrovně 0

Tvá báseň pohladí, i když ve mne zanechává jistý pocit prázdnoty a nejistoty. Oproti Tuaxovi jsem nad tím moc nepřemýšlel, spíš se nechal unášet na těch vlnách, kterých tam je dost a dost. Chutná jako zvláštní hořkosladkotrpký likér. Jasně za 4*.


 Uživatel úrovně 5

Přinutilo mne to číst, několikrát do kola a pořád a pořád, a přemýšlet. Mám z ní velmi dobrý pocit, takový hluboký. Oslovilo mně to, jsem zde asi přesný opak Marsii :) Ale prostě mne to hodně oslovilo.

Tuax


 Uživatel úrovně 5

Aazinko, škoda...ale nemohu dát pět: tato báseň v sobě nemá tu jiskru...tu jiskru co dřív: prostě jí něco chybí, ale to neznamená, že ej špatně napsaná: prostě mě neoslovila toliko jako ty předchozí.


 Uživatel úrovně 3

Přečetla jsem, jednou. Nic. Po druhé. Nic. Po třetí. Také nic. Přečetla jsem si předchozí. Tato báseň na mě prostě nijak nezapůsobila.

Některé verše sice zní tak krásně přirozeně (je jich málo)... Ale některé působí úplně jinak, a tak nepřirozeně... A celé dohromady pak vyznívají velmi nesourodě.

Nacházím zde plno sladkých prázdných slov. Ta slova nepříjemně lepí a táhnou se... A nevzbuzují nic...

Fergus: Nezohledňuješ její kouzlo, poetičností prostoupené verše a to, že každého prostě tahle báseň musí vtáhnout do svého děje.

Každého ne...

(Taková malá technická poznámka, věnování a hlavně poznámka by se lépe vyjímaly před básní. Třeba pro to, aby si čtenář nejprve přečetl předchozí...)


 Uživatel úrovně 3

... doplním, že jsem netušil, že jde o pokračování předchozího díla, protože jsem neznal autorku (dokonce jsem si celou dobu bůh ví proč myslel, že to psal muž).

Věnování jsem se dozvěděl až po sepsání celé kritiky.

Tohle, prosím, berte v potaz, protože vy máte víc informací než já.


 Uživatel úrovně 0

Sice je můj postoj ke kritikám na tuto část duetu podobný, jako je ten Holgerův (tj. duet byl zveřejněn pro Marta a tak mě zajímá především jeho další tah), ale nějakou tu reakci si neodpustím…

Alcator: Zajímavé dosazení do Tvého vzorce hodnocení.

Napsal jsi, že narozdíl od pokračování básně k její první části výhrady nemáš. Možná je to také dáno vznikem celého díla… Ještě teď mám v živé paměti, kdy jsem první část psala – těsně po uveřejnění Holgerova Z trójského popela jsem někde v zadní lavici při hodině chemie nadšeně smolila svoje veršíky. Druhá část už tak snadno nevznikala, psala jsem ji asi půl roku poté a navíc jsem se do toho nutila. „Práci“ jsem si po sobě postupem času přečetla už tolikrát, že mi tam veškeré nedostatky v rytmu či opakování částic dokonale zapadaly, takže jsem ztratila možnost vidět svoje dílo kriticky také z tohoto pohledu. Takže v tomhle budeš mít asi pravdu – já jsem třeba zvyklá spojku „a“ na začátku verše téměř nevyslovovat, když se na ni ale dá větší důraz, může to verš rozházet.

Některé zmíněné chyby jsou zbytečné – třeba tuš… posté a potisící. Hlavně, že tuš používám každou chvíli. O správném používáním „hle“ se taky do příště poučím.
Ale třeba Tebou navrhovaný verš „Jak by mohla zkazku čísti, kterak útok odrážela“ bych nepoužila, byť se Ti zdá vhodnějším. Byl by pro mě příliš velkým odklonem od mého přirozeného vyjadřování… prostě sama od sebe bych to takhle nikdy neřekla. Podobnou poezii sice nemůžu psát svou běžnou mluvou, vtělovat se do někoho docela jiného ale také nechci.

Fergus: Děkuji, v mých očích jsi nadmíru příjemným obecenstvem:o).

Mgr. Holger: Srozumitelné sdělování vidím jako zajímavé téma pro Tvůj stůl, kterému by možná stálo za to věnovat se víc...


 Uživatel úrovně 0

Ke kormidlu!

„Nemiluji!“ rozezní se městem spáleným.
To soucit duše bláhové se pokoušel Tě spasit.
Půdu živící jen plevel nehodlám dál hasit.
Odvolej své pěší - k moři vyženeme dým.

Žádná spasitelka, avšak ani vězeň též.
Do vod vysychajících slz opatrně vpluj,
Udržuj kurs na vítězství, za mnou kormidluj.
Snad v mělčinách vlastní proradnosti uvízneš.

Generále, hudebníku, mistře iluzí,
Na poslední objetí zde čeká nahý vrak,
Kdysi krásná plachetnice z platanových dřev.

Tak jako Tvá zbroj se zdála zanesena rzí,
Kanón v podpalubí přehlédne Tvůj hadí zrak
Jednou provždy potopíme touhu svou i hněv.


 Uživatel úrovně 8

Lischai - je možné, že jsem mohl svůj sonet dát jako samostatný příspěvek, ale to nebylo nutné, je to jen další fráze dialogu, který i dříve probíhal spíše v diskusi, pouze ty poslední dvě byly proneseny jako samostatné příspěvky, protože je dělilo větší časové období. Abych pravdu řekl, tak mne mnohem více než hodnocení takového sonetu zajímá Venušina reakce... proto je v diskusi.

Pro ostatní: uvědomte si, že existují dva možné úhly pohledu na poezii - jeden se zaměřuje na sdělnou část dílka a druhý považuje poezii za vrcholné formální umění. Nelze říci, že jeden je dobrý a druhý špatný. Alcator k dílku přistoupil z hlediska formální dokonalosti, což je jeden za způsobů. Pokud nenalezl sdělení, lze i to považovat za autorovu chybu.
Protože i po obsahové stránce, pokud chybí sdělení, není báseň úplná. Pokud tam sdělení je, ale nepochopí ho čtenář, i to může být považováno za chybu. Netvrdím, že je to tento případ, ale je to způsob, jak k problému přistupovat.

Pro začínající básníky proto na tomto místě doporučím cvičit a cvičit. V poezii (ale nejen v ní) nejde totiž jen o to vyjádřit své pocity, ale o jejich zprostředkování čtenáři. V poezii především však musíte cvičit, jak takové sdělení předat. Proto cvičte drobnými pokusy, kterými nebudete rozkrývat své nitro, ale budete se snažit donutit čtenáře k tomu, aby si myslel to a to.

Pokud si tuto metodu osvojíte, nebude pro vás časem problém vyjádřit složitější myšlenky tak, aby je čtenář pochopil.


 Uživatel úrovně 5

REPUTACE

Alcator:
Objasnil hodnotící systém, objektivně zkritizoval formální stránku díla a ještě mě donutil si báseň přečíst třikrát za sebou a hledat "schránky pod dlažbou". Sice jsem vzhledem k neznalosti předchozích duetů a osoby, které jsou schránky určeny nic nepochopil, niceméně to mě nijak nermoutí.
Alkýho (můžu ti tak říkat?) kritika je na takové úrovni, že pokud by s ní přišel neznámý žlutý uživatel XY, reputaci by jistě dostal. A nemíním Alkýho (nevadí ti to, že ne - je to kratší než Alcator) znevýhodňovat kvůli jeho 150 reputačním bodům a zelené hvězdičce. +1

Holger, Magister:
Zčásti možná za nestrannost s jakou dílo předal, spíše však za sonet Hříšné kvítí, který by snad mohl najít místo jako plnohodnotná ČaE. +1