Články&Eseje

Toga: Stín kobky 2 Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12


IV.

Když trojice průzkumníků zahnula za ohyb dva sáhy široké chodby, narazila na na kosterní pozůstatky jakéhosi muže. Byla to rozdrcená lebka a několik polámaných kostí. Všichni na sebe tázavě pohlédli. Irwen pak pokrčil rameny a pokračoval v cestě rozhodnut chodbu projít až do konce a pak se vrátit. Šli mlčky. Chodba po několika sázích ústila do místnosti, jejíž dveře ležely vyraženy před nimi. Uvnitř byli další dvoje. Jedny, otevřeny dokořán vedoucí na sever, zatímco druhé vedoucí dál na východ byly zavřené, nicméně vypadaly, že jejich zdolání nebude pro Drougharovy schopnosti žádným oříškem.
"Kam teď?" otázal se Olar.
"Kam bys rád?" zněla strohá odpověď Irwenova.
"Na východ. Skusme východ." navrhl Droughar a opřel se vší silou ramenem do dveří jako beranidlo z masa a kostí. Prolétl jimi, jakoby byly vzduch a na zem se sesypalo mnoho třísek. Za pochvalného Olarova hvízdnutí pokračovali chodbou na východ, která byla taktéž dva sáhy široká. Nebyla však tak dlouhá jako ta předchozí a po několika málo krocích dopadlo světlo na další dveře, které vypadaly bytelněji než ty předchozí. Drougharovi to však ani nepřipadlo a prošel jimi jako Golem.
Místnost je naprosto ohromila. Uvnitř nebyly, jak se domnívali flakóny naplněné tmavými kapalinami, krabice otrávených šípů nebo bedny plné různých výbušnin, nýbrž něco docela jiného, něco docela podivného. Uprostřed kulaté místnosti ležel jakýsi stolec uzpůsobený pro tvary lidského děla. Na něm se válely zbytky kožených řemenů a železných přezek. Po obvodu místnosti se táhla půl sáhu široká police umístěna zhruba ve výšce pasu. Na ni leželo vedle stále ostrých nožů, sekáčků, břitev, nůžek a různých jiných chirurgických pomůcek také spousta kostí různých končetin, žeber a jiných částí těla. Mimo to tu také byla sekce, kde bylo několik končetin naloženo ve velkých sklenicích v láku.
"Co to má u Baltha znamenat?!" zaklel Olar.
"To nevim, ale moc se mi to tady nelíbí." odpověděl mu Irwen, mezitím Droughar zkoušel čepele nožů, které ležely na polici.
"To sou dobrý kudly!" zamručel pochvalně a zastrčil si tu, která se mu zdála nejzachovalejší za opasek.
"Podívej se na ty ruce, nohy... fuj!" odvrátil pohled od kostí Olar. Irwen mu chtěl odpovědět, když v tom se podzemím ozval srdcervoucí řev.
"Rapalin a Rehegr!" vypadlo ze zděšeného elfa. Nemeškal a shodiv si z ramene luk, rozeběhl se k místu, kde je zanechali. Jeho příkladu následoval i Droughar a rozeběhl se s taseným mečem přímo vedle něho. V těsném závěsu běžel Olar ozbrojen krátkým mečem a nožem, který náhodně sebral z police.
Družinka uháněla co jim síly stačili k místu, kde jejich přátelé měli zkoumat kostru jakéhosi podivného živočicha. První byl za ohybem Droughar. Hned v patách mu však běželi i jeho společníci. Jakmile chodbu osvětlila zář louče, Droughar nepřirozeně vyjekl. Nad jakousi krvavou hmotou, jejíž hustý porost vousů na místě, kde měla být hlava prozrazoval, že jde zřejmě o Rapalina se skláněla ohavná čtyřruká stvůra, která jakmile na ni dopadly paprsky světla se otočila a vrhla na barbara nenávistný pohled. Roztřásli se mu ruce. Irwen, který stál těsně za Drougharem založil šíp a zamířil. Z obludina hrdla se vydral odporný skřek.
Irwen se lekl, což roztřáslo jeho muškou a šíp, který v témž okamžiku opouštěl příbytek luku se jako červ zavrtal stvůře do oblasti jednoho z ramen. Tvor zavyl a rozběhl se proti trojici. Irwen opět nabil, ale nestvůra byla rychlejší než blesk a jako obrovská pěst vrazila do roztřeseného Droughara, který se zakymácel a padl na Irwenovu ruku, která uvolnila tětivu, z níž šíp pouze vypadl, ale ona jako proud horké lávy přejela elfovi po předloktí a sedřela mu z něj kůži. Irwen zaskučel a chytil si bolavou končetinu.
Netvor však náhle udělal něco, s čím nikdo nepočítal. Odrazil se silnýma nohama do vzduchu, kde se uchytil na stropě jako pavouk a takto uprchl chodbou nad hlavami dobrodruhů směrem k východu, do míst, kde ležela podivná místnost s končetinami. Olar, který scéně zatím jen přihlížel tnul nožem instinktivně v místa, kde tušil tvora. Čepel škrtla o měkké tkáně tvorových zad. Jeho to však nevyvedlo skoro vůbec z míry a prchal po stropě pryč chodbou.
Olar se otočil k vyděšenému Drougharovi, který, opíraje se rukou o zeď, lapal po dechu. Vedle něho na kolenou klečel nebohý Irwen, jenž si křečovitě svíral své předloktí, z něhož stékala krev a hlasitě sténal.
"Co to bylo? Co to bylo?" opakoval stále mezi vzlyky a steny linoucí se z jeho vystrašených úst.
"Nevím. To nevím." říkal si spíš pro sebe Olar.
"Kde jsou?" vzchopil se najednou Droughar.
"Kdo?" ptal se Olar.
"Přece Rapalin s Rehegrem!" zařval najednou zděšeně, přičemž se se vzlyky vrhl ke krvavé hmotě, jíž určil jako Rapalina. Pak náhle zvedl hlavu a zadíval se o kus dál. Slabě svítící Olarova louč osvětlovala jakési tělo ležící opodál. Droughar se k němu rozeběhl s rykem: "Rehegre! Rehegre!". Klekl si k tělu, teď mu bylo jasné, že je to Rehegr. Na tváři se mu objevil náznak úsměvu. "Ještě žije! Olare! Je živej!"
"Rychle, ty Rapalinovy lektvárky a dryáky. Možná mu něco pomůže!" zavolal Olar a vrhl se k zohavenému Rapalinovu tělu. Zkušenými prsty prohledával krvavé šaty a tornu, kterou měl Rapalin pod sebou. Jen tiše zasykl, když si do prstu vrazil dlouhý střep z lucerny, která se rozbila, když padla z výšky stropu na kamennou podlahu, ale v hledání nepolevil. Nakonec kdesi v místě, kde byl Rapalinův žaludek nahmatal jeho truhličku. Odvalil bezvládnou hromádku masa, kostí a krve stranou a vytáhl zpod ní dřevěnou truhličku. Jeho nadšení bylo však jen chvilkové. Zaklel.
"Olare co je?" zeptal se Droughar, který se snažil přivést Rehegra k životu standardními způsoby kříšení.
"Většina flakónů je rozbitá! ... Auvajs!"
"Co je?"
"Je tady rozlitá ňáká kyselina nebo co!" hulákal Olar a otíral si prst.
"Zkus najít flakón s červenou vodičkou! Rapalin říkal, že prej uzdravuje!"
"Počkej... tady!" zvolal vítězoslavně Olar a běžel podat barbarovi flakón s narudlou tekutinou, přičemž omylem rozkopl kostru tvora s ptačí hlavou a malinko zavrávoral.
"To bude asi ona. Nalej mu to do pusy!"
"Pálí to, je to celý od tý posraný kyseliny!"
"Nevadí, lej." pobízel ho Droughar, který Rehegrovi otevřel pusu.
Olar nalil obsah lahvičky kouzelníkovi do úst. Netrvalo dlouho a kouzelník začal kuckat a otevřel oči.
"Co se stalo?" tázal se.
"Rehegre! Ty žiješ!" zvolal radostně Droughar a téměř rozdrtil kouzelníka ve svém objetí.
"Žiji." pokračoval Rehegr poněkud zasněně "Co je s Rapalinem? Kde je?" mlčení obou společníků bylo pro něj dostatečnou odpovědí.
"Rehegre, co se stalo?" vmísil se do hovoru Irwen, který se již uklidnil a ovazoval si předloktí šátkem.
"Už ani přesně nevím." pak se odmlčel a po chvíli se jal vypravování toho, co zažil, než ho netvor udeřil a on ztratil vědomí.
"Hmm... tak ty říkáš, že je snad i inteligentní?" promluvil jako první po chvilce mlčení, jež následovala po skončení Rehegrova vyprávění Irwen.
"Určitě. Jsem si tím naprosto jist. Ten pohled... to nebyl zvířecí pohled, ale pohled někoho... někoho, kdo vás upřímě nenávidí, ale zároveň ho fascinujete. V tom těle není jen touha zabíjet, ale i nějaké emoce."
"Navrhuju odejít." přerušil ho Olar.
"Souhlasím." potvrdil Droughar. Irwen pohodil k Rehegrovi až příliš výmluvný pohled.
"Tak to ne! Sakra. Tohle je dost zajímavý. I podle toho, co ste mi řekli o tý místnosti tam vzadu. Podle mě se tady děje něco pěkně nekalýho a já chci vědět, co! Sakra lidi! Rapalin je mrtvej a já ho nenechám chcípnout jen tak. Už kvůli pomstě!"
"Pro mě Rapalin nikdy moc neznamenal." řekl ledabyle Olar a s odporem pohlédl na krvavý flek, který zbyl z trpaslíka.
"Tak kvůli mně!" prosil Rehegr.
"Ty pro mě taky moc neznamenáš." ušklíbl se Olar a Droughar mu dal kývnutím za pravdu.
"To jsi přehnal!" pokáral ho Irwen.
"To je v pořádku Irwene." pohlédl na elfa Rehegr. Pak se otočil k těm dvěma a řekl: "Jen hodinu. Za hodinu budem pryč. Chci jen vidět tu místnost."
"Tak dobře, ale za hodinu budem pryč." souhlasil Droughar.
"Olare?"
"Hmm?"
"Souhlasíš?"
"Mám na výběr?"
"Nesouhlasit."
"No dobře, tak jdem." řekl a vytáhl si nůž z opasku a předal pochodeň Rehegrovi. "Budeš svítit!"
"Dobře." odvětil Rehegr. "Pamatujte. Nesmíme se rozdělit. Nesmíme! Jasný?"
"Tak jdem už?" popoháněl ostatní nervózně Droughar žmoulaje rukojeť svého meče.
Kráčeli zšedlou chodbou za svitu blikotající louče. Šli ve dvou řadách. První šel Droughar s Irwenem, který si schoval svou zraněnou ruku pod kazajku. V druhé držel svůj dlouhý nůž. Za nimi kráčeli tiše Olar s Rehegrem každý se svými chmurnými myšlenkami. Se svým strachem
"Koukejte se všude! Může bejt kdekoli!" upozorňoval je šeptem Irwen, ohlížeje se na všechny strany včetně stropu. Družinka vešla do místnosti, odkud vedly dvoje dveře. Droughar nečekal na nic a zabočil do těch východních.
"Olare!" sykl Rehegr ještě než zmizel v chodbě. "Zůstaň tu a hlídej! Světlo máš."
Olar ještě než stačil něco namítnout, uvědomil si, že je v místnosti sám. Zapálil louč, kterou vložil do starého železného držáku pokrytého rzí, jejž našel na stěně místnosti a sedl si do rohu nespouštěje z očí pootevřené dveře vedoucí na sever do míst, jak se domníval, kde tvor právě přebývá. Vedle sebe si položil krátký meč a začal si prohlížet svůj nový nůž. Byl vskutku kvalitní. Ač na něm byly vidět znatelné stopy stáří a neúprosný zub času udělal na čepeli několik málo oděrek, byl si jistý, že za drobný příplatek by z něj kovář dokázal udělat opět výbornou čepel. Několikrát mávnul ostřím dlouhým jako loket do vzduchu a žilami mu projelo vzrušení.
Do svého nože byl však zabrán natolik, že si nevšiml severních dveří, které se pomalu otevíraly. V nich se objevil čtyřruký stín. Olar povstal. V ruce stále třímal svůj nůž, ale na krátký meč vedle něho zapomněl. Tvor vešel do světla pochodně. Jeho zdeformovaná tvář stála přímo proti pohledné tváři Olarově. Rozeklaný jazyk netvora se míhal mezi ostrými zuby. Tvor začal syčet. Z Olarova hrdla se vydralo zaúpění a ač se tvor tichými čvachtavými zvuky svých chodidel blížil k němu, nebyl schopen pozvednout nůž a to ani v té chvíli, kdy si oba stanuli na dosah. Jejich hlavy od sebe dělila vzdálenost sotva několika coulů. Olar byl teď naprosto zticha. Jeho ruce a celé tělo se roztřáslo. Z dlaně mu vypadl nůž. Ozvalo se zařinčení ocele o kamennou zem, což spustilo kolotoč dění, který měl rozhodnout o jeho životě. Do místnosti náhle vtrhl Droughar a s ohromujícím řevem se řítil proti tvorovi, který se rychle jako kočka otočil a zaujmul bojové postavení. Barbar máchl svým mečem. Ten však pouze protnul vzduch. V zásobě měl však ještě jeden úder, s nímž nestvůra nepočítala. Jeho obrovité tělo, které získalo sílu kamene vrženého katapultem se v obrovské rychlosti střetlo s tělem netvora. Barbar jej smetl svým ramenem. Netvor odletěl několik sáhů, ale ani válečník neustál srážku s horou masa, odrazil se od silného hrudníku a padnul k zemi na zadek. Stvůra mezitím udělala několik sudů po dlážděné podlaze a obrátila se směrem k útěku na sever, odkud přišla. To už ji však v cestě stál Irwen s mečem hrotem namířeným přímo proti jejímu hrdlu. Jen skvělé přísavky na nohou zachránily nestvůře život, neboť včas zabrzdila a bleskurychle se otočila utíkaje směrem na západ zmizela v chodbě.
"Tak se mi zdá, že druhé kolo jsme vyhráli." řekl pochvalně Irwen naplněn pocitem radosti.
"Ne tak docela." ozvalo se z chodby, kam se Irwen zadíval. Stál tam Rehegr s nějakými listinami v ruce.
"Proč ne tak docela?" zeptal se Droughar, který se momentálně snažil dostat z šoku nebohého Olara, který se třásl po celém těle jako list v bouři.
"Protože jsem si něco přečetl o výzkumech tady a navíc nám ta potvora utekla směrem, kterým je východ. Nicméně podle Rapalina by tady mohl být východ jiný." Teď teprve si družinka uvědomila tíhu své situace. Každému se v hlavě honily tytéž myšlenky. Nechá je onen tvor naživu? Přežijí? Je tu jiný východ? Olar tento psychický tlak nesl nejhůře. Sotva se oklepal ze setkání s tím netvorem, už musel čelit šanci, že se možná nikdy nevrátí domů.
"Poslouchejte." promluvil Irwen. "Rehegre, ty jsi říkal něco o jakýchsi spisech a taky, že víš, co se tu dělo. Můžeš nám to popsat. Když už máme umřít, chcem alespoň vědět proč." to však byla pro Olara poslední kapka. V uších mu náhle začalo dunět a stále se opakovat jedovaté "Zemřeš, zemřeš, zemřeš!". Propadl hořkému pláči.
"Olare sakra vzchop se! Takhle nic nevyřešíš!" domlouval mu Droughar, který však také příliš nevěřil v to, že by se odsud dostal živý, neboť mu bylo jasné, že nestvůru už jen tak nepřekvapí. Když se podařilo Olara alespoň trochu uklidnit, začal Rehegr číst úryvky ze spisů.
"Deník Leonida Chvojky, oblast výzkumu inteligence. 15. září 488. Herb zemřel. Tvor, do nějž jsme vkládali naději a chválu dnes zklamal celý tým výzkumníků. A důvod? Doktor pro likvidaci slabých jedinců, Lev Oblomovič říká, že to byla slabá imunita, co zapříčinilo jeho smrt. Škoda. Jevil se jako velice inteligentní...
18. září 488. Konečně nějaký pokrok. Objekt D76. Inteligence silně podprůměrná, ne však zvířecí. Rozeznává barvy. Uvidíme, co ukáže test na hudbu a zkouška vizuální paměti.
20. září 488. Zkouška vizuální paměti dopadla relativně dobře. Zatím nejinteligentnější tvor. Dokáže používat dýku nebo sekeru.
23. září 488. Objekt D76 utrpěl vážná zranění, když chtěl napadnout velitele ochranky Sumira Astapova. Ještě štěstí, že jsme si pořídili ty kvalitnější kuše. Objekt D76 bude dnes utracen.
24. září 488. Objekt D77 se podařilo vytvořit okolo poledne. Nevypadá dle prvního pozorování nějak inteligentně. Zvířecí výraz v očích.
26. září 488. Dnes se nic zajímavého nedělo. Žádné úspěchy. Dál to už nepřečtu. Je tady ale další listina. Ta vypadá celkem zajímavě. Seznam všech zkoumaných tvorů. Tak poslouchejte.
Objekt D76: Silný, inteligentní, smysl pro zákeřnosti. Narozen 16. září 488, smrt 23. září téhož roku.
Objekt D77: Inteligence na úrovni psa. Zřejmě nepoužitelný pro naše účely. Narozen 24. září 488, o tři dny později utracen.
To přeskočím, na poslední údaj: Objekt D82 (Toga): Největší dosavadní úspěch. Velmi inteligentní, rozeznává barvy, velmi dobrá vizuální paměť, vysoký obsah mozkovny, učenlivý. Konečně něco. Narozen 3. října 488. Poznámka: Doktor Rorýs Pšeničkyn si myslí, že tento tvor bude bezpochyby největším úspěchem v dějinách celého projektu po celém Sioně."
"Pšeničkyn?" vmísil se do hovoru Irwen "Není to náhodou ten hobit, kterej nás sem poslal pod záminkou úniku jedu he?"
"To máš pravdu." odvětil mu Rehegr.
"Tak a mám o důvod víc, proč se chci vrátit zpátky domů!" zaburácel Droughar.
"Jak tu mohl ale tak dlouho přežít?" žbrblal si sám pro sebe Rehegr a nevěnoval Drougharově poznámce pozornost. "Už vím... někde tu musí být druhý východ. Jinak by tu nemohl tolik let přežít! Jdeme!" zvolal nadšeně a vydal se chodbou, odkud netvor předtím přicházel - chodbou na sever. Vedle něho kráčel hrdě Droughar, zatímco v patách jim šel Irwen konejšící stále ještě otřeseného Olara. Chodba na sever se táhla mnoho sáhů. Po každé straně minuli tři odbočky, které ignorovali a raději se drželi široké chodby, přičemž se stále ohlíželi dozadu na strop.
Nakonec došli k vyraženým železným dveřím, které ústili do místnosti, která se zdála být velká a z níž se linul odporný pach výkalů.
"Co to je za strašnej puch?" přidržoval si nosní dírky Droughar.
"Jen tam vlez. Jestli se chceš dostat odsud, tak tam vlez." ponoukal svého kolegu Rehegr.
"Co když tam budou další?" bránil se Droughar.
"Myslím, že ne. Myslím, že se už dávno sežrali." odvětil mu Rehegr.
"A co třeba samec a samice? A malý?"
"Těžko můj příteli. Podle mě je tohle jediný na světě žijící exemplář a navíc je to mutant a ti se obvykle nerozmnožují, alespoň podle Sirty Hlínoplace, nejznámějšího Hybridovědce světa."
"No dobře, ale uzpůsobíme tomu odměnu jo?"
"Tak už mazej!"
Místnost byla obrovská kruhová. Stěny pokryté tmavozelenými dlaždicemi byly opět obehnány opět půl sáhu širokou policí, která však byla již místy stržena na podlahu a poškozena. Uprostřed ležela hromada všelikého harampádí - ať to byly zbytky stolů, nebo úlomky právě oné police, vše ale dohromady tvořilo jakýsi podivný nepravidelný kruh či spíš ovál, což, jak poznamenal Droughar, ze všeho nejvíc připomínalo ptačí hnízdo. Uvnitř byla hromada kostí pokryta ještě větší hromadou odporně páchnoucího trusu, jenž, jak bylo dle pozornějšího průzkumu zjištěno, stmeloval onen kruh k sobě. Z místnosti vedly jedny železné dveře na východ, které se zdály být pootevřené.
"Je to tu hnusný!" stěžoval si hrubým hlasem Droughar. "Připadá mi, jako bych začínal hnít! Už se ani tomu šaškovi nedivim, jak vypadá, protože pět let v týhle kobce nadělá svý!"
"Máš pravdu Droughare. Měli bysme vypadnout. Jednak tu chcíp pes (a ne jeden, ale celá centurie) a navíc tu východ pryč z tohohle podivnýho pekla nevidim." přisvědčoval Irwen, který raději ani nevstoupil do kruhu a pomalu se přesunoval ke dveřím, kde, jak doufal ho ovane závan čerstvého vzduchu. Mýlil se však, neboť dveře ústily pouze do další místnosti, kde byl obdobný nepořádek, avšak už to tam tolik nesmrdělo trusem. Místnost byla opět kruhová obehnaná místy poničenou policí. Uprostřed však stálo něco, jež ostatní naprosto překvapilo až šokovalo. Z bazénku plného křišťálově průzračné vody vyrůstal podivný dva sáhy vysoký strom ze všeho nejvíce podobný jabloni s jehlicemi místo listů, jež byla obtěžkána ovocem nažloutlé barvy velikým asi jako pěst. Jakmile Rehegr jedno utrhl, na jeho místě se okamžitě začal tvořit pupen, který se postupně měnil, až dosáhl podoby malého plodu, jenž stále rostl, až dorostl do normální velikosti. Celé toto divadlo trvalo asi jednu směnu a stromek při něm vydával šustivé zvuky, které vyluzovaly podivné jako prst dlouhé jehlice třením o sebe.
Rehegr do plodu kousl. "Mmmm..." pochvaloval si "Velice chutné a zdá se být i výživné." mlaskal a kousl si podruhé.
"Ukaž to!" zahřímal Droughar a utrhl si ze stromu ovoce, přičemž se do něj zahryzl. "Jako... jako... Hrušky?"
"Ne, hrušky ne... Něco jinýho." oponoval mu Rehegr.
"Tak co teda, když ne hrušky?"
"To nevim... snad... nějaký jižní ovoce."
"Povidám, že sou to hrušky!"
"Dobře, tak jsou to hrušky. Musíš si vždycky prosadit svou?" vyhrkl naštvaně Rehegr a sklopiv zrak k zemi ukončil rozhovor s barbarem, který vítězství v při oslavil mocným kousnutím do podivného plodu.
"Měli bysme něco vymyslet." ozval se Irwen.
"A co?" donesla se k jeho uším Olarova zoufalá odpověď. Ten byl doposud v šoku a nebyl schopen promluvit. "Stejně jsme už všichni mrtví!" pokračoval."Copak to nevidíte? Žádnej jinej východ není!"
"Olare! Vsadím se s tebou, že určitě tady ještě jeden musí být!" snažil se pozvednout morálku Rehegr, ač sám příliš svým slovům nevěřil. "Droughare, hlídej u dveří!"
"Proč?"
"Protože my ten východ zkusíme najít rozumíš?"
"No jo..." odebral se ke dveřím s tichým mručením Droughar. Stoupl si vedle nich a napjatě poslouchal. Ostatní, až na Olara, který opět propadl záchvatu melancholie a dal se do tichého neutuchajícího pláče. Asi po hodině hledání Rehegr promluvil: "Sakra... sakra. Mám dojem, že tady nám pšenka neporoste!"
"Co tím chceš říct?" tázal se Droughar.
"To, že tady žádnej východ není!"
"Co navrhuješ?" zeptal se Irwen.
"Odejít."
"Hmm... hezký. To mám na mysli už pěkně dlouho." zahřměl Droughar, přičemž ironicky pokýval hlavou.
"Tak jdem. Na co čekáme?"
"Na co? Na co? Na nic! Maximálně, až tady všichni chcípnem kvůli tvýmu posranýmu výzkumu!" začal nahlas hulákat Droughar.
"Klid, Droughare, klid!" snažil se ho uklidnit Irwen a postavil se mezi něj a kouzelníka. Barbar ho však odstrčil svou svalnatou paží, jako by byl stéblo trávy.
"Kdybys ty blbče nechtěl furt bloumat po kobkách a radši šel pryč, mohli sme na tom bejt líp! Kurevsky líp!"
"A ty kdybys furt neřval jako kašpar, možná bych něco vymyslel!" začal ječet Rehegr, jemuž pohár trpělivosti se právě přetekl díky vodopádu barbarových urážek.
"Ty! Chceš po tlamě?!" pokračoval výhružně Droughar zatínaje pěsti.
"Nepokoušej mě! Varuju tě, nepokoušej mě ty snůško zvířecí inteligence!"
"Cos to řek ty pse?"
"Že jsi hovado rozumu prosté..."
"Ty!..."
"...Umíš jenom chlastat a ohánět se klackem jako plantážník..."
"...Bastarde!"
"...Asi ti to ještě nedošlo, ale já tě nepotřebuju. Nikdo tě nepotřebuje!" s těmito slovy v barbarovi vzplanul oheň divokosti, jenž Rehegrova slova rozdmýchala do obrovské vatry. Nedokázal již více svou divokost a ryze přírodní podstatu udržet na pomyslné uzdě etikety a obrovskou pěstí uštědřil kouzelníkovi políčko. Ten, jakoby jeho chování očekával se podvědomě kryl rukama. Drougharova pravice však byla silná a náraz odhodil mága sáh daleko. Udělal několik kotrmelců a zarazil se až o stěnu bazénku. Bolestně zavyl.
Válečník považoval již boj za vyřízený a otočil se ke kouzelníkovi zády, přičemž si začal podvědomě oprašovat zbroj. Kouzelník těžce vstal. K Drougharovým uším dolehl nelidský hluboký hlas.
"ČERVE! HEJ ČERVE! SLYŠÍŠ MĚ?" Droughar se otočil a zesinal.
Kouzelník byl snad dvakrát větší a také širší. Jeho jindy klidné dobrácké oči nyní plály nenávistným rudým ohněm. Jeho brada klesla a z úst se vydral opět onen hlas:
"ČERVE! JÁ JEŠTĚ NESKONČIL!" Drougharova ruka podvědomě skočila na jílec meče.
"NECH TU ČEPEL NA POKOJI PSE! POKLEKNI A OMLUV SE!"
"Nikdy! Nebojím se tě!" zvolal Droughar snaže se, aby jeho hlas zněl co nejlhostejněji.
"DÁVÁM TI POSLEDNÍ ŠANCI!"
"Nebo co?"
"NEBO..." kouzelníkova tvář se zlostně ušklíbla, přičemž barbarovo tělo se vzneslo do výše několika coulů, jakoby bylo ve vesmíru. V jeho očích se objevil záchvat strachu. "UŽ MÁŠ STRACH HNUSE?" Barbar, ač jeho strach a zděšení každou chvílí rostly se nepodvolil.
"Z tebe mít strach? Nikdy jsem ho neměl a ani mít nebudu!" řekl chvějícím se hlasem a roztřesenou rukou si poklepal na čelo ve snaze ukázat kouzelníkovi, že se jej nebojí.
"OMLUV SE! TEĎ, NEBO S TEBOU ZAMÁVÁM!" zasmál se Rehegr.
"Ne! Ne! Ne!" kroutil hlavou Droughar. Rehegr zamával rukou nahoru a dolu. S pohyby jeho ruky se třásl v prostoru i Droughar a několikrát přitom narazil hlavou do zdi.
"UŽ TI TO STAČÍ?" smál se nahlas Rehegr, barbarovi, který teď bojoval sám se sebou, aby se udržel při vědomí, najednou však s ním však kouzelník smýkl po zemi, aniž by si to přál a zaraženě se koukal na své ruce. Místnost naplnil ohlušující Olarův křik.
Potyčka zaujala naprosto všechny v místnosti, takže si nikdo nevšiml pomalu se odevírajících dvířek, jimiž do místnosti vnikal podivný stín. Dveře byly otevřeny dokořán a ve světle louče se začal objevovat podivný tvar. Nejprve jedna noha - opatřena dvěma prsty s drápy a podivnými přísavkami. Poté druhé chodidlo spatřilo světlo lampy. Po něm jakási prapodivná svalnatá ruka a po ni hned další a pak ještě další dvě. To už se v světle objevila i odporná holá hlava s ohavným tělem. Pak to šlo ráz na ráz. Hmota svalů se odrazila a jako lovecká síť se rozplácla na levitujícím barbarovi, s nímž praštila o zem a dlouhými zuby se mu zakousla do paže.
Ostré jehlice zubů projeli kroužkovou košilí jako nůž máslem a barbar zavyl. Nastal divoký boj o přežití. Oba, divocí jako sama příroda se zmítali na zemi ve snaze jeden druhého zasáhnout a usmrtit.
Drougharovi se však stále nedařilo dostat se prsty k jílci nože, jenž měl schovaný v botě, neboť se každou chvíli musel bránit buď smrtícímu zahryznutí nebo čtyřem končetinám, které mu svíraly tělo a drtily vnitřnosti. Cítil, že jestli něco neudělá, je po něm, neboť mu prudce docházely síly. Tu se však stalo něco, s čímž nepočítal.
Nestvůra nelidsky zakvílela a odvalila se stranou ohmatávaje si divoce záda. Nad ním se skláněl Irwen, jehož zkrvavený meč mu ležel u nohou. Svíral si bolavou hadrem omotanou ruku, do které ho netvor udeřil svým ocasem. Ta však byla již opět na nohou a připravena k dalšímu útoku, který by podle ni už měl být smrtelným. I barbar však nezahálel a postavil se na bolavé údy a vytasil meč. Opět se do sebe pustili. Nestvůra se mocně odrazila a vyhnuvše se čepeli Drougharova meče, opět se naň přilepila.
Teď však barbar stihl přezbrojit a bodal svým nožem do zad rozběsněné nestvůry. Její řev byl ohlušující. Ostré tesáky se se stejnou pravidelností bořili do Drougharových ramen. Bolest byla nesnesitelná. Najednou nestvůra udělala něco, s čímž válečník nepočítal a v co ani nedoufal. Čtyři obrovské dlaně se ovinuly kolem jeho trupu a zdvihli ho do výšky několika stop. Jakmile barbar pod sebou přestal cítit pevnou zem, zpanikařil a začal třepotat ve vzduchu nohama jako oběšenec. Nestvůra jím mrštila o zeď, kde se nebohý barbar rozplácl jako žába. Netvor se v mžiku otočil, aby hbitě čelil útoku Irwenovy čepele. Chytil jeho ruku v zápěstí a jedním pohybem mu ji zlomil. Druhá a třetí končetina jej odhodili stranou tak, že Irwen prolétl průchodem mezi místnostmi a porazil Rehegra, který právě prchal z boje.
"To jim nepomůžeš?" volal zoufale na Rehegra Irwen.
"Nemám již sílu. Jsem jim k ničemu. Pojď utečeme. Máme šanci." volal a chytl Irwena za zlomené zápěstí. Jen tiše zavyl a s Olarovým jménem na rtu uprchl z místnosti veden kouzelníkem. Z vedlejšího pokoje se ozýval uširvoucí jekot netvora, jenž právě stanul tváří v tvář Olarovi, který mu nebyl schopen pohlédnout do očí. Klečel u zdi místnosti a prázdnýma očima šílence hleděl v krví zbrocenou zem. Tu ho však jako blesk udeřil do mozku chraptící Drougharův hlas "Olare! Olare uteč! Uteč!" přičemž skočil stvůře na záda ovinuv své ruce kolem jejího krku ji zběsile škrtil.
V Olarovi se cosi vzedmulo, v mžiku stanul na nohách a sprintem utíkal z místnosti boje. Jako šílený. Nezastavil se ani, když naň volali Rehegr s Irwenem. Běžel. Tak tak se mu vyhnuli. Jeho nohy kmitaly jako nikdy před tím. Už byl na schodišti. Utíkal dál. Zšedlá budova laboratoře mu mizela za zády v světle ranního slunce, jehož bylo na mýtině požehnaně. Nezastavoval se však ani teď, běžel. Pryč. Rehegr s Irwenem však stále zatím rychlým krokem mířili k východu z jeskyně. Míjeli právě místo, kde s odporem pohlédli na zbytky Rapalinovy mrtvoly, když v tom se náhle podzemím roznesl zoufalý Drougharův jek. Pak nastalo hrobové ticho.
"Pojďme, nemáme čas." zazněl chodbou tichý Rehegrův hlas a oba vyrazili vstříc dennímu světlu, které osvěcovalo schodiště před nimi.

V.

V hostinci U Pečené kýty bylo, dle standardních měřítek průměrné množství zákazníků. Irwen už z dálky slyšel ten tradiční šum a ruch, jímž hospoda oplývala. Ovázanou ruku položil na kliku dveří vešel dovnitř. Všichni, co v hospodě byli na ně s otevřenou pusou zíraly včetně hostinského Kozučika, kterému vypadl korbel z ruky zpět do vody. Stáli tam - Irwen a Rehegr. V potrhaných šatech, špinavý, neupravení a na pokraji sil. Jejich pohledy skýtaly mnohá utrpení.
"Kde je?" zaburácel na hospodu stále pevným hlasem Rehegr, což připomínalo spíš Drougharovo chování. "Kde je ten červ? Kde se schovává ta nicka?! Kde se krčí ten podrazák?"
Z kouta hospody se ozvalo: "On žije? Je to tak?" a k dvojici se začal prodírat jakýsi hobit.
"Pojď sem ty skrčku ať tě můžu uškvařit po..."
"Rehegre!" uklidňoval ho Irwen.
"Žije? Žije?" pokračoval hobit a v jeho obličeji, jako by byl vidět náznak radosti, což Rehegra dopálilo.
"Rozdrtim tě ty červe." a vykročil vstříc hobitovi. Zastavil ho však váček, který mu s cinkotem dopadl k nohám.
"Vaše odměna, pánové. Úkol jste splnili." ušklíbl se.
"Ty! Červe! Chcípni!" hulákal Rehegr a vzrušeně máchal rukama, přičemž neustále cosi mumlal. Hobit, jakoby něco podobného čekal, vytáhl z kapsy flakón, odzátkoval jej a obsah, jenž tvořila jakási kapalina bílá jako mléko si prolil hrdlem. Jeho postavu pak zahalil jemný obláček sněhobílé mlhy, jež pomalu stékal k zemi a odlétl oknem pryč z hostince. Postavička hobita - Rorýse Pšeničkyna byla ta tam, zmizela. Rehegr přestal v démonickém zaříkávání, pozvedl měšec a opět jím mrštil o zem. Pak si spolu s Irwenem sedli ke stolu a pomalu propíjeli obsah onoho měšce, jenž stále ležel na podlaze a nikdo neměl tolik odvahy jej zvednout a podat dobrodruhům. Dlouho tam seděli se svěšenými hlavami přemítaje, zda výprava byla štěstím nebo neštěstím. Zda budou mít ještě odvahu někam se vydat. Neměli kam jít, neměli co dělat. Zbyly jen vzpomínky a prázdnící se měšec...

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

O něco lepší než předchozí díl, možná proto, že neobsahuje ten poměrně zdlouhavý začátek.

Několik poznámek:
1. Sem tam zbytečná hrubka, chybějící čárky.
2. Opět některá souvětí jsou strašně dlouhá (např. Irwen opět nabil… bolavou končetinu).
3. dveře vedoucí… - tady by bylo lepší rovnou psát dveře vedly a uzpůsobit (zkrátit a upravit) tomu souvětí
4. rozeběhl se s taseným mečem přímo vedle něho - zbytečné dodávat polohu, z kontextu to vyplývá, že běžel s ním
5. z obludina hrdla - z hrdla obludy
6. Přijde mi od dobrodruhů nezodpovědné k vlastním životům, že se v nebezpečném podzemí rozdělili.
7. Velmi mě pobavil překlep pěstí uštědřil kouzelníkovi políčko


 Uživatel úrovně 0

Hodnotím stejně jako u prvního dílu, protože je to přibližně stejná kvalita, i když 1. byl o malilinko lepší...



 Uživatel úrovně 0

Díky za vysvětlení...Elvisův duch

Ps: S těma dračákovskejma výrazama si mě moc nepochopil. Rozhodně jsem nemyslel, abys používal minuty a vteřiny či jiné SI, ale věta "Celé toto divadlo trvalo asi jednu směnu a ....." mi tam prostě nesedí, to se na mě nezlob....


 Uživatel úrovně 5

Fergus: Olar nakonec zešílel a kam utíkal se už neřeší. Jak sis mohl povšimnout, příběh sem si nechal na závěr velice otevřený, což může přinést nějaká volná pokračování.

Ano, tvor jedl hrušky a pil vodu, jež se v jeskyni nacházela. Pokud vím, tak postavy neprošly celé podzemí. Jen kolem hlavních chodeb.

Dračákovský výrazy? No... příště je omezim, ale nepočítejte s minutama a vteřinama nee


 Uživatel úrovně 0

Druhá část povídky je tady, tak se juknem co v ní bylo:
1) Je to dobré pokračování výborného prvního dílu....
2) Příběh je opět živý a spád děje je také dobrý...
3) Mám zde 2 nejastnosti v příběhu, jestli je to z příběhu zřejmé tak se ti omlouvám , každopádně děkuji za odpověď....
a)Kam se na konci poděl Olar? Utíkal až do Číčovic? :-)
b)To se ten tvor živil celou dobu hruškama? Co pil?
4) V příběhu mi vadily ty dračákovský výrazy...směna, měl připraven ještě jeden útok...to by šlo podle mě napsat líp, ale to je subjektivní pocit...
Výsledek: První díl je rozhodně lepší, druhý díl příběh dotváří, ale už ho nijak nepozvedává. Každopádně se ti podařilo stvořit celkem podařené dílko....Dávám ti za druhý díl 4*, ale celkově je to na 5*....



 Uživatel úrovně 5

Bulba: Tak bych ti docela doporučil si ji přečíst, anšto tam je něco důležitejch věcí:-)


 Uživatel úrovně 0

No všetky chváli boli už spomenuté pod týmto príspevkom. Aj ja sa k nim pridávam a aj keď nedávam plný počet hviezdičiek (ale chýbal k tomu len krôčik, je to preto, lebo sa mi to miestami zdalo chaotickejšie) ale 4* to je tiež nárez a toto stojí zato.


 Uživatel úrovně 0

Skutečně velice dobrá povídka, přeštože jsem první část nečetl musím uznat , že se jedná o úspěšný pokus. Jediné co bych ti vytknul , jsou dialogy v nich jsi poněkud slabý, zní to ,jakoby ze sezení hráčů dračáku, ale jestliže se jedná přepis nějaké skutečně odehrané hry , proč ne. Ale jinak čtenář očekává trošku košatější dialogy, nad kterými může přemýšlet. U těchto jsem měl spíše problém soustředit se na téma hovoru, ano byly trošku chaotické. Ale jinak skutečně dobré.

PS:Roztřásly se mu ruce.


 Uživatel úrovně 0

Elvisův_duchu:

Jak už předeslal Marigold, povídka to je velmi dobrá.

1) Po příběhové stránce je to velmi živé, čtivé a dost zábavné i nápadité. Rozhodně mi to nepřijde jako sci-fi, já mám takové příběhy rád (myslím ne klasické středověké). Líbilo se mi to hodně, takže k hodnocení není co dodat: *****.

2) Co se týká stylistiky a chybovosti - vidím, že jsi na sobě zapracoval a drtivou většinu chyb a překlepů eliminoval, za což tě musím pochválit. Ono opravdu stačí, když si to člověk po sobě jednou či dvakrát přečte.
Některé chyby tam sice zůstaly - mám na mysli čárky ve větách (někde chybí a věta pak získává trošku zmatenější nádech) a používání stejných slov ("podivný".... a hned v další větě "podivný"), ale toho je tam velmi poskrovnu a čtení téměř neruší.
Také některá slovní spojení a přirovnání jsou "jiná", než na co jsem zvyklý, ale tady to beru spíš jako klad.
Hodnocení této části je mezi 4 a 5*.

Celkově mi tento příběh přišel jako velmi důstojný nástupce prvního dílu a myslím, že po zásluze ode mně získává *****.

S úctou
irook.