Články&Eseje

Setkání s Ní Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 15


Chodím po nábřeží smuten a sám,
v bílé černi ráno u řeky se halí.
Zmatenou svou mysl mám -
na krajkové hladině je cosi v dáli.

Bílé jako sníh, bílé a chladné.
V pavučinách mlhy blíží se to k břehu
a bělotou samou hladině vládne
jako nebeský anděl v kalném sněhu.

Ale co že je to za anděla?
Když jeho hřbet je tak neandělsky křivý,
pod kapucí se mu lebka bělá
a v pařátech kosa potřísněná krví!

To není anděl, toť sama Smrtka!
Hnáty hubené, jak větve křivé,
prázdné oči potřísnila jinovatka
a vlasy po ramena, mrtvě plavé.

Pozvolna již rozlýva se mlha.
U řeky je klid, jen divé vlnky hrají
svými vlasy jako ruka nahá
osudových mrtvou sbírku symfonií.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

rozlýva.... to mi zkazilo dojem


 Uživatel úrovně 8

Opět pouze popis, popis, popis…. Pravda – nabízí se myšlenka, že sebevrahovi dělala před smrtí chvilku společnost Ona… Ale tato myšlenka je jen v náznaku a v jedné z možností výkladu, z nichž většina směřuje spíše k výkladu, že ono setkání s Ní je myšleno pouze jako uvození k Jejímu popisu a samotný závěr je jako vytržený z jiného dílka, vysvětlení, která spíše vedou k tomu, že kromě popisu Jí o nic jiného v této básni nešlo, zvláště pak ani o to setkání. Chápu, že se nikomu do nějakého bližšího poznávání Jí nechce… Zmíněná myšlenka, je totiž přebita třemi slokami popisu Jí. „Vlnky hrající mrtvou sbírku osudových symfonií“ jsou zajímavé, ale aby se k nim člověk dostal, musí projít celou poslední sloku a z toho chaosu vybrat podstatné a poskládal si slova sám. Škoda jen, že tento příměr je pouze pokusem o „nějaké“ zakončení básně (třebaže zde naznačuje k té myšlence, kterou jsem uvedl, jako možnou).

Bělota? Spíše bych použil slovo bělost – bělota zní odpudivě.

1.3 – Zmatenou svou mysl mám – když už jsi použil slovo svou, tak proč v tomhle kostrbatém slovosledu?


 Uživatel úrovně 5

GWH: Myslíš? Co když to jen zrovinka konec...


 Uživatel úrovně 5

Nathalaen: A měl sem na výběr?


 Uživatel úrovně 0

Smrt je jen začátek toho zázraku, kterému si dovolujeme říkat život.
Moc dobré:-). Jen dál jen dál.


 Uživatel úrovně 5

ED: já se nebojím skoro ničeho :o))) Jsem ráda, žes to takhle přijal.


 Uživatel úrovně 5

Nath: Já to chápu, máš úplnou pravdu a jsem rád, že jsi se nebála vypálit na mě z děla silnějšího kalibru:o)))


 Uživatel úrovně 5

Ctěný Duchu,
dovol mi několik (a ne málo) poznámek k Tvé básni. Je to při nejmenším rozporuplné dílo.
Přílišná snaha o rýmy kazí celou atmosféru. Nádech nostalgie, kterou to snad mělo vyvolat, je zastřen neohrabanými slovními spojeními. Škoda - některé jsou naopak až nadprůměrné a dohromady to vyznívá velmi neuměle.
Nemá to pravidelnost, což by tolik nevadilo, ale v mnoha místech to zavání až banalitou.
Používáš slovesa a zájmena tam, kde to není třeba, někde to dokonce ruší:
na krajkové hladině je cosi v dáli. - vypuštění slovesa by sice lehce porušilo rytmiku, ale podstatně by to zvedlo dopad věty. Obzvláště když v dalších slokách už tu rytmiku nedodržuješ.
to samé: V pavučinách mlhy blíží se to k břehu
dále: Zmatenou svou mysl mám - ...naprosto nevhodné použití zájmena "svůj"
Když už ses rozhodl pro nějaký styl - mluvím teď o řazení slov -, dodržuj ho: pod kapucí se mu lebka bělá - podle ostatních veršů by se hodilo spíše pod kapucí lebka se mu bělá
Navíc - chtělo by to alespoň jazykovou korekturu. Podle jakého vzoru je rozlývat? Předpokládám, že jde o sloveso lít, ne o přídavné jméno zlý! V tom samém slově chybí čárka nad "a".
Snad jsem Tě svou kritikou neurazila, ale myslím, že je oprávněná.
S úctou
Nathaelen


 Uživatel úrovně 0

1)Tak ty rými se mi moc nelíbí, ale jne některé. např první sloka.

2)Některá slovní spojení jsou podivná.

Ale jinak na mě ta báseň udělala dojem, 4 sloka je podle mě nejlepší a celkově si myslím, že je to průměr až nadprůměr.

Suma sumárum 4*


 Uživatel úrovně 0

Je to celkem pěkné. V mnoha rýmech to uchází, ale ta třetí sloka je působivá. 4*

Provázej tě Satan
Mortweel