Články&Eseje

Nic - Skepse - Nicota Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Není kam spěchat,
není kam se hnát.
Není co nechat -
není oč se prát...

Není nic
jen prázdno
v komnatách všeho,
jen prázdno -
bez kytic.

Už není slunce,
které měsíc líbá -
už není měsíce,
který mořem hýbá.
Člověče!
Ty snad ještě nevěříš?
Není nic -
když vykoukneš zpozarohu -
vidíš - co vidíš?
Nic!
A ten roh?
Nikde.
Jen prázdno
a nic víc.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Už není slunce,
které měsíc líbá -
už není měsíce,
který mořem hýbá.......... tohle se ti vážně povedlo.
Celkově mi báseň přijde nevýrazná, ale ten jeden odstavec mě přemluvil na 4 hvězdy


 Uživatel úrovně 5

Mgr: Asi máš pravdu... pryč se skepsí... je na p***:-)


 Uživatel úrovně 8

Otázka: Za předpokladu že existují dvě věci – komnaty a člověk, kdy člověk plní úlohu pozorovatele (vykukuje zpoza rohu) a komnaty mají úlohu pro zdání prostoru (ten existuje?) je prázdno větší tím, čím větší prostor je jím „neobsažen“?

Úloha komnat je jasná – pokud je prázdno ohraničeno – lépe vynikne jeho… hm… no… prázdnota.

Uznávám, že jsem tu otázku formuloval dost šíleně (což je výsledkem neustálého řešení podobných básnických témat ve zdejší rubrice). Položím tedy jasnější a stručnější… Nebylo by načase napsat nějakou úsměvnou odlehčující báseň, která by neřešila filozofické otázky, pseudofilozofické otázky, otázky života a smrti, nešťastné lásky, nebo jazykové záhady?


 Uživatel úrovně 5

nevím, nějak mi to nesedělo a nelze než souhlasit s deshim...


 Uživatel úrovně 0

Hezký nápad, ale tak nějak tomu chybí šťáva, náboj.


 Uživatel úrovně 0

Nesouhlasím se vším co zde nastínil deshi, avšak co se týče harmonie celku nemohu plýtvat chválou. V básni chybí plynutí myšlenek k určitému cíli (není to samozřejmostí u všech básní a ani by nemělo být, ale v tomto případě by jistě došlo k sladění jednotlivých slok).
S vírou v lepší zítřek se loučí Joschi


 Uživatel úrovně 0

Ačkoliv je báseň krátká, dochází zde k přeměně použitých obrazů a to ve velkém rozsahu. Zatímco první sloka věrně kopíruje název, druhá se stává zlomem a třetí používá repliky, které vypadají, jako by se jednalo již o zcela jinou báseň.

"když vykoukneš zpozarohu -" tento verš mi do básně vůbec nesedí, navozuje pocit nějakého rozhraní, něčeho konkrétního, pevného, ale předchozí verše nesměřují k jeho hledání, tedy zde nemá co dělat ...

Na druhou stranu zase postavení některých slov vedle sebe je pěkné a účelné "a nic víc" apod.

Celkově tedy mírně lepší průměr.

S úctou deshi