Články&Eseje

Prolnuté dimenze Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19

Co když to není jenom hra? Co když je to ve skutečnosti rituál, umožňující zasvěceným proniknout do jiné dimenze a získat kontrolu nad bytostmi odtamtud?

Drak
Drak procitl. Netušil, co se s ním děje, ale vůbec se mu to nelíbilo. Připadalo mu, jako by měl něco v hlavě... Něco neuvěřitelně hloupého a neschopného. Ještě včera si byl drak vědom své inteligence, instinktu pro přežití i v beznadějné situaci... Ale teď? Ten malý, hloupý a neschopný vetřelec v jeho mysli mu bránil používat instinkty!

Vetřelec zašeptal: Blíží se k tobě čtyři dobrodruzi. Jdou tě zabít.
Drak se chtěl sám pro sebe uchechtnout nad hloupostí těch dnes-ráno-ještě-hrdinů,-dnes-večer-však-již-škvarků, ale k jeho hrůze se mu to nepodařilo. Místo toho ten ubohý pitomý chomáček břídilství v jeho mysli pronesl: Když neudělají chybu, podaří se jim to.

Když neudělají chybu? Chybou bylo už to, že se rozhodli jít mě zabít!
Jenže oni tě chtějí zabít. Přece je nemůžeš jen tak seškvařit.
Nemůžu? Jak to, že nemůžu? Oni se rozhodli jít mě zabít, takže já zabiju je!
Myslím, že ne.

Kouzelník
Nemůžu uvěřit, že jsem tuhle pitomost řekl! Vážně jsem tak hloupý, že jsem před svými kamarády řekl: „Hele, pojďme zabít nějakého draka!“? Co si o mně pomyslí? Budou mě mít za blázna!
Ke kouzelníkově překvapení ale za svůj hloupý návrh vůbec nesklidil výsměch. Hraničářka Magda - ta inteligentní hraničářka Magda! - místo toho odpověděla: „Ano, pojďme na draka!“

Co se to tu děje? Proč mám od rána pocit, jako kdybych nebyl sám sebou? Proč mám pocit, jako kdybych byl posedlý nějakou jinou mocí? Proč se od rána chovám jako prosťáček? Ráno jsem šel kolem zdejší knihovny, a vůbec jsem nenavrhl krátkou zastávku, abych se do ní mohl podívat...

Zloděj
Počkat, zastavte mě někdo! Proč se vůbec nerozhlížím? Proč nejdu prohlédnout tuhle boční šachtu? Proč pořád slepě následuji Gorika?
Zloděj Deglon si již od rána všímal, že se Gorik, Magda, Anhir, i on sám chovají velmi divně, jako by nebyli ve své kůži.
Gorik, jindy velmi ostražitý a rozumný bojovník, který ještě před týdnem takticky vyhlásil ústup, když jim cestu zkřížili dva ghůlové, se dnes od rána chová jako ten nejnamachrovanější frajírek... Pořád má plnou hubu keců o tom, jak drakovi zabodne meč do šíje. Do šíje! Je to vůbec možné? Kde se v člověku vezme taková dávka hlouposti, že sám sebe dokáže přesvědčit o možnosti zabodnout drakovi meč do šíje?
A Magda? Před měsícem jí medvěd rozsápal psa, protože se do něj nedokázala trefit svým krátkým lukem. A dnes si sebevědomě vykračuje hned vedle Gorika, rozhodnutá jít na draka. Vůbec nepřemýšlí o tom, že ohnivý drak jediným plivancem jakýkoliv její šíp spálí! A i kdyby ne – kolik šípů bude zapotřebí? Rozhodně víc, než kolik jich stihne vystřelit, než drak přeběhne přes jeskyni k ní a ukousne jí hlavu.
A kouzelník Anhir? Co to s ním je? Jindy si v jednom kuse pročítá svou knihu kouzel, neustále si ve vzduchu zkouší prstoklad potřebný pro jejich sesílání... A dnes? Deglon si byl jist, že kdyby před Anhira položil brnění, tak se do něj začne oblékat a bude drmolit „Jdu na draka, jdu na draka!“...

Drak
Nech mě jít k té chodbě a vychrlit do ní svůj dech, prosím! Proč mi zakazuješ se hýbat? Proč mi zakazuješ odletět, proč mi zakazuješ dát jim alespoň pořádnou výstrahu? Já tady nechci umřít!
Zmlkni! Bojovat budeš tady, v této prostorné jeskyni, kde se mohou ti slabší z nich schovat za ty velké balvany. A zakazuji ti používat tvůj dech.

Cože??? Ale já si ho právě pro tyto případy šetřím! A proč s nimi mám bojovat zrovna tady, kde nemůžu využít svá křídla a svou rychlost?
Protože jsem tak rozhodl.
Ale... Co jsi vlastně zač? Kdo jsi? Jak jsi se dostal do mé mysli?

Hraničářka Zvláštní... Nemáme s sebou žádné pochodně, nikde tu nehoří žádné ohně, a přesto vím, že tato chodba je sedmnáct sáhů dlouhá, načež se rozvětvuje doleva a doprava křižovatkou tvaru T...
Kde se tady tato rovná chodba asi vzala? Kráčíme vnitřkem hory, ale tohle nevypadá jako puklina, ani jako chodba, vymletá vodou. Tato chodba má po celé délce stejnou šířku i výšku, nikde ani výklenek nebo vyboulenina, žádné klikatění...

Souboj
Co to ten Gorik, proboha, dělá? Rozbíhá se podél obvodu tohoto jeskynního sálu a přitom křičí: „Poběžím v kruhu, takže mě nebude moct zasáhnout! Vy ho zatím zabavte!“ Zbláznil se snad? blesklo Magdě hlavou.

Deglona v té chvíli zaujalo něco jiného – Proč tam ten drak tak hloupě stojí? Jak to, že jsme ještě naživu? Proč neplive, proč k nám neutíká, proč neodletí tou obrovskou dírou ve stropě pryč?

Prosím, nech mě je zabít... Prosím!
Ne.
Tak mi dovol je zranit tak, aby museli utéct!
Ne.
Tak mi dovol utéct pryč! Ještě je čas! Můžeme se přece dohodnout, umím předstírat zranění... Budu se tvářit, že jsem zraněný z předcházejícího souboje... Nebo že jsem slepý! Umím předstírat slepotu, dívej-
Ne. Dnes musíš zemřít.
Ale... proč?

Protože Pán Jeskyně je blbec.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Zajímavá chrakteristika hraní. Dobře zpracované postavy i "tupí" hráči a PJ.
Zpočátku jsem nechápal o co vlastně jde a hledal "herní" smysl takového jednání. Potom následoval šok, ten drak byl opravdu příliš neuvěřitelný (u stolu "Jak na draka?" se probírá právě takové neuvěřitelné použití draků), a já si uvědomil, že to je satira na nepochopení herního principu od PJ, teprve na konci mi došlo, že jadrná pointa se týká i hráčů. Určitě není snadné se takto do postav takto vžít, a proto se odehrávání postav zjednodušuje (hráči si nahází postavu a PJ je honí po mapě). Hrát s citem vyžaduje zkušenosti a naročný přístup od hráčů i PJe, ale stojí to za to! A díky za tuhle lekci, Alcatore, dám větší pozor při dalším hraní.

Mé poděkování patří i Maris, také jsem její odkaz na tento článek našel v MS, a ačkoliv jsem si představoval něco mnohem "klasičtějšího", jsem rád že jsem nebyl líný ho vyhledat.


 Uživatel úrovně 0

Asi je to spíše důvod k zamyšlení než k smíchu, ale co mě "dostalo" byla situace kdy se Gorik rozeběhl k němu a obcházel ho, přičemž řval na ostatní ať ho zabaví.
Dost mi to připomělo jednu situaci popsanou v předmětu "utěrka" kde bylo psáno:"Zatímco drak bude nejspíš udiveně koukat na dobrodruha, mlátící do něj nějakým hadrem". Tak nějak podobně ;)


 Uživatel úrovně 0

Tenhle článek jsem si přečetl na doporučení Maris v MS pro někoho, kdo se zajímal o to, jak na draka.

A teď, jelikoš je hlasování dávno uzavřené mi nezbývá než složit poklonu tomuto výbornému dílů.
Myslím, že Alcator naprosto vystihl průběh hry některých družin...


 Uživatel úrovně 5

Naprostý souhlas s higheggem... Neočekávaná, ale skvostná pointa...
Takhle jsem se nepobavila dávno :-)
Projasnilo mi to ošklivý upršený pracovní den, díky :-)

Jenom malá otázka k diskusi pod článkem: Já myslela, že tvůj táta byl drak zlatý, nikoli písečný? :-)


 Uživatel úrovně 3

Moc rád bych se Mudsharka zeptal, co si o mém díle myslí, ale nějak mi nechce odpovědět :-)


 Uživatel úrovně 0

Galenius: Kdyby to, co píše Alcator byla pravda, nedělal bych dneska už nic jiného, než že bych se smál.


 Uživatel úrovně 1

Alcator: V pohodě. Je to každého názor. Já bych ho stejně nechal překousnout v půli těla a nijak to neřešil.
Nutno však říct, že tvá odpověd nepostrádala originalitu :-)

Highegg: toť otázka. Každý PJ ji má zodpovězenou trochu jínak, neboť on je ten na kom to záleží a všechno stojí.

s pozdravem Zwejk


 Uživatel úrovně 0

Mnjo... Proč si nepřiznat... Pokud to, co tady píšeš je pravda, tiše lituju veškeré své postavy... a vůbec všechy postav, které jsou hrány...


 Uživatel úrovně 0

tohle se mi skutečně líbí, jasných 5


 Uživatel úrovně 3

Ó, děkuji, mistře Elánie z Městské hlídky Ankh Morporku :-)

Něco pro tebe:
"Lidé říkají, že všechny cesty vedou do Ankh Morporku. Není to pravda. Ve skutečnosti všechny vedou Z Ankh Morporku, ale někteří lidé po nich jdou špatným směrem :-)"