Život je krátký, pak následuje smrt
| Autor: | Tristan de la Tour |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
Hle, tu jede v plné zbroji..
Tvář mu kryje rudý šál,
celý od krve, kde se asi pral?
Hle, tu kůň jeho napadá na jednu nohu,
proč krev mu teče po kopytu?
Kde ti dva do vřavy vjeli?
Sami nám to nepoví.
Pomůže nám malý trik,
zpátky vrátíme jejich ryk.
Nebojte se, nic se nedoví,
oni už to prožili.
Sluneční třpyt se zlatě odráží,
od vztyčených kopí.
Dvě mocné armády
držíc se své pravdy.
Zazněl zvuk svištících vichrů,
tu letí spousta ostrých šípů.
Řev jak tonoucí se kotě.
To nic. Střílí jen po pěchotě.
Řeč mrtvých nesla se dál
a on tam jen tak stál.
Konečně byl vyslán jeden sbor.
Skončil rychle. Úděsný měl chór.
Do rozbouřené vřavy,
vjeli rytíři hrdí.
Ze sedla se tyčili
a život kolem ničili.
A náš starý známý,
bez jakékoliv hany,
sekal lidské hlavy.
Proč ne? Dyť jsou jiní.
Lázeň jedna krvavá,
u vojvůdců tůze oblíbená.
Na vršku kopce stáli
a jen tak se tam smáli.
Vítězství zdálo by se hladké
nebýt zálohy včasné.
Do boku jízdy vpadla,
statečně smrt v ní rozsévala.
Nastala zde další vřava,
Proč to maření života?
Hrozně vzteklí vojevůdci,
další hrdě kráčející vojáci.
Strategicky kráčející vojáci,
ve znět těl se změnili.
Krkavci se už slétávají,
hyeny se v lesích schovávají.
A náš rytíř stojí sám,
jak v plotě kůl tam plál.
Obklíčen hradbou nepřátel,
bojuje sám, bez přátel.
Minuty ubíhaly jak hodiny
a síly se tenčily.
Konečně skončil litý boj,
teď přijde zdravotníků voj.
A rytíř se sám sebe ptá
a sám si odpovídá.
„Kdo to vlastně vyhrál?
A kdo s pláčem prohrál?“
Vítěz je jen jeden,
nad životem povznesen.
On je vládcem podsvětí,
jen on je pánem bolesti.
Za důstojníkem s obavami šel,
ten ho jenom poslal vejš.
Velitel vzal si ho stranou
a dal mu jasně nashledanou.
Tak to je příběh rytíře,
co za svou pravdu být se chtěl.
Však nezmeškal ještě konec,
brzy zažije pěkný tanec.
Náš hrdina byl vyhoštěn,
aspoň je služby zproštěn.
Život obcházel jak mocné hradby,
ani neví, že se řítí do záhuby.
Tam za kopcem ho čekají,
tam ho okradou a zabijí.
On to však ještě neví,
zbytečně se trápí.
Už dojel na to místo.
Už kopí se na něj vrhlo.
Pádem z koně se zachránil
a jen levou ruku si poranil.
Nyní stojí na kameni,
meč připraven k zabíjení.
Nepřátelé jej obklíčili
a zrádně zaútočili.
Rytíř vykryl první ránu
a hned proťal krční žílu.
Rána do zad ho srazila,
rána pěstí problémů ho i zbavila.
Střelcova šipka protla jeho tělo,
vrhem dýkou zbavil se ho.
Banditi se však zmohli,
síť na něj vrhli.
Přišli k němu a bodali,
on naposled se postavil.
Jedním sekem skácel dva
a propadl se za nima.
Naposledy zavzpomínal,
naposledy zamrkal.
Naposledy zaplakal
a života se vzdal.
Jeho život skončil,
svou duši zatratil.
Snad vás příběh pobavil
a snad i někde zarmoutil…
Diskuze
Rignis: teď jsem si to s odstupem času znovu přečetl, a ze stejného důvodu, jaký jsem uvedl již dříve, bych hodnocení zvedl o hvězdičku...kdyby to ještě šlo...:-(
Ta délka je na úkor kvality..
Přijde mi,že divně skáčeš mezi rýmy-jeno je rým na 1. a 3. verši,jindy na 1.,2.,a 3..jinak docela pěkný,ale přišlo mi že celý příběh bereš jednou moc na lehkou váhu,podruhé zase moc vážně,asi by to chtělo trochu sladit.Ještě mi vadí ukazovací zájmena,(to)...jinak pěkné,ale ode mne jen 3*
Asi nejsem moc znalí ale na mě to zapůsobilo
Vše už bylo nejspíše řečeno, jen na okraj bych připsal, že posledních cca 10 slok mně vzdáleně připomnělo atmosféru Písně o Rolandovi...proto 3*.
Roland. jsi jako pokušitel..i ty ďáble...Anex tě odhadla skvěle...
T.: dík za reklamu.-))
Tristan. není třeba být nejlepší ačkoli každý po tom touží...a to včetně mě...nebudeme si hrát na svaté kterými ostatně nejsme...tedy pišme, pijme a hlavně žijme.-))
Roland Krnovský: Výjmečný člověk je ten, který i přesto, že není v ničem nejlepší má osobitý charakter a vryje se do paměti a do vzpomínek.
P.S: Asi jsem tvůj leník. Bydlím na Krnovské :))))
Výjmečnos se rovná v něčem vyníkat -> být v něčem nej!
Opravdu nechceš být nejlepší ?
Myslým že skrytě po tom toužíš ale neříkáš to, nebojse projevit!!!
Ale myslím že už jses odhodlal, už jen touto básní, a to je důležité!!! Pravda příliš se Ti nevivedla ale nikdo neuměl nic hned!!!
S pozdravem Roland
T. :Není to Taurus, ale Tauros.
Ronald Krnovský: Potom, co jsem přežil život ve stínu svého bratra, tak mě prohrát vůbec nevadí. Tehdá jsem prohrál úplně ve všem, co jsme spolu hráli (i to pitomý štěstí měl na svý straně) .
Každý nechce být nejlepší. Ani já. Já chci být výjmečný.
Hmm, Taurusi, Taurusi...
Dílko vypadá jako psané malým děckem, některé rýmy vůbec nesedí a zbytečně jakí báseň...
4tá a 5tá sloka od konce - to už je vážně hodně slabé...
Jestli chceš vypilovat styl a nevadí Ti kibicování, mrkni do putyky na Talent - třeba Ti tam někdo pomůže...
T.
Ps - nebudu hodnotit, dnes mám dobrou náladu a nechci ji zkazit i někomu jinému...