Díval jsem se asi na svůj poslední západ slunce. Potom se stanu potravou pro Mapa. Map, zrůda, která se živí lidmi. Je neviditelný, neviditelnost se ztratí, když se jeho kůže setká s vodou. Nikdo ho neviděl celého, byly spatřeny jenom jeho nohy. Jmenuji se Ithr. Já, Zon a Kruz jsme byli vysláni ho zabít.

"To je těžký úkol, zabít něco, co nevidíš", řekl jsem Kruzovi, který stále brousil svou sekeru. Všichni jsme mysleli na to samé, zemře, musí zemřít. Slunce zapadlo a my víme, že Map za chvíli vyleze. Tasím meč, v druhé ruce mám vědro s vodou. Z jeskyně se ozývají kroky. V písku už jsou vidět i stopy. Je tady. "Vodu! Rychle!"

Z hlavy mu stékala voda po celém těle,už byl celý viditelný.Stál před námi Map, měřil asi dva metry, kůže měla namodralý nádech, na nohou a rukou má blány.Má zelené,lesklé oči. Zdá se mírumilovný, i když měsíčně spořádá asi dvacet lidí.Když si nás všiml, dal se na útěk. Má strach. My taky.

"Nechte mě, já to vysvětlím! Prosím!" Měl trochu problém s pohyby jazyka,ale bylo mu rozumět.Tak nějak by podle mne mluvila ryba s hlasivkami a jazykem. " Musíme tě zabít a vůbec bych se s tebou neměl vybavovat. Ehm... jak to že umíš mluvit?" Šeptám Zonovi:"Když jsem do toho šel, neřikali mi, že mluví."Přemýšlí asi o tom, jestli má utéct nebo nás má zabít a sníst.

Otáči se a utíká zpět do jeskyně. Běží nějak divně, na délku svých nohou běží pomalu. Kruz po něm hází svou sekeru a určitě nemine. Házet umí, sice jsem ho neviděl házet na něco, co se ztrácí ve tmě jekyně,ale zase Map není žádný malý cíl. Minul. Map se, ale lekl a zakopl.Běžíme k němu, snažím se ho svázat. Je to divné, neodporuje.

"Než mě zabijete, vyslechněte můj příběh.Je to moje poslední přaní."
"Splníme mu ho? Já myslim, že ano."
"Já taky."
"Souhlasím."Můžeš začít ."
"Děkuji."

Zon začal zapisovat.

"Žil jsem v moři lidmi nazývaném "Bouřlivé moře", živil jsem se námořníky,kteří padali z lodí při bouřích, živím se lidskými mozky. Z nich mám i paměť lidí, kterým patřili, proto umím vaši řeč. Lítost jsem necítil, zemřeli by stejně, většina už byla stejně utopená.Pak přestaly plout lodě a já měl hlad. Myslel jsem si, že se musím vypravit blíže ke břehu.Tam lodě budou a přestanu mít hlad. Vyrazil jsem, uživil jsem se, ale bylo velké nebezpečí, že mne chytí a zabijí. Jednou v noci jsem plaval dál od města a vylezl jsem na břeh - neviděl jsem se. Myslel jsem, že je to tmou. Našel jsem les, v tom jsem přespal.Probudil jsem se a zjistil, že to nebylo tmou, ,já byl neviditelný. Vypravil jsem se na průzkum. Cestou jsem potkal lidi a jelikož jsem měl hlad, tak jsem nějaké snědl. Jeden z nich byl tvůj přítel, Kruzi, byl to Mrok."

"Jak to víš!? Promiň, já zapomněl: s mozky i vzpomínky." "Tak co bylo dál?"

"Objevil jsem tuhle jeskyni. Usídlil jsem se tady a vyrážel jsem na výpravy k lidem. Jednou jsem pronásledoval nějakého člověka a vběhl jsem do řeky a zviditelnily se mi nohy .Tak jste přišli na mou slabinu. Pak jsem asi týden byl v jeskyni.A potom jste přišli vy. Zkoušel jsem jíst mozky zvířat, ale hned je vyvrhnu. Lítost jsem už cítil, zemřeli by, ale o hodně později. Nevím jestli jsem zavislý na vzpomínkách nebo jenom na živinách z mozků nebo na obojím. Určitě vás zajímá, jak jsem se objevil, nevím to, ale žiji padesát lidských let a jako vy si nepamatuji své narození. Přemýšlel jsem nad tím a odpověď zní: nevím. Neznám nikoho, kdo by se mi podobal, rodiče taky neznám. Když jsem ještě žil v moři, zkoušel jsem jíst ryby a zase jsem je zvrátil.To je vše. Teď mě můžete zabít."
Zon dopsal.

"Mape musíme se domluvit".
"Zone, ty se z nás nejvíc vyznáš v alchymii. Co když musí mít jenom živiny a látky lidského mozku? Dokážeš vyrobit umělý?"
"Možné je vše, hlavní víme: nesnese zvířecí. To ostatní zjistíme časem. Myslím, že ano.Ty ho taky nechceš zabít?"
"Ano. Nevím proč, ale ano."
"Zone, pospěš si, čekáme na tebe ." Zon nasedl na koně a odjel k Rionu. Žil jsem, přežil jsem setkání s Mapem. Raději jsme ho nechali svázáného.Nezabíjel by, kdyby nemusel. On, ale musel, jinak by zemřel. Trest si bude muset odpykat. Zon snad vyrobí ten umělý mozek bez paměti.
"Kruzi, až tohle skončí, přestanu s touhle prací, dám se k námořníkům."
"Já nevím, myslím, že otevřu hospodu po tátovi. Bylo to jeho přání. Takže s tímhle taky skončim."
Map stále ležel svázán na zemi a spal.
"Doufám, že se Zon vrátí do týdne. Máme malé zásoby."
"Map taky."
"Aby si nás nedal jako oběd, viď Ithre? "

Podobně proběhlo dalších osm dní.

Přijížděl k nám Zon. "Zone konečně! Máš to??"
"Jasně dalo to práci,ale mam to.Vložil jsem do toho démona paměti ,paměť poskytl zlatník.Nemůžeto být ale každá mozková hmota s pamětí,je to náročný."
"Mape! Vzbuď se máme pro tebe jídlo."
"Kde? Prosím dej mi."
"Ano."Nesu mu mísu z mozkkydem(tak nazval Kruz mozkovou hmotu), Map ji vypil do dna.
"Děkuji vám.Je to stejné jako opravdový." "Chceš ještě? A byl s myšlenkama?
"Byl s myšlenkama. Chci ještě."Nesumu mísu s mozkkydem bez vzpomínek. Map ho shltl.Jako nic.
"Dobrý ,ale bez myšlenek."
"Zone povedlo se zatim žije. Mape kdyby něco tak řekni."
"Myslim že ho rozvážem. Ne?"
"Myslim že nám nic neudělá zatim je najedenej ,podle mne by ná nic neudělal ani kdyby nebyl."
"Máš pravdu , je hodnej, nic nám neudělá. Rozvážem ho."
Jdu k Mapovi a sundavám provazy.
"Díky.Jsme přátelé??"
"Ano. Víš, já tady nebudu až se vrátín do Rionu budu plout po moři.Kruz otevře hospodu po otci ,živit tě bude Zon.Budeš sám.Beze mně,ale přátelé jsme."
"Dobře,byl bych rád kdyby si ten příběh řekl jenom někomu koho znáš a víš že to využije."
"Až budu plout po moři budu pátrat po tvém druhu."
"Děkojiti."
Šel jsem ke koním: "Takže jsme s Mapem přátelé .Jasný Kruzi?Zone?"Oba odpověděli kývnutím. Nasedli jsme na koně a vyrazili k Rionu. "Jak to vysvětlíme v Rionu? Nemůžeme jim to říc."
"Máš pravdu, nesmíme jim to říc. Je to jeho přání. Řekneme že byl mrtev ,že jsme našli jenom zelenou krev. Někdo ho zabil za nás."