Děj knihy nás přivádí do devátého roku Trhlinové války, kdy Tsurané zabrali velkou část pohoří Šedé věže a Svobodných měst Natalu, Temní bratři putují na sever, aby se připojili ke svým druhům v Severních zemích a v Rilanonu vládne šílený král.

Pokud se vy, co nemáte k Midkemii a Kelwanu blízko, podle mého úvodu obáváte, že jsme se dostali doprostřed ságy a jména a místa vám nic neřeknou, pokusím se vás vyvést z omylu. Příběh je sice orámovaný výše popsanými událostmi, nicméně tvoří pouze pozadí příběhu, který je samostatnou epizodou zasazenou jako kamínek do mozaiky Trhlinové ságy.

Sled událostí svede téměř na jedno místo tři skupiny obyvatel obou světů a postaví je do vzájemného konfliktu. Hartraftovi Záškodníci, speciální oddíl rváčů a hrdlořezů účtujících s nenáviděnými Tsurany, se vrací na zimu do tábora. Cestu jim kříží nepřátelský oddíl Tsuranů vedený velitelem vojsk Asayagou, který byl vyslán dobýt malou pohraniční pevnůstku. Tento úkol je v podstatě sebevražedný čin, marná výprava vyslaná jen proto, aby hanba padla na Asayagova vzdáleného klanového bratrance. A třetím hráčem je oddíl Temných bratrů putujících na setkání všech kmenů. Ti si rozhodně nechtějí nechat ujít příležitost uspořádat hon na lidi, zejména pokud jsou v převaze, a pokud je mezi pronásledovanými Denis Hartraft mající na svědomí mimo Tsuranů i nejednoho Temného bratra.

Jak praví zadní obálka knihy: „Co bude silnější: touha po moci, touha po pomstě nebo touha po přežití?“

Na otázku vám odpoví opravdu dobrý příběh vyprávěný zkušenými spisovateli. R. F. Feist se po spolupráci s Jane Wurtsovou poučil, že ve dvou se to lépe píše a přizval si na pomoc ostříleného autora W. R. Forstchena. Jeho vliv je na Feistově stylu patrný zejména v popisech bojových akcí a v zacházení s hrdiny – neoblíbí si všechny tak, aby za každou cenu přežili. Překvapující je i emocionální síla některých scén, kdy se autoři dokázali vyvarovat zbytečných klišé.

Dvě drobnosti bych jinak výborné knize vytkla – existenci v podstatě utajeného místa, které se náhodou v pravou chvíli zjeví a zejména vykreslení dvou ženských hrdinek. Jakmile se zjevily na scéně (naštěstí až ke konci), bylo jasné, co budou dělat a koho si vezmou. V tomto případě neměli být pánové politicky korektní a měli celý příběh nechat jen na mužích, bez jakéhokoliv ženského elementu.

Příběh je střídavě vyprávěn z pohledu všech hlavních účastníků, což dodává na pestrosti jinak lineárnímu ději. Lineárnost děje není výtka, naopak v tomto případě je v jednoduchosti síla. Příběh bude čtivý i pro čtenáře, který nečetl žádný z příběhů z Midkemijského cyklu, hrdinové jsou plastičtí a motivy jejich jednání zřetelné i bez znalosti podrobností v pozadí. Možná je kniha přivede k této povedené sáze a budou se chtít dozvědět, kdo zvítězí ve Velké hře, proč se otevřely a zase zavřely trhliny a co se stane, až se sejdou všichni Temní bratři. A my, co máme tenhle svět v oblibě, poznáme blíže cítění moredhel a jejich smrtelnou nenávist k eledhel, tsuranský způsob pečení svišťů a jak se staví most přes propast.

(R.E. Feist, W. R. Forstchen: Čestný nepřítel, z angl. originálu Honoured Enemy, překlad J. Radková, ilustrace na obálce Don Maitz, nakladatelství Wales, 2003, 336 stran, cena neuvedena, já jsem koupila za 239,-)