CHARLES  19. 11. 2003 v 8:48:17

V ztemnělém koutě starý sluha bledý,
co dávno uhasil už v sobě lásky zář
Byl svědkem vzplanutí a velké bitvy bohů
A z toho žáru ožehlou má tvář.

Ty spáleniny ... bolí.

Děkuji Aazyiah a Mgr. Holgerovi. Tou nenucenou elegancí a přirozeností rozvíjení tématu jste mi připomněli Cyrana - scénu, kde se před soubojem rozhodne, že během boje složí báseň a protivníkovi předem řekne, u které strofy ho bodne.

Mgr. Holger  13. 11. 2003 v 16:03:45

Ve Tvém zrcadle

„Již sama Venuše mé touze ustoupila
A bouři běsnění se touží odevzdat.“
Po bocích ztepilých se tiše sveze šat,
Pak nahá pokleká, jiskří kůže bílá…

„Dlouhý čas těším se, jak na kopí Tě zvednu
A tělo nevinné zachvátí slastná křeč…“
(Ne! Přeci neváhám!?) „Ještě chvilku kleč…“
(Proč náhle přemítám, proč úzkostí blednu?)

Pak v čistém zrcadle jsem náhle spatřil tvora –
Tu božskost nadutou – kov, jenž ztratil lesk,
Na trůně hověl si… Moc? – jen velká lež.

I na mne najednou ten přízrak shlížel shora –
„To přeci nejsem já!“ (proč přemáhá mě stesk?)
Po chvíli prozření jen tiše říkám: „Běž!“

Aazyiah  8. 11. 2003 v 13:35:17

Rozhodující bitva



Ty - vznešený generál v nachovém stanu,
vzhlížíš k pláním, kde probíhá bitva.
Kdy na řadu přijde Tvá ohnivá břitva?
Kdy konečně pokoří mě - mladou pannu?

Tvůj havranní brk se v inkoustu topí,
když píšeš, jak bohyně zoufale brání
všechno, co má, co dotyk Tvůj zraní…
Kdy zabodneš do ní své vítězné kopí?

Poslední bojovník do prachu padne,
bojiště přikryje mlhavý mrak.
Duše do pekla uvrhne, tělo však do ráje.

Do klína Tvého pár dívčích slz spadne…
Dosáhneš svého – a co bude pak?
Pověz, co nakonec vepíšeš do báje?

Mgr. Holger  29. 10. 2003 v 12:56:48

Martova výzva

Nač krve potoky bych prolévat měl stále,
Když vášeň ukojí už prvních kapek pár.
Nevinnost prýštící – to Tvá krev zbarví spár,
Jenž v rytmu válečném Tě drásat bude dále.

Bojuješ s démonem – jen v Tvé mysli byl stvořen…
Proč tvrdíš, Paní má, že nevábí Tě zbroj?
Vždyť k bitvě vyzýváš – okouzlil Tě boj?
Pak sláva – mé sémě již zapustilo kořen!

Žár ve mně rozdmýchá Tvé věčné odmítání.
Je rozkoš bojovat, když obránci se brání –
Vítězství chutná víc, čím tužší bývá boj.

Mohl bych zastavit to krve prolévání…
Jen… se mi odevzdej, čarokrásná Paní,
V milostném objetí svůj život se mnou spoj.

Aazyiah  25. 10. 2003 v 20:43:49

Venuše démonu

Další lži obklopeny Tvým mlžným oparem…
Promlouváš ke mně skrz mlhovinu vášně.
Odmítám tě, tak proč ke mně nechováš se vlažně?
To nemůžeš se smířit se svým nezdarem?

Jiné hvězdy lákáš na lesknoucí se zbroje,
či zlato svých pouští jim v truhlách nabízíš…
Nestačí Ti, Marte, že celý v krvi spíš?
Proč stále svádíš hvězdu, která nemůže být tvoje?

Nejsem jako Ty druhé, není mi souzeno se vzdát.
Stále více bledneš - své sluhy na mne štveš…
Strach a Děs mě hlídají, proč nepošleš je pryč?

Neb raději i umřu, než démonu se dát!
Kdy konečně pochopíš, že nejsem to, co chceš?
Vždyť já jsem Láska, ne Moc a Boj či Chtíč…

Roland Krnovský  24. 10. 2003 v 10:42:58

Vážená Aazyiah:
Je to velice zvláštní!!!! Když jsem si ji četl poprvé tak na mě působyla jakási vnitřní energie, když podruhé tak větší.
Nádhera moc se mi to líbylo.
s úctou Roland

Rodnie  24. 10. 2003 v 7:25:44

Velice mě to zaujalo fakt super,ale Bufalobill je ´´snad,, lepší?

Mgr. Holger  22. 10. 2003 v 17:52:22

Ad výtka k poslední strofě - slíbil jsem Aazyiah, že pronesu k těmto poznámkám jistou obhajobu... Tedy - pochopili jste, co vše vám zde Aazyiah prozradila o svém srdci? pokud ano, pak se na nějaké formální nedostatky vys--PÍP--, promiňte, něco tu píplo - vyserte.

Mgr. Holger  22. 10. 2003 v 17:47:40

Milá Aazyiah,
nejspíš Tě za tohle dílo nominuji na Rejckou lyru :o). Jak jsem již řekl, lepší báseň jsem zde nečetl, což Tě může těšit, přestože znáš mé pohnutky :o).
H.

Mgr. Holger  22. 10. 2003 v 17:25:45

Jo, Kulbare, nejsi zase tak daleko...:o)