Bylo sychravo. Zrovna přišli do hostince a než stihli cokoliv říct a posadit se, už byl tu. Dveře se rozlétly a v nich stanula postavička malého shrbeného starce, celého zabláceného a mokrého z deště. Potůčky vody mu skapávali z hlavy na ramena. Zbytky zmoklých vlasů připomínající slepené chuchvalce chlupů mu ledabyle viseli po stranách lysiny, která se táhla od čela až po temeno starcovi hlavy. Vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Otočili se a konečně se posadili. Jejich zmoklé pláště nasáklé vodou přehodili přes opěradlo židle a kývnutím ruky přivolali hostinskou. Když přišla poručili: “Pět piv a pečeni pro každého“, pak položil jeden z nich pět stříbrňáků na stůl.

Večer v poloplném hostinci pětici lovců čas rychle ubíhal. Když se najedli, jeden z nich kývnul na starce. Ten se ještě sušící na zemi u krbu podíval k pětici a pak tichým hlasem se zeptal: “Nějaké přání?“

Pak oba muži z oné pětice otočili hlavu směrem k pultu. Tam seděl stařec a za stříbrnou minci zapíjel dnešní den. Když držel půlitr studeného piva, ruka se mu třásla, div ho nevylil.

Stařec, jak nejrychleji mohl, se posadil na ono volné místo, chopil se korbele a zplna se napil. Pak se podíval po místnosti a začal se tvářit velice vážně. Když se rozhovořil, lidé v hostinci utichali a začali se zaposlouchávat do příběhu.

Venku už se stmívalo a muž pod černou kápí se zlehka pousmál. Byl si jist že ještě dnes v noci začne pršet, a tak se začal rozhlížet po městě. Všiml jsi ho jeden muž, byl to strážný Gromli. Gromli byl sice ne zrovna silný, ale pravdou je, že jeho sílu předčila jen odvaha a důvtip. Muž v černé kápi se zastavil na poloprázdném náměstí a chvíli jen tak postával, alespoň tak se to zdálo Gromlimu. Zvolna tedy k němu přikročil a soudě, že podivná osoba něco hledá, se zeptal, zdali nepotřebuje pomoci.

Gromli překvapen takovou odpovědí jen zůstal stát a snažil se najít nějakou odpověď. Mezitím se muž dal do pohybu a pomalu mizel v šeru ulice vedoucí z náměstí do bohaté čtvrti. Gromli na tuto drzost rychle zapoměl. Jiný strážný by si něco takového asi nenechal líbit, ale Gromli se tím moc nezatěžoval.

Mezitím muž v černém dorazil do hostince. Posadil se k volnému stolu pro dvanáct lidí a položil ranec na zem. Ani kápi si neodložil. Asi po deseti minutách ke stolu dorazila hostinská ptaje se co si host ráčí přát.

Mezitím do hostince vešli dva muži, byli to zdejší měšťané, kteří si přišli jako každý večer po celodenní práci na nějaký ten džbánek. Rozhlídli se po hospodě a vida že jeden stůl je skoro nezaplněn, přistoupili k němu.

Muži se na sebe podívali a pak s úšklebkem odešli k posledním volným místům u baru.

V tomto hostinci seděl jeden válečník, no ten jak jsem vám už povídal! Nebyl to jen válečník a hrdina mnoha bitev ale také a to byl hlavně velitel strážných. Již si cizince dlouho prohlížel, ale nestál mu za námahu. Zrovna mu hostinská přinesla nějakou pečeni z kuchyně a on už slintaje se do ní rychle zakousl. Pak hostinská pokračovala v roznášení pití u dalších hostů včetně muže v kápi.

V tom zrovna do hospody vešel Gromli. Měl po službě a tak se šel navečeřet.

Muž v černé kápi mu neodpověděl a tak si tedy přisedl a začal si odkládat věci na židli vedle.

Gromli se ještě chvíli díval za vzdalujícím se koněm. Chvíli se ještě rozmýšlel a pak se rozeběhl do kasáren. Bylo to celkem daleko, z jednoho konce města až na druhý, ale Gromli měl času dost a tak se těšil až si odpočine.

Gromli si vybavil tu událost zcela přesně. Bral si celou tu událost za vinu. Celý den pak jen tak polehával až do večera. Měl noční hlídku a tak se kolem osmé večerní vydal k bráně. Když ale procházel kolem hostince, zaslechl rychle se vzdalující kroky v jedné z bočních uliček. Jeho zvědavost mu nedala a tak je následoval.

Po deseti minutách pronásledování, se mu kroky ztratily. Chvíli jen tak naslouchal a když se nic nedělo otočil se a chtěl se vydat nazpátek. Však nestihl udělat ještě ani krok a o dvě ulice dál zahlédl zablýsknutí a zaslechl hluboké zaklínání. Rozběhl se tedy k tomu místu. Když dorazil spatřil Mága jak čaruje a zaklíná a Wermina městského čaroděje, který byl na pokraji svých sil a v kleče se snažil odolat jakési neviditelné síle, která se ho snažila doslova rozmáčknout.

Mág už byl také viditelně ze souboje zesláblý, bylo na něm patrné, že ho to už stálo mnoho duševních sil. Gromli vida, že Wermin již nemůže zvítězit, tasil zbraň a rozeběhl se na mága. Ten však o Gromlim věděl a tak na chvíli povolila moc kolem Wermina a mágova ruka se natáhla proti Gromlimu. Než stačil doběhnout zasáhl ho výboj nazelenalé barvy a srazil ho na zem.

Poté Gromli uviděl, že hlídka která dorazila se s mágem snaží vypořádat. Tasili meče a zaútočili. Jejich meče však něco přes dvacet coulů od mága zastavila jakási neviditelná bariéra. Následoval ještě jeden neúspěšný útok a pak mág vypálil dva zelené paprsky, úplně ty stejné jako zasáhli Gromliho. Hlídka se zhroutila bezvládně k zemi a z jejich těl se jen kouřilo.

Gromli opatrně zvedl hlavu. Uviděl mága, který se opět dal do souboje s Werminem. Wermin již byl na nohou, ale bylo vidět že asi ani teď mága nedokáže porazit.

Gromli stále ležel. Na břiše měl velkou spáleninu a celé tělo ho bolelo. Sledoval, jak mág z vypětím sil srazil Wermina na kolena. Wermin se ještě snažil něco říct, ale pak jeho výraz v obličeji ustrnul a padl obličejem k zemi. Nebyl však sám, kdo upadl. Mág již byl tolika souboji hodně vyčerpán a tak zavrávoral a upadl.

Gromliho popadl vztek. Opatrně vstal a pomalu jak jen to šlo se blížil zezadu k mágovi. Ten ho neslyšel, vůbec ho nenapadlo, že by nějaký strážný tohle přežil. Když se Gromli přiblížil asi na dva metry, mág ho uslyšel a prudce se otočil s napřaženou rukou proti Gromlimu. Rty se zlehka pootevřeli a bylo možné zaslechnout :“artak....“
Nedopověděl. Chvíli se ještě díval vykulenýma očima na Gromliho a pak se sesunul k zemi.

To však ještě nebyl konec! Mágovy oči se znovu otevřely a pronesl ještě poslední kletbu. Ta však zřejmě neměla žádného účinku a mág už definitivně skonal. Gromli se postavil a ucítil obrovskou chuť se jít napít, taky aby ne, byl zraněn a příšerně unaven. Dopotácel se k hostinci a tam zůstal až do druhého dne.

Asi o dva dny později, byl odměněn za svůj hrdinský čin a povýšen na kapitána a tak končí slavný příběh strážného Gromliho."

Stařec se odmlčel. V hostinci nastalo ticho, jen déšť venku tiše bubnoval na parapet okna a dřevo v ohni zapraskalo. Stařec se otočil a pomalu odcházel směrem ven z hostince.

Stařec nereagoval a zády k ostatním se pousmál,tak aby to nikdo neviděl. Pak vyšel ven a zmizel někde v dešti. Nastalo minutové ticho.