Životy
| Autor: | Terátor |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
nad hlavou mi plul modrý mrak,
já všimla si, že na něm sedí drak,
co chystal se nejspíš vzlétat.
Načež rozložil svá zlatavá křídla,
které jsou odrazem krásy božské,
já chopila se rychle své kuše těžké,
a střelu Drakobijku naň vypustila.
Pak jakoby se zpomalil svět,
co jsem vystřelila Drakobijku,
a jak letěla směrem k oblaku,
chtěla sem vrátit svůj čin zpět.
Střela svým tělem protíná vzduch,
a odráží paprsky v barvě sluneční,
ta chvilka byla jak život věčný,
kdy do uší se mi zařízl ten zvuk.
Ten zvuk byl řev plný překvapení,
spojený s bolestí a hněvem,
já přikována byla jeho pohledem,
když došlo k pohledu setkání.
Jeho pohled byl mnoha otázek pln,
Proč ? čeho sem se na Tobě dopustil,
poté svůj blankytný oblak opustil,
a řítil se s hlukem přímořských vln.
Já nečekala ani malou chvilku,
a nabíjela rychle svou kuš zase,
pak vystřelila po té dračí mase,
když ocas smet mě do prachu.
Poté ke mně lehounce sletěl,
od sebe jsme byly kousek malí,
hned všimla sem si malé rány,
kam hrot Drakobijky vletěl.
Zvedla sem svůj meč dlouhý,
a přikrčila sem se ke skoku,
poté odraz a bolest na boku,
Ach ! jak výpad to byl ubohý.
Sama proti Zlatému draku,
jen s mečem v rukou svých,
z hrdla se mi dere šílený smích,
proto stojím teď beze strachu.
Drak náhle svou tlamu otvírá,
snad chystá se mě spálit hravě,
ale dřív než se začnu bránit chabě,
místo ohně vypouští slova – povídá :
Drahá paní,
nemáš zdání,
co já proletěl sem plání,
teď vyndej si meč z dlaní,
co k útoku Tě svádí,
a poslouchej má přání,
mé tužby – mé vyprávění,
tak měj se mnou slitování,
má milovaná paní.
A jak drak svůj život vyprávěl,
o tom, jak každý ho chce zabít jen,
jak líčil mi svůj krásný sen,
já všimla si, že hlas se mu chvěl.
Vyprávěl o zemi na světa kraji,
kde žijí všichni šťastně v míru,
pomalinku sem sbírala sílu,
ještě chvilku a jsi draku v háji.
Já chystala si dýku za zády,
její rukojeť mě teď pálí v ruce,
brzo Ti ji draku - vrazím do srdce,
my nikdy nebudeme kamarádi.
Náhle drak hýbnul hlavou,
a odhalil své slabé místo,
já chystala se zaútočit na jisto,
když skočil a odhodil mě stranou.
Narážím na blízkou lípu,
krev mé tělo a šaty smáčí,
není moje – ta krev je dračí !
on těžce dýchá v boku tucet šípů.
Z hrdla se mi dere němý výkřik…
Proč ? chtěl zachránit život můj,
to už bohužel nikdy nezjistím,
ale jediné, co teď jasně vím,
že obětoval – ten svůj.
Proč mi dal tak cenný dar,
i mé tělo bylo šípy pokryto,
co toto draka uvnitř nutilo,
aby dával svůj život v zmar.
Má duše z těla utekla,
Hle ! zde duše dračí,
a naše duše rychle kráčí,
jeho do nebe – má do pekla.
Diskuze
Tuax - Děkuji
Poutavý a dlouhý příběh, pěkný:))
Kebra - mé díky patří Tvé osobě.
Moc pěkný.
Všem velmi děkuji.
Janika - jsem Pj - nebo byl sem, teď jsem si dal chvilku pausu abych mohl dodělat nový svět a Pj dělá můj šermíř, ale až od příštího weekendu. Děkuji - je to překrásná pocta.
Marigold a Kaiserin - snad to příště bude lepšejší.
Kaiserin - hele, nebyly nějaké sloky kursívou ?
Ctěný Deshi - děkui, ale asi si zapomněl na Dívku
Drak to přece sám říká - že žije v zemi kde je mír.
S tím zabitím máš asi pravdu.
Na tohle zatím neumím odpovědět.
Díky,
All - snažil sem se vyzdvihnout typickou lidskou vlastnost a pokud nevíte, která to je, tak si to prosím přečtěte ještě jednou.
S pozdravem S.A.Terátor
Ctěný Terátore,
no tys mi to sliboval, ale dal jsi mi co proto, než jsem to pořádně pročetl, tak jsem se skoro zapotil - ta délka je opravdu úctyhodná.
Líbí se mápad, že drak se snaží zachránit toho, kdo jej přišel zabít, ovšem přijde mi, že je škoda, že není ani trochu naznačeno, proč to dělá.
Když jsem u draka, tak se asi většině lidí vybaví Zlatý drak z pravdiel a ten by asi nějakými šípy jen tak zabít nešel, chtělo to asi trochu jinak jej popsat nebo nepoužít velké písmeno.
Co se rýmu týče, často pokulhává, ale kupodivu mi nepřijde násilný, spíše jako by někdo skládal slova jen z určitého repertoáru, skoro jako by nechtěl použít jiná, kdo ví.
Takže celkem dávám za 4, i když jinak by to bylo za 3, a to hlavně kvůli délce a té ochraně vlastního vraha.
S úctou deshi
Je to pěkná a dlouhá báseň..myslím, že Janika i kais řekli vše podstatné a já nemám co bych dodal...
U téhle básně jsem se neusmívala - mrazilo mě při ní ...
Je to krásný příběh ...
Jestli jsi PJ, tak tvá dobrodružství musí být skvělá, protože máš opravdu dobré nápady.
A jestli nejsi, tak by si s tím měl začít ... :)))
Zajímavý námět i úcytohodná délka, ale některé rýmy mi nesedí a rytmus občas dělá problémy. Chtělo by to si to ještě jednou přečíst nahlas