Na konci úzké blátivé uličky ve starém městě Auralog, žil poslední kat. Lidi ho neměli rádi. Každému pořádně projel mráz po zádech, když prošel kolem jejich domu. Zabíjet zvířata, na to musí být povaha, ale usekávat lidem hlavy a přitom ani oko nezahmouřit, to každý neumí. Takovou hroznou povahu měl Auralogský kat. Proto ho lidé nenáviděli a jeho baráku se vyhýbali. I zvířata se třepala strachy, když se blížila k smutné uličce kata. Stalo se prý, že tudy koně nechtěli jet. Frkali, kopali kolem sebe kopyty a jindy zase letěli jak zdivočelí.

Auralogské šibenice stály v kopci. Přesněji v jižních svazích. To bylo proto, aby odsouzený pociťoval teplo před smrtí. Bylo to místo popravní. Každá poprava se konala veřejně. Mordýři, cizoložníci, nenapravitelní zloději, krkavčí matky, ti všichni skončili na šibenicích nebo bez hlavy.

Moc lidí si kruté tresty nezasloužilo. Jednou ukončila katova sekera život mladého ovčáka, kterému se ztratila ovce jeho pána. Jindy zase visel na provaze pacholek, který vybral v cizím úle trochu medu, aby ochutnal, jestli je sladký. Však co mu zbývalo, když jeho zlá paní mu za celé roky nechtěla dát líznout.

Jakýsi Auralogský soudce šel jednou před večerem se svým sluhou podél šibenic. Foukal silný vítr, který si pohrával se dvěma oběšenci, kteří tam viseli. Viseli tady bůhví kolikátý den. Soudce se po nich moc nedíval. Radši přidal do kroku, aby nemusel koukat na ty, kterým podepsal rozsudek smrti. Když se, ale ohlédl na sluhu, viděl, že se modlí za mrtvé.

"Za koho se modlíš ty troubo?" zeptal se sluhy pán.

"Za ty odsouzené" odpověděl mu a modlil se dál.

"Zlodějům a darebákům už nepomůžeš" křičel na něj soudce.

"Moc z nich bylo, ale nevinných" vysvětloval sluha a modlil se nanovo.

Soudce už neodporoval a začal o sluhových slovech přemýšlet. "Však co, přesvědčím se sám" řekl si v duchu soudce.

Doma poschovával všechny cennosti, zlaťáky, stříbrné příbory a talíře. Potom zavolal stráže, že byl okraden. Hned začalo vyšetřování. Nejpodezřenější byl sluha, protože, nikdo jiný tam neměl přístup. Hned ho odvlekli do žaláře. Soudce se ho nezastal: "Stráže mají dost rozumu a oni nejlépe věsí, kdo je zloděj". U soudu se sluha marně dožadoval své neviny. Ještě v mučírně zapíral, ale když ho kat přivřel do svěráku, začal mluvit jak člověk upři kázání a přiznal se ke všem krádeží, co kdy udělal.

Pro výstrahu ho odsoudili k smrti. Nejdřív mu měl kat useknout pravou ruku, kterou kradl, potom mu zlámat žebra a nakonec pověsit na oprátku. Na toto divadlo museli přijít všichni lidé z okolí, aby viděli, jak dopadnou, kdyby chtěli okrást své pány. V momentě, kdy stál sluha u špalku a kat s nabroušenou sekerou si rychtoval jeho ruku na špalku, aby se dobře trefil, ozvalo se zakřičení: "Zadržte, on je nevinný". To zakřičel soudce, jeho bývalý pán. Bubeník přestal mlátit do bubnu, kat se lekl. Sekera mu spadla na kámen a mohl jí brousit znova. Pan soudce pokračoval:

"Všechny cennosti jsem odvezl ke své tetě, všechny zlaté sem si dal do banky a všechno stříbro jsem schoval pod postel. Udělal jsem to jenom proto, abych zjistil, jestli je možné odsoudit nevinného člověka. Konečně vidím, že to možné je. Potom řekl: "Kolik nevinných lidí zaplatilo krkem za to, že je někdo křivě obvinil. Je potřeba udělat vše proto,aby se to neopakovalo."

Aby se soudce alespoň trochu omluvil sluhovi za jeho utrpení, vzal ho do Růžové vily a zaplatil mu "Cestu kolem světa" a z vlastní kapsy mu dal 100.000 zlatých. Šibenice byly zbourané a popravy zakázané, protože moc lidí tady přišlo o život jenom za to, že soudcovi někdo něco řekl.Místu, kde šibenice kdysi stály, se dnes říká "Smutný vrch".