Paprsky světla pronikající oknem začaly pomalu zahánět hrůzné sny až nakonec barbarský mladík otevřel své znavené oči. Patřilo mu to. Neměl porušovat pokyny svého učitele kouzelnického mistra Nefruze. Po tak neklidné noci si jako obvykle musel rozčesat své blonďaté vlasy. Uvědomil si že je tomu právě měsíc co se ocitl v tomto podivuhodném městě. Chvíli pozoroval temné kruhy pod svýma zelenošedýma očima a uvažoval zda-li se nemá doznat. Mezi horaly už byl dávno uznán za dospělého a měl by se také tak chovat, ale strach ze zklamání, které uvidí v očích svého starého učitele mu doposud zabraňoval ve vykonání tohoto nesnadného činu. Oblékl se do své červeno-hnědé róby a spěchal z internátu k universitě. 

    Cestou ke vchodu zahlédl stále tloustnoucího Oséna. I když ho do jisté míry zajímal připadal mu spíše otravný, ale jeho vypravování a výpravách napříč Ragnadem byla velice poutavá. Každý mladík ať už horal, trpaslík či jižan toužil prožít to co tento nesympatický tlouštík s jizvou na pravé tváři. Bylo přinejmenším zvláštní, že se jinak dochvilný dobrodruh tak opozdil. Jarim uvykl tomu, že sám přichází téměř pozdě do třídy, ale Osén patřil k prvním kdo seděli v lavicích. Jak jen mohl zapomenout! Počínaje dneškem začíná přednáškový týden, jediný v roce, kdy se všechny skupiny sejdou, aby si vyslechli běžné poznatky v netradičním podání několika odborníků. Přednášky mají být zahájeny od deseti hodin a tak má dobré dvě hodiny čas. Mohl by tedy svému zahradnickému příteli Tanyrovi pomoci se zaléváním, jak mu před měsícem slíbil. 

    Podivné a ještě podivnější. Co hledá Osén v Zahradě Spočinutí? Jarim si původně myslel, že pouze projde aby si zkrátil cestu do lázní v palácové čtvrti, ale teď když zastavil u nějaké nové sochy. Jeho zvědavost ho přiměla k nenápadnému plížení v nedalekém křoví. Po krátké chvíli dorazila na místo postava zahalená v červené kápi a začala nenucený rozhovor s Osénem.

„Jsi si jistý, že se jedná o našeho známého?“

„Jen klídek jo. Toho elfa poznám na sto honů. Jen jemu vděčím za tuhle parádu.“ Řekl nazlobeně Osén a ukázal na svojí jizvu.

„A budeš na něj stačit?“

„Hleďte si svýho, jasný. Ten elf zatím ani svíčku nerozsvítí.“

„Tak se o něj postarej, ostatní hledají kde se ukryl jeho bratr. Takový zbabělci jako oni dva dělají našemu rodu ostudu.“ 

    Poslední věta cizince byla vyslovena obzvláště nahlas a vyvolala v Jarimovi kaskádu pocitů a myšlenek, jejichž závěr byl šokující. Plavovlasý mladík se v houští sesunul k zemi. Ten hlas patřil doposud jen do nočních můr a neurčitých vzpomínek na minulost. Ten podrazák, zrádce! Elrif! Nemohl se plést, ale jak? Proč? 

    Nevěděl jak dlouho seděl jako omráčený na zemi, ale když se probral neslyšel už žádné hlasy. Pomalu se zvedl a celá malátný klopýtavou chůzí došel k té soše. Na podstavci četl nápis: „Archmág Ignác z Razbízu moudrý muž a dobrý otec zahynul ve službách Věže. Nechť jeho píle a vytrvalost je všem příkladem…..“ Omdlel.

„Ale no tak můj mladý příteli. Není vhodné pro kouzelnické učně vyset na soše mrtvého muže. Pojď si raději opláchnout obličej.“ Hlas, který sílil a těšil mladíkova ducha, nebyl cizí patřil přívětivému zahradníkovi, kterého měl Jarim tu čest poznat.

„Tanyre. Ko..kolik je hodin? Musím na universitu.“

„A na to se podívejme. Já myslel, že jsou to jen báchorky o tuhém barbarském kořínku?“

„Mi nejsme barbaři. Jsme…..“

„Hrdý národ horalů z AnTanejské vrchoviny já vím, já vím.“ Usmál se kouzelník se šedým plnovousem. „Hlavně že je ti už lépe.“

    Jarim neměl nejmenší chuť vykládat svému příteli o oživlé noční můře a ani zahradník nenaléhal na zelenookého učedníka a tak strávili několik minut v tichosti u prýštících vod zahradní fontánky. Slunce právě vystoupilo dost vysoko, aby ozářilo již celý Razbíz v jeho magické tajuplnosti a dokonalé přesnosti. Snědý mladík by už odešel, ale všiml si, že i jeho přítele něco trápí. Bylo to něco neurčitého a temného nutilo to zahradníka k mlčenlivosti. Ne nemohl vydržet v nevědomosti.

„Děje se snad něco, Tanyre?“

„Vždy se něco děje, ale otázka zní zdali jsme to schopni ovlivnit správným směrem.“

    Talnýjský sirotek si již zvykl na odpovědi v hádankách, které mu přítel podával, ale i přesto byla tato jiná. Odpověď na ní mohla být jedině děsivou skutečností, jejíž stín vysel nad jejich kvetoucím přátelstvím.

„Dnešním dnem počínaje, bude na tvá bedra položena nejedna zkouška, ty nesmíš selhat.“

„Děsíš mě, příteli.“ Odvětil Jarim a sebral se k odchodu.

„Na viděnou Jarime.“

Když se mladík otáčel neviděl již zahradníka sedět na okraji fontánky ani nikde poblíž a ani jej zdlouhavě nehledal svým pronikavým pohledem. Cestou k universitě spěchal, obával se totiž, že přijde pozdě hned první přednáškový den a uvrhne tak v ostudu mistra Nefruze.

Dorazil právě v čas. Dveře velkého sálu se začali otvírat když k nim Nefruz tiše promlouval.

„Mějte se nad pozoru před kouzlem tohoto sálu. Vaše nevinné špitání, které tak rádi ve třídě provozujete se pod jeho vlivem změní v hlasitý hovor.“

    Kouzelnický mistr dál pokračoval ve své řeči o zajímavostech sálu tak jak míval ve zvyku. Ale pozornosti veškerého studentstva se mu nedostávalo. Všichni obdivovali velký krystal, který visel ze stropu a již na první pohled v něm rozeznávali zdroj onoho hlasového kouzla.

    Konečně se starší a méně početné třídy usadili a oni se vydali na cestu ke svým židlím. Ty byli téměř v předu. Přes uličku seděla třída vyšší kouzelnice Roxety a byla nepřirozeně tichá. Nefruzovi žáci si toho nemohli nevšimnout. Bylo vidět, že starý kouzelník není z té situace nijak potěšen. Jeho bývalá studentka evidentně použila kouzlo nočního ticha, které bránilo jejím svěřencům vydat jedinou hlásku či svým pohybem vyluzovat nějaký jiný zvuk. 

    Světlo v sále nepatrně pohaslo a ticho nahradil nápadně silný dech někoho z posluchačů. I ten po chvíli ustal a na osvětleném místě se objevil muž v bílé robě se zlatým lemem na konci rukávů. 

„Dovolte abych se vám představil. Jsem archmág Tanyr z Bílé Věže člen nejvyššího koncilu. Je mi velikou ctí, že vám dnes budu moci prezentovat problematiku Temných hor a souvisejících témat.“

    V sále nastal neúměrně hlasitý šum. Nebývalo zvykem aby někdo z rady přednášel na universitě. Největší ruch přicházel z řady kde seděla třída A třetího cyklu, čemuž se Nefruz vůbec nedivil neboť oni už měli jakousi znalost o členech rady a vidět někoho jako Tanyr ve společnosti kouzelnických učňů je věru šokující. Nejpodivnější však byla reakce mladého barbara Jarima hleděl do země a rukama v klíně a tiše se smál .

    Tanyr však nedbal příliš na nastalou situaci a pokračoval v zamýšleném osvětlování skutečností.

„Mojí mistrovskou prací byla zpráva o stavu tamních poměrů a odhalila nevídané informace. Počty tamních magických obyvatel rostou což ohrožuje plynulé dodávky krealitu, mléčné rudy a dohromady se známým faktem o rozšiřování plochy hor to může znamenat vážné ohrožení pro naši budoucnost. Sám jsem se proto ujal vedení výpravy, která má konečně donést světlo poznání do této nehostinné pustiny. Má výprava vyráží za dva dny a proto bych svůj čas rád věnoval těm, kterých se to týká, budoucím strážcům rovnováhy, Vám.“

    Po krátké odmlce pokračoval tentokráte již klidným a emocemi nezabarveným hlasem.

„Začněme tedy u samotných hor. Temný kámen je magická surovina s neobvyklou vlastností. Pohlcuje různé formy energií a přeměňuje je na svou vlastní hmotu. Kámen sám o sobě nemá příliš rozsáhlé pole působnosti, ale v kombinaci s krealitovou rudou, jejíž pole přitahuje sílu blesků, nám umožňuje pozorovat růst tamní hmoty znepokojivou rychlostí.“

„Od doby založení Ragnadu probíhaly snahy o probádání oblasti, ale tehdy nebyla naše magie dostatečně rozvinuta abychom mohli bez obav prozkoumávat pustinu. Chladný prudký vítr a strmé svahy jsou prostředím pro statného muže, bohužel ten bez magické ochrany záhy zemře vyčerpáním, neboť hory odsají jeho životní energii. Z té doby pochází i několik nepodložených pověstí o karavanách, které v srdci hor zarůstali do skály při plném vědomí.“

„V dnešní době už je snadné proniknout magicky chráněn do hlubin hor, ale předchozí výprava před dvěmi sty let narazila na tamní zvířenu, dá li se to tak říci. Následoval masakr nevídaných rozměrů. Blesky byli pohlcovány okolními skalisky a tak byla výprava nucena bojovat z blízka. Tam kde zásah zbraně způsobil útočníkům poranění došlo k regeneraci po zásahu bleskem. Příliš pozdě došlo veliteli výpravy, že se jedná o bytosti stvořené z tamního kamene. Doprovod bojovníků byl pobit a slabé údy učenců nedokázali kamenným stvůrám zasadit významnější rány.“

    Archmág se na chvíli odmlčel. Aby zahnal hrůzné představy, avšak nebylo to jemu i jeho posluchačům nikterak platné. Mnozí otrlci v řadách studentů po dlouhé době se cítili ohroženi. Fakta mluvila jasně. Počty těch bestií rostou a hory se šíří. Tak jak Tanyr říkal byli vážné ohrožení.

„Svým výzkumem jsem dospěl k názoru, že tito tvorové jsou jakousi obdobou chrličů, hojně tvořených čarodějem Garetem. Jeho práce je nejvíce podobná zrůdnosti, které musela předchozí výprava čelit. Jak je jistě starším ročníkům známo tento samozvaný mudrc, byl šlechticem, který přišel o svojí domovinu kvůli dohodě s Elnaskými elfy. Zdokonalil proto to té doby používané postupy oživování soch a inspiroval se původními chrliči, strážci hrobek. Tyto nabyté vědomosti využil k stvoření desítek chrličů se společnou vlastností, nenávistí. Nenávist byla soustředěna vůči elfům. Zevrubné popisy vypovídají o rohatých bytostí se skřetím obličejem, netopýřími křídli, čtyřmi končetinami opařenými pařáty a hbitým ocasem. Jejich obratnost napovídá tomu, že kámen byl přeměněn na svalovinu.“

„Ze svědectví současných badatelů víme, že to jsou bytosti ve skrze noční, den přečkávají v úkrytech či ve strnulé formě, která má vlastnosti běžných soch. Významné je, že přes den ztrácejí schopnost letu. Svou oběť rozsápávají a pravděpodobně sají její krev. Bylo potvrzeno, že stále mají schopnost vyvrhnutí „krve“, která je obtížně smyvatelná. Nedávno došlo i k potvrzení hrůzné teorie, že jsou schopni poutat na sebe duši zemřelého.“

    I když byl Tanyr velmistr rétoriky uvědomil si, že tato informace je příliš děsivá pro mladé studenty. Začínal nabývat dojmu, že nedokáže vyhnat chmurné myšlenky ze své hlavy na tož pak z myslí tolika viditelně ustrašených zajíců. Nezbylo mu než přiznat si svou chybu a vyhlásit přestávku. Mohl jen doufat, že denní světlo vyžene temné stíny z jeho řeči.

„Když vážení posluchači dovolíte, rád bych si udělal kratší přestávku, abychom mohli snáze přejít k jiným závažným bodům mé přednášky. Myslím, že hodina bude ideální. Naším dalším tématem bude ruda krealitu a její využití.“

    Archmág dal pokyn k otevření sálových dveří a studenti se ve svém ochromení nehlučně zvedali a odcházeli.

„Musím s tebou mluvit.“

    Ozval se vedle Jarima jemný hlas patřící doposud vůči jemu netečné krásce Amandě Dolnodvorské. Mladík se otočil aby viděl jen cop černých vlasů visících až k štíhlím bokům ve velice přiléhavé zelené róbě se stříbrnými symboly pojícími se v řetězce. Od prvního dne po ní dychtil a dnes se mu jeho sen konečně vyplní. Jeho zelenošedé oči se rozzářili bez viditelných vzpomínek na přízraky Tanyrova vyprávění.

    Prošel dveřmi a následoval svou snovou paní pryč z univerzitní budovy. Šly až na Tržní Plácek, který od rána poněkud prořídl, ale stále zde byl živoucí ruch.

„Co víš o své minulosti Jarime?“

    Amanda měla obdivuhodný dar, skrývání svých pravých pohnutek a nejinak tomu bylo i tentokrát. Její hlas byl sladký a horalskému mladíkovy připadal láskyplný, hřejivý a nadevše upřímný.

„Zjistil jsem, že pocházím z elfího města Talný na západním pobřeží severských výšin. Už vím, že mi Nefruz zatajil pravdu o rodičích. Nebyli spojenci Cechu. Také vím, že jsem byl uvězněn kvůli zradě jednoho elfa jménem Elrif. Proč se ptáš?“

    Amanda ve vnitřku slavila svůj velký triumf. Hodilo se jí, že barbar nedůvěřuje Nefruzovi tak jak předpokládala, bezmezně. Byla odhodlána říci mu vše co věděla a způsobit tím jeho nehynoucí oddanost.

„Náhodou se mi dostal do ruky jeden Nefruzův dokument. Nikdy jsi se nezajímal proč jsi tady, když tvoji rodiče neměli s Razbízem nic společného? Já ti to tedy povím. Patříš mezi přirozené kouzelníky. Narodil jsi se s velkým magickým potenciálem, ale bohužel ho neumíš ovládat. Jen proto jsi zde. Chtějí tě zneužívat. Naučí tě ovládat schopnosti o kterých nemáš ponětí, ale zároveň ti vnutí poslušnost.“

    Rozplývala se blahem. Ten barbar jí zobe z ruky. Doslova cítila jak je zmaten a v rozpacích.

„Našli tě když jsi způsobil požár, který by pravděpodobně spálil Talný do základů nebýt intervence příslušnice Cechu. Pokud se nebudeš mít na pozoru donutí tě pálit města plná lidí.“

    Jarim byl ochromen. Zrádci, všichni jsou to zrádci!
V jeho mysli se náhle zjevil obraz Tanyra. 

„Dnešním dnem počínaje, bude na tvá bedra položena nejedna zkouška, ty nesmíš selhat.“

    Jeho šedé vousy se změnili na bílé a Jarim rozpoznal svého učitele Nefruze, tak jak si ho pamatoval ze svého prvního rána v Razbízu. Jednu ruku měl položenou na Jarimově čele a druhou pevně svíral svojí hůl, jejíž hlavice zářila rudým světlem. Mluvil přímo k němu, ale jeho hlas přicházel jakoby ozvěnou.

„Dokud dýchám zapomeň a sni Jarime synu Ignomejský. Já Nefruz jsem strážcem klidu tvého. Nechť žádná chmurná událost včerejších dní nevyplave na povrch.“

    Ta slova nebyla myšlena zle. Ano teď již si uvědomoval hrůzy, které se odehrály v Talný. Fenis jeho ochránce v krutém žaláři ho mnohému naučil, ale byl to on kdo mu zabil pravé rodiče. Kvůli němu musel žít v bídě a musel se setkat s Elrifem, který ho přivedl na mučidla Talnýských bachařů. Hněv, který cítil však díky měsíci s Nefritem byl nyní schopen ovládat. Bohužel tomu tak nebylo dnes ráno, když slyšel toho zrádce.

„Děkuji za otevření očí. Mohla by jsi mi pomoci? Ve městě je elf, kterému se musím odvděčit za mučidla.“

    Vítězství! Hučelo hlavou hnědooké manipulátorce. Společná pomsta je spojí v právě onen kýžený svazek. Ona bude myslet a ten naivní barbar konat.

„Uvnitř města je pro nás nedosažitelný. Musíme počkat až opustí Razbíz můj drahý Jarime.“

„Ale já už nemůžu čekat.“

„Nech to na mně. Postarám se o to, že budeme vědět o každém jeho kroku. Jenom mě doprovoď do Zahrady Spočinutí.“

    Vše co teď musí pro své plány udělat je říci několika otcovým známým o prokázání laskavosti. Pamatovala si, že se obvykle scházejí U Veselé Vdovy. Přinejmenším tak jí to otec popisoval, když měla za úkol předat diskrétně důležitý dopis.

    Od oněch posledních slov byli oba zamlklí a k zahradám pod Bílou Věží došli velice rychle. Tam jak bylo umluveno se Jarim rozloučil se svojí láskou, které po dnešku důvěřoval jako dítě své matce. Čas plný přemýšlení trávil zaléváním záhonů. Teď již věděl, že přátelství s Tanyrem není náhodné, ale rovněž neměl pochyb o vřelosti a upřímnosti podivného vztahu. Dokonce věřil i tomu, že Tanyr tráví více času jako zahradník, než jako archmág z nejvyššího koncilu. 

    Blížil se právě k místu kde ráno viděl Elrifa, když zahlédl šedovousého staříka u jednoho ze záhonů.

„Pojď čarovné kvítí Taligulaa právě kvete. Bylo by hříchem nesebrat jeho jemný pil.“

„Dokázal jsem dnes ovlivnit věci správným směrem?“

„Je krátce po poledni. Nemyslím že bychom mohli dnešek odepsat. Ale zatím to vypadá na slibný zbytek dne.“

„Nejsem si jist jestli mám jít za svou pomstou.“

„Je zvláštní, že Elnaští léčitelé nepovažují pomstu za špatnou. Ale také říkají, že se nesmíme nechat ovládat nenávistí. Zúčtování prý přichází samo a ten kdo pomáhá potřeným za účelem pomsty se jí obvykle dožívá.“

„Takže jsem ještě dnes nesplnil co bych měl?“

„Udělal jsi dost. Raději mi přidrž to bílé plátýnko přímo pod těmi růžovými květy.“

„K čemu je to dobré?“

„V kopřivové lázni přímo zázračně uvolňuje.“

„Myslel jsem tu výpravu. Připadá mi, že jdeš na smrt.“

„Nemusíš mít o mne strach. Až budu umírat mé vousy si nezadají s těmi Nefruzovými.“

„Jestli chceš tak ti jich část nechám. Třeba se pak konečně pořádně vyspíš.“

„Ale já ti o svých nočních můrách nic neříkal?“

„Nemusel bych být kouzelníkem a stejně bych to poznal. Jsi bledý.“

    Od této chvíle se rozhovor snědého horala a mocného archmága ubíral veselejším směrem a tak se stalo, že zbývající část přestávky ubíhala velice rychle. Znovu se plnil sál tentokráte již hlučnými studenty proslulé Razbízské Univerzity. Tanyr pokračoval ve své přednášce o mléčné oceli.

    Složení, využití i samotný postup kutí zbraní nebyli díky znaleckému výkladu již nikomu v sále záhadou. Volně navázal pověstmi o Zeleném Bouřném Oku Temných hor. A po té demonstroval ochranné kouzlo, kterého bude jeho výprava využívat. Bylo v skutku důmyslné. Využívalo energie tamních častých bouří čímž chránilo dvakrát.

„Pro ty, kteří se obávají o mojí osobu, mám ujištění, že dnešní průzkum hor je již pohodlná záležitost neboť nám Cech opatřil velké množství létacích koberců z Levitova. Jeden z nich vám na závěr za vaši pozornost předvedu.“

    S těmito slovy se Tanyr vznesl vysoko nad hlavy studentů odkud letmým pohybem ruky otevřel dveře sálu a hbitě jimi prolétl. Tím dal na srozuměnou, že dnešní přednáška je u konce. 

    Studenti odcházeli plni dojmů, stejně jako jejich vyučující. Nefruz se s Rastanem odebral ke svému domu za Tržním Pláckem. Hlouček tvořený skupinou A prvního cyklu se pomalinku rozděloval do obvyklých uskupení až na neobvyklou výjimku. Před budovou školy zůstal stát Jan s Nurimem po boku a naproti nim smějící se Osén.

    Jarim se ohlédl ulicí a nemohl si nevšinout. Tanyrova slova znovu změnila svůj význam. Rozběhl se, aby zabránil nejhoršímu, ale bylo již pozdě.

„Myslíš si elfe, že se můžeš schovávat věčně? Ale co se divým vy to máte v rodině.“

„Před takovými jako ty se nikdy neschovávám a nedělal to ani můj otec.“

„Ne a proč se tedy schovával za sukni tvé matky?“

„Jeho otec byl léčitel. Nesměl bojovat a ty to dobře víš.“

„Nepleť se do toho ty Menýrský elfomile. Takový jako ty hanobí lidskou rasu.“

„Od ragnadského prasete to sedí. V Menyru bych tě nechal oběsit.“

„To by si mě nejdřív musel přemoci.“

    Několik záblesků ozářilo ulici a Jarim viděl jak blesk seslaný Janem se roztříštil o Osénův magický štít.
Mocným máchnutím ruky vytvořil Osén neviditelnou vlnu, která odmrštila elfa i mladého šlechtice na zeď nejbližšího domu. Nurim se zhroutil k zemi v bezvědomí. V rukách vraha začínali přeskakovat jiskry a jeho zlostný úsměv donutil Jarima jednat.

    Několik mžiků běhu a prudký skok srazil tlouštíka na precizní dláždění ulice. Následoval divoký zápas v němž zkušený dobrodruh musel získat převahu umě ukrytou dýkou. Horal se zlostně odpotácel s Osénovou dýkou v rameni.

„Nemáš snad čest příteli.?“

„Jsi slepý barbare. Nurim může za mojí jizvu. Je to mé právo.“

„A Jan? Co udělal on?“

„Dozvěděl jsem se pravdu. To prase zavraždilo nevinného muže pro peníze.“

„Zmlkni princátko! Hned na tebe dojde.“

„To ti nedovolím.“

„Nebuď směšný. Nemáš nejmenší šanci ty barbarský bastarde.“

    Mladík nečekal na další výzvu a pokusil se vrhnout svazek blesků. Neuspěl. Stejně jako předtím se blesky neškodně rozbily o bariéru, která Oséna chránila. Neřadě byl dobrodruh. Namířil dlaněmi na Jarima a z nich vyšlehl plamenný jazyk, který horala úplně pohltil.

    Chvíli trval vítězný smích nájemného zabijáka, ale jak čas ukázal měnil se pozvolna v bolestný křik. Tlouštík se s rudou tváří svalil na zem. Po několika měsících začala z jeho jizvy opět řinou krev. Jak stékala po jeho nelidsky zkřivené tváři vytvářeli se na těle puchýře od spálenin. Dříve než stačilo jeho tělo shořet na popel ozval se z Osénových úst skřek plný úžasu a utrpení.

    Jarim bez hlásky sledoval dílo svého talentu. Hromádku popela pomalu rozfoukal studený vítr. Padl na zem přemožen vysílením a hrůzou, kterou měl na svědomí. Ač byl slunný den šve okolo náhle zchladlo a ztemnělo jen zdálky slyšel Jana a viděl probírajícího se Nurima. Je vůbec možné někomu věřit?