Akos "Temný"

" … Když za temné noci nebesa zachvějí se a na zemi Erinelskou se snese jasné světlo, střeste se všichni, jenž jste toho svědci! Neboť to pán temnoty přichází. Snad hrůzu plynoucí z jeho skutků předčit smí jen jeho zjev skutečný. Jako černý beran s rudě žhnoucíma očima se proti vám vyřítí. Jeho černé rohy jsou potřísněny krví jeho předchozích obětí a věřte, nestane-li se zázrak, bude na nich i krev vaše. Při pohledu do jeho rudě zářících očí vám ztuhne v žilách krev a jeho mocná zbraň - rohy, vás na zem srazí. Nakonec vás jeho mohutná kopyta do širé dáli roznesou a tím znovu ukáže světu svou obrovskou krutost a moc. Ano, pak již pochyb není, to mocný a temný bůh Akos zjevil se. … "

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Akos je bůh temnoty, podsvětí, zloby a nenávisti. Vše, co je zlé a co škodí, to vše je jeho výtvorem. On je skutečným vládcem nemrtvých. Ani jeho přisluhovači si ve skutečnosti neuvědomují jeho ohromnou krutost. Pokud je něco, co má opravdu rád, pak jsou to krvavé oběti v jeho chrámech. Jeho přisluhovači jsou většinou tvorové se špatnými úmysly, či tvorové bojící se jeho moci a prosící o smilování (Akos ale slitování nezná!).

Jeho symbol ztělesňuje jeho krutost a nenávist k životu. Jeho symbolem jest lidská lebka, která budí strach u obyčejných a neklid u mocných. Lidská lebka ztělesňuje to, čeho se lidé nejvíce bojí - smrt.

Apona "Spokojená"

" … Přesně v období žní se objevuje na zlatem posetých lánech selka ve středních letech, spoře oděna, však slušně vyhlížející. Její šat se ve zlatavé záři obilí při západu slunce mění ve zlato. Kráčí lehkým krokem bez zřejmých stop po chůzi. Její vznešená chůze podtrhuje důležitost zdejších plodin. V ruce třímá klas obilí, jenž z pravého zlata jeví se. Mávnutím klasu vše do pohybu dá se a podivné začnou se díti věci. Pouhým mávnutím celá úroda z polí do sýpek se přesune a na zimu vše připraveno jest. Pracovitým rolníkům chce usnadnit těžký úděl jejich a chvilkou času na odpočinek je obdarovati. Prostý lid pak mnoho díků vzdává vznešené paní, jenž Aponu představovati má. A ona spatříc jejich šťastný a udivený v obličeji výraz pak spokojena odchází. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Apona je bohyní úrody, plodnosti, patronkou rolníků, pastevců, sedláků a selek. Chrámy jí zasvěcené jsou spoře vyzdobeny, avšak velký dík Aponě vzdávají. Věřící v Aponu nepatří mezi bohatší vrstvu, a proto jsou její svatostánky tak chudé.

Zlatý klas jest znakem bohyně Apony. Vystihuje všechny hodnoty obilí, neboť zlato pro lidi je velmi důležité a málo dostupné. Stejně jako zlato, i obilí představuje pro lidi důležitou součást života, neboť bez něho nemají co jíst. Jeho rovnost a pevnost ukazuje prostému lidu nutnost jejich síly a pevné víry, jinak nikdy nebudou mít to, po čem celý život touží.

Aurea "Nádherná"

" … Vždy tam, kde pláč z úst novorozence se z komůrky ozve, se zjeví. Sedící na okně a sledující onen překrásný akt zrození života. Jako matka všech dětí sleduje počínání a pečlivost skutečné matky novorozence. Její sněhobílý kožíšek představuje dětskou nevinnost, a přece hřeje. Jako bílá kočka za oknem na štěstí a blaho dítěte dohlíží. Do vínku novorozenci dává štěstí a lásku, jenž jsou zdrojem poklidného života. Před odchodem všije pohledem svým nemluvněti do polštářku zlatou podkovičku, jenž štěstí mu přinésti má. Pak již nikdo nepochybuje, že dítě požehnáno samotnou Aureou jest. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Aurea je bohyní domácího štěstí, plodnosti, blahobytu, rovnováhy, spořádaného manželství, klidu a pohody. Také je patronkou čerstvě narozených dětí. Její chrámy jsou většinou menší, ale každá spořádaná rodina má doma koutek určený k modlitbám k Auree.

Symbolem Aurei je zlatá podkova, kterou všívá do polštářů novorozenců. Co jiného než právě podkova vyjadřuje více lidské štěstí, touhu po klidu a pohodě. Zlato pak na podkově znázorňuje podstatu ryzích vlastností jedince, kterými by měl každý disponovat.

Bachus "Veselý"

" … Když rozverná zábava vzduchem malé hospůdky se šíří a i všichni mrzouti baviti se začnou, nastala doba radovánek. Uprostřed všeho toho radostného dění muzikant s bubínkem stojí. Obklopen bavícím se lidem, hraje, zpívá a raduje se. Je to mladší muž střední postavy a veselým obličejem. Výraz jeho mimiky jest vždy k zasmání a on bavit se též umí. Veselá hudba lidi k poctivosti nutí, nikdo nekrade, nezabíjí a všichni se rádi mají. Když už i hospodský vydávati dobré jídlo a pití zadarmo začne, všichni vědí, že Bachusovi baviti se se smrtelníky zachtělo. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Bachus je bohem každodenních radovánek, veselek, hudby a zpěvu. Je patronem potulných zpěváků, kteří se bárdy nazývají. Chrámy zasvěcené Bachusovi bychom velmi těžko hledali, neboť svatyní Bachovou jest každá veselice a zábava.

Symbolem Bachuse je bubínek s paličkami, avšak často bývá symbolizován i znakem potulných bárdů, kterých je patronem. Tím znakem je loutna, kterou velmi často bárdi používají jako doprovodný nástroj ke svým baladám.

Baldur "Krutý"

" … Vlající prapory na protilehlých stranách pole nezvěstují nic dobrého. Za silného zvuku trubek vybízejících vojáky k bitvě a za křiku vojáků ženoucích se proti sobě, zjeví se ten, jehož živlem bitva jest. Jako mohutný barbarský válečník zjeví se uprostřed bitevní vřavy a běda tomu, kdo se mu postaviti hodlá. Všichni, kteří před jeho postavou vstanou, budou nemilosrdně sraženi k zemi Erinelské. Jeho věčně krvavá bitevní sekera z té nejušlechtilejší oceli jest, a on prahnoucí po dalším prolití krve budí respekt a hrůzu zároveň. Jeho síla předčí sílu deseti statných bojovníků a vytrvalost taktéž. Proto hladce prochází bitevní vřavou tak, jako při odpočinkové procházce. Přitom jest vidět, jak s každým padlým v bitvě jeho síla a zuřivost roste. Pak již nikdo pochybovati si netroufá, že mocný bůh Baldur výsledek bitvy přišel shlédnout. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Baldur je bohem klasické kruté války vedené většinou z touhy po moci. Libuje si v umírání, pobízí ke zradě a hněvu. Cizí mu není ani zlost a strach. Vyznávají ho většinou temné národy a další zlé bytosti, jeho příkazu někdy uposlechnou i nehmotné bytosti. Jeho chrámy jsou ve spořádaných městech a státech zakázané a jeho uctívaní se trestá i vězením.

To, co nejvíce Baldura symbolizuje, je jeho věčně krvavá bitevní sekera. Ta zdůrazňuje jeho sílu a dává na vědomí, že postavit se jejímu majiteli se rovná sebevraždě. Je ohromná, perfektně vyvážená, z té nejlepší oceli a popsána magickými runami.

Brant "Bohatý"

" … Na sametových polštářích sedící, v rozmarné náladě jednající muž. Obtloustlým kupčíkem zdá se být, avšak velmi bohatý jest. U pasu nadutý měšeček houpe se mu. Všichni v touze po jeho bohatství po vůli jsou mu. Jeho rysy kypré ještě více zdůrazňuje podsaditá postava jeho. V rozhazovačnosti vyrovnati se mu nelze, mnohým zdá se, že chytrostí příliš neoplývá. Však opak jest pravdou, neboť on svým rozhazováním pouze promýšlí další plán svůj ke zbohatnutí vedoucí. Když však po vůli mu i jindy nezdolné ženy jsou, vše najednou jasné zdá se být. To sám velký Brat se přišel na rozmarný život smrtelníků podívat. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Brant je patronem obchodníků a stojí při každém, kdo chce dobře vydělat, mít dobrý zisk, prosperovat a být úspěšný. Vyznávají ho většinou obchodníci, překupníci, prodejci a hostinští. Nestaví se mu monumentální chrámy nebo svatyně, víra v něj je individuální záležitost. Jeho přívrženci se vyznačují váčkem na peníze, má tedy opravdu hodně věřících, ale ne každý, kdo má váček na peníze, ho musí uznávat.

To, co Branta nejvíce vystihuje a co je jeho symbolem, je nadutý váček. Neboť právě zlato v něm obsažené je zdrojem nejen bohatství smrtelníků, ale často i jejich moci. Říká se, že Brantův měšec je bezedný a je tak neskutečným zdrojem bohatství.

Caleb "Moudrý"

" … V místnosti plné knihami přeplněných polic pohybuje se. Čtení a učení radost velkou a pochopení mu přináší. Jako starý muž s bílím vousem listuje zcela ponořen ve velké a zcela určitě moudré knize. On jest vysoký a věkem sešlý muž, však moudrost jeho obrovská jest. Vyšší postava hubenějšího rázu mnohé z jeho života vypovídá. Šedý mnišský háv halí jeho zkřehlé tělo a poskytuje ochranu. Z jeho úpěnlivého studia ho vytrhnouti velmi těžké jest. Když však přece jen vyrušiti nechá se, mnohá moudra může sdělit neznalému. Moudrost jeho jest obrovská a nikdo se jí vyrovnati nemůže. Ti, jenž jsou moudří pak pochopí, že setkání s Calebem mnoho informací přinésti jim může. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Caleb je bůh moudrosti, spravedlnosti, poctivosti a spravedlivého trestu. Dále je patronem učenců, mudrců a jiných učených lidí. Jeho chrámy jsou různá "vzdělávací zařízení", tj. školy, akademie apod. V Caleba věří vzdělaní lidé, ale i utlačovaný lid věřící ve spravedlnost a nápravu.

Symbolem Caleba je kniha. Kniha, do které jsou zapisovány cenné informace o dění světa a z života lidí. Neboť kniha je právě onen prostředek sloužící k získání důležitých a nepostradatelných informací, kam je moudří a chytří lidé zaznamenali.

Doner "Nespoutaný"

" … Jako bílý ohromný pták vznáší se nad svými državami. Hlídá, bdí a chrání vše, co moře pohltiti se chystá. Mocně se rozpínají jeho křídla, neboť on jest největším opeřencem. Však jeho volnosti a svobodě diví se všichni, neboť nikdo nikdy takovou nepoznali. Nechť střeste se všichni vy, jenž jeho vstřícnosti zneužít se vám zachtělo. On ztrestá všechna lidská nedochůdčata, která milosrdenství jeho zneužíti chtějí a navždy jejich život uhasí v modravém oceánu. Vládne nejen silám dobrým a prospěšným, ale i bouřím, které nejeden život uhasnouti svedou. Ten, kdo se ve středu jeho hněvu ocitne, pak pochopí, že na Donera pokoušeti se vyzrát nelze. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Doner je pánem moří, oceánů, delt řek a ostrovů. Je ochráncem vodních živočichů, někdy pomáhá i ztroskotaným námořníkům nebo cestovatelům. Je patronem lidí v nesnázích na moři i pod jeho hladinou. Jeho ohromná moc pomáhá i zabíjí.

Symbolem Donera je tradičně albatros, jenž symbolizuje nespoutanost, volnost a velkolepost oceánů. Nejenže ctnosti albatrose zcela odpovídají základním představám o moři, ale jsou jimi doslova naplňovány.

Esset "Podivný"

" … Někteří ho za šarlatána mají, jiní za mocného muže, který ve svých rukou sílu magickou třímá. Někteří dokonce za podivína mají ho, avšak bázeň jeho kousky budí. Je to muž ve středních letech, nikterak bohatě oděný, avšak zcela zahalený. Postavu obyčejného z něj jeho šat dělá, avšak velmi mocný jest on. On vládne tomu, co jest magií nazýváno a hojně jí využívati se mu chce. Jeho síla pomáhá, škodí, občas i ničí, neboť magie není zcela oblastí probádanou. Ale pohnutky jeho nejsou špatné, vždyť vše, co objeviti se chystá, ihned do knih vědění předá. Pokud však zlost mu někdo dělá, krutě ho ztrestá. Tak se však všichni dozví, že největší z mágů, bůh Esset, vstal před nimi. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Esset je bohem kouzel, magie, alchymie a dalších magických odvětví. Je patronem bytostí využívajících magie a kouzel. Mezi prostým lidem má jen pramálo věřících, protože je pro ně záhadným a budí v nich nedůvěru a bázeň. Nejvíce jeho věřících bychom našli mezi čaroději a mágy.

Znakem Esseta je mnoho věcí, různé magické pomůcky a ingredience. Avšak nejvíce ho vystihuje svitek, se kterým bývá "často" viděn. Ze svitku se totiž mnoho mladých a nadějných mágů a čarodějnic učí svá první kouzla, proto je pro něj svitek tak důležitý.

Facigar "Pracovitý"

" … Pokud se někdy za velkého rachotu při rozbřesku probudíte, vězte, že něco zajímavého děje se. To trpasličí muž již pracovati začal. Trpaslík středního vzrůstu, avšak neobyčejné síly v pažích svých. Síly tak ohromné, že i plát železa schopen ohnouti jest. I šikovnost ruce jeho mají velkou a ve zručnosti se mu málokdo vyrovnati zvládne. Jen ráno vstane, již se práci své na plno věnuje. Zbraně jím vykované jsou ty nejlepší a vězte, že bojovati s nimi jest jedna radost. Však získati jich těžké jest a moc jejich nezměrná jest. Pokud někdo v rukách svých takovou zbraň třímat smí, pak s jistotou tvrditi může, že zbraň od Facigara to jest. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Facigar je patronem nejen kovářů, ale i všech řemeslníků. Jak z jeho přízviska vyplývá, má rád lidi pracovité a pilné. Klasické svatyně nemá, protože za jeho svatyni považujeme každou řemeslnou dílnu. Vyznávají ho lidé těžce fyzicky pracující, především kováři. Vládne také ohni, který jako jediný přinutí i železo se ohnout, jeho sílu pak přenáší do dílny všech kovářů.

Symbolem Facigara je kladivo s kovadlinou, neboť právě tyto nástroje ukazují nelehký úděl kovářů. Právě tyto nástroje jim usnadňují práci s jinak nezdolným kovem a práce jejich velkou dávku zručnosti a trpělivosti vyžaduje. Proto kovadlina a kladivo jsou symboly těžké a poctivé řemeslné práce.

Gamina "Čistá"

" … V blankytně modré rouše oděna, zpola obnažena, prochází se po březích průzračného jezírka. Žena na vrcholku mládí, krásná s křišťálovým náhrdelníkem na krku. Její ladná a lehká chůze ukazuje její vznešenost a jest ukázkou dobrých mravů. Vzpřímené držení těla ukazuje další ctnosti urozené ženy. Její oči jsou azurově modré a skýtají úžasný pohled na krásy Erinelu. Jezera, potůčky, studánky a prameny řek, to vše jest možno shlédnou v jejích hlubokých očích. Pozor však nutno dávati, neboť v jejích očích už mnohý muž své srdce utopil a zpět procitnout těžké jest. Křivky nádherného těla jejího již mnohého mladíka zlákaly, leč rukám smrtelníka navždy zakryty zůstaly. Když však tato žena na obyčejného člověka promluví, vše jasné zdá se být. Tak čistý, sytý a milý hlas jen bohyně Gamina může míti. Jen ona, bohyně všeho čistého, všeho, co příroda ve svém nitru uchovává. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Gamina je bohyní jezer, řek potoků, pramenů řek, tůněk, studen a dalších zdrojů sladké vody. V její moci je právě sladká voda. Jelikož voda a křišťál symbolizují čistotu a neposkvrněnost, je Gamina naprosto stejná - nádherná a čistá. Její vyznavači nepatří mezi nejbohatší vrstvu, a tak má pramálo skutečných svatyň. Avšak místa, kde jsou prosby jejích věřících vždy vyslyšeny, jsou čisté, nikým neposkvrněné přírodní zdroje sladké vody obklopené panenskou přírodou. Gamina je patronkou všech \"sladkovodních\" rybářů, kteří zbytečně nedrancují vody jezer a řek. Gamina chrání i obyvatele břehů jezer a řek, tj. především rybáře.

Symbolem bohyně Gaminy je křišťál, neboť ten jediný zcela vystihuje čistotu přírody. Jen křišťál je znakem krásy a nevšednosti, kterou nám voda přináší. Zároveň zdůrazňuje význam vody pro život jakékoli životní formy Erinelu.

Chones "Mazaný"

" … Vysoký, dobře stavěn, silný, však s bystrým úsudkem jest. Akrobatické nadání nutno mu též přitknouti. Tak vypadá mladý muž pokřivených mravů, stojící vždy opodál. Svým ostrým zrakem hlídá okolí své a na podivná stvoření dívá se. Avšak on vlastně nehlídá, nýbrž hledá, hledá a kouká se po nadutých měšcích obchodníků tlustých. Pozor, on právě zřel objekt tužeb svých. Menší obtloustlý obchodníček zlákán jím byl do tmavé cesty slepé, kde vykonán jest zločin. Naivní obchodníček naposledy zřel světlo světa a na poslední pouť svou zavítal. Ani stráže zavolané již mu pomoc svou nestihli dát. A vrah, lupič, či kdo to vlastně je, mrknutím oka, jako by se do země propadl. Pak všem na mysl přišlo, že to prohnaný Chones oběť svou našel a klidí se mu z cesty radši. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Chones je patron klasických zločinců, zlodějů, vrahů, opilců a vyvrhelů společnosti všeho druhu. Je bohem zločinem prolezlých měst, rozmarnosti, bohatství, rozhazovačnosti, nekalých činností a intrik. Cizí mu není ani neřest, nevěra a podvod. Nemá veřejné chrámy, neboť jeho vyznávání je většinou společensky nepřípustné. Jeho vyznavači jsou všechna "pochybná" individua s nekalou minulostí, tedy zloději, vrazi a pod.

Symbolem Chonese je puštík. Puštík je hlavně symbolem vrahů a jiných ničemů, kteří se neštítí pro vlastní potřeby vraždit. Avšak i jindy neškodní zlodějíčkové se mohou časem projevit naplno a přijmout tak cejch zločince.

Lapis "Laskavý"

" … Bitva byla ukrutná, na obou stranách stáli muži plní síly a života. Jedni na straně šlechty, vzbouřené proti svému pánu. Na straně druhé opět šlechta, která stůj co stůj chtějíc zemi udržet jednotnou, dopustila bratrovražedný boj. Na počátku stály dvě armády jednoho mocného vladařství, na konci jen trosky a vítězná strana vzbouřenců ihned slaviti dobrého boje se vydala. V té chvíli do pláče jest každému, však špetka naděje v nás všech zbyla. Jako bílý orel vznášející se nad bojištěm vypadá. Mávnutím křídla vše se zpět k lepšímu vrací a zlo, jenž spácháno bylo upadá. Neupadá však v zapomnění, nýbrž jest léčeno. A v tu chvíli jasné je, že bůh Lapis nezanevřel na svůj lid. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Lapis je považován za symbol naděje. Obyvatelé si ho představují jako léčitele a ochránce raněných. Je patronem nemocných, raněných, ale naopak i pevného zdraví, soucitu, pomoci a naděje. Jeho chrámy jsou většinou léčitelské kláštery nabízející pomoc a záchranu. Zdravý člověk ho ani moc neuctívá, ale onemocní-li, hned si vzpomene na Lapise. Nejčastěji se zjevuje po krvavých bitvách umírajícím vojákům v podobě bílého orla, kde pomáhá umírajícím na straně bojujících za "dobrou věc" nebo se bránících.

Symbol Lapise je ruka nabízející pomoc nebo záchranu. Spíš než symbol Lapise, je to znak nutnosti pomoci člověku v tísni. Všichni někdy v životě nějakou tu pomocnou ruku potřebují a tím, že ji poskytnou, získají nejen dobrý pocit, ale i naději, že až pomoc bude potřebovat on, dostane ji.

Nechbet "Černý"

" … Černá postava zjevila se nedaleko nádherného přístavního městečka. Na kopci stojící gestikulovati začala a temná slova linoucí se vzduchem síliti počala. Náhle začali se divné věci díti, oblaka se zatáhla a moře se bouřiti počalo. Strašná toť chvíle, plná strachu a beznaděje, kdo mohl běžet a ukrýt se, tak činil a to tak daleko, jak jen stihnout dalo se. Pak přišlo hrobové ticho, chvíli se nic nedělo, však o to strašnější byla chvíle následná. Z moře se přiřítila obrovská, alespoň dvacet sáhů vysoká vlna a celé krásné městečko strašlivou smrtí zahalila. Chvilku na tu hrůzu bylo opět krásně, jen po městečku památky nezbylo. Pak nikdo z přeživších pochybovati nemusel, že to dílo strašného Nechbeta jest. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Nechbet je opakem Lapise, je bohem pohrom, neštěstí, katastrof a epidemií. V podstatě nemá klasické chrámy, častější je individuální víra v něj. Spořádaným lidem není moc hojně uctíván, každý si přeje zdraví a klidný život. Vyznávají ho především "temné národy" přející si pohromy a katastrofy na své oběti.

Nechbetovi jsou přisuzovány znaky toho nejhoršího ražení, neboť krutosti a zákeřnosti v jeho skutcích se vyrovná jen málokterý temný bůh. Znaky jako je had jsou tradiční zvířecí znaky opovrženíhodné Nechbeta.

Pelentíra "Bílá"

" … Za hluboké noci při svitu hvězd a měsíce na nevelkém paloučku snesla se z nebes krásná paní. Z počátku byla jen nejjasnější hvězdou, čím blíže však byla, tím jasnější se zdála být. Její sněhově bílý šat utkaný z hvězdných paprsků halí její skvostné tělo rouškou světla. Má černé dlouhé vlasy volně rozpuštěny, ve větru vlající. Štíhlá postava v bělavém svitu svého šatu snáší se z tmavé oblohy na zemi Erinelskou. Svým chladivým dotekem léčí bolestné rány stromů, jenž člověk způsobil. Však pozor, pohled do jejích modře zářících očí hypnotický stav vyvolati může. Procitnouti se z něj, jest nadlidský úkol. Však nevinní báti se nemusí, neboť Pelentíra jen zločinné živly ztrestá kouzlem svým. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Pelentíra je bohyní nebes, duší stromů, hvězd a měsíce. Je patronkou poklidné jasné noci, tolik oblíbené u elfů. Její chrámy jsou většinou přírodního charakteru. Její vyznavače bychom našli především u národů žijících v souladu s přírodou (elfové a pod), obyvatelé větších měst ji většinou ani neznají.

Symbolem Pelentíry je pěticípá hvězda, která nejlépe charakterizuje noc. Hvězda má vnést trochu světla do jinak temného života.

Raina "Poklidná"

Raina je bohyní míru, pokroku, jednoty a harmonie. Je patronkou všech vynálezců a experimentátorů. Chrámy nebo svatyně jako takové nemá, ale chrámem jí je každá laboratoř. Mezi její vyznavače patří především vynálezci a mírumilovné národy. Oblíbena není u bojovných a nepříliš poklidných ras.

Samara "Poctivá"

"… Ve vesničce malebné začal jeden z krásných dní. Byl konec léta, doba žní a lid byl šťasten. Velká jest letos úroda, pravil nejeden z nich. Však večer po sklizni zlý zvěstoval konec dne. Obloha se zatáhla a bouřit se začalo. Co však přišlo pak jen hrůzou nazvati se dá. Na vesničku zaútočila banda, banda lupičů a vrahů. Brali vše na, co přišli, jídlo, ženy a děti do otroctví, muže vraždili a pálili vše hmotné co jim cestu jejich křížilo. Nedochůdčata světská, bezbožná a zlá. Však jeden muž projíždějíc krajem postaviti se jim odhodlal, však krutý trest za odhodlání jeho bránit vesničany ho stihl. Smrt při střetu s živlem zločineckým neminula ho. Však další osoba zjevila se nedaleko statečné mrtvoly rytíře. Každý kdo poblíž byl cítil tíhu všech zlých skutků co v životě provedl. Každý své svědomí zpytovati musil. Ti co nejhoršího života žili na místě svého bytí vzplanuli a uhořeli pod pálení jejich svědomí. I čestná mrtvola rytíře opět ožila a za svůj příkladný život byl odměněn darem největším - životem. Pak všichni přítomní věděli, že to Samara napraviti křivdy přišla napraviti. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Samara je bohyní věrnosti, statečnosti, ctnosti, lásky a přirozené krásy. Je patronkou věrných a svému pánu oddaných lidí (= tedy bytostí) a rytířů. Její chrámy bychom našli především v oblastech, kde je všeobecně uznávám kodex cti. Ale v každém rytířském řádu bychom takovíto chrám najít mohli. Mezi její přední \"věřící\" patří výše jmenovaní rytíři a lidé, kteří svým, často ojedinělým, způsobem dodržují zmíněný kodex, ačkoli o něm třeba ani nevědí.

Symbol Samary je velmi výstižný a naprosto vystihuje hodnoty, které přisluhovači bohyni dodržují. Srdce a meč, to jsou ty znaky. Srdce jako symbol lidské dobroty, statečnosti a čestnosti. Meč jako znak rytířů, kteří tyto hodnoty hlásají a prosazují.

Valex "Volný"

" …Za krásného počasí stojící na přídi. Starý mořský vlk přemítá své myšlenky si v hlavně. Zažil bouře, hurikány, vodní víry, proto jest jeho zkušenost obrovitá. Postarší muž střední postavy s pirátským kloboukem přemýšlí. On i ostatní na palubě vzhlíží v dáli mračna, avšak všem malá zdají se. Oslava na palubě vrcholí, když náhle vítr síliti začne. Posádka v rozmařilé náladě ani toho si nevšimne. Avšak kapitán, jen co z dumání svého procitl, již kázat začal. Za chvíli propukati pravé peklo začalo. Vítr pištěl, vlny házeti lodí počaly a muži sténali. Všem jasné bylo, že toto jejich poslední plavba byla, avšak kapitán jejich nevzdává se. On všem zhurta káže, loď zachrániti snaží se. Toto asi poslední hodiny posádky jest. Kapitán v tvrdém boji s mořem vítězství dosáhnouti snaží se, avšak běsnící živel porazit těžké jest. Najednou však kapitánovi oči rozzáří se a modře žhnout začnou. Ta ohromná síla pramenící z něj dusit bouři začne a za chvilku krásně opět jest. Pak všichni na lodi vědí, že to mocný Valex život jejich zachránil. …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Valex je bohem volného vzduchu a větru, přímoří a pobřeží, námořních bouří, uragánů, ale i počasí obecně a roční období. Je patronem námořníků a lidí cestujících po moři. Chrámů nebo svatyní zasvěcených přímo tomuto bohovi bychom nalezli velmi málo, by možná žádné. Je totiž uctíván především v mysli jeho věřících. Námořníci po úspěšné plavbě často "pořádají hostiny" (tedy spíše nezřízené pitky) na jeho počest a tak mu vyjadřují svůj dík.

Symbolem Valexe je racek, neboť právě tento mořský pták často doprovází námořníky při jejich plavbách. Jsou v přístavech, na útesech a skaliskách. Valexova láska k moři je známa, a proto i lidskou touhu po plavbách s nimi sdílí. Proto je také symbolizován lodí a vůbec vším, co k moři patří.

Weldor "Tichý"

"…Ke konci melena, když babí léto pomalu končí, vycházejí na lov. Lovci zvěře, zvané vysoká, se pouští se svými psy na tažení. Les je pln prapodivných hlasů, ozvěn a barev. V dáli jest slyšet samochvalný zpěv statného jelena, jenž sílu svou tím na obdiv dávaje. Lovec ke skupině zvěře vysoké přiblížil se a největšího z nich šípem svým zasáhl. Jelen šestnácterák padl s šípem krvavým k zemi širé. Lovec šťasten za úlovek svůj tábor rozdělal. Noc byla dlouhá a lovec úlovek svůj hlídati musel, neboť šelem les plný jest. Pak však za velkého rachotu zpoza křoví velký medvěd na kořist lovcovu se vrhnul. Lovec se vší vervou brániti svou kořist se odhodlal a medvědu ránu z široka dal. Medvědovu kůži proraziti nožem pouhým těžké jest a medvěd nezraněn po lovci vydá se. Když už lovec na kahánku má, medvěd jak zázrakem nechá oběť svou na zemi bez hnutí. Pak jen obět medvědova zříti může v kůžích snad všech zvířat, jak výzvou medvěda odvádí. Medvěd jak poslušné kůzle poslechne muže. Pak si i již oběť uvědomí, že za svůj život vděčí Weldorovy, který bez jakéhokoli slova ho uzdravil a opustil. Jako památka na akt záchrany mu Weldor svůj dubový list ponechal …"

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Weldor je bohem oprávněného a spořádaného lovu, lesů, hvozdů, nepoškozené přírody, zářivého slunce. Je patronem lesní zvěře, lovců a lesníků. Chrámy jsou spíše přírodního charakteru, žádné kamenné domy nebo tak něco. Jeho vyznavače bychom našli především v národech, které žijí v souladu s přírodou, např.: u lesních elfů je jedním z nejdůležitějších bohů vůbec.

Symbolem Weldora je dubový list, který má symbolizovat sílu a vitalitu lesa. List, který léčí zraněné a oživuje mrtvé.

Zegor "Silný"

"…Spokojený obchodník kráčejíc po náměstí se chystá domů jíti. Dnešek milostivý mu byl a značný obnos přinesl mu. Však kdo si toho výdělku všiml, nikdo jiný než živel zločinný. Banda lumpů, vrahů a zlodějů vydala se nic netušícího obchodníčka následovati. Jejich pohnutky byly velmi zlé, okrást a zabít kupčíka se jim zachtělo. Když už obchodníček před svým domkem stál, zastavili ho. Nejdříve to vypadalo jako rozhovor, ale pak ostřejší hovor začal být. Obchodník pokoušejíc se zachránit svůj peníz, byl ochoten i bojovat. Avšak nerovný toť boj, neboť obchodníček omráčen ranou ze zadu, padl na zem surovou. Z přilehlé uličky vycházející muž vše shlédl, neváhajíc, k lupičům se dal. Muž velké a statné postavy, patrně rytířského původu, skvěle oblečen a dobře vyzbrojen. Nejdříve vyzval muže k navrácení peněz obchodníkových, ale oni zaslepeni penězi neznali nic z mravnosti lidské. Všichni se na muže vrhli, on však neváhal a po jednom je do mdlob natahal. Pak přihlížejícím jasné bylo, že udatný Zegor pomoci přispěchal…."

Úryvek z přednášky otce Tulinga

Zegor je bohem boje vedeného za dobrou věc v dobré víře. Je patronem "dobrých" válečníků, především rytířů, a upřímných bojovníků. Chrámy bychom našli opět v různých rytířských řádech a školách. Mezi jeho vyznavače řadíme především zmíněné rytíře a poctivé válečníky.

Symbolem Zegora je statný a válečný kůň, neboť co jiného by mělo lépe charakterizovat muže rytířských mravů. Čestnost Zegora a smysl pro spravedlnost je obrovský a s instinkty válečného koně mnoha nečestnostem zabránil.