Od nepaměti byl svět krásný spravován bohy, spravedlivějšími bezstarostnějšími a lepšími než jsou nyní. Tito bohové se starali o svět plný zvířat a rostlin. Vše bylo v harmonickém stavu. Žili zde tak nádherní tvorové a rostliny, že člověk by je mohl pozorovat celé roky a nikdy by jej to neomrzelo, z květů, které samy byly tak neuvěřitelných tvarů a barev, se linuly vůně tak omamující, že člověk zapomněl na svět okolo a uvědomil si ho třeba i až za tisíce let. Bohové kteří se o tento svět starali byli vlídní a spravedliví ke všemu živému. Nebylo problémů, které by museli řešit, dá se říci, že tehdejší svět byl dokonalou zahradou pro bohy a ti jí věnovali veškerou lásku a péči a snažili se aby tomu tak bylo od počátku do konce. Tak krásný svět jak byl tenkrát již od těch dob nikdy nebyl a také nikdy nebude dokud světem prochází zlá vůle. Ta zlá vůle která byla počátkem všeho co jakkoliv ovlivnilo prvotní svět. Zlá vůle původně nebyla tím, čím je nyní. Byla jednou z božských myšlenek. A byla opakem té nejdokonalejší a nejvznešenější myšlenky jaká existovala. Tou nejdokonalejší myšlenkou byl začátek, Stvoření tohoto krásného a jedinečného světa. A právě jeho konec byl onou myšlenkou ze které se vyvinula zlá vůle. Zlá vůle, sestra, ba dokonce dvojče a zároveň ztělesnění konce Stvoření. A přestože zlá myšlenka byla koncem, je i začátkem, začátkem světa jaký známe. Je tím od čeho se svět vzdaluje aby se později zase vrátil na konec i začátek.

A jak vlastně zlá myšlenka zapracovala? Jednoho dne, nikdo už neví ani co to bylo za roční období, se svět změnil, bůh Terek nesouhlasil se svým bratrem bohem Apolosem ve sporu jak vyřeší situaci, že někteří tvorové na světě jsou již věčným životem unaveni a přejí si odejít na odpočinek. Bratři se přeli především o to, jak a kam unaveným tvorům umožnit odejít na odpočinek. Spor se velmi vyhrotil, neboť do té doby nikdo z nich, ba ani nikdo z bohů netušil co to nějaký spor může být, žili přeci v harmonii. Stejně tak nevěděli jak takovéto spory řešit, a tak došlo na boj, který dříve cvičili bohové jen pro zábavu a potěšení, učili se obratnosti a eleganci ne zabíjení, či ubližování. A tak se stalo, že v důsledku boje, mnoho krásných věcí bylo zničeno, mnoho tvorů zahynulo a jejich duše se dostaly do Nesvěta kde se z nich stali tvorové zvaní draci, někteří se při svých toulkách Nesvětem dostali do Světa a začali zde žít svým vlastním životem. Měli vlastní království, která mezi sebou většinou udržovali ostražitý mír, ale místy docházelo k nelítostným a hrozivým válkám. Po čase se draci rozdělili třemi směry, největší část se odebralo žít divokým způsobem života ať už ve Světě nebo v Nesvětě. A ti druzí se rozdělili na dobré a špatné a povětšinou mezi sebou bojují v Nesvětě, někdy tak urputně, že se z toho pohybuje země, to je dáno tím, že ovládají strašlivá kouzla pro normálního smrtelníka nevyslovitelná a nenaučitelná.

Svět již nebyl celistvý, Stará země byla roztrhána a rozházena široko daleko, tak daleko, že tam žádné oko nikdy nedohlédne. Na konci Prvního boje padl Apolos mrtev. Vždy když byl jeden ze soků poraněn pod zemí se vytvořil zárodek zlé vůle a tak kde bojující bohové vkročili vytvořila se sopka chrlící lávu na dosud krásný svět, mračna temná jako zlá vůle sama, se valily poprvé po panensky čisté obloze. A tvorové na zemi prchali hrůzou a umírali v pekelném žáru a nesmírných bolestech.

Apolos padl do Smrti kam za ním od těch dob dochází všechny duše zemřelých a podle svých činů a přesvědčení konají co jim Apolos Pán Smrti poručí. Ti dobří jsou odměněni nesmrtelným životem a pokud si to přejí mohou se vrátit na Svět jako nově narození.

Terek byl ostatními bohy vyhnán z Božího domu a uchýlil se do Nesvěta, zde však žil dlouho a sám a postupně jej začala zaplavovat zlá vůle a závist k bohům, kteří jej vyhnali a zase začali spravovat svůj Svět. Proto začal vymýšlet různé plány jak se opět vrátit. Začal toužit po moci. A právě v jeho hlavě vznikl jeden z nejhorších a celé dějiny provázejících nástrojů smrti. Meč. Začal tvořit ty nejstrašnější tvory jaké kdy měl svět poznat. Začal vytvářet skřety, kteří se měli stát jeho nástrojem moci a měli si podrobit celý svět pro slávu svého Temného pána. Sám jim dal část své duše, aby nikdo nedokázal obrátit je proti němu samotnému. Skřeti se mu stali dobrým nástrojem pomsty, ale byli příliš hloupí aby se o vše postarali sami. Kromě nich stvořil i myslící sílu, jíž se stali goblini a strašlivé bitevní kolosy troly. Takto vybaven vyrazil zaútočit na svět, avšak poprvé se mu pomstily duše které uvízly v Nesvětě a nestaly se draky. Utkaly se s terekovou armádou a Terekem samotným na hranici Světa a Nesvěta. Na konci Druhého boje se na svět dostalo jen pár z terekovy nesmírné armády a přestože si začali žít vlastním životem, terekova vůle v nich přežila a začali páchat zlo. Zbytek terekovy armády bloudí v Nesvětě a i Terek sám tam byl uvržen. Bohové si uvědomili nebezpečí jaké jim hrozí a proto odpověděli na terekovu akci. Nejprve vytvořili trpaslíky a dali jim dar hornictví, aby bojovali se skřety pod zemí, nejen silou, ale i krásou svých výtvorů. A dali jim na tento boj dlouhý život. Jako druhé stvořili lidi, lidé se mají starat o zlé tvory na povrchu a starat se o obživu svou i trpaslíků. Poslední byli stvořeni elfové, ti nejdokonalejší, nesmrtelní a jediní schopní tvořit tak krásné věci, aby se daly alespoň připodobnit ke krásám Starého světa. Byli stvořeni neboť bohům bylo smutno po všem krásném a nesmrtelném a nezkaženém, věděli totiž, že trpaslíkům dali příliš touhy po všem hezkém a trpaslíci přijali jako to nejhezčí krev Apolosovu - zlato a slzy Apolosovy - drahé kameny. A lidé byli obdarováni přílišnou touhou po moci, aby zničili to zlé na světě. Ale měli dát této touhy méně, protože lidé tento dar začali zneužívat i proti sobě i proti dalším rasám.

Tak tedy bohové stvořili myslící bytosti, ale přesto ještě něco chybělo, neboť trpaslíci toužili vytvářet nádherné doly, ale neměli čím dobývat tvrdý kámen, neboť lidé chtěli vyživovat ostatní rasy, ale nevěděli jak, neboť elfově chtěli tvořit krásné věci ale neměli způsob jak si to sdělit. Tak trpaslíci dostali od boha Girda, ochránce trpaslíků, dar síly a dar kovářství. Mell je bohem lidí, které obdaroval obratností a sdělil jim tajemství pěstování plodin. A konečně Taniel je bohyní elfů, a dala jim dar moudrosti a dovednost psaní run. Nakonec se ve Světě objevil Orrin, bůh vládce a na Společné radě, kde byly zastoupeny všechny rasy, předal jejich zástupcům tajemství výroby mečů a výroby luků a zakázal jim pozvednout tyto dary proti sobě. Vládci ras si vzájemně přísahali bratrství a na věky trvající mír. Poté se rozešli do různých částí světa a když našli vhodné místo k bydlení vystavěli zde svému bohu chrám, chrám tak krásný, že nikdo z nich již nikdy nevytvořil hezčí chrám. Před svým chrámem se pak pět dní a pět nocí modlili. První vstali trpaslíci, druzí lidé a až na konec elfové, kteří když odcházeli tak se ještě jednou otočili a poklonili se.

Lidé po nějakém čase začali zjišťovat, že jsou velmi šikovní a zvládnou obdělávat více půdy než ostatní. Tak se stalo, že někteří se odebrali do hor žít složitějším ale napínavějším životem. Na horách se seznámili s bohem větru Yogem a začali se k němu modlit. Tak vznikla rasa barbarů. Lidé co zůstali v úrodných zemích, měli problémy s úrodou a začali prosit boha země Klora o pomoc a někteří se k němu začali modlit. Elfové se rozešli do lesů, kde poprvé uzřeli boha všeho živého Cyra, jiní šli na moře a oblíbili si bohyni vod Auri. Jiní zůstali kde byli a uzřeli bohyni Lrudiliel, bohyni lásky, umění a hojnosti. A k ní se většina obrátila. Tak jak se lidé rozdělili na lidi a barbary, stejně tak se elfové rozdělili na Vznešené, uctívající Lrudiliel, na vodní a na lesní. Jen trpaslíci zůstali věrni svému prvotnímu bohu.

Mezitím Terek osnoval nové plány jak se vrátit na Svět. Připravil novou armádu a lstí unikl jak duším z Nesvěta, které elfové pojmenovali Synca, tak i bohům, a ze severu připlul na obrovských lodích a zaútočil na celou Velkou pevninu. V těch časech se událo mnoho strašných věcí. Ze zmrzačených a prokletých zajatých elfů se stali temní elfové, ze zabitých lidských válečníků vznikli první nemrtví a zkřížením zajatých trpaslíků se skřety vznikly nové odolnější rasy skřetů. Přes to všechno Bratrské spojenectví elfů lidí a trpaslíků přežilo. Terek byl poražen a zabit, propadl se do Smrti a je navěky trestán Apolosem za vše co napáchal. Jeho druhé já se však vrátilo do nesvěta a opět se připravovalo na pomstu. Gelre se nový Terek jmenuje.

Tím, že Terek padl se však stalo, že všechny příšery, které s sebou přivedl ne tento svět se odsud nemohly dostat a tak se zde usadily a začaly svou zlou vůli přelévat do ras Bratrského spojenectví. Tak se stalo, že lidé, elfové i trpaslíci začali proti sobě bojovat, tak nemilosrdně se mezi sebou vraždili, že tím přiměli bohy aby zakročili. Proto bohové stvořili hobity, rasu tvorečků malých vzrůstem, ale velkých srdcem, aby se od nich ostatní rasy učily jak se chovat. Na nějaký čas to zapůsobilo a na zemi zavládl klid a mír. Zlá vůle však byla již dostatečně zakořeněna, proto se po mnoha letech zase začala projevovat, ale v daleko větší míře než dříve. Války byly tak strašlivé a nepřátelství tak velké, že se někdy různé rasy spolčovaly i s temnými elfy a skřeti tehdy vůbec nebyli bráni jako nepřátelé, pouze jako další figurka ne šachovnici osudu. A právě v této době se bohové od Světa odvrátili. To byla šance pro Gelrea, podnikl mohutný výpad, tentokráte byl však po obrovské bitvě, největší jaká se kdy odehrála, poražen Synca. Přesto této bitvy využili temní elfové a ovládli téměř celou Velkou pevninu. Teprve nedávno se Světu opět podařilo osvobodit.