Články&Eseje

Lidové balady Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 10

Balada o probuzenci

Balada vyprávějící o tom, kterak se nebožtík, mylně považovaný za mrtvého, může v nečekaný okamžik proměnit v nemrtvého probuzence. Postavy by se s tímto příběhem mohly seznámit obvykle v zájezdním hostinci, stojícím tzv. na půli cesty, či na okraji vesnic, kde si místní majitel zařízení postěžuje, že od oné události, potuluje se nemrtvá bytost stále okolním krajem a je též příčinou, že se jeho podniku přijíždějící raději vyhnou a pokračují ke konkurenci i za cenu většího vyčerpání. Vydat se po probuzencových stopách, může vést k odhalení daleko spletitějších událostí...

I.
Uprostřed břichaté – tmy – jíž jsou přikryté,
pod noci koberci hřbitovy rozryté,
stařec se převalil na káře skřípavé,
marně se hrobaři, marně se snažíte...

Kostižer pod hýždí ohlodal svaly Ti...
Do morku úprkem! Chystá se svaliti –
kostru Tvou! Čtyři se zmořeni ploužíte,
marně se hrobaři, marně se snažíte.. .

Při smrti přistižen stařec je jinochem,
v třísky se tříštila – kára jež pelechem
navečer byla mu v hodině odžité,
marně se hrobaři, marně se snažíte...

Umrlec probuzen strašným tím hlomozem,
o zem když kára se tažena úvozem –
zbortila! Vlasy si hrůzami zbůhdarma ježíte,
marně se hrobaři, marně se snažíte...

Uprostřed břichaté – tmy – jíž jsou přikryté,
pod noci koberci hřbitovy rozryté,
ostatky vstávaly v příkopu křovitém,
marně se hrobaři, marně jen snažíte...

II.
Marně se hrobaři, marně jen snažíte...
žravé již příkoří – vnitřnostmi větříte,
pařáty křivými na zřídlech života
bolest Vám "jinoch" v nich mrzutou rozpoutá!

Marná je hrobaři, marná je lopota...
páteř jež dříve snad dobře jest klenuta,
s křupáním pohnuta... Výkřiky! Žehrání!
Z tváří Vám "jinoch" je žalostně vyhání!

Marně jste hrobaři, marně se snažili...
tři sáhy od cesty hlavy své složili,
uprostřed břichaté – tmy – jíž jsou přikryté,
pod noci koberci hřbitovy rozryté.

Hlavy své složili u cesty od těla,
mračna než krkavčí – na ně se sletěla,
zdrásána ranami tiše si zůrčela,
potůčky tenkými čirost jich zkalněla...

Jinochu umrlý, kostlivče ztepilý!
Za smrky nesou se sonorní sonáty...
Řekni jim příteli, za matky, za táty,
smrt je jen na chvíli, svět je jen zběsilý...



Balada brusířská

Další balada straší spíše ty menší obyvatele města. Ve staré zapadlé ulici, blízko lipového haje, žije podivínský kudůcký brusíř, jehož oprýskaný a polorozpadlý dům nepůsobí nijak přívětivě. Přestože mnoho postav odrazuje jak vzezření domu, tak i řemeslníkovo, je pro svou zručnost vyhledáván a živnost mu tak stále umožňuje živořit. Často rodiče straší malé děti, že budou-li zlobit, starý kudůk jim uřízne jazyk. Toto strašení prý údajně pochází z tradované balady, která hovoří o tom, jak jeden malý kluk chtěl si natrhnat pár střapců rybízu, bujně rašícím před kudůkovým domem, ten se mu však za tu drobnou krádež krutě pomstil... Dost možná skrývá ve svém domě nějaká tajemství...

I.
Háječek lipový v rozkvětu věnčitém,
kdekdo jej přizdobí mírným svým soucitem,
truchlomluv zkroucený – na hrdle vrásčitém,
chraplavým halasem rušivě šelestí...

Vzkažte mu, malému, radš ať on nesprostí,
bydlí tam v ubohém brlohu neštěstí,
zbořené budově, tovaryš brusířský,
leštičem oceli od krve lepkavé...

Věštírna zašitá, brousíme, leštíme –
štít chybí vývěsní, křídou je na dveřích
nožice obrovská s jazykem v kadeřích,
budeš-li zlobiti, zde tě již zkleštíme.

Ke smůle sukové keřisko rybízu
Boríska stálo as, mnoho tak za výzvu,
pijáku stojí tak – lahvice anýzu,
trochunko třaslavo, spěšno a hříšno je...

II.
Tovaryš brusířský – nedělá prostoje,
Boríska zastřihl ve středu jazyka,
ten se jen kajícně, zdrceně zalyká,
krupice slznatá stříká mu do misek...

Se žrádlem od psisek pahýlek lehavý
tolik již netryská... Hleďte ho! Ohavy,
malého haranta, od krve kravata
na krku visí mu... Borísek Pavlata!

Po bolu hlubokém hubice oteklá,
klapala sanicí, na líci ruměná,
bohaboj bláhový, zřícený do pekla,
sladká je přesladká, lítá tvá odměna.

Borisku, Borísku, sedíš tu v remízku,
šťavnaté štípají rybízu bobule,
pusinky bolestí bobtnají odulé,
slova tvá slintavá – bílá jak bledule...



Balada o varhaníkovi Otovi
aneb Vesnická romance: O lásce milovníka – Oty.

Po smrti místního vesnického kněze se prý začaly dít podivné věci. Nového kněze se vesničané zatím nedočkaly, a tak je správa kostela doposud v rukou místního varhaníka Oty. Ten prý podle výpovědi občanů dosti pije a rozhodně je prý v božské nemilosti, někteří hovoří i o různých formách posedlostí a démonů. Místní se kostelu zdaleka vyhýbají, dějí se tam prý jistě hrůzné věci. Ota navštěvuje o půlnoci v podroušeném stavu kostel a hraje zde kakofonické harmonie, z kostela se též ozývají strašlivé výkřiky a vše nasvědčuje tomu, že je zde opravdu něco v nepořádku...

I.
Bleskotný karneval karátů prstenu,
prsty se zmítaly, varhany ve stenu –
pískaly, vzduchy jen loudily duchotné,
beránku zrouhaný, záhrobní varhany...

Na rovech zahnilých – šest pannen spanilých
chystá se ke sňatku, chopit se začátků.
Řekneš mi baládku? Šest pannen spanilých –
zpívalo na rově, zpívalo sborově...

Na marách nošený, nebožtík vznešený,
pod šatem omšený myšlének šlápotou,
podlazen k podlaze, zametán za notou –
hostem jsi namnoze – váženým dubletou...

Sebe sám sdostatek z černoděr vydírán,
všemi jsi okousán, všemu jas dobrých rán,
smrtivou písničku za nápěv z malíčku –
bleskotný karneval karátů prstenu.

Beránku zrouhaný, záhrobní varhany...
Slyšte ten srdcelom! Tóniny ztrhány –
zkornatěl, promodral, za námi umořen,
úhořem mrštným kdys, vyžral jej syfilis...

II.
Ba že ten ubožák, bídný je varhaník,
podlazen k podlaze, zametán za notou –
ututlán temnotou, zaříznut dřímotou,
ba že ten ubožák, bídný je služebník...

Lesy si za humny hlaholem hučely,
krajinám smutečním česaly průčelí,
basy si na nabystřit špičkami borovic,
větřík si pohrává s klapáním okenic...

Zbožný až za nebe laskal se potají,
jakpak to dělává? V kostelích šeptají...
Nakoupí pálenku, stahuje kalhoty,
sundává holínku, klesá pak podťatý...

Pospícháš holenku? K Otovi, Otovi...
Jakpak to dělává? Nepoví, nepoví!
Má při tom mžitky prý, varhaní ve stenu,
bleskotný karneval karátů prstenu...

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Hned jak jsem začal číst, mě to chytlo. Už od prvního řádku jsem si myslel, že se mi to bude líbit, a moje očekávání nebylo zklamáno... Používáním stejných veršů v několika intenzích, nabývají ty verše nových rozměrů... Velmi se mi to líbilo. Něco takového je pěkné na pozvednutí nálady ... Samozřejmě, ne pro všechny :D


 Uživatel úrovně 0

Drahý Mortere:
Toto dílo mě opravdu zaujalo je to čtivé, úžasně pohlcující.
Všiml sem si jen pár nesedících rýmů.
Líbí se mi, že není vše dělané ve stylu A-A, A-B, B-B
Jak zde asi každý řekl, chtělo to čas než sem se do toho zažral. Ale opravdu musím říct že jsem asi vyjímka :-).
Nemá cenu tady plácat lichotky bezvýznamně jedu přes druhou.
Jednoslovně STRHUJÍCÍ.


 Uživatel úrovně 5

Musím přiznat, že po prvém přečtení jsem byla poněkud rozpačitá, od balady jsem očekávala jasný příběh, dějovost a hle, jeden se jí až musí dovtípit :) Napodruhé se děj vynořil, napotřetí zvuk, rytmus, malebnost slov, nezvyklost obratů, bohatost slovní zásoby a její nápadité uchopení mne uchvátily. Stále tvrdím, že poezii nerozumím, ale Lidové balady (přestože výrazivem a nutností zapojit tu věc na krku je za lidové nepovažuji) jsou při vůli přístupné. A hlavně zvukomalebné (což říkám jako nevzdělanec a pouhý čtenář, nějaká teorie veršů jde naprosto mimo mne, pouze poslouchám zvuk, jak se nese, když opatrně nahlas zkouším přednést...). Úvody jsou milým zpříjemněním.
Děkuji, drahý Mortere. Děkuji za zážitek. Za mne velmi poctivých 5 hvězd.


 Uživatel úrovně 4

Chvíli jsem tomu přicházel na chuť, ale čím déle to čtu, tím více se mi balady líbí. Darian dílo už pěkně rozebral, takže se ho nebudu zbytečně opakovat. Oceňuji, že balady jsou hned tři a lze je dobře využít přímo ve hře.
...

Jak se tak zaplétám v bohatost balady
jazyka, výjevů, tušené záhady
odhalit tajemství zvou ústa bardova
navěky nožíř se v domě svém neschová
mlčení zlodějů, chřestění kostí, zní nářek ve větru kostelních hostí
jako ty varhany, a ústa krvácí, z cesty své pochmurné hrobař se nevrací.
Z básní se vymotat s úšklebkem na tváři - povést se nemusí každému čtenáři.
(přesto po uvážení a srovnání s jinými díly změním zřejmě hodnocení na 5)


 Uživatel úrovně 5

Inu, po Darianově komentáři si dovolím pouze krátce zareagovat, více netřeba. Co se týče daktylské stopy, jistě je daleko přirozenější a lidovější stavět na stopě trochejské, v případě slovanských jazyků. Tak trochu jsem se snažil o větší vláčnost a táhlost verše, proto jsem použil daktyl se svými dvěma nepřízvučnými slabikami. Snažil jsem se lidovost a jednoduchost kompenzovat tím, že jsem striktně dodržoval metrum čtyřstopých daktylů, prakticky bez odchylky v metru, aby vznikla jakási písňová monotónnost a také za druhé, aby pro fiktivního ústního tradovače byla pro zapamatování jasná strofická stavba celého úseku. Tolik jen k doplnění. Chyby v čárkách - mám takový zlozvyk, zacházet s čárkami v poezii dle své libovůle (zlovůle), abych se tím do jisté míry snažil naznačit své dechové a intonační záměry při případném přednesu, proto jsou mnohdy tam, kde by gramaticky být nemusely, jindy třeba vypuštěny, kde být měly. Asi je to dost kontroverzní. Překlepy jsou pochopitelně popel na mou zbrklou hlavu, muheh. Díky za i pro mne inspirativní kritiku.


 Uživatel úrovně 8

Toto dielko ma veľmi potešilo. Súbor balád je vhodným príkladom fantasy poézie, pretože už žánrové predpoklady baladu na priradenie k fantasy priam predurčujú: ide o báseň vyjadrujúcu tajomný fatalizmus a tragiku ľudského osudu, človek sa zobrazuje vo vypätých situáciách. Z pochmúrnych tém sa rodí zaujímavý poetický žáner, v ktorom je krátky, úsečný dej predchnutý prirodzeným lyrizmom. Ľudová balada je piesňová forma, čo má vplyv na niektoré charakteristické formálne prvky: záväzná prítomnosť metrickej organizácie, opakovacie figúry (refrény, vetné paralelizmy, rozličné druhy opakovania slov), apostrofy, konštantné epitetá (básnické prívlastky, napr. červené jabĺčko, modré oči, temná noc a pod.). Veľmi typická je i štylizovanie ľudovej balady v dialogickej forme.

Predkladaný súbor balád napĺňa niektoré z atribútov ľudovej balady, no okrem ponáškových motívov sa v nich objavuje i originálna modernistická poetika, ktorá buduje hlavne na rozvinutej metafore (hlavne zmyslovej, napr. slova tvá slintavá, či genitívnej, napr. karneval karátů prstenu) a zvukovým figúram postavených na aliterácii a rýme, ktoré sú ale využité tak umne, že nadobúdajú obraznú, ba takmer symbolickú platnosť.

Všimnime si, ako moderne „hrá“ baladicky verš v tomto príklade: od krve kravata… Borísek Pavlata
Tu vidíme, ako sa obsah motívu (neschopnosť chlapca bez jazyka hovoriť) verbalizuje použitým perných spoluhlások v mene hlavnej postavy – pri tom, ako sa chlapec neúspešne snaží vysloviť hlásky b, p si čitateľ môže predstaviť nemú rybu otvárajúcu ústa. Tento obraz dostáva okrem toho ale naturalistickú až hororovú platnosť, keď si čitateľ uvedomí výraz, ktorý sa s menom hlavnej postavy rýmuje. Tieto a podobné modernistické inštrumenty dodávajú predkladaným baladám umeleckú hodnotu.

Podľa môjho názoru však modernistická poetika „nesedí“ týmto baladám úplne presne. Vidno to hlavne, keď sa pozrieme na rytmus. Metrum (prevládajúca rytmická tendencia verša založená na pravidelnom opakovaní určitého prozodického prvku) je daktylské, teda sa opakujú trojslabičné takty, v ktorých je prvá slabika prízvukovaná a nasledujúce dve prízvukované nie sú. Každý verš obsahuje štyri daktylské stopy. V dôsledku toho, že daktylský takt nie je pre syntetické slovanské jazyky s fixovaným prízvukom práve najprirodzenejší, daktylský rytmus veršov si vynútil zmeny v syntaktickej stavbe, ktoré vyúsťujú do miestami veľmi kŕčovitých inverzií (zmenách v slovoslede). Syntetické slovanské jazyky (s výnimkou bulharčiny a macedónčiny, ktoré sú analytické) majú priemernú dĺžku slova od 2,3 do 2,5 slabiky, čo znamená, že najprirodzenejšie – ak majú prízvuk fixovaný na prvej slabike – je taktovanie trochejské, dvojslabičné s prvou prízvukovanou a druhou neprízvukovanou slabikou.

Dosť ma mrzí, že v básňach i sprievodných textoch sú gramatické chyby (v čiarkach) a aj nejaké preklepy, a to i po upozornení. Chvíľu som uvažoval, že by som pre tento nedostatok demonštratívne znížil svoje hodnotenie (pretože chyby v krátkom texte viac „bijú do očí“), no napokon som si to rozmyslel. Tento súbor balád je unikátny a inšpiratívny ako po stránke básnickej, tak aj po stránke hernej, pretože sa na základe balád dajú rozvíjať zápletky na dobrodružstvá.

Päť a bodka.